Osudové setkání s Lucií

Byl jsem hrozně nesvůj byla to první schůzka s dívkou kterou jsem znal z jednoho erotického serveru. Potkali jsme se tam náhodou jedné studené noci kdy já nemohl spát a chtěl jsem se uspokojit nad celkem lidskými videi. A náhodou už jsem jí napsal. Mělo to být naše první rande nemohl jsem se dočkat tak jsem v Pardubicích na nádraží byl o půl hodiny dřív a s kytici kopretin jsem čekal až přijede onen vlak z Moravy Hlavou se mi už týden honily myšlenky že ona by mohla být ta pravá ta se kterou můj život bude zase dávat smysl.Vzhledem k tomu že jsi nikdy na nic před nikým nehrají stál jsem tam v pohodlných kalhotech oblíbené mikině a zlehka jsem se navonil chtěl jsem aby necítila parfém ale mě.Bušilo mi srdce jak šestiletému chlapci který po štědrovečerní večeři čeká na zvonek od Ježíška.Za poslední týden jsem jí mnohokrát chtěl ať už do telefonu říct nebo napsat že k ní něco cítím ale to je přeci nesmysl. Nemůžeš přeci cítit něco k někomu koho neznáš.A neskutečně si přeji aby naše první setkání proběhlo tak že si na sebe usmějeme já tě chytím kolem pasu a druhou rukou ti zajedu do vlasů dýchnu ti na krk nenápadně tě očichám. A když ucítím že se nebráníš potkají se naše rty. Pokračování budeme psát doufám spolu.