Sny se mají plnit - čtvrtá část

Tak po krátkém čekání na inspiraci přidávám dokončení čtvrté části mé úchylné povídky. Snad se bude líbit. Opět budu rád za zpětné vazby a případně nápady na pokračování. Tak příjemné a vzrušující čtení

Cestu do chlívku si nepamatuji. Pamatuji si jen staré dveře, kde jsem musel překročit práh poháněn jemnými údery biče na mou zadnici. Poté studená cihlová dlažba, jejíž spáry byly vyplněné hlínou. Do břicha se dostavilo chvění, které se mísilo s přicházející zimou. Navzdory chladu plnily mou chloubu návaly krve. Mozek je neskutečný nástroj a má představivost a nadržení dokáží divy. Najednou jsem stál u pozinkované vany. Ano, prostě taková ta vana, která někde u stodoly leží pod okapem a pak se z ní nabírá do konve voda. A vana byla zpola plná. Okamžitě jsem pochopil, že bude další očista. Jo, prase musí být čisté. Dvojité poplácání bičíkem na mé půlky mě přesvědčilo, že mám opravdu do té vany vlézt. Okraj naštěstí nebyl příliš vysoký a já během chvíli šplouchl jednou nohou do vody. Naštěstí nebyla studená. Dokonce to bylo příjemné, a tak jsem rychle přitáhl i nohu druhou a přidal i ruce, které se doposud držely okraje. Jo, bylo to celkem fajn. Nechám se umýt a pak mě konečně ojede. Z té představy mě však záhy vyvedlo koště na násadě, které před mým obličejem šplouchlo do vody a zanechalo za sebou pár bublinek na hladině. Ty během chvilky zmizely a já uviděl, že to není koště. Tuhé krátké plastové štětiny značily, že to bude kartáč. Hnusnej kartáč. Otočil jsem hlavu na svou chovatelku.
V jejím obličeji jsem spatřil strojený přeslazený úsměv.
Chtěl jsem něco podotknout, ale jsem přece prase. Mluvit nemůžu. A na prosebný výraz se, vzhledem k latexové masce na obličeji, také spoléhat nemohu. Odvrátil jsem hlavu dolů, zpět na ten kartáč. Ten na nic nečekal, šplouchnutím se zvedl a zmizel z mého zorného pole. Ale úplně nezmizel, protože se mi záhy zabodl do zad, až jsem sebou cukl.
“Prasátko musí být přece čisté,” zaznělo pobaveně shora.
Zatnul jsem svaly. Musím to vydržet. Kartáč se rozjel po zádech a dřel mou kůži. Po chvíli šplouchl kdesi za mnou do vody a znovu přistál na zádech. Když už jsem si na bolestivou očistu trochu zvykl, přesunul se přes zadek na má stehna. Drhnutí venkovní strany stehen bylo celkem příjemné, dokonce jsem uvolnil svaly a vrátilo se mi vzrušení. Jenže ten kus dřeva se plastovými drátky to poznal a hned se přesunul na vnitřní stranu stehen.
“Juj,” vypravil jsem ze sebe a stáhl nohy k sobě. Kartáč však byl mocnější. Jemné štětinky se jako tisíce jehliček zabodly do mého stehna. Začal jsem sebou škubat. Instinkt nedovolil abych nohy opět roztáhl.
“Roztahni ty nohy,” zaznělo přísně nade mnou a sevřený kus dřeva mezi mýma nohama sebou několikrát škubl. Nedal jsem to. Raději jsem oželel bodavý tlak na jedné části stehna, než drhnutí obou. Plácnutí rukou, které následovalo, jen způsobilo mé úplně ztuhnutí.
“To nedám,” zahuhlal jsem třesoucím se hlasem.
“Ono se nám prasátko rozpovídalo,” zaznělo sladce a na mé tělo začaly dopadat rány krátkého biče. Ne takové jemné jako dřív, ale naplno. Po páté ráně jsem nohy roztáhl a začal se chvět.
