Nezvaná návštěva - soutěž 🏆

Jmenuji se Roman. Je mi 23 let a kromě vysoké školy, kde studuju, chodím ještě do práce jako pomocný asistent právnické firmy. Ceny bydlení jsou šílené a šetřím si již několik let na vlastní byt. V práci, kromě mých obvyklých povinností mám ještě jednu důležitou věc na práci – čumět mé šéfové na prsa. Teda, ono to není tak úplně práce, spíš výplň času, kdy svůj mozek zaměstnávám nejrůznějšími sexuálními fantaziemi. Moje šéfová se jmenuje Lucie, je jí 38 a je děsně sexy. Pracuju tu už 3 roky, hned po střední škole a leccos jsme spolu zažili. Třeba firemní teambuilding v rakouském lyžařském středisku, kde jsme se všichni opili a s Lucií si potykali. Teda, až na to že se druhý den probudila a nepamatovala si to. Byl jsem tehdy rudej až na zadku, když jsem jí nesl do autobusu tašky a za přítomnosti celé firmy jsem do toho hrobového ticha pronesl: „Lucie, chceš ty tašky dát nahoru, nebo stačí do zavazadlového prostoru ?“ Opice a bolest hlavy už nebylo to jediné, o co se ještě přiopilí kolegové zajímali. Čekal bych, že mě podrží, ale ani hovno, všichni se dívali na ni, pak na mě a čekali jak tohle bude pokračovat. Aby si zachovala důstojnost, hned musela dodat, že si nevzpomíná že mi nabídla tykání a vytrhla mi tašky z ruky. Kráva. Ale stejně bych ji píchal. Celou cestu domů se mi kolegové smáli. Dokonce jsem zvažoval výpověď, ale pomáhám mámě s nájmem v našem 2kk bytě a platím školné, takže jsem ten návrh zavrhl. Další 3 měsíce byla směsice přehlížení a suchého: „Dobrý den“ a „na shledanou“, zbytek konverzace se přesunul do e-mailů, kde mi psala úkoly. Až do včerejška. Abych vám tu zamachroval, protože i to mě stálo značné úsilí a je dost možný že je to můj vrchol na půdě edukační - tak jsem právě úspěšně obhájil bakalářskou práci. V práci bych se o tom ani nezmínil, ale jelikož firma má nějaký systém zvyšování mzdy ne podle znalostí, ale pomocí papíru, který je samotné firmě sice úplně na hovno, ale řekne jim to, co ví už 3 roky – že bych tuto práci měl zvládat dobře a teď ještě líp. Obecně nechápu tenhle koncept, ale budiž. I když mi není jasný, jak mám zvládat líp psát emaily, tisknout papíry, které nikdo nečte a dělat šéfové matchu, která smrdí jako tráva a já přísahám, že se jednou u toho pobliju. Nuže pošlu na HR diplom z úspěšné zkoušky a po obědě za mnou dojde Lucie – „gratuluju Romane, to je skvělý“. Ač mi hlavou jako první napadly myšlenky typu “Najednou víš jak se jmenuju, co?“ nebo “jo, ještě 2 roky a můžu se tu na to vysrat“, jsem jen poděkoval a usmál se. „Musíme to oslavit !“ řekla, ani nečekala na odpověď a někam odešla. Za 20 minut mi přišel e-mail, že naše patro, čítající 8 lidí, jde na firemní večeři. No, steak jsem viděl tak akorát v televizi, tak proč ne. 18:30h, oblečen do jediné košile co mám, čekám před restaurací a nikdo nikde. Na to, že nás má být 8, je tu podezřele mrtvo. Hned mi napadlo, jestli to není nějaký prank a já zase nebudu za úplného kokota. Když asi za 7 minut dojede taxík a vystoupí šéfová v krásným černým kostýmku. „Ahoj, můžeme dovnitř, jsme tu všichni“ a mrkla na mě. Říkejte si co chcete, považuju se za docela chytrýho kluka, ale tohle mi došlo až za chvíli. Nebylo to jako ve filmu, prostě jsem tam stál s otevřenou pusou a díval se na tu bohyni, jak prochází kolem mě a otevírá dveře. Nóbl restaurace, došel číšník, bílé rukavice, jemně se uklonil a předložil nám jídelní lístek. Půlka věcí byla francouzky a ani tam nebyly ceny. Prý je to znak toho, že pokud nejsi bohatej, tak jsi totálně v prdeli, protože to bude mastný. Normálně se nervozitou nepotím, ale při první otázce „tak co si dáme“ od mé šéfové jsem už už měl na jazyku “párky“ ? “instantní nudle?