Tvé nohy jsem potkal ve vlaku

Pracovně jezdím často autem. Popravdě, řízení mne už dávno nebaví. Mladej kluk, co si užíval za volantem, dávno zmizel v propadlišti času. A ten současnej chlápek v „nejlepších letech“ si rád občas odpočine a cestuje s laskavou pomocí Českých drah. I dneska mne pomalu uspává pravidelný rytmus kol. V kupé jsem sám, knížku jsem dávno odložil a spokojeně se nechávám ukolébat.
Ale ne! Dveře oddělení se otevřely sice nehlučně, ale slabý průvan, prosycený parfémem, mne probudil. Alespoň že žena. Ve vlaku sice nemíním navazovat jakékoliv rozhovory, natož se seznamovat. Ale na něžné pohlaví je příjemnější pohled. Na mou novou spolucestující je dokonce víc, než příjemný. Dáma, a to nemyslím opatrné titulování ženy v pokročilém věku. Prostě pohledná žena o něco mladší, než já. Ze které důstojnost a sebevědomí přímo sršely. Šaty, končící pod koleny, upjaté tak akorát, aby se mohla pohybovat volně a s grácií a současně příjemně přiléhavé. Rafinovaně zvýrazňovaly pevné křivky těla a zakrývaly nedostatky. Jasně, komu z nás na přelomu padesátky zůstala figura třicátníka.
„Je tu volno?“ Hlesla a já se jen usmál a přikývl. Jak jsem říkal, bavit se rozhodně nechci. Sedla si proti mně k oknu a já zašátral po knize. Nechtěl jsem na ni zírat a předstírat, že sleduju krajinu, když byla venku tma jako v pytli, by bylo trapné. Tak jsem raději předstíral četbu. „Nevadí?“, vyrušila mne z předstírání a aniž by čekala na souhlas, zula si tmavě zelené lodičky. „Jsou hezký, ale strašně mě v nich bolí nohy,“ vysvětlila a usmála se. „Určitě ne. Udělejte si pohodlí, jsme tu sami,“ trochu kostrbatě jsem zareagoval. Na víc jsem se nezmohl, protože… Bože! Určitě nevadí! Tak krásné nohy, symetrické štíhlé prsty, úzká klenutá chodidla… No jo, jsem prostě ulítlej na ženský nohy. Sedla si na bok, ramenem se opřela o okraj sedačky a nohy složila vedle sebe na sedačku. Předstírat čtení bylo čím dál těžší. A žena „odnaproti“ si mých „nenápadných“ pohledů nemohla nevšimnout.
„Je tu taková zima, nebo mám studený ruce?“ , porušila ticho a třela si rukou chodidlo. To nebyla řečnická otázka, pochopil jsem, když ruku natáhla ke mně. Nic divnýho na tom nebylo, stiskl jsem její dlaň. „Ježíš, vy máte teplou ruku,“ skoro se zasmála a podívala se mi do očí. Byl to ten pevný pohled, kdy poznáte, že není náhodný. Že uhnout by bylo divné. Úplně jsem zapomněl pustit její ruku. „Nemohl byste mi zahřát nohy?“. Tohle už divný bylo. Ale pořád jsem mohl říct ne. Neřekl. „S radostí,“ vypadlo ze mne a dáma si položila s naprostou samozřejmostí levou nohu na mé koleno. Vzal jsme ji do obou dlaní a lehce stiskl. „Jé to je příjemné“, v širokém úsměvu ukázala bílé zuby a uvelebila se v sedačce. Přejížděl jsem jí palci od paty k prstům, vlastně jsem nohu nezahříval, ale masíroval. Žena spokojeně přivírala oči a ve mně se vařila krev.
Tak blízko, jen se trochu ohnout a mohl bych ty krásný prsty přejet jazykem. „Kdyby někdo přišel, můžeme se tvářit jako partneři…“ zkusil jsem změnit myšlenky a tvářit se konstruktivně. Snad si mého vzrušení nevšimla. „Kdybyste zamknul, tak nikdo nepřijde“, odpověděla úplně klidně a nedalo se poznat, co za tou větou vlastně stojí. Zkouší mě? Dělá si legraci? Nehnula brvou a tak jsem ten poklad položil na sedačku, naklonil se ke dveřím a otočil kličku.
