Kopretiny pro zámeckou paní (14.)

"A nyní se přesuneme do druhého patra, kde nás čekají ještě krásnější interiéry i jedna romantická pověst." Léto na Zeleném Újezdu (skutečné perle rokoka) se zlomilo do druhé půlky a já se s rolí průvodce sžil natolik, že už jsem si bez trémy a obav výklad užíval. Určitě i proto, že jsem aspoň některé volné chvíle věnoval studiu pramenů, takže po dlouhé době jsem měl pocit, že jen tak neplácám a neimprovizuju. Když mi tohle vydrží i do semestru, odpromuju s červeným diplomem... Pokud mě samozřejmě něco nebude rozptylovat. Nebo někdo. V mém případě prakticky jakákoliv atraktivní slečna nebo paní.A téměř v každé skupině návštěvníků se nějaká taková našla, zpravidla jsem si jí všiml po pár minutách. Tentokrát černovláska s hustou hřívou havraních vlasů a veskrze zajímavě vyfiknutá. V socialistickém Československu sklonku osmdesátých let nebyly sexy svršky obvyklým sortimentem oděvních závodů, ale okatá slečna ke zdůraznění svých ženských předností dovedně využila artikl zdánlivě zcela nevinný, totiž sportovní. Běžecké tílko by samo o sobě spíš než erotické představy navodí atmosféru výběhu někde v lesoparku, jenže to by si pod něj musela obléct podprsenku. Takhle se jí ničím nesvazované poprsí lákavých křivek pod ním za chůze velmi živě vlnilo a pohupovalo, střih tílka navíc nabízel lákavé pohledy z boku, kde se ve vhodném úhlu dala zahlédnout jedna z pružných koziček ze strany div ne až k bradavce. Sportovní trenýrky, podle čísla na jedné z nohavic snad součástí nějakého dresu, se vnadné černovlásce v pase maličko zařezávaly do sotva znatelné obliny bříška, až si ji několikrát roztomile bezděčným gestem popotáhla níž pod pupík a odhalila do světlé kůže otisklou stopu. Když se pak ve druhém patře vyklonila z otevřeného okna, aby se pokochala výhledem do zámeckého parku, takže jí z nohaviček trenýrek dole vystoupily obliny světlých půlek pěkného zadečku, byl jsem rád, že jsem obšírný výklad o změnách majitelů zámku právě dokončil, protože by se mi při myšlenkách na to, jak pěkné by bylo ji za tu výstavní zadnici chytit a přesvědčit se, co má pod těmi trenýrkami, mohli snadno pomotat. Rád jsem si zkoušel ve chvílích zevlování na zámeckém nádvoří představovat, jak kolem mě defilující a často velmi inspirativně vyletněné návštěvnice asi vypadají nahé. Ženská ňadra i klíny jsou ostatně nekonečnými variacemi základního tvaru a křivek. U téhle černovlásky dobrou nápovědou, co by mě asi čekalo mezi jejími vysportovanými stehny, byly dva temně černé chomáčky chloupků v neoholených podpažích. Dalo se podle nich odhadovat, že v kalhotkách ukrývá podobně neproniknutelně tmavou houštinku, možná dobře patrnou ještě předtím, než jí je milenec svleče...

