Mé úplně poprvé

A tak jsem zůstala sama (05):
Mé úplně poprvé

Vzbudila jsem se těsně před sedmou ráno. Janina spokojeně oddychovala. Měla jsem chuť na mazlení, nějak se to ve mně s těmi společnými orgasmy odblokovalo. Cítila jsem se docela nadrženě. Ale nechtěla jsem ji znovu budit, včera ráno to stačilo. Jen ať se pořádně vyspí. Dnes budeme mít čas na dvě, tři kvalitní čísla. Pak se najíme, uklidíme robertky, a po druhé hodině odpoledne pojedu domů. Už není vlastně nic, co by stálo za zkoušení. Učební plán, co jsem si tak pečlivě připravila, byl beze zbytku naplněn. Sice se těším na dnešní orgasmy, to ano, ale budu tak nějak vnitřně ráda, když to s Janinou skončí. Chtěla jsem zažívat jiné věci. Sílu, pevné tělo a být úplně plná. Uvidím, kdy se mi tohle mé přání splní.

Na Janinu zase použiju nextleveláče, tedy dva robertky s opakovaným oddalováním. Využiji čas, kdy spí, abych si hned teď vše připravit k ruce. Ráda bych ji zase překvapila. Já budu chtít vylízat, abych si pořádně odzkoušela, jak to pak mám od kluka chtít. Na co to myslím? Od kluka? Ne od Marka? Janina mi stačila dostat Marka za těch pár orgasmů dost slušně z hlavy. Tak to je síla, já na Marka vlastně přestala myslet skoro úplně. Dobře. Proč se to stalo budu analyzovat později. Teď, když mám čas uvažovat, musím připravit nějaký plán, jak zorganizovat ono “moje poprvé“. Možná by nebyla špatná středa. Hlavně ať už je to brzy. Já nechci déle čekat. Rodiče bývají ve středu dlouho v práci, brácha jede kvůli nějakému programu do Bratislavy a má se vracet hodně pozdě. Marek plánoval, že spolu půjdeme do kina, na nějakou novou sci-fi s Kevinem Costnerem, Vodní svět. Postapokalyptické filmy moc nemusím. Zkusím ho vytáhnout dřív z přednášky. Já ze školy uteču, náhlá nevolnost, a tak budeme mít pro sebe u nás doma spoustu času, hádám aspoň do sedmi večer. Jak to celé zorganizuji? Snad není úplné prase a je opatrný, co se týče pohlavních chorob. Chtěla bych totiž bez. Do konce, mít ten pocit kompletní, s vystříkáním. Jen nebude snadné to celé navléct tak, aby to bylo přesně podle mých představ. Budu muset Marka nějak hodně chytře nasměrovat. Otěhotnění se nebojím, reálný Pearlův index pro antinu je menší než 1. To je v pohodě. Snad nemá ještě někoho, nějakou šmudlu nemytou. Kde by ale na ní vzal čas? Přece by jinak bráchu nepřemlouval, ať s ním chodí na lovy. Tohle budu brát jako potvrzené, že nemá ještě jinou. Jeho bejvalka, ta doktorka, co ji měl, byla přece už před nějakou dobou, a to by se snad nějaká ta ošklivá choroba projevila. Ach jo, není to snadné rozhodování. Nejen s kým si to udělat, ale i jak a hlavně tak, aby to bylo bezpečně. No jo, také by mohl chodit za děvkama. Snad se to ale neděje…

