Mistr Basu

Líbal mě na krku. pomalinku, něžně. Jako kdyby se snažil mi předat kromě rozkoše i řádnou dávku lásky.
Je něco magického na sexu se zadanýma. Magie spočívá v tom, že jsou plni lásky a nemají ji komu dávat. Občas s tou láskou chtějí i špetičku uznání, drobeček respektu, cítit se důležití a být středobodem.
Fascinující stvoření. Adam měl vždy dokonale upravené vlasy, slíznuté do culíku, volnomyšlenkářsky rozepnutou košili vždy o přesně 3 knoflíčky, zlaté řetízky s přívěsky s nerozeznatelnými motivy, lněné kalhoty a mokasíny. Ve výběru stylu vypadal jako kdyby měl každou chvíli sednout do své luxusní jachty a odplout, ale velmi tence balancoval na hranici stylu magora co objímá stromy a masturbuje při slovu “udržitelný”. V obličeji měl jizvu z čela až skrze obočí, pár pih, veliký modrý kukadla a vyloženě obrovský bílý úsměv. Nojo, pan hudebník, charisma a šarmu měl na rozdávání.
Musela se mu nechat jeho šikovnost i v tak všedních věcech, jako je rozepnutí náhrdelníku, podprsenky či knoflíčků jedním pohybem. Dodneška mi je záhadou jak pouhým projetím po zádech dokázal aby podprsenka na pět háčků spadla s noblesou.

Sjel mi rukama na boky a odstrčil mě od sebe. “Máme pro sebe celý tohle zkurvený divadlo. Budeme mrdat na pódiu, na sedadlech. Hele a vždy jsem to chtěl dělat támhle na schodech. Dneska ze sebe kotě vymrdáme naše zkažený dušičky.” Jeho nadšení bylo nepopsatelně vzrušující a osvěžující.
Zajel mi rukou na záda a jedním tahem mi sjel po zádech a rozepl večerní šaty. Druhá ruka tohle jeho precizní dirigentství následovala a svlékala mi šaty. Pozoroval co dělá, pozoroval svoje ruce, padající šaty a moje obnažená ňadra. Zazubil se a hlavu mi vrazil mezi kozy a tlumeně, huhlavě řekl: “Kdybych mezi tvejma kozama někdy zdechnul, tak zdechnu kurewsky šťastnej!” Zvedl hlavu a začal mě líbat a lehounce kousat, přitáhla jsem si ho na sebe. Jen tak opřená o divadelní pódium. Naše soukromé představení v první řadě. Tlačila mě do zad vyřezávaná kytka, ale byla ozdobou po celé hraně temně zbarveného divadelního podia, a já neměla kam se pohnout. Zvolila jsem útok a cpala ho před sebe, na první sedadlo. Posadil se a začal si rozepínat opasek. Plácla jsem ho po ruce a on zvedl hlavu. Postavila jsem se na 3 kroky od něj, tak akorát aby se musel natáhnout, kdyby se mě chtěl dotýkat. Rozhodla jsem se s jemným houpáním v bocích svléct šaty, které jsem měla v úrovni pasu. Prsa se mi houpala do rytmu neexistující hudby a já spouštěla šaty stále níž, dokud se z nich nevytvořil na zemi tvar sopky. Krom kalhotek a lodiček jsem byla úplně nahá. Otočila jsem se k němu prdelkou, předklonila a začala jsem si sundávat kalhotky. Normálně by mě pleskl po zadku anebo pohladil po kundičce, ale teď byl na chvíli divák. Šťastně zatleskal mému mini představeníčku a podíval se na svoje kalhoty. “Panstvo, následuje kouzelnický trik. Pozor, necháme náhodnému diváku zmizet kalhoty!” zvolala jsem. Rozhlédla jsem se na své oblíbené imaginární publikum a ukázala velmi náhodně na zrovinka Adama. Náhoda… Náhodou jsem malinko zápasila s páskem, protože v sedě se jeho opasek povoloval děsně složitě. Cítila jsem přes kalhoty jeho tvrdý péro. Viděla jsem jeho prsty nedočkavě se zadírající plnou silou do ruční opěrky.