Tak jako devětadevadesát návštěvnic ze sta, i ona mi s koncem prohlídky zmizela zámeckou bránou v nenávratnu, ale nebylo třeba truchlit, protože po krátké přestávce, vyplněné žertováním se Žanetou, která dnes střežila pokladnu, jsem se mohl těšit na další skupinu. V ní mi hubená blondýnka s výrazným nosem a brýlemi, co jí propůjčovaly vzhled přísné učitelky, o které žáci tajně sní neslušné sny, připomněla svými drobnými, přes halenku sotva patrnými plochými mini ňadry, které prozrazovaly jen maličko vyzývavé hroty vztyčených bradavek, že v otázce toho, jak tvarované ženy se mi vlastně líbí, jsem beznadějný oportunista. Prostě to tam buď je, nebo není, bez ohledu na to, jestli je dotyčná plochá jako fošna nebo s vemeny zámecké kojné. Naše krásná kastelánka Kateřina Krásná byla na téhle škále umístěna v příjemném středu, ale při břitkosti jejího humoru jsem si dával dobrý pozor, abych její nezanedbatelné, jakkoliv nijak vyzývavě poodhalené křivky nelaskal pohledem moc často. I tak mě obdařila odsuzujícím úšklebkem, když mi s pozdviženým obočím podávala šroubovák a do plátna zabalenou plechovou ceduli. "Budu Vám nesmírně vděčná, pane Jánský, když svoje sliby konečně proměníte ve skutek.", dobírala si mě, protože namontovat informační tabuli u cesty k Novému hrádku, naší detašované zřícenině na protějším kopci, jsem skutečně sliboval už minulý víkend. Jenže pak jsem ceduli i nářadí zapomněl v naší služební místnosti. Jakkoliv letní dny plynuly ve zdánlivém poklidu, stále se nad námi vznášela hrozba kontroly z vyšších míst, takže bylo dobré mít všechno v pořádku. S díky jsem odmítl, aby se mnou na zříceninu vyrazil jako posila Tomáš, jehož společnosti jsem se rád vyhnul, a vydal se podvečerem vstříc lesu. Cestu mi zkrátil Oskar, který se vynořil se svým traktorem jako na zavolanou a kus mě svezl, přestože mu jako obvykle dělala v kabině společnost jakási fešanda; netušil jsem, jestli Janina, Evina nebo nějaká jiná Ina, ale jak jsme drkotali po polní cestě, hezky se jí natřásaly kozičky, které ji zároveň lákavě šponovaly košili. Jedno prso si ve stísněném prostoru celou dobu opírala o mou ruku, aniž by ji ten fakt jakkoliv trápil, takže o tom, že se jí pod látkou pohupuje a převaluje nahé, a nikoliv napěchované v košíčku podprsenky, jsem se mohl přesvědčit velmi příjemně. Navzdory hluku, prachu a marné snaze rozumět tomu, co mi Oskar od volantu zkouší vykládat, se mi z těsné kabiny ani nechtělo, zvlášť když na mě dotyčná kočena na rozloučenou škádlivě mrkla...

Sotva jsem lesní cestou dorazil na místo a vybral strom, na který ceduli přišroubuju, několik zašplouchání od jezírka pod hradem mě přimělo montáž odložit. Legenda o z nešťastné lásky utopené panně, jakkoliv zcela nestydatě vymyšlená, se mi jejím opakováním už docela dostala pod kůži. Navíc už dvakrát jsem tu byl svědkem koupání žen, co sice panny nebyly, zato plnokrevné bytosti z masa a kostí, o čemž bez plavek přesvědčovaly dost výmluvně. A tak jsem ceduli opřel o strom a vydal se podívat, kdo se to chladí ve vodách hradního jezírka tentokrát. Dámské kolo a vedle něj pečlivě složené oblečení s podprsenkou nijak skormné velikosti mi otázku, zda žena nebo muž, zodpověděly dřív, než jsem uviděl brunetku, skrytou pod hladinou a poplašeně na mě kulící oči. Na jejích ramenou jsem mohl vidět nějaké ty pihy, jemné otlačení po ramínkách oné podprsenky, ale ani stopy po horním dílu plavek, takže se dalo vsadit na to, že dotyčná se tu osvěžuje nejmíň "nahoře bez", ale ještě spíš úplně "na Evu". Nad hladinu se jí asi i proto nijak nechtělo, přestože jezírko v těch místech nebylo hluboké. "Promiňte, jsem zdejší kastelán, jen jsem se chtěl ujistit, že jste v pořádku!", pokusil jsem se o nevinně povzbudivý úsměv. Dost nadnesený titul, který jsem si sám udělil, jí zacukal koutky, takže mi už s klidnějším výrazem zahalekala zpátky: "Promiňte, jsem místní učitelka, a protože jsem neměla tušení, že tahle ruina má kastelána, co sem chodí i jindy než o víkendu, trochu se tu chladím. A jsem úplně v pořádku, jen jaksi tak trochu bez plavek. Snad Vás to nepohorší a nenapaříte mi vstupné." "To nepohorší, zvlášť pokud zůstáváte cudně pod vodou. Já už navíc nahou ženu jednou viděl.", zasmál jsem se. "Jaké to ve Vás vyvolalo pocity?", zajímala se "místní učitelka", zatímco se odrazila ode dna a udělala pár temp. Nad hladinou se přitom vynořily polokoule jejího hezkého zadku, aby potvrdily absenci plavek. "Zmatek a touhu dovědět se víc o těch partiích, kde se těla mužů a žen liší. Je to se mnou zlé?" "Kdepak, s podobnou zvědavostí se setkávám u našich deváťáků v hodinách biologie pořád." "Víte, že je zdravější plavat znak? Je to šetrnější ke krční páteři.", vemlouval jsem se s nápadem na změnu plaveckého stylu. "A nebudete tím vystavený pokušení mými partiemi, kde se liším od Vás?", zažertovala, ale pak se ladně přetočila a nad hladinou se ukázala její pěkná, i v poloze na zádech viditelně velká prsa s drobnými tmavými bradavkami, zřejmě chladem osvěžující koupele vztyčenými. Několikrát jsem zahlédl i stín tmavého trojúhelníku mezi jejími stehny, než zatřepala vlasy a zamířila ke břehu. "Snad Vás má nahota příliš nerozruší, ale je mi už přece jen zima. Takže pokud mi slíbíte, že nejste ten nový žák, co od září nastupuje do devítky...", mrkla šibalsky. "Na devítku mám ještě čas, ale proč by to vadilo?", zajímal jsem se, zatímco vystupovala z vody. Tak docela zadarmo mi svou nahotu přece jen dát nechtěla, takže si dlaní jedné ruky zakrývala vepředu klín a druhou rukou se o totéž pokoušela s prsy. Úplně se jí nepodařilo ani jedno: dlaně zkrátka neměla dost velké, aby zcela překryly trojúhelník tmavých chloupků, a pokoušet se o to s jejími objemnými ňadry, když se jí navíc za chůze svižně pohupují, bylo už docela marné. "Protože chlapci školou povinní mají o své učitelce maximálně snít nemravné sny, rozhodně ne ji vidět promenovat se po lesích s nahou zadnicí.", vysvětlila, když se kolem mě ladně prosmýkla ke svému oblečení, zmiňované fešné a hezky kulaté pozadí patrně vyhodnotila jako tu část těla, jejíž obnažení mi obětovat může, a zády ke mně se začala rychle oblékat. "Mám Vám pomoct s háčky?", nabízel jsem se, když si kvapně natáhla kalhotky, takže prsa se jí v předklonu živě zhoupla a zahlédl jsem z nich ze strany dost, než si je začala cpát do košíčků podprsenky. "A umíte je i zapnout, nebo jen rozepínáte?", šlehla po mně přes rameno úsměvem, ale kupodivu se zarazila a nechala mě převzít od ní oba konce rozepnuté podprsenky. Na nahá ženská záda se dívám moc rád, čtu mezi lopatkami každé takové dotyčné něco jako příslib. Když jsem se na vteřinu zarazil, abych spojil do neznámého souhvězdí pihy mezi jejími lopatkami, instinktivně sklonila hlavu, jako by čekala, že situace zneužiju a rychle se zmocním jejích prsou. Hořce jsem si vyčítal, proč jsem to sakra neudělal, jakmile háčky podprsenky zapadly do oček a ramínka se jí vahou prsů jemně zařízla do nahých ramen.