Musím to vydržet, honilo se mi v hlavě. Jo, Magda byla sadistka, kterou to fakt bavilo. Kartáč se rozjel, nutno podotknout že celkem jemně, po zbývající části mých nohou. Když už jsem sebou moc cukal, přešel na zadek a záhy se vrátil. Ale očista ještě nebyla u konce.
“Na záda ty prase,” zaznělo ostře. Jako v transu jsem sebou šplouchl do vody. Musel jsem jí určitě pocákat, ale ani jsem se neopovažoval nasměrovat gumový rypák jejím směrem. Prostě jsem otočil hlavu v bok a se zatnutými svaly na břiše čekal na pokračování. Opět jsem dlouho čekat nemusel. Kartáč se vydal přes mé, díky zatnutým svalům vyrýsované, břicho. Nebylo to tak zlé, jako ta stehna. Občas zajela na hrudník, kde byl problém jen mé bradavky. Ale moc netlačila. Lehce jsem se chvěl. Můj penis kupodivu tuhl, což bylo překvapení. Už jsem se chtěl podívat na Magdu, jestli si to opravdu užívá, ale kartáč se přesunul mezi mé nohy.
“Auuuu,” zakňučel jsem a pokusil se pokrčit nohy, když ten kus dřeva na tyči narazil plnou silou na mou vztyčenou chloubu a zatlačil ji dolů, jako válec, mezi stehna. Opět blok. Stažená kolena podpořily mé ruce, které se za ně instinktivně chytly. Věděl jsem že je to špatně a vrhl zoufalý pohled vzhůru.
Magdin obličej však soucitně nevypadal. Byl jak z kamene. Ani si asi nevšimla, že na ní vrhám prosebný pohled. Její oči byly upřené na konec násady, kterým pomalu narážela na hradnu mých nohou. Netlačila.
Snad díky tomu jsem se dokázal trochu uvolnit a pomalu nohy rozevíral. Kartáč hned uvolněné území zabral a jal se pomalu drhnout mou chloubu. Vlastně si s ní hrála. Zhora přejížděla po penisu, tlačila na koule, pak namočila a vzala to trochu bokem. Ty koule bolely, ale do penisu se mi drala další a další krev. Pak začala stupňovat tlak. Balancovala velmi dobře. Bolest se prolínala se vzrušením a má chlouba tvrdla ta, že ji ani tlak kartáče nedokázal ohnout. Najednou kartáčování ustalo.
“Prasátko vyhrnuté do ruda, to se mi líbí,” pronesla opět tím přeslazeným tónem Magda a dodala: “Teď je připravené na další hraní.”
Podíval jsem se na sebe a opravdu. Celé břicho nabíralo narudlou barvu, ze které vyčníval můj připravený parťák, také náležitě zarudlý. Po všeslibujících slovech se navíc mé vzrušení překlopilo do nekontrolovaných svalových záškubů. Prostě jsem byl nadrženej jako prase.

Chvějící se nadržením jsem na povel své chovatelky opustil plechovou vanu a stanul na chladné zemi. Máchnutí krátkého biče před obličejem mi naznačilo, kterým směrem se vydat. Po pár krocích jsem vpravo postřehl jakousi dřevěnou ohrádku vystlanou senem. Ani nevím jak, ale mé vzrušení přebilo jakékoliv reálné obavy, že bych tam třeba mohl strávit nějaký čas. Ovládán pudy jsem tam zrychleně, po všech čtyřech, zamířil. Když jsem minul úzký průchod, všiml jsem si několika provazů a nízké trojnožky. Zastavil jsem se zhruba uprostřed a čuníkovský rypák nasměroval k Magdině postavě, kráčející vznešeně v černých gumovkách po mém boku.
“Těšíš se?” zeptala se pobaveně.