Janina se přetočila a začala se protahovat.
„Krásné ráno Mari, ty už nespíš?“
„Krásné ráno Jani, probudilo mě, že jsem zase nějaká nadržená.“
„Taky to ještě chci,“ zašeptala Janina a vyloženě po mně skočila. Jako by vytušila, co od ní budu chtít, hned se mi vrhla na spodek.
„Mari, ta jsi tak úžasně moc mokrá, krásně mi chutnáš!“
„Jani, ano, takhle mě udělej, moc to teď potřebuju. Ano, takhle, i s tím prstem! Ano, to je ono!“
Opravdu mi to dělala moc hezky. Měla jsem možnost si zafixovat, jak mám pak muže navádět. Nebo jinou dívku? Ne, nesmysl, chci na sobě pevné, svalnaté a vysportované tělo. Žádné měkké polštářky na kterémkoli místě chceš. Tu Janina zrychlila svým jazýčkem kmity a orgasmus přišel až nečekaně rychle. Zase mě začala krásně domazlovat, a ty její polibky!
„Mari, jak si chutnáš? Mám pusu plnou tebe,“ šeptala mi mezi těmi úžasnými francouzáky.
„Ty víš jak na mě, ty potvoro. Ale počkej, jak tě teď udělám já,“ odpovídala jsem přerušována jejími jazykovými ataky.
Nasadila jsem prezervativ na hubeňoura. Díky tréninku pekelně rychle. První útok jsem s ním vedla zpříma, na klitoris. Když přišel náležitý ohlas, začala jsem jí poštěváčka lízat a hubeňourem dráždit vchod do prciny. Obléknout tlusťocha jen jednou rukou bylo docela náročné. Chvilku to trvalo, ale aspoň se mi povedlo Janinu pořádně rozehřát. Nanesla jsem na špičku tlusťocha spoustu gelu a pomalu jí jím rozevírala zadeček. Byl teprve na krajíčku a Janina se už začala zalykat vzrůstající slastí. Zesynchronizovala jsem dráždění robertkama s jejím dechem. Ano, zasouvání tlusťocha šikmo nahoru na kundičku opět slavilo úspěch. Teď rychle změnit směr a rytmus, ať se mi neudělá. Kolikrát jí to teď ráno nastartuju? Uvidím, budu se snažit balancovat těsně na hraně, a pokud tam orgáč spadne, nedá se nic dělat. Nicméně má snaha je, aby se neudělala. Už při druhém nástupu orgasmu se jí nádherně uvolnil zadeček a tlusťoch do ní zajížděl jedna radost. Na Janně bylo poznat, že je na cestě třetí. Podle hlasitosti vzdychání se zdálo, že bude zatraceně silný. Opětovně jsem tlusťocha skoro vytáhla. Ale až teprve zpomalení tempa vrnění hubeňoura zabralo. Najela jsem na další kolo. Posledně pomohlo, když jsem tlusťocha zasouvala pořádně hluboko. Zase těsný únik! Ty dlouhé tahy do Janina zadečku ji pořádně rozpalují.
„Mari, už mě nemuč, pusť mě tam, já to nevydržím!“ prosila Janina
Dobře, jdeme na to. Ale trošku jinak. Tlusťocha jsem skoro vytáhla a dráždila zadeček ne hlouběji než jeden centimetr. Hubeňourem jsem skoro nehýbala a jen ho nechávala silně vibrovat na kraji zcela promočené Janiny kundičky. Teď to na ni šlo očividně pomaleji. Ale díky předešlým odvráceným atakům orgasmů byla Janina tak nabuzená, že pomalý nástup nextleveláče bude určitě zcela devastující. Trvalo to snad 5 minut, když došlo k výbuchu. Janina se úplně roztřásla a sotva popadala dech. Ihned jsem šla k ní nahoru, objímala ji, něžně líbala a zlehka hladila její překrásná velká ňadra.
„Mari, ty moc dobře víš, že jsem tě musela udělat jako první. Bylo mi jasný, že mě chceš úplně odrovnat. Povedlo se ti to. Teď musím ležet, nejsem schopna jediného pohybu.“ Zavřela oči, schoulila se mi v náruči a jen vrněla jako malé koťátko. Její teplo a zvuky, které vydávala, mě dokonale uspaly.

Vzbudila jsem se na záchod, tlak v močáku byl hodně silný. Cože? Už je poledne? To nám to vážně uteklo. Janina mě na záchodě vzápětí vystřídala. Cítila jsem se rozlámaně. Snědly jsme jogurt, a protože i Janinu bolel každičký sval, dohodly jsme se na společné horké koupeli. Naší poslední. Obě jsme se snažily vyhnout jakýmkoli erotickým dotekům. Měly jsme prostě dost a na další orgasmus ani jedna z nás neměla sílu. Pomohla jsem Janině robertky umýt, naskládat je nazpátek a vše uklidit tak, aby se nepoznalo, co vše se v ložnici Janiných rodičů dělo. Jak jsem očekávala, ve dvě jsem byla připravena vyrazit domů. Jen s těmi orgasmy jsem se přepočítala. Ale to nevadilo.