Myslel jsem na to i později, když Ivana, jak se mi představila, už oblečená počkala, až bleskově (a velmi ledabyle) přimontuju ceduli, kvůli které jsem sem vlastně přišel, a k mé radosti se nechala pozvat do hospody pod zámkem, i když namísto odjetí svoje kolo musela tlačit po lesní cestě a mezi poli. Natálka mě zpoza výčepu obdařila pohledem, jako bych se tu usadil nejmíň s francouzskou markýzou, a nespustila z nás oči. Já si zase musel dávat pozor, abych fešné učitelce, která mi dál důsledně vykala, nesjížděl očima moc často na žlábek mezi prsy, ve výstřihu šatů navzdory podprsence, kterou jsem jí v lese vlastnoručně zapnul, lákavě odhalený. "Tak nevím, jestli mám spíš vytahat za cop Natku, že na nás pořád civí, jako bych tu měla tajné randíčko se školským inspektorem, nebo Vás, že mi v jednom kuse zíráte na dekolt.", ušklíbla se všímavá pedagožka. "Tak pověz, Natálko, už umíš text Haničky?", rozhodla se nakonec vyplísnit sličnou výčepní, když nám donesla pití. "Když ona je to pančtelko na mě asi moc velká kláda...", vzdychla tázaná, zatímco jsem se z pár centimetrů kochal vlněním jejích kůzlat pod halenkou, kde bych na rozdíl od Ivany podprsenku hledal marně. "Vidíš, a já slyšela, že ty zvládneš kládu sebevětší.", pronesla učitelka tónem, který svou ledabylostí kontrastoval s tím, jak přisprostlou narážku právě udělala. "No teda pančtelko...?!?", zavrtěla Natka naoko pohoršeně hlavou a bez dalšího komentáře, zato s kozičkami ještě víc roztančenými, odkráčela obsluhovat výpravu, co právě sešla od zámku. "Vy jim dáváte úkoly i na prázdniny?", divil jsem se. "Ale jděte, Natálka je leccos, ale určitě už ne rozverná školačka. Secvičujeme Jiráskovu Lucernu, pane Jánský. Vy jste nevěděl, že zdejší ochotníci každé léto zakončují divadlem?" No to mě podržte, jsem v Zeleném Újezdě skoro měsíc, a že se tu dělá amatérské divadlo, o tom nemám ani tušení! "Ještě mi řekněte, že to budete hrát u nás v zámeckém parku!" "Nevím, jak moc je to 'u Vás', ale ano, právě tam. A jelikož vypadáte trochu nedovtipně, rovnou Vám prozradím, že roli Kněžny ztvární s patřičnou elegancí Vaše nadřízená, kastelánka Krásná. Lidi ji tu mají rádi, vloni hrála Čarodějku, letos si zaslouží Kněžnu. Vy jste předpokládám divadlo hrál už mockrát. Že byste Natálce pomohl s tou její kládou, co je na ni moc veliká...", ušklíbla se Ivana, dopila svou kofolu, a když se zvedala, svoje pohupující se prsa mi div nenastrčila pod nos. Zavlnila se jí při tom tak, jako by pod šaty ani žádné prádlo neměla, a neuniklo jí, že mi to neuniklo. "Jistě, jsem rozený milovník. Pokud je volná role mlynáře, počítejte se mnou.", nabízel jsem se. "Blázínku, leda tak do muzikantské chasy, tam se dřevo jako Vy ztratí.", zasmála se s upřímností, která mě ranila. Že já ji v lesním příšeří za ty fenomenální dudy nepopadl... Ale možná je někdy lepší věci neuspěchat. Kdyby viděla mého Hamleta, serve ze sebe všechno oblečení a sama mi roztáhne stehna!

