Mé představy

Můj sen

Možná se to stalo. A možná ne.
Každý ať posoudí sám.
Já tomu říkám můj sen – sen, který bych chtěl prožít.

Cyklistika je moje vášeň. A právě kolem ní se ten sen točí.

Jednoho jarního dne jsem nasedl na kolo a vyrazil na svou oblíbenou trasu. Vzduch byl svěží, vůně kvetoucích stromů se mísila s teplem slunce a asfalt pod koly tiše zpíval.
Kousek za městem jsem potkal muže na kole. Zastavil mě a zeptal se, zda jsem místní a jestli se může přidat. Souhlasil jsem. Měl jistotu v hlase a klid v pohledu.
Představil se jako Leopold.

Jeli jsme chvíli mlčky. Jen rytmus šlapání, vítr ve vlasech a tlumený zvuk řetězu mezi námi.
Když jsme se dostali na rovinu, srovnal se vedle mě a začali jsme si povídat.
Byl milý, trochu zdrženlivý – a přesto v jeho úsměvu bylo něco, co mě přitahovalo.

Zastavili jsme u louky. Slunce se opíralo do kopců, tráva voněla po jaru a kolem nás byl klid, jaký se těžko popisuje. Sedli jsme si do trávy a dívali se do dálky.
Naše ramena se dotkla – jen lehce, jakoby náhodou.
Ale v tom doteku bylo všechno. Napětí, očekávání, ticho, které začalo hřát.

Když se naše pohledy setkaly, svět kolem přestal existovat.
Pomalu jsem se k němu naklonil. Na okamžik se nadechl, jako by chtěl něco říct – ale pak se naše rty spojily.
Byl to polibek tichý, nejistý a přesto plný jistoty. Jako když po dlouhé cestě najdeš místo, kam jsi celý čas mířil.

Jeho ruce mě objaly a já cítil, jak se naše těla přibližují. Dech se zrychloval, slova mizela. Vůně trávy, teplo kůže, tlukot srdce.
Byla to chvíle, kdy se sny a skutečnost prolnuly.
A já věděl, že ten okamžik si budu pamatovat navždy.