“ ale očima jsem projížděl jídelní lístek od shora až dolů a tvářil se, že tomu rozumím. Zachránil mě číšník, který byl profesionál a do našeho rozhovoru vstoupil. „Jestli mohu doporučit, dnes máme vynikající Mušle svatého Jakuba, přelité uzeným žloutkem, kaviárem z pstruha a párujeme tento pokrm s Chardonnay“. Sice jsem rozuměl jen asi 3 slovům, ale zachoval jsem dekorum a zavřel lístek, podíval se na šéfovou, na číšníka a rozhodným hlasem zavelel „to vypadá vskutku báječně, dvakrát prosím.“ Číšník něco řekl ve stylu výborná volba pane, i když bylo jasný že jsem úplně mimo. Jak říkám, profík. Lucie se na mě podívala a řekla „jsem ráda, že si to vybral za nás, já nikdy nevím co si dám a ani tomu nerozumím“. V tu chvíli jsem se začal smát a atmosféra se uvolnila a bylo to dobrý. Vyprávěla mi jak dlouho pracuje ve firmě, co ráda dělá, že její manžel je někde u záchranných složek cosi. Už mi nepřipadala jako ta kráva z autobusu. Po jídle a dopití láhve vína, o kterém vám můžu tak akorát říct, že bylo bílý, Lucie zaplatila na účet firmy a odešli jsme. Bylo vidět, že se jí nechce domů a stála docela blízko u mě a usmívala se. „No, tak co dál, pane bakaláři ?“ Na to, jak v práci velí, je až překvapivě nerozhodná a ráda to nechává na muži. Hm. Z poloviny vtipem jsem pronesl, že bydlím asi tak 50m od restaurace a máma má bingo, že můžeme jít ke mně. Smál jsem se u toho teatrálně jak idiot, kdyby ji to náhodou urazilo, tak aby to zachránilo situaci. K mému překvapení mi přejela rukou stehno a souhlasila. Ve výtahu začaly jemné doteky a zavřením dveřím jsme se začali líbat. „Posaď se prosím na gauč, donesu něco k pití“ jsem prohlásil bodře jako nějaký Vlk z Wall street, připravený doma na párty. Hledal jsem v lednici, nic. Ve skříni, nic. Nakonec mě napadlo, že jsme dostali už někdy před půl rokem od strejdy z Moravy slivovici. Nuže kočičko, teď se ti pohne svět. Po pár panácích švestky a šukáním na gauči jsme na sobě leželi nazí a povídali si. Do této doby to bylo boží a já si představoval, jak spolu budeme pravidelně píchat a mrkat na sebe v práci. Museli jsme asi usnout, protože se událo tohle: Já, abych nebyl přistižen, jak penetruji paní šéfovou, jsem pro jistotu zamknul dveře a nechal klíče v zámku. Máma se asi přirozeně snažila dostat domů a to poměrně dlouho, soudě dle 7 nepřijatých hovorů. Nakonec ji napadl plán, zavolat hasiče. Vzbudíme se, koukáme na sebe, nazí, přilepení k zaschlým sobě potem. Na penisu mám pořád kondom, který sotva drží na mým ochablým péru. Nad námi se tyčí 4 postavy. 3 hasiči a máma. „Romane !!“ řve na mě máma. „Lucie !!“ řve na ni hasič. Jo, jestli vám to ještě nedošlo, její manžel je kurva hasič. Teď tu sedím, ve svém pokoji, v ruce držím výpověď a píšu tyto řádky. Stejně to nikdo nebude číst, ale co. Slovy klasika: “Mám taký pocit, že jsem něco pojebal“.