Zděšený tím, jak pubertální myšlenky mi táhnou hlavou, rozloučil jsem se s místní učitelkou a v duchu rekapituloval, jaké zkušenosti bych tak mohl zdejším ochotníkům nabídnout. "Ochotnické se to jmenuje proto, že každá herečka musí ochotně splnit, co jí režisér uloží." Touhle větou zarámoval hned první schůzku našeho divadelního kroužku v prváku svazák Jindra, takže hned po ní část svazaček soubor opustila. Zůstaly holky, co byly pro divadlo zapálené, anebo jim představa poslouchat režiséra na slovo nebyla proti mysli. Já byl po odchodu krásné blonďaté Zuzany a krásné, černovlasé a v oblasti hrudníku velmi vyvinuté Hedviky v roli pomocného režiséra vlastně jen zvědavý, jak rychle se to Jindrovi celé rozpadne. Netrvalo to ani tak dlouho. "Hele, já jsem jasně řekla, že absolutně nepřipadá v úvahu, abych se na jevišti svlíkala! A tady je režijní poznámka 'Marion rytíři Dalmontemu odhalí své svěží půvaby', tak to jako mám ukázat kozy?", vztekala se Jolana. "Ty vole, ta může být ráda, že hraje Marion, a ona bude dělat ofuky s kozama! Ty jediný na tu roli má, a možná až moc nakynutý. Marion takový melouny určitě neměla...", mumlal Jindra, zatímco já se snažil Jolču, na kterou titulní ženská role tak trochu zbyla odchodem pro éterickou Marion lépe disponovaných holek, nějak uklidnit a zabránit tomu, aby rejžu slyšela a urazila se. "Stejně bych se styděla. Odříkávat text, a přitom dudy venku.", odporovala mi, když mi Jindra naznačil, že na ni nemá nervy a musím coby asistent režie kverulující členky souboru zpacifikovat. "Jolčo, neblázni, jde o přednes. Do toho se tak položíš, že ti ani nepřijde, že jsi to ... poodhalená. Mercierová taky v Angelice ukáže leccos, ale všichni vidí hlavně tu dramatičnost." "Myslíš, že vypadám, jako Mercierová?", snažila se mě silnější, obrýlená brunetka přesvědčit o něčem, co jsem si skutečně nemyslel. "Tak mohla bych si vzít takovej jako průsvitnej šifón... ale stejně, podprdu si pod tím nechám.", začala místo trucování řešit svou roli prakticky. Ujistil jsem ji, že hlavní je ta dramatičnost, a slíbil, že se příště po zkoušce souboru na ten výstup a "odhalení svěžích půvabů" podíváme spolu, než s tím vyrukujeme na rejžu. "Dík, jseš hodnej.", usmála se vděčně, když jsme se loučili s odcházejícím ansámblem (který na další zkoušce opět o něco prořídl). "Ale radši zamkni, já se i tak děsně stydím. A otoč se." Nutno říct, že když jsem dostal svolení znova svou svěřenkyni vidět, Jolča mě zaskočila hned dvakrát. Jednak tím, že svůj text uměla perfektně, dokonce neměla ani příliš strojený přednes. O něco víc pak tím, jak pojala svůj kostým. Šifonový hábit jí končil někde v půlce její poctivě stavěné zadnice a jen díky tomu, že pod ním měla kalhotky, jsme nemuseli řešit zásadnější aspekty odhalování půvabů než poprsí. To se jí v košíčcích podprsenky dmulo tak, že ho sotva udržely, protože jestli Jolana něco nebyla, tak plochá.

Snažil jsem se ze všech sil pomáhat jí s deklamováním replik a nevnímat, jak se její bujné ceciny derou z podprdy ven a guma kalhotek zařezává do obliny bříška, přestože obojí jí tak nějak nekonfekčně, zato velmi slušelo. Kalhotky navíc byly z podobného materiálu, jako její říza, takže tmavý trojúhelník ochlupení v podbřišku přes ně viditelně prosvítal. "Hele, Joli, nemá to chybu. Jsi pro tu roli zrozená. Akorát..." "Akorát je blbá ta podprda, co? Jenže když půjde dolů, všichni zapomenou na Marion a budou mi očima hltat to... poprsí.", ošila se. "Já nevím, třeba to ta látka tak jako utlumí...?", zkoušel jsem štěstí. "To nemyslím, navíc mám docela výrazný a spíš tmavý dvorce.", prohlásila věcně, a já cítil, jak mi z té věty zacukalo ve slabinách. "Ale tak prosím, jsme tu sami, zkusíme to. Otoč se." Ten