Potkala jsem Adama vlastně úplnou náhodou. Po jednom koncertu filharmonie, který byl zaměřený na filmovou hudbu. Byla jsem tam na rande… byla jsem tam na rande s mužskym co tuhle show připravoval. Potom se mnou šel bloudit mezi lidi, gratulovat, pochlebovat a tlačit se jim hluboko do zadku. Adam se zjevil z davu, na zádech velký černý bágl a v ruce skleničku vína co se zrovinka rozhodla mi polít šaty. V letním horku mi tahle nehoda osvěžila den, promáčela šaty a dokonale zvýraznila bradavky. “Jejda, sorry, to je škody, pojď, ti to osušíme. Tady tudy slečno pana generálního, já se omluvuju a vo všechno se postarám.” řekl tenhle vysmátej, neskutečně sympatickej trouba. Odtáhl mě bokem a já očekávala aspoň podání ubrousku, ale místo sebral z baru pakl utěrek a začal mi tím drbat šaty, jako když sušíte mokrýho psa anebo děcko z bazénu. “Stop, nedělej tady ze sebe prosimtě takovýho šaška” pronesla jsem a doufám, že velice klidně. “Ze sebe? Ty jsi tady s tím nejhorším kreténem…” než větu stačil doříct, odpověděla jsem mu jen: “Jo, jsem tu s tebou. Týpkem co mi polil červeným vínem zelený šaty. To nepůjde umejt. Týpkem co i když jsem se snažila dneska udělat dojem na fajn chlapa mi polil šaty a já tady nebudu dělat nikomu ostudu a teď jediné co můžu je jít domů. Děkuju moc” V dálce hrál Fleetwood Mac a jejich Silver Springs a já si vzala jeho sako a odešla. Aspoň tím sakem to zachránil.

Konečně se mi ten pásek podařil sundat a kalhoty rozepnout. Na tohle jsou dlouhé nehty prokleté. Aspoň teda já si je vždy někde zlomím.
Nadzvedl se z křesla a já mu kalhoty stáhla i s trenkami. Nechala jsem mu je u kotníků. U jeho obličeje jsem si olízla dlaň i prsty a začala mu honit. Nechtěla jsem žádný promarněný čas. Jenom ho lehce navnadit a narvala jsem si jeho ruku mezi svá stehna, však on už bude vědět kam má dorazit. Líbal mi kozy. Vášnivě, uslintaně a divoce. Nasedla jsem si na něj. Byl to celkem zajímavý kousek, protože ta sedadla jsou sklápěcí… levá noha na sedadle 1, já naražená na péru na sedadle 2 a sedadlo 3 pro pravou nohu. Dosedla jsem na něj tvrdě, rychle a těžce. “Kurwaaa jooo, ty jsi taková hrozná čubka. Přesně proto tě miluju. Hezky si zaskákej!” zavrčel a spíš to už cedil mezi zuby. Celkem jsem se snažila otestovat i pevnost jeho pánve, protože tohle jsou sedadla stavěná na cokoliv, jenom ne na šukání. Každý příraz byl hluboký, tvrdý a rychlý. Držela jsem se za opěradla, snažila se nepohnout chodidly a nesjet dál a nepřevážit a sklopit sedátko. Prsa v jeho obličeji, čas od času dostal prsem facku. Přišlo mi to hezký a musela jsem se zasmát. V jeho očích byla čistá radost a to mě dělalo šťastnou. Cítila jsem, jak na něj teču. Jak je mokrej a jak spolu čvachtáme v tichém divadle. Rukama mi zajel pod stehna a zastavil mě. Velice opatrně mi posunul nohu na okraj sedadla a nadzvedl se. Sám mě šukal, nadzvedával se tak, abych byla co nejspokojenější. Prsty pravé ruky si hrál s kundičkou a levou rukou mi držel bradavku a mačkal. Tahal mě za ni a mě se to moc líbilo. Začal být drsnější a já věděla, že jediný jeho důvod byl ten, že chtěl ať ho posquirtuju. Můj milounkej šukací stroj. Péro měl okolo 15cm, ale dokonale to s ním uměl.

