5. část

24. 6. 2025 · 592 zhlédnutí MHamater

Ten večer začal jako každý jiný. Daniela se vrátila z víkendu odpočatá, usměvavá, plná energie. Udělala večeři, otevřela víno. Já seděl vedle ní a snažil se nemyslet na to, co jsem v tom bytě dělal jen pár nocí předtím s její sestrou.

Ale pak se objevila Klára. Vešla do kuchyně, bosá, v černém saténovém županu, který spíš odhaloval než zakrýval. Podívala se na mě krátce, intenzivně a pak na Danielu.

„Dneska bych si dala sklenku taky, můžu?“ zeptala se klidně, jako by se nic nedělo.

„Jasně,“ kývla Daniela.

Seděli jsme všichni tři. Vzduch byl těžký. Jiskřilo to. Daniela se naklonila ke mně, hladila mě po stehně, zatímco Klára si hrála s okrajem sklenky.

„Víš, že jsi nás vždycky trochu rozděloval?“ řekla Daniela tiše.

Zamrkal jsem. „Jak to myslíš?“

„Klára vždycky chtěla to, co mám já. I chlapy. Ale tentokrát… možná bychom si ho mohly prostě rozdělit,“ řekla, a než jsem to vůbec stihl vstřebat, políbila mě. A pak pohlédla na Kláru.

Ta nezaváhala. Přisedla z druhé strany, položila mi ruku na hruď a začala mě líbat po krku, zatímco Daniela mi rozepínala košili.

Byl jsem mezi nimi. Dvě sestry. Dvě energie. Daniela něžná, pomalá, zamilovaná. Klára divoká, hravá, chtivá. Jejich ruce se střídaly na mém těle, synchronizované, jako by měly tajnou řeč. Každá věděla, kde končí druhá. A kdy má převzít otěže.

Leželi jsme na posteli. Daniela mi seděla na obličeji, Klára na klíně. Byly na mě, obě, jako dvě bohyně chtíče. Sténaly, křičely, jedna se líbala s druhou, když jsem v nich střídavě mizel, zatímco mě obepínaly a sváděly.

Jazykem jsem procházel Daniele mezi stehny, zatímco Klára jezdila boky v rytmu, který mě přiváděl k šílenství. Hlasitější, vlhčí, syrovější.

Pak si mě vyměnily.

Daniela se sesunula dolů, zatímco Klára si klekla za mě. Její prsty mě hladily zezadu, jazykem mi přejížděla po krku. Daniela mě přitáhla k sobě, roztáhla nohy a nechala mě vklouznout do ní, její sestra zatím jazykem škádlila obě naše těla tam, kde jsme byli spojení.

Nikdy jsem necítil něco tak silného. Tak... absolutního.

Podobné povídky