příkaz byl vlastně úplně absurdní, protože když si Jolana podprsenku svlékla a dovolila mi znova se podívat, viděl jsem z metru její veliká, trochu vahou kleslá prsa se skutečně výraznými terči širokých, tmavých dvorců, z jejichž středů se zvedaly dva hroty masitých bradavek, naprosto zřetelně. Aniž by bylo ve zkušebně nějaké zvláštní chladno, měla je naběhlé a vztyčené jako dvě minirozhledny na oblých kopcích. Jako by jí nedocházelo, jak štědře mi tu své melouny (tvarově spíš dýně, protože se jí prsy od hrudníku k vrcholkům rozšiřovaly) předvádí, začala znovu deklamovat svou roli. "Furt blbý?", zeptala se po chvíli a já sebou poplašeně trhl, protože jsem byl zcela pohlcený pohledem na její festovní cecky. "Jako... můžu si svléct i ty kalhotky, ale to je to samý v bledě modrým, jsem dole tmavá, to bude děsně vyzývavý...", vykládala jako by nic a skutečně se, tentokrát už bez požadavku, abych se otočil, rychle vysoukala z kalhotek. Ubyla tím jedna průsvitná vrstva a drn na jejím pahorku přitáhl můj pohled ještě nekompromisněji, než předtím nahé poprsí. "Hergot, ty furt nic neříkáš! Tak je to vyzývavý nebo ne?", zajímala se Jolana, pomalu se posadila na lavici, rozevřela doširoka svá silná stehna a prohrábla si prsty kudrny na frndě. Já vůl tu celou dobu myslím, že svádím blbounkou, oplácanou husičku, a ona zatím... Skokem jsem klečel u ní a zabořil jí hlavu do rozkroku, až poplašeně vykřikla, protože jsem se vzápětí do její macaté mušle v záplavě hustých chloupků doslova zakousl jako do zralé broskve. Hned si ale mou hlavu přitiskla k píče těsněji, aby mě snad nenapadlo, že se jí to nezamlouvá. Vjel jsem jazykem mezi její baculaté pysky a hned ucítil chuť její prciny. Tekla mi na tváře, já bořil jazyk do horka její rozevřené štěrbiny a kmital jím na rychle natékajícím poštěváku, zatímco Jolča si oběma rukama energicky tahala za vrcholky koz a drtila mezi prsty své masité bradavky, naběhlé jako dva špunty. Její vzrušené vzdechy postupně přešly do hlasitého hekání, a zrovna když jsem uvažoval, že potřebuju uvolnit tlakem svého péra našponované kalhoty, začala naříkavě sténat a z kundy mi obličej zaplavila taková vlna jejích šťáv, že jsem o právě nastupujícím orgasmu macaté Marion nemohl vůbec pochybovat. "Ježiši...ty vole...kurva...pane bože...!!!", drmolila ve zvláštní směsi sakrálních a profánních výrazů, tiskla si mou pusu na svou díru, div mě neudusila, a svírala mě svými stehny, dokud si nevychutnala poslední vlnu slasti, která jí vrcholící mušli sevřela.

"No do píči...", vydechla nakonec, když spustila nohy z lavice a trochu nejistě vstala. Pak se udýchaně usmála a zamumlala: "Tomu říkám ... režijní vedení. Tak já teda budu ... ochotná ochotnice..." S těmi slovy si klekla naopak ona a vylovila z mých kalhot napnutý čurák, který jí doslova vystřelil proti obličeji. "Máte krásnej nástroj, pane režisére.", zavrněla a začala mi rty sát žalud, zatímco v prstech jemně, ale důrazně sevřela moje koule. Trochu jsem se bál, že touhle péčí mě brzy přivede tam, kde před chvilkou byla ona, ale naštěstí to byla jen předehra. Vzápětí z kabelky, buď náhodou nebo s nezměrnou rafinovaností položené vedle lavice, vylovila modrou krabičku s nápisem Primeros a prosta jakékoliv nejistoty, kterou jsem jí mylně připisoval, narolovala mi na erekcí prohnutý čurák pánskou ochranu. Když se předklonila a zapřela rukama o lavici, neodolal jsem, a když jsem jí přetáhl přes hlavu tu šifonovou hrůzu, plácl jsem ji přes nahatou zadnici. "Juuuj...ano, pane ... režisére... zmalujte tý svý ... divadelní kurvě...pořádně prdel...", zasténala afektovaně a nastavovala mi půlky, které pod několika dalšími plácnutími viditelně zrudly, než jsem přestal ovládat touhu vrazit jí svůj