Rande nevyšlo. Už jsem naprosto přišla o pocit ho vidět znovu. Žebříčkářský vlezdoprdelista odmítal i Adamovi vrátit vypůjčené sako. Dokonce se naštval. Možná jsem měla jet taxíkem prostě politá vínem. Uplynulo pár dnů a já se rozhodla sako vrátit majiteli. Přece jenom tohle nebývá levný. Stačil mi můj skill průměrného stalkera a našla jsem, že hostuje ve filharmonii. Hraje na basu. Po přejetí sociálních sítí jsem zjistila i to, že dneska mají zkoušku. Stačilo mi zavolat paní na pokladně a zeptat se v kolik. Sáčko jsem dala do obalu. Měla jsem jenom obal na šaty, ale to sako jsem nechala vyčistit a nechtěla jsem, aby se zašpinilo. Jako kdyby to za ten kousek co to mám stihlo. Těch pár ulic jsem prošla kriticky rychle. Babka na pokladně by pustila dovnitř očividně i nějakýho vraha. Vešla jsem do sálu a našla ho očima a vydala se k němu. Zahlídl mě, viděl obal na šaty a vydal se za mnou. “Hele slečno, mě to moc mrzí a dám Vám to vyčistit. Ve čtvrtek hrajem. Zvu.” Vykoktal ze sebe. Byl rudej a prapodivně těkal očima jakoby se snažil zmizet. Usmála jsem se a vychrlila na něj: “To je tvoje sako. Nezačali jsme si vykat a bylo by fajn s tím ani nezačínat. Jen jsem ti ho přišla vrátit.” a vydala jsem se k odchodu.
Jenomže jsem neodešla. Zastavil mne. Dal mi svý číslo, já mu dala svoje. Spíš z jisté slušnosti a kdybych někdy potřebovala vyškemrat lístky.
Začal mi psát. Kraviny. Random posílal gify. Nic mě nebere víc, než otravej týpek. Doslova můj typ je otravně otravnej píčus, ukecanej adhďák. Taková já, ale v mužským. Pozval mě na víno, na kafe. Později jsem se nechala překecat na společný brunch. Co to je takový cute brunch. Nic.
Pak se začal na pokec objevovat náhodně u dveří, posílal kytky. Bylo ho všude moc. Přece jenom je ženatej. Ale na to divadlo bych s ním mohla jít. To zní safe.

“Do píči. Pardon…”: zařvala jsem a rychle seskočila a zdrhla jsem si pro šaty. Adam se klidně otočil, usmál se a podíval se na mě. Adam, doslova tak jak ho Bůh stvořil. Ani nevím kdy si sundal košili. “To je pan Knoflíček, ten hlídá takhle v noci divadlo. Proto tu jsme a nikdo jinej. A… no slíbil jsem mu, že když bude chtít tak se může koukat. Trojku ne, fakt ne. Ani sahat. Že pane Knoflíček, vy starej chlíváku.”: zavolal Adam na přikyvujícího pana Knoflíčka. Byl to straší pán, upravenej, obyčejnej, normální postava, normální ohoz. Nijak zajímavej. Adam nám dotáhl diváka. Cena za divadlo. Mám ráda diváky, takže divadlo bylo prakticky zadarmo a ještě s bonusem. Nevím jaký mohl bÿt můj výraz, ale natáhla jsem k Adamovi ruku, počkala až mě za tu ruku chytne a táhla jsem ho ze sedadla. Vedla jsem ho po schodech na podium. Když divák, tak by měl vidět co se děje na jevišti. Pozvala jsem ho do první řady. Mlčky se přicoural a posadil se. Pozoroval nás s nemravným výrazem a jednou rukou rozepínající kalhoty. Spustila jsem šaty a klekla jsem si. Políbila jsem mu péro a to znovu najelo. Adam byl očividně překvapenej a asi i pan Knoflíček doufal, že bude koukat jenom ze stínů. Adam se nebrzdil, bylo poznat, že je vzrušenej. Že si bude hrát na drsňáka. Natáhl se pro smyčec a praštil mě přes prdel. Spolu s tím jak tvrdě mi mrdal pusu mi tekly slzy. Přejela jsem mu očima z podbříšku na do V sekané boky a přešla skrze jeho vypracovaný břicho. Snažila jsem se mu vyslat očima signál. Uslzenà herečka netradiční hlavní role. Podíval se mi do očí a švihl mi přes stehna. Silně. Až moc bolestivě. Pokračoval. Najednou vedl zase on.

Vyklubalo se z toho podivné přátelství. Vlastně dokonalý podvod. Jednou mi nabídl, že mě po společné návštěvě vinných slavností doprovodí domů. Vylezl se mnou ty úmorný schody a doprovodil o pár ulic dál. Určitě víte, jak moc fajn je mít někoho, s kým můžete mluvit o všem a nic není moc hloupé ani trapné. Takové přátelství to bylo. “Kočko a jak to máš vlastně s chlapíma teď?” zeptal se a dělal, jakože nic. “No vím, že existují na stejný planetě, ale na stálo bych domů takové stvoření nechtěla.” zasmála jsem se stupidnímu dotazu. Netuším ani když to píšu, jak se na tohle odpovídá. Je to jako otázka “Jak to máte vlastně s pudinkem? S Rajčatama…”. Tahala jsem klíče z tašky a doufala, že moje spolubydlící je někde venku. Otočila jsem se a on se na mě díval. Nadechnul se jako kdyby chtěl zahájit proslov, ale místo toho mě začal líbat. Jemně, rty na rty. Rukou mi lehounce hladil ve vlasech. “Víš, já na tohle nejsem moc dobrá volba. Někdy jsem až moc. Ono tě to přejde a pak bys mi chyběl. Raději budu, když budeš kámoš a ne jenom sex. Ráda s tebou trávím čas. Ty jsi ženatej a nebudu nikomu lhát. Co když se někdo zeptá? Lidi to poznaj. Jsme jenom ovíněný a přejde to.” vykoktala jsem ze sebe další a mnohem delší odstavce důvodů. Byla jsem z něho nervózní, byla jsem nejistá a tak jsem mluvila a mluvila a možná to říkala spíš sobě než jemu.

