Nas pribeh "O" kapitola 7-8

KAPITOLA VII — PRVNÍ PÁD

Stáli jsme ve vodě. Já, suchý, klidný. Ony dvě ve tmě, nahé, bok po boku. Andrea se usmívala. Katka dýchala rychleji. Oči široké, ramena napjatá. Moře se kolem nich vlnilo tiše, jako by se nechtělo plést do toho, co se právě lámalo.

„Sáhla sis na Andreu,“ řekl jsem pomalu. „Tak teď nech, ať si sáhne ona na tebe.“

Katka zalapala po dechu. „Cože?“

Andrea se k ní otočila. Blíž. A beze slova natáhla ruku. Lehce. Ne útočně. Jen dotek na bok, který sklouzl po břiše níž, pod hladinu.

Katka neuhnula. Tělo zůstalo, i když pohled zpanikařil.

Andrea jí vjela mezi nohy.

Katka se nadechla. Cukla. Ale neodešla.

„Dýcháš hezky,“ poznamenal jsem.

Andrea jí masírovala pomalu, plynule. Prsty, které znaly své tělo, teď poznávaly nové. Katčino tělo se zachvělo. Oči zavřené, čelo svraštělé. Byla tichá. Ale mezi stehny se otevírala. Voda kolem ní se pohybovala jinak. Prudčeji.

A pak se to stalo.

Katka otevřela oči. Podívala se Andree do tváře.

A bez varování jí vrazila jazyk do pusy.

Polibek nebyl jemný. Byl drsný. Zoufalý. Vlhnoucí, naléhavý, první.

Andrea nezaváhala. Odpověděla. Dlaní mezi Katčinýma nohama zesílila tlak. Rty přijímaly vášeň, tělo dávalo.

Katka se udělala ve vteřině. Nahlas ne, ale silně. Celé tělo jí projela vlna, doširoka otevřela ústa, zvedla bradu, nohy se jí podlomily.

Pak… strnula.

„Promiň,“ vyhrkla.

A už běžela. Z vody. Na břeh. Mokrá. Nahá. Zmatená. Zachichotaná a zároveň zlomená. Vzala šaty, přetáhla je přes sebe, naboso utíkala zpět směrem k hotelu.

Andrea stála ve vodě, kapky jí stékaly po prsou.

„No,“ řekla tiše. „Tak to byla jízda.“

Přistoupil jsem k ní. Vzal ji za bradu. Zvedla ke mně oči. Mokré, ale ne od slané vody.

„Jsi šikovná holka,“ řekl jsem. „Zasloužíš si být odměněná.“

Usmála se a znovu klekla – tentokrát do vody.

KAPITOLA VIII — VODA Z TĚLA, OHEŇ V PAMĚTI

Když jsme se vrátili do apartmánu, byl temný a tichý. Katčin pokoj zavřený. Všechno jako obvykle – a přitom jinak. Andrea si sundala mokré šaty, odhodila je na zem a zamířila rovnou do koupelny. Beze slov jsem šel za ní.

Sprcha byla horká. Andrea jako kdyby se snažila smýt mořskou sůl, stud i vlhkost z Katčina těla, které ještě před chvílí svírala. Ale nebyl v tom obojek. Žádný rozkaz. Jen my dva.

Andrea se ke mně otočila, objala mě okolo krku, a já do ní vstoupil. Pomalu, hladce, s důvěrností, která nepotřebuje slova. Držel jsem ji za boky. Opírala se o dlaždičky, prsty mi svírala ramena.

Milovali jsme se, jako by to byla odměna i trest zároveň. Za to, co bylo. A za to, co přijde.

Ráno bylo tiché. Andrea ještě spala, když jsem si všiml lístku na kuchyňském stole.

„Ráno jsem vyrazila do města – chci se podívat po památkách a možná nakoupit. Nechtěla jsem Vás budit Snídani vynechám. Katka.“

Úhledný rukopis. Příliš klidný na někoho, kdo před pár hodinami s jazykem v ústech jiné ženy měl orgasmus.

Kývl jsem si pro sebe.

Po snídani jsme šli na pláž. Andrea se smála, byla uvolněná. Katka se neozývala, žádná zpráva. Jen to ticho, co visí, když někdo přemýšlí, jestli zůstane, nebo uteče. Věděl jsem, že nezmizí. Ne po tom, co cítila.

Okolo poledne jsme se vrátili. Dveře do Katčina pokoje byli zavřené. Všechno tiché.

Andrea otevřela dveře do naší ložnice. A oba jsme sundali plavky.

Já otevřel dveře koupelny.

A tam byla Katka.

Ve sprše. Nahá. Zavřená za sklem. Hlavu zakloněnou, prsty mezi nohama, oči přivřené. Rty pootevřené. Její boky se rytmicky pohybovaly, levá noha mírně pokrčená. Neviděla nás. Byla ve světě, který si vymyslela. Nebo v tom, který už znala a nechtěla si to přiznat.

Andrea se objevila vedle mě. Nahá. Položila mi ruku na břicho a pak ji stáhla níž. Sevřela mi penis. Pevně. Pomalými tahy.

Ztuhl jsem. Ne od překvapení. Od souhlasu.

Katka otevřela oči.

A spatřila nás.

Zalapala po dechu. „Do prdele—!“

Neodtáhla ruku. Nezakryla se. Jen se zarazila.

Andrea beze slova vstoupila do sprchy.

Vešla přímo k ní. Voda stékala z jejich těl. Andrea se k ní přitiskla, obě mokré, prsa na prsa, stehna na stehno.

„Pomůžu ti,“ zašeptala.

A položila jí ruku mezi nohy.