Doma jsem byla z celé rodiny první. Až tam jsem dostala příšerný hlad. Uvědomila jsem si, že jsme s Janinou skoro celou dobu nic nejedly. To se mi pak stalo ještě mockrát, že jsem pro milování zapomínala na jídlo. Vím, že to má mnoho žen jinak. Orgasmus v nich vyvolává silný pocit hladu. Já, když měla hodně milování, tak jsem byla vždy krásně štíhlá. Bez milování jsem jedla častěji a pokaždé pár kil nabrala. Ne moc, ale sama jsem je na sobě cítila a i viděla.

Bylo skvělé, že doma ještě nikdo nebyl. Čekal mě důležitý úkol. Podívat se v bráchově pokoji po jeho digiťáku. Naštěstí byl na poličce a nabitý. Takže jak na to. Posunout přepínač na Rec (nezapomenout pak vrátit na Play), no a co u objektivu? Macro nebo normal? Bude to na blízko, dám macro. Ještě tady vidím F2 a F8. To bude nejspíš clona. Takže lampička a pro jistotu F8, ať tam je nějaká hloubka ostrosti. No a časovač bude tady to tlačítko označené přerušeným kolečkem lomeno protect. Zvláštní označení. Namířila jsem fotoaparát na sedačku, asi 20 cm od zadního polštáře. Stiskla tlačítko a na displeji se objevila číslice 10 a začalo odpočítávání. Skvělé, fotka na displeji ok. Takže kaťky dolů a hurá na pořízení důkazu, že jsem byla ještě po osmnáctých narozeninách netknutou pannou. Mám odhaduji tak hodinu času. Takže 20 minut focení, 30 minut stažení do počítače a 10 minut úklid a nastavení do původního stavu.

Výsledek mě překvapil. Janina měla dírku přepůlenou, takže tam měla vidět dvě. Já jen jednu malou, uprostřed. Fotky jsem si zazipovala s heslem a uložila do adresáře Slohovky. Dodnes je mám schované.

Sotva jsem stačila vrátit digiťák na poličku, volal k nám Marek. Vyzvídal, jak mi šlo učení s Janinou. Snažila jsem se v rozhovoru nadhodit téma našeho rande a neoblomně ho naváděla, že nejlepší den, kdy se můžeme vidět, bude středa. Chtěl se se mnou vidět už v pondělí. Až když jsem navrhla, že půjdeme spolu na oběd do KFC, trošku zabral. Byla totiž otevřená pobočka na Václaváku a tam jsme na rozdíl od pravidelných návštěv Vodičkovy ještě nebyli. Chvilku jsem ho ještě musela přesvědčovat, aby se odpoledne nevracel na přednášku. Až teprve vidina návštěvy kina od tří, té scifárny Vodní svět, jak o ni stále básnil, jeho odpor ke středě úplně zlomila. Jak to, že tak chytrý kluk jako on může být zároveň i tak neskutečně zabedněný?
Když jsem šla večer do svého pokoje spát, připadala jsem si divně. Musím přiznat, že usínání v posteli, kde jsem sama, mi poprvé v životě vadilo. Bylo to něco nezvyklého, nepřirozeného.

Hned jak jsem se ráno objevila ve třídě, Janina se ke mně hnala, že se mnou musí nutně mluvit. Trošku jsem se bála, co mi chce. Odešly jsme spolu na chodbu. Byly jsme v klidu, protože nám do zvonění zbývalo ještě hezkých pár minut.
„Mari, představ si, co se stalo. Jak naši přijeli, tak šel táta vyhodit do kontejneru něco z auta. A zrovna do toho, kam jsme vyhazovaly před tím věci i my. Přiběhl nahoru s očima navrch hlavy, cože se tu někde dělo za sexuální orgie a nepřístojnosti. Prý tolik použitých prezervativů na jedné hromadě ještě neviděl. Že tu asi někdo otevřel bordel. Pak se na mě zkoumavě podíval a zeptal se, jak se mi chodí a sedí. A jestli jsem se s tebou stačila naučit také něco do školy. Že mu to přijde celé podezřelé, protože se usmívám jako sluníčko. Když by jen tušil, jak cítím po těch nextleveláčích úplně každý sval! U vás doma bylo vše v pořádku?“
Docela jsme se její rodinné příhodě nahihňaly. Vůbec jsme nezaregistrovaly, že je kousek od nás Andrea, taková kozatá spolužačka. Hned se začala ptát, co se stalo, zda jí to můžeme říct a kde se ty nextleveláče prodávají. Podívaly jsme se s Janinou na sebe, vyprskly smíchy a Andrea nás obě sjela dost zlým pohledem. Budeme si ji muset nějak usmířit.

