Relax v sauně

Jednou jsem si začal tady na amatérech dopisovat s borcem, co bydlí tak nějak přes 2 kopce.
Párkrát jsme si napsali, párkrát jsme se viděli ….
Domluvili jsem se, že půjdeme do sauny. Já, jak to bývá stále v práci, jsem na poslední chvilku dobíhal k městském lázním. Borec, budu mu říkat Robert, i když se tak nejmenuje ale aby nezjistil, že to je právě s ním. 😊
Jak neznalí, jak to tam chodí, jsem po úvodním zmatku u pokladny, přesunul do malé šatny. Tam už stál Robert, a koukal kterou si vyberu skřínku. Rovnou od dveří jsem viděl nahý zadek nějakého borce, co se převlíkal. Očima jsem si ho proměřil a podíval na Roberta a jenom tak jsme mu očima naznačil ať se mrkne taky. Vysportovaný samec, si navlékl bílé slipy a najednou bylo vidět tu bouli ….
Polknul jsem naprázdno …
S ručníkem kolem pasu se suneme do sauny. Otevírám dveře a vklouzáme do potírny. V rohu v pološeru je vidět postavu, my si ho nevšímáme, jde nám o to prohřát si tělo a odpočinout si. Na lavici si dáváme prostěradlo a uléháme do vodorovné polohy nad sebe.
Po chvilce se z rohu vynoří sportovec, ale ne tak nebušený ale vkusně vypracované tělo s polo prokrveným pérem ... uprostřed byly kamna, a tak jsem myslel, že půjde právě tou druhou stranou aby ho nebylo vidět. Mýlil jsem se, šel právě tou naši stranu a prostěradlo držel v ruce. To se nedalo přehlídnout. Až zavřel za sebou dveře, obrátil jsem se na Roberta „viděls to „?
Robert se na mě podíval a vůbec nevnímal co jsem se ho zeptal … No v rychlosti jsem to v jednom dlouhém souvětí vysvětlil. Po 15 minutách jsme oba vylezli ven ale ten sportovec nebyl k nalezení. Zas tak velké prostory tam nejsou, aby se jenom tak vypařil ...
Po ochlazení jsme šli nahoru, kde byla odpočívárna, tam taky nebyl, tak jsme si lehli vedle sebe na lehátka. Jak se, tak potichu bavíme, pod prostěradlem se hraji se svým pérem. Po chvilce jenom tak odhrnu prostěradlo a vytáhnu své péro na Roberta. Ten se na něj kouká a nevěří vlastním očím. Já si pomalu protahuji kůžičku přes žalud tam a zpět.
Najednou slyšíme zezadu místnosti „hezký kousek, tak a co bude dál?“
Oba s Robertem vyprskneme smíchem jak dvě buzny 😊
Sportovec nás asi sledoval a možná slyšel všechno co jsme se bavili, i když jsme mluvili potichu. Přilehl si na lehátko vedle nás. Jeho tvrdé péro bylo vidět i přes to prostěradlo, co měl volně na sobě. Oba jsem se koukali na něj a on se usmíval. No myslím, že jsme byli všichni tři nadrženi.
Robert se zvedl, přes prostěradlo ho chytil za péro a druhou rukou nahmatal mé. Sportovec zvedl prostěradlo, jeho žilnaté péro bylo fakt super. Robert si ho pomalu vzal do pusy, mě stále držel za péro a pohyboval rukou nahoru a dolů. Já se nahnul a nahmatal Robertův klacek. Tekly mu kapičky vzrušením. Pomalu jsem mu začal honit a u toho jsem se koukal, jak to žilnaté péro zasouvá Robert do svého krku. Za chvilku jsem se přisunul blíž k Robertovi, a dal si jeho klacek do pusy. Najednou jsem cítil dvě ruce. To mě sportovec prohrábnul koule, já jenom zvedl na chvilku hlavu abych se ujistil. Jeho ruka převzala štafetu po Robertovi o můj klacek. Trochu mi přiškrtil péro a začal pomalu pohybovat rukou. Vůbec jsem nevnímal, že jsme stále v sauně, nějak to vše příjemné odsunulo strach z toho, že někdo vejde. Robert se odtáhl od mé hlavy a vzápětí jsem tam měl v krku ten žilnatý klacek. Hlava mi spadla do záklonu a tím se dostalo ještě hlouběji do krku. Robert se přesunul do mého klína a synchronizoval své pohyby hlavou s rukou toho sportovce na mém péru. Rychlost pohybů se zvyšovala a mnou to začalo cukat ještě víc. Už to na mě šlo, tak jsem chytil sportovce za zápěstí a tím jsem chtěl i Robertovi dát vědět, že za chvil budu. Nějak se to nepodařilo, má šťáva začala stříkat Robertovi do krku. Najednou jsme to samé cítil taky. Sportovec mi vystříkal mandle. I když to moc nemusím, polknul jsem tu celou dávku. V tom se Robert postavil a jeho sperma vystříklo na mé břicho a první dávka odletěla na sportovce.
Pak jsem si zbytky spermatu utřeli do jednoho prostěradla, tak 2 minuty ještě pokecali všichni tři. Najednou se sportovec zvedl, že už musí jít ….
A my s Robertem doteď na to vzpomínáme, že nevíme, kdo to byl, jak se jmenoval a nemáme na něho ani žádný kontakt. Dali bychom nějaké repete 😊