Skoro jsem měl chuť zachrochtat blahem, ale nakonec jsem jenom kývl.
Nohou mě nasměrovala ještě trochu do strany, až jsem ocitl bokem k ní. Jezdecký bičík se ocitl na zemi a ruce mé Chovatelky se chopily na zemi ležících provazů. Přizvedl jsem ruce a nechal se precizně svázat. Nepospíchala. Každá volně ložená otočka provazu dále stupňovala mé vzrušení. Z chvějících rukou přebíhaly nervové impulzy po páteři. Do koulí se to očividně už nevešlo, tak se šimrání začalo uskladňovat v mém podbřišku. Byl jsem neskuteně nadrženej.
Po chvilce se Magda přesunula k mým nohám a opět jsem ucítil provaz nad svými kotníky. Tentokrát však uvázala každou nohu zvlášť. Jak dílo dokončila, vstala a poodešla kamsi stranou. Náhlé zatažení za mé nohy mě donutilo je instinktivně roztáhnout. Po chvíli další cuknutí a byl jsem patřičně roztažený. Zkusmo jsem zkusil dát kolena k sobě, ale nešlo to. Šikovná holka. Natěšením jsem sledoval, jak chytá provaz u mých rukou a jeho konec upevňuje k trámu pár kroků přede mnou. Opět optimální délka. Lokty jsem měl v pravém úhlu a dál k tělu je nedokázal přitáhnout. Už jsem se přímo chvěl nedočkáním. Představoval jsem si, jak mě ošuká připínákem v těch gumovkách. Možná zvolí i oboustranné dildo a druhý konec si strčí do kundy. Mohla by přidat i Hitachi, které jsem opět prozřetelně vzal sebou. Hlavou vířily další nápady mozku, myslícího jen na jediné. Jenže to byl omyl. Pevné chycení za koule mě opět donutilo zhluboka vykníknout. Cosi pevného obepnulo má varlata a bolestivě zatlačilo na mé koule. V tu chvíli jsem poznal, že je to humbler. Ten odporný, ale nadržující, kus dřeva se totiž právě opřel o zadní stranu mých stehen. Instinktivně jsem vystrčil zadek, abych uvolnil tah na můj pytlík. Trochu to pomohlo. Nával vzrušení se vrátil. Dočasně. Ucítil jsem drobné štípnutí na napjaté kůži a identifikoval svorky.
Otočil jsem hlavu co se dalo a právě zahlédl jak dolní část mohutné postavy ve vlajících kytičkovaných šatech táhne tenký drátek s krabičkou a pokládá jej do mého zorného pole. Několikrát jsem se zatřásl. Ale v zásadě jsem se těšil. Ale bude to krutě bolet. Na koulích jsem to zkusil jednou a hned je strhl. Brrrr.
“Prasátko je to hlavně pro paní,” zaznělo zvonivým smíchem a odpoutalo mou pozornost od krabičky. Než jsem stačil cokoliv zaregistrovat, ruka mé chovatelky popadla ten gumový rypák a stáhla s jeho pomocí masku z mé brady. Tím se mi opět svět obarvil. Tentokrát do červena. Maska se mi totiž nahrnula do očí. Ucítil jsem tlak na své zuby a povolil čelist. Oboustranné dildo s roubíkem jsem znal dobře. Kratší konec tedy lehce vplul do mé pusy a kdesi v zátylku jsem ucítil tlak koženého řemínku. Dvě ruce uchopily mou prasečí tvář a začali ji přetahovat přes větší konec dilda. Ani jsem nevěděl, že maska měla ve spodní části díru. Možná proto se mi tak dobře dýchalo. Důmyslné. Během chvilky jsem opět viděl, jen v zorném poli byl trochu vztyčený prasečí rypák, který byl zvednutý kusem gumy, trčícím z mé tlamy. No dobře. Chce se udělat. To chápu. Ale já jsem kurňa tak nadrženej.