čurák do našpulené mušle, což jsem vzápětí i udělal. Vykřikla, když jí s mlasknutím zajel do kundy, a kozy jí hlasitě pleskly o desku lavice. "Ježiš ... marjá... mrdej mě... až do dělohy...bože...přitlač....!!!", sténala a házela širokými boky mému klacku naproti, takže jsem do její roztažené díry skutečně dorážel až po koule a musela mě cítit hluboko v sobě. Byl jsem rád, že jsem Jolaně prcinu nejdřív vylízal, protože kombinace jejích macatých vnadů a přisprostle rajcovního hekání mě zbavovala obvyklé výdrže. "Jo, pojď...uspokoj se ... na svý šukně... urvi mi ty kozy... a stříkej!!!!", povzbuzovala mě, když jsem v nastupující orgastické křeči skoro až surově zabořil prsty do hmoty jejích převalujících se prsů. "Jó... ukruť mi ty cecky...udělej se...!", kvílela a nějak se jí povedlo vmáčknout si pod břichem ruku vepředu na pahorek, takže jsem ucítil, jak si zběsile tře poštěvák ve snaze udělat se se mnou podruhé. Zatnul jsem zuby a pokoušel se oddalovat výstřik do poslední chvíle, pak už jsem se neovládl, ale právě až poté, co jsem s chroptěním začal explodovat v její rozcapené píče do kondomu, dosáhla vrcholu slasti i ona. Sténali jsme jako pářící se zvířata, já nalehlý zezadu na ní, s prsty zabořenými do těch vláčných, měkkých cecků, přilepený k jejím zpoceným zádům a zadnici, dokud jsem nedostříkal. "Ty vole... pecka!", vydechla a vstala. Ze své nahoty si najednou nedělala vůbec nic a jen pomalu sbírala své oblečení, zatímco šifonovému hábitu nevěnovala pozornost. V kontrastu s dvojhlasem, kterým jsme sténali společné vyvrcholení, se ve zkušebně najednou rozhostilo ticho, přerušované jen naším přerývaným dechem. Ještě chvíli jsem na nahé Jolaně ležel, prsty vnímal její měkká, ale jakoby pulzující prsa i sem tam pozdní vlnou slasti zacukající píču, než jsem opatrně z jejího sevření ochabujícím klackem vyjel. "Tak to je poprvé, co jsem se kvůli mrdu musela naučit divadelní roli.", prohodila, když se oblékala. "Hele, snad sis nemyslel, že jsem fakt chtěla hrát divadlo... Chtěla jsem přesně tohle. Myslíš, že když má holka kila navíc, nemá chuť si pořádně zašukat? Navíc s hezkým klukem? Kdybych se vyprsila v Klubu mladých, začne mě oblejzat nějakej strejda, co je na macandy, a to není nic pro mě. Přiznej si, že ty bys s baculkou jako já na rande nešel. No a vidíš, jak parádně jsme si nakonec zapíchali! Nebo pan režisér není dost uspokojenej?", zapředla a beze stopy studu mi promnula koule. Cítil jsem příjemné mravenčení, které na chviličku přehlušilo pocit, že mě ta prdelatá ceckulka parádně převezla a dala frajírkovi jako já docela lekci. Netřeba dodávat, že ani Jolana ani já jsme se dál už v divadelním kroužku nijak neangažovali...

"Na co pan Jánský myslí? Doufám, že ne na naši soušku pančtelku!", vytrhla mě ze vzpomínek na mé skromné divadelnické začátky (a konce) Natálka, když přede mě bez ptaní postavila orosený půllitr. "Hele, ty sám víš, že jsem holka, co se neupejpá, ale jestli jsi vyjel po naší úče...", zatvářila se, jako bych pod rouškou noci vnikl do kláštera a zprznil houf novicek i abatyši. "Natálko, co si to o mně myslíš? Jen mě zajímá to divadlo, kdybys chtěla třeba pomoct s rolí... Lucernu jsem na škole dělal, fakt." "No co Vy jste taky nedělal, pane Jánský viďte?", zaskočila mě zezadu naše krásná kastelánka Kateřina Krásná. "Kněžnu jsem nedělal, třeba. Zato umím parádního mlynáře. Ale té lípy... se nevzdám!", zadeklamoval jsem. "No, to si nechte do Hronova, já svého mlynáře už mám. A zníte ho, je to Oskar. Ten kluk Vám to hraje s takovým jako neotesaným mladickým elánem, až se jako kněžna občas chvěju... Copak, Vy si to nedopijete?" S vědomím, že se dnes na můj účet královsky pobavily hned tři ženské, jsem vztekle rázoval k zámku.