Zaryla jsem mu silně nehty do stehna až zatnul svaly bolestí. Povolil tlak jeho rukou při tlačení mojí hlavy na jeho péro. Vymanila jsem hlavu z jeho dlaní a konečně jsem se nadechla. “Jestli budu mít modřiny, tak ti ho ukousnu.” zaculila jsem se na něj. Bylo to ovšem celkem příjemně bolestivé. Nechtěla jsem, ale v tomhle už pokračovat. Kdybych se poslušně nastavila na všechny čtyři, tak bych riskovala další výprask a to mě přestalo interesovat. Lehla jsem si na záda a rozkročila jsem si nohy. Začala jsem si masírovat prsa a levačkou sjíždět mezi stehna. V mojí hlavě bylo pořád překvapení, že hrajeme divadlo pro našeho milého diváka. Průměrného honiče a až moc nápadného šmíráka. Adam se za mnou vrhl na zem. Zaplul mi pérem mezi stehna, ale pouze se třel. Příjemně a něžně. Tohle Adam uměl dokonale, načíst mood. Často balancoval na hraně snesitelnosti, ale nikdy nepřekračoval meze. Nedovolil si to. Naopak moc dobře věděl co dělá.
Mezi rty mi drtil bradavku a s druhou si hrál prsty. “Budu na tebe chvilinku zase hodnej holčičko moje. Budu móc hodnej. Budu tak vanilkovej až se ti z toho zvedne kufr.” dořekl to a jezdil mi rukou po těle nahoru a dolů. Jeho ruka si mě potřebovala dostatečně ohmatat. Začal mě pusinkovat. Pusinkovat od jedný bradavky k druhý. Pak na krk, pak na bříško, kde strávil tolik času, že jsem přemýšlela nad tím, si pustit film aby mi to rychle uteklo. Neberte to špatně, ale být Vanilka je a bylo jako si koupit hru co má spousty datadisků a dlc a custom shit a rozhodnout se nikdy nic nepřikoupit. Nepotřebuju sex každej den, ale potřebuju celek co je rozmanitej. Tenhle basic gameplay není můj styl. Jednou jsem někde slyšela názor, že kdo to nerad vanilkově, tak nezažil nikdy pravou lásku. Někoho milovat.

Od tý pusy pod barákem se nestalo nic. Najednou nebyl. Potkal mě až na soustředění. Říkàm tomu soustředění, ale byla jsem překecána kámoškama na prodloužený víkend s Yoga terapií. Bylo to v nádherným horským resortu. Ještě aby to tam nebylo za ty prachy tak super. Byl tu i Adam. Jeho styl aktivit, když byl s manželkou. Na prvních dvou lekcích mě neviděl, nepozdravil, ignoroval. Na třetí lekci jsem si dala svou podložku přímo před něj. Dala jsem si extra záležet abych se na něj až přespřílišně špulila. Taková pomsta za to, že ze dne na den mi zmizel. Taková ukázka ješitný ženský. Však jsem taky jenom člověk. Ono to stejně u tý yogy nepoznáte, tam je každá druhá poloha špulení, vystrčení, protáhnutí. V sobotu večer jsem se s holkama vracela z túry. Bylo mi jasný, že v neděli se nepohnu a budu se modlit, aby lekce byla už jen taková lehká a že potom stihnu i wellness. Zašla jsem kvůli tomu na recepci, abys se zeptala, jestli to lze booknout, třeba už je to full. Slečna recepční hledala v kolik hodin to půjde.
Vracela jsem se do výtahu, když v tom tam doběhnul Adam. Zamáčkl tlačítko o dvě patra pod mím. Předstíral, že nutně spěchal, ale viděla jsem ho v lobby. Chtěl do toho výtahu. Byla jsem ve volnočasovým oblečení. Rozcuchaná a v obličeji rudá, opocená a rozhodně jsem měla zablácený boty. Opřela jsem se o stěnu výtahu a jen tak tam stála. Mlčel. Jízda výtahem trvala milion let. Cinkl výtah a on jenom řekl “Ahoj, tak se uvidíme asi zejtra” a vystoupil. Mlčela jsem. Moje patro. Rozevírající dveře výtahu doprovázel zvuk dupání. Když jsem byla v půlce cesty k pokoji, vyběhl na patro Adam. Koukal na mě. Já na něj. “Chtěl jsem to stihnout, aby to bylo teatrální. Možná romantický. Omluvit se ti, že jsem zmizel. Potřeboval jsem se s tím odmítnutím vyrovnat. S pocitama se vyrovnat a tím co jsi mi řekla. Chtěla by ses ještě někdy vidět?” a tak zvláštně smutně se na mě podíval. Zamířila jsem k němu, až moc svižně a na něm byla vidět starost u toho, že dostane facku. Bylo mi po tomhle výstupu jedno, že je ženatej. Že o dvě patra níž spí jeho žena. Jeho boj. Jeho rozhodnutí. Já to jenom akceptuju.
Těsně u něj jsem se zastavila, dala jsem mu ruku na tvář, jako když si chcete někoho přitáhnout na políbení. Nahnul se ke mě a já mu prsty sjela na krk, hrudník a pak na břicho. Pozorovala jsem svý prsty a zasekla mu je o opasek kalhot. Otočila jsem se a i s tímhle úlovkem zamířila k sobě na pokoj. Chtěla jsem se ten večer soustředit jen na něj. Takhle to začalo.