Uviděl jsem ruku, která s vrzáním přisunula trojnožku k mému obličeji. Poté mi již celý výhled zastínila mohutná stehna, která se vynořila ze zvedající se květované opony. Ten pohled jsem znal, ale vždy mě uchvátil. Magdina kunda bylo prostě synonymum pro šťavnatou broskev. Člověk ji viděl a hned měl touhu tam strčit cokoliv. Jazyk, penis, ruku, nos, prostě tam něco narvat a šukat a šukat. Navíc byla pěkně vlhká. To jsem poznal hned, když rukou chytla můj dildo-frňák a s vrznutím stoličky si jeho žalud narvala mezi své stydké pysky.
Pomalu jsem se začal předklánět, abych jemně vnořil ten kus gumy do té rozkošné jeskyně. Ale ouha. Oběma rukama mě chytla za hlavu a já cítil jak mi její kunda narazila do toho latexového rypáku a nahrnula kus masky do očí. Co však bylo horší, ten pohyb natáhl mé koule uvězněné v humbleru a způsobil mi další bolest. Ale dalo se to vydržet. Lehce jsem odtáhl hlavu a její ruce opakovaly příraz. Koule začínaly trochu bolet, ale vzrušení tu bolest přebilo. Alespoň na chvíli.
“Pořádně mě vyšukej svým prasečím rypákem,” zaznělo zepředu.
Kývnout jsem nemohl, tak jsem se jak přirážet. Latex vydával divné zvuky a koule mě začínaly bolet. Snad se brzo udělá.
“Trochu to zpestříme, ať se víc snažíš,” zahuhlala a v jejím hlase bylo již cítit silné vzrušení. Jedna ruka se mi ztratila z hlavy a druhá udržovala tempo. Najednou jsem ucítil bodavou bolest v koulích.
“Nééééé,” huhlal jsem napůl bolestí a napůl překvapením.
Její ruka však přitlačila na hlavu a já opět zajel do její výstavní síně. Impulzy byly ostré, ale krátké. Snažil jsem se přidat, hlavně ať se udělá co nejdříve. Začalo mě bolet za krkem, ale co se dělo tam dole, to se nedá popsat. Pálilo mě všechno, bodavá bolest střídala tahání. To snad nemůžu přežít ve zdraví.
Elektrošok změnil rytmus. Místo jednotlivých šoků to byl jeden dlouhý. Zatraceně dlouhý. Jakmile začal, věděl jsem že pohla i intenzitou. Tenhle impuls, byť sám o sobě krátký, totiž zesiloval. Měl snad jen dvě vteřiny, během kterých jsem zvládl dva zoufalé přírazy, než vygradoval do maxima.
“Uhuuuuuh,” zahučel jsem, ale impuls už pominul. Přidal jsem další příraz. Věděl jsem, že přijde další. Cítil jsem ho snad ještě předtím, než dorazil. Pak ale dorazil. Byl jsem rád, že nemám plný močový měchýř. To se nedalo. Jak v tranzu jsem strkal toho uměláka čnícího mi z huby do její nenasytné kundy. Nevím, jestli čvachtala ona nebo ten latex. Ale bylo to fascinující. Vnímal jsem jen bolest a pohyby. Každý elektrický impuls se mi zdál nekonečný a pauza mezi nimi byla jen zoufalé čekání na bolest.
Už jsem myslel, že to nedám. Síly mě opouštěly. Najednou ale přišel tlak ruky a má hlava byla doslova zaražena mezi mohutná stehna mé mučitelky. Poctivě jsem držel a vnímal vlny jejího orgasmu. Tělo posunuté vpřed zapříčinilo, že pytlík s koulemi se bolestivě natáhl ještě dál. V tu chvíli přišla další elektrická stimulace.