Ty dvě noci, co scházely do rande s Markem, byly šílené. Nechtěla jsem se dělat, abych byla přirozeně nadržená. Do toho ty pocity nepatřičnosti, že jsem v posteli sama. Bylo to tenkrát hodně nepříjemné a dlouhé usínání.
Konečně středa! (Už slyším ty narážky „Je ho tam třeba!“) Ale jak to měla tenkrát holka, jako jsem já, zařídit? Marek čekal před naší školou na přestávku o jedenácté. Vyběhla jsem ze školy, přiběhla k němu a dali jsme si polibek na uvítanou. Ach jo. Zdaleka to nebylo jako s Janinou, ale takový víc jako bratrský.
„Ahoj Mari! Neměla jsi potíže s útěkem?“
„Ne, zvracela jsem, tedy jako, a matikářka se bála, že ji ohodím. Je těhotná, a je nějaká citlivá na různé pachy, i ty, co neexistují. Tak mě moc ráda poslala domů.“
„Ty jsi číslo. A jak pojedeme na Václavák? Půjdeme na metro nebo odsud tramvají?“
„Ty, Marku, já jsem měla velkou svačinu a nějak nemám hlad.“
„Aha, no nevadí. Tak se někde projdeme? Nechceš třeba do Grébovky?“
„Tam už jsme párkrát byli, a je docela chladno. Vážně se tam chceš trmácet?“
„No, ne, nechci. Tak co si jít někam sednout? A dát si třeba víno? Znám zajímavý podnik, v Hybernské, Konírnu. Mají tam už otevřeno.“
„To je daleko, tam než dojedeme,“ povzdechla jsem si.
„Tak půjdeme koupit lístky na Vodní svět? Ať nám je nevyprodají.“
„Nemyslím, lístky na promítání od tří určitě seženeme.“
„A co jít do Národního muzea, je tam nějaká specializovaná výstava.“
„Tam jsme přece už byli.“
„No jo, vlastně máš pravdu. A co jít třeba do ZOO?“
„Až tak daleko? A pak tam chodit a chodit? Dneska?“
„No jo, to je vlastně pravda.“
„Máro, dostala jsem nápad. Chtěl jsi ode mě nějakou muziku a měla jsem ti přinést nahrané kazety. Mám doma pár nových, prázdných, tak by sis na mém dvojčeti mohl udělat vlastní výběr. A také nahrát něco z cédéček, co doma máme. U nás teď nikdo není, tak si je prostě nahraješ, já nemusím nic nosit a ty budeš mít z čeho vybírat.“
„To je dobrý nápad! Hlavně ty cédéčka. To se hodí. Tak jedeme k vám?“
Mára má dneska náladu. Chce mě vůbec? Tak občas mezi námi nějaká ta pusa byla, ale žádná super vášnivá líbačka. Troufne si vůbec? Jak ho povzbudit, když mezi námi ještě nic moc nebylo? Zapeklitý úkol. Po cestě mi vyprávěl něco o rychlosti elektronů, že se v drátech vlastně šíleně couraj, a já se tvářila, jak jsem ohromená a jak moc to je zajímavé. Při tom jsem myslela na to, co by ho mohlo navnadit. S touto eventualitou, jeho nízkou odvahou, jsem totiž nepočítala. Co internet a porno na něm? Čerstvě jsme měli doma vytáčené spojení s modemem. No a na warezových stránkách, co mi je ukazoval brácha, byly reklamy i na porno stránky.