Jen sem se vrátil na své místo a už měla nohu zpět na mém koleni. Tu levou. Pravou mi položila přímo do klína. A zase se jen usmála. To není možný! Teď určitě pozná, že mám úplně tvrdýho ptáka. „Takhle je to lepší. Líbí se vám moje nohy?“ řekla tiše a špičkou chodidla dost znatelně zatlačila přímo na můj žalud. Konec hry, blesklo mi hlavou, v nejhorším si vystoupím… Rukama jsem lehce přizdvihl druhou nohu, lehce se předklonil a přejel jazykem po klenbě. „Takže líbí… a to co s nima děláš, se líbí zase mně“ dodala trošku přiškrceným hlasem.
Ted už úplně bez skurpulí jsem lízal její chodidlo, pohrával si s jednotlivými prsty v puse a jazykem zajížděl mezi ně. Slastně propínala nohu a druhou mi tlačila do klína. „Nechceš si vyndat čuráka? A mám ještě druhou nohu,“ hlesla mezi povzdechy. Nic jinýho jsem si nepřál. Volnou rukou jsem si rozepl zip a vysvobodil ho. Nohu, vlhkou od mých slit položil na čuráka a ona mi ho začala hned honit. Palcem přejížděla přes uzdičku a roztírala vlhkou kapku po celé jeho délce. Já se zatím věnoval její pravé noze. Zatím, co jsem se snažil jazykem prozkoumat všechna zákoutí, ruka se mi dostala až ke koleni a já vychutnával tvar plných lýtek a něžnou podkolení jamku. Zdvihkl jsem oči, abych viděl, co neznámá „přítelkyně“ dělá. Měla je zavřené, občas vydala krátký povzdech. Zato stehna měla rozevřená. Šaty vyhrnuté nad kolena odkrývaly světlé kalhotky.
Je třeba pokročit, napadlo mne při tom pohledu. „Chci ti lízat píču.“ Otevřela oči a pomalu sundala nohu z mého rozkroku. „To já chci taky. Lízat píču. Jestli to umíš tak dobře, jako lízat nohy… Nechám se překvapit.“ Při poslední větě si oběma rukama stáhla kalhotky a úplně necudně si sedla s široce rozevřenými stehny skoro do dřepu. Nemohl jsem čekat ani vteřinu. Klekl před její sedačku a špičkou jazyka se dotkl jejího poštěváku. Tohle byl už hodně hlasitý povzdech. Nadechl jsem se a vnímal vůni její kundy. Opojnou vůni. Chvíli sem si hrál s poštěváčkem, ale pak sjel jazykem doprostřed píči. Snažil jsem se ho zasunout co nejhlouběji. Přejížděl jsem po celé její délce, už nebylo poznat, co jsou moje sliny a co je šťáva, která z ní tryskala. Neznámá začala pohybovat pánví proti mýmu lízání a přerývaně vzdychala: „Teď už… nemůžeš… bože to je krása… přestat… lízej mě… strč mi tam… bože… mrdej mě prstem… já už… bože!!!!!“ Sevřela mi hlavu stehny, skoro mi ji drtila.
Když tlak povolil, protáhla se jako kočka. Slastně přivřela oči… „Já jsem… to je jedno. Na jméně nezáleží. Tak jo, umíš,“ zasmála se šibalsky. „Nic těžkýho. Když si mě tak rozrajcovala těma krásnejma nohama…“ trošku jsem si zamachroval a vstal z pokleku. „A co ty? Nechceš se taky udělat? Moje nohy už sme probrali, co se líbí tobě?“ „Je toho víc, nevím, jestli můžu… „ „Už se nikdy neuvidíme,“ přerušila mě. „Můžeš říct, co chceš. V nejhorším ti řeknu, že tohle ráda nemám, takže v klidu.“
Byla to trochu divoká zpověď. Stál jsem vedle ní, občas si honil čuráka vedle jejího obličeje, občas mou ruku vysřídala tou svou. Svěřil sem se, že krom krásnejch ženskejch nohou ujíždím na sprostý mluvě. Při sexu samozřejmě. Jinak jsem slušňák. A taky, že sem dávací a největším vzrušením je, když se udělá partnerka. A taky, že se rád předvádím. Nebudu to natahovat. S její pomocí, přesněji s pomocí jejích nohou, sem sem se vystříkal, mezitím jsme stihli si i jednou fakticky zamrdat. A pak bylo hlavní nádraží. Jak říkám, rád si odpočinu s laskavou pomocí Českých drah.