Zašeptal mi do ucha: “Myslel jsem, že když budu slaďoušek že se ten mamrd udělá a půjde doprdele.” furt tam sedí. To přerušilo okurkovou sezónu. Odstrčila jsem ho od sebe a zapřela jsem se o lokty. “tak pojď, už mi ho tam vraž. Budeš na mě zase drsnej? Nestyď se tady před divákem.” zasmála jsem se a Adam moji prosbičku následoval. Narazil do mě. Chytil mě pod krkem a drsně zabručel: “Lehni čubko”. Zatlačil mě silně na podlahu. Povolila jsem ruce a sesunula se na zem. Měl ruku pod moji hlavou. Abych se náhodou nepraštila. Pečující i když byl drsnej. To mi dávalo pocit důvěry a byla jsem pro cokoliv co chtěl zkusit.
Šukal mě tvrdě. Mlaskavej zvuk se roznášel divadlem a vracel se. Adam mě škrtil přišpendlenou na podlaze. Super pocit.
Náš divák měl svůj finish.
Povolil tlak, nadechla jsem se tak moc jak to jen šlo a vydechla jsem. Už se mi z toho celkem motala hlava. Dal si moje nohy na ramena a nadzvedl mě nahoru, klečel, nepřestával. Neměnil tempo, jen se díval na to co dělá. Nekoukal na mě. Věděl, že se u toho usmívám. Někdy ho to sralo, že mě vlastně sex dělá takhle happy. Že mi kouzlí na tváři úsměv. Narval mi ruku mezi stehna a strčil do mě dva prsty. Šukal mě a šukal i svý dva prsty. Velmi těsnej pocit. Lehounce nepříjemnej prvních pár vteřin, ale pak orgasmickej. Roztekla jsem se. S jeho zásuny šlo o celkem představení s velkým dosahem. Najednou měl mokrý i hrudník. Nohy jsem mu silně opřela o ramena. Zatnula jsem všechny svaly v těle a užívala si každý jeho pohyb. Vyjekla jsem nahlas, spokojeně. Celý tělo se mi klepalo. V tu chvíli shodil moje nohy z ramenou a stříkal. Oplatil mi moji malou laskavost a jeho výstřik mi zamířil až na kozy. Zalil mi pupík a pomalu stékal na boky.

Oblékl si kalhoty a do nich velmi ledabyle zastrčil košili. Seděla jsem v první řadě, ve večerních šatech, jako kdyby se nic nestalo. Pan Knoflíček mi masíroval nohy. Z toho šmíráka úplně koukalo to, že je submisivní a já toho využila.
Adam si vzal basu a začal hrát známé tóny. Naše Silver Springs. Zavřela jsem oči, usmívala se a nemyslela na nic. Jeho tóny mi objímaly celé tělo. Nemilovat by ho bylo lepší, ale nedovolil mi to.
Vzala jsem jeho sako, vytáhla jeho mobil a z poznámek dala do splněno “sex v divadle” a “sex s divákem”. Měl tenhle seznam věcí, co musí zkusit a pak že bude nadosmrti věrnej. Pročítala jsem se seznamem, když mu napsala jeho žena. Připsala jsem mu do seznamu “Být nadosmrti věrnej” a zavřela oči a ponořila se zpět do hudby.
Nechci to vědět.