„Když jsou ty elektrony pomalé, proč je internet tak rychlý? Mám ho doma na svém kompu s devadesát pětkama a docela sviští,“ dělala jsem naivně hloupoučkou, přestože jsem samozřejmě věděla, jak to skutečně funguje.
„No on se ten signál pohybuje dráty rychle díky náboji. Stejně tak i silová elektřina. A ty máš doma devadesát pětky? Neříkala jsi mi o tom. A internet taky?“
„Ano, dostala jsem pár dní před narozeninami slušnou výbavu, teda jako k osmnáctinám. Mám podle mého názoru hodně rychlý počítač, Pentium 166 s 16 mega paměti, 2 giga hard disk, s cédem, zvukovkou Sound Blaster, reprákama se zesilovačem, monitor 17 palců s filtrem polaroid, program na psaní AmiPro, tabulkový procesor Lotus, programy na kreslení Corel a stolní skener. A vidíš, také takovou podložku, co se na ni kreslí a ovládá se s ní počítač místo myši, ArtPad. Modem máme na tátově počítači a připojení je neomezené, za měsíční paušál. Z taťkova počítače pak jde po síti internet dál. Jenže já jsem na nejnižší příčce domácího potravního řetězce a mohu stahovat nebo víc něco hledat jen když ostatní nic nepotřebují. Jak jsem slavila narozky, nechtěla jsem se vytahovat, co jsem od našich dostala.“
„To je úžasné mít doma internet. To bych chtěl také. Tak proto se k vám na pevnou nedá skoro vůbec dovolat. Taky máš super obří monitor, to se hry musí hrát úplně suprácky. Máš emailovou adresu?“
„Ještě nemám email. Ten má u Luko, to je ten internetový provider, jen taťka.“
„Já mám univerzitní. Zkusím vymyslet co udělat, abychom si mohli psát. Co jsi už na internetu objevila?“
„Brácha mi ukázal nějaké zajímavé přístupy do zahraničních univerzitních knihoven. A odkazy na stahování her a sériových čísel k nim,“ snažila jsem se nevnadit Marka na stránky s odkazem na porno.
„Vážně? Také znám nějaké adresy. Můžeme si je vyměnit.“ Zbytek cesty mi Marek vykládal, co vědecky zajímavého na internetu objevil a jaké hraje hry. Aspoň jsem se o zábavu během jízdy k nám domů nemusela starat já. Za to jsem se začala bát, jak bude reagovat, když zjistí, že máme doma počítačovou síť hlavně na hraní a běží nám po ní Warcraft II s Doomem II a také že máme koupenou úplně novou hru, od které se brácha vůbec nemůže odtrhnout, Command & Conquer. Bylo mi jasné, že ho to zaujme natolik, že ztratí o mě zájem úplně. Pozvat Marka k nám domů, aby se se mnou krásně a spontánně pomiloval, byl jednoznačně ten nejhorší nápad. Už chápu, proč brácha trval na oslavě mých narozenin v té malé restauraci kousek od nás. Jenže co teď s tím? Asi ho budu muset v síťovém Doomu totálně rozstřílet mou nejoblíbenější zbraní, dvouhlavňovou brokovnicí. Na mě totiž doma nikdo nemá! Poťouchle jsem se usmála, ale uvnitř jsem byla strašně smutná. Marek vůbec nic nevnímal a jen se ve svém vyprávění rozplýval nad všemožnými technologickými vymoženostmi, které počítače přinášejí, a ještě určitě přinesou.

„Mari, měla jsi tak skvělý nápad jít k vám! To jsem netušil, co všechno máte. My snad ani tu hudbu nebudeme mít čas nahrát. Myslíš, že se vaši a brácha vrátí brzo?“
Přesně jak jsem čekala. Tedy nečekala. No a co s ním mám teď dělat? Vždyť je jako malej kluk! I na Vodní svět zapomněl. Aspoň že mě vzal po cestě k nám domů za ruku. U nás doma jsem mu musela hned ukázat můj pokoj. Ne aby viděl, kde sama hajinkám, ale abych mu pustila Pentium s pětadevadesátkama. Odešla jsem do tátovy pracovny nahodit jeho počítač a modem na internet.
„Teda ovládání Windows přes tablet je opravdu skvělá záležitost! To je přímo boží sestava pro umělce! V čem maluješ?“
„Učím se Corel. Tady,“ a ukázala jsem mu pár mých vektorových věcí. Ještě že mi je pochválil.
„Počkej a co máš tady v tom adresáři označeném Já?“
„To už jsou bitmapy. Brácha má novej digiťák, udělal mi pár fotek a já je zkouším upravovat ve Photopaintu. To je taky Corel, ale už ne vektorovej.“
„Digitální fotoaparát? Jako že počítačovej?“
„Ano, má rozlišení 320 x 240 bodů a po sériovém portu do počítače posílá fotky jako JPEG.“
„Mohu se podívat?“
Otevřela jsem adresář a klikla na první fotku.
„Teda Petr, jakože tvůj brácha, tak fotí fantasticky. Moc ti to tady sluší. A tady taky. Vážně jako supermodelka z Vogue. Tedy a tahle, to jsi takhle upravovala sama?“
„Ano, Ale tyhle poslední jsou oskenované, to je přeci jenom vyšší rozlišení. Trošku jsem si s tím pohrála.“
„Mari, vím, že jsi nádherná, ale tady se mi z tebe úplně zatajuje dech,“ řekl skoro šeptem a nahmatal mou ruku. Já jsem tady vedle tebe, nemusíš na mě koukat na monitor! Křičela jsem v duchu na Marka.