“Hůůůůůůůů,” chroptěl jsem bolestí. Její sadistická mysl zvládla i při orgasmu otočit knoflíkem na maximum. Ty nekonečné dvě vteřiny stoupajících elektrických impulzů mi přišly jako nekonečno. Zatnuté svaly tlačily na prasečí kolík v mém zadku a slzy se draly do očí. Jen jsem ječel. Najednou vše ustoupilo. Tlak stehen povolil a já se napjal zadkem co nejdál, abych uvolnil alespoň ten tlak. Třesouc jsem očekával další šok. Ten ale nepřišel. I tak jsem se ale klepal hrůzou a plakal.

Nevím, jak dlouho jsem tam stál. Nepamatuji si, ani jak se magda zvedla z té trojnožky. Pamatuji si jen ruce, které osvobodily mou pusu a srovnaly prasečí masku. Vím, že jsem zhluboka dýchal. Úleva, že to mám za sebou, radost z uspokojení mé chovatelkyně, neskutečná směsice pocitů a poté uvědomění si brnivé bolesti na koulích. Ne, tohle je jen pauza. Ucítil jsem obrovský tlak, který vytahuje mocnou vocáskovou zátku z mého zadku. Snažil jsem se pomoct uvolněním svalů a kupodivu se dařilo. Najednou jsem si připadal hrozně prázdný. A nadržený. Cítil jsem, že má chlouba se schovala, ale touha po ponížení dosahovala historického maxima.
“Prosím, ošukej mě, bezmyšlenkovitě jsem chrčel, “ošukej mě jako praseeeee,”
“Až zachrochtáš, čuníku,” zaznělo ještě zadýchaně v odpověď.
“Prosím, to nééééééé, prosím.”
“Prase chrochtá,” přísný tón se pomalu vracel do jejího hlasu.
“Prosííííím,” žadonil jsem plačtivě.
“Zachrochtáš,” zaznělo rázně a nekompromisně.
“Chrocht,” zkusil jsem ze sebe dostat a cítil jak várka slz lepí okolí mých očí k latexové masce, “chrocht,”
V odpověď jsem ucítil vlhkost v místě, které právě opustila mocná zátka. Poznal jsem i několik prstů, které nacpaly dostatečné množství gelu dovnitř. Začal jsem se třást. Touha a ponížení se nedá popsat.
“Pokračuj, prase,”
“Chro, chro,” soukal jsem ze sebe stále s menším odporem.
Najednou jsem ucítil, jak něco velkého proniká do mého zadku a jaksi podvědomě zintenzivnil svůj zvukový projev: “Chrooooo, chroooooo, chrooooo,”
“Výborně, šikovné prase,” znělo už známým pobaveným tónem a doprovozeno bylo mocnými přírazy jakéhosi dilda, plnícího můj anální otvor.
“Chroooo, chrooooo, chroooo,” přírazy se stupňovaly a s nimi i hloubka.
“Něco tomu chybí,” ta slova jsem ani nezaregistroval. Vnímal jsem jen tu obrovskou věc, plnící mé útroby. Najednou se ale přidal další elektrický impuls.
“Úuuuuuuuuu, chrooooooooooooo,” dralo se mi z pod latexové masky, jako v nějakém náboženském tranzu.
V odpověď přicházel jen smích. Smích, přírazy a další elektrický šok. Ten však byl tentokrát slabší a navzdory své bolestivosti nijak neubíral mé návaly vzrušení. Po pár přírazech jsem cítil, že se to blíží.
“Huuuh, chroooo,” řičel jsem, když se holčičí orgasmus jak ve vlnách vkrádal někde uvnitř vedle močového měchýře a dral na povrch nahromaděné semeno.
Smích
“Chrooooo, áááááááá,” křičel jsem a mé tělo zmítaly stahy. Veškerá bolest ustoupila. Jedna vlna za vlnou unikaly mým skrčeným penisem ven v podobě kapek spermatu. Pak jsem omdlel. Byl to můj první holčičí orgasmus bez použití Hitachi. Jooooo.