Přejel tabletovým perem na další ikonu a otevřel mou poslední fotku. S tou jsem si skutečně vyhrála. Otočil se ke mně, odsunul židli, postavil se, sklonil se a začal mě líbat. KONEČNĚ! V břiše jsem pocítila lehké svírání, a ochotně jsem mu vyšla jazykem vstříc. Líbal jinak než Janina, to už jsem věděla. Musela jsem říct, že takhle kousek od mé postele to nebylo úplně špatné líbání. Snažil se mi zajet rukou pod mikinu. To ještě nikdy před tím neudělal. Ježiš já jsem kráva! Od začátku týdne se těším, že ho svedu, a při tom moc dobře vím, že v žádném případě na sobě nesmím mít těsné oblečení a ani podprsenku s komplikovaným rozepínáním! A do čeho jsem se oblékla? Upnuté džíny a single push-up model od Wonderbra, stejnou, jakou tenkrát propagovala Eva Herzigová! Měla jsem ji moc ráda, ale jak byla hodně na těsno, nebylo to zapínání nic moc. To jsem to vymňoukla. A je to tady. Sundal mi mikinu a já se ho snažila nadirigovat k posteli. Sláva! Pochopil. Na posteli mě nepřestával líbat a snažil se uvolnit zapínání, aby se dostal na moje drobná ňadra. Jak mu to nešlo, tak aspoň svlékl do půl těla sebe.
„Ty jsi tak nádherná a nedostupná, jsem do tebe blázen od první chvíle, kdy jsem tě uviděl,“ šeptal mi mezi jednotlivými polibky a pokusy rozepnout podprdu.
„Nejsem nedostupná, podívej,“ zašeptala jsem a radši se rozepla sama, aby mi ji ještě v návalu vášně neroztrhal.
„Ty jsi úžasná, miluju tě a miluju tvoje překrásná a pevná mazlítka!“
Cože? Mazlítka? Moje kozenky že jsou mazlítka? Trošku infantilní, ale budiž. To jsem zvědavá, co se bude dít dál. Krásně mě hladil a já si užívala jeho velké dlaně. Leželi jsme bokem naproti sobě. To jsem si přála, když jsem byla s Janinou. Velké teplé a pevné tělo. Cítila jsem vůni jeho potu jemně smíchanou s parfémem, který používal. Byla to velmi příjemná směs vůní, která mě nutila zavírat oči, abych si ji mohla lépe vychutnat. A jeho polibky mi chutnaly čím dál tím víc. Když líbal mou šíji, slyšela jsem jeho dech a zároveň cítila i svůj, teď rychlý a mělký. Prsty mi přejížděl po zádech a mnou probíhalo lehké mravenčení všude tam, kde se prsty dotkl mé holé, žádoucí kůže. Teď se pokusil o úhelný kámen, rozepnout mi džíny. Určitě se je bude snažit ze mě sesoukat. No, tak to ti milý Marku nepřeju. Nakonec to bylo celkem rychlé, určitě mu to netrvalo děle než tři minuty. A neopomněl mi při tom sundat i ponožky. Připsala jsem mu za ně malé nevýznamné plus. Své džíny svlékl v cukuletu. Leželi a líbali jsme se, já jen v kalhotkách, a Marek měl takové delší boxerky, skoro stejné jako Mark Wahlberg ve Rváčově deníku. Tedy nemá tak vypracované tělo, to ne, ale zadek je pevný a o to mi šlo. Ne jako ten Janiny.

Tu se jeho ruka přesunula níž, chytila mě za zadeček a přivinula si celé moje tělo na jeho. Cítila jsem, jak se jeho klín začíná tlačit na můj, a velmi silně jsem vnímala, že má pod slabou látkou boxerek ztopořený pyj. Dech se mi opět zrychlil. V místnosti bylo ticho, které rušilo jen občasné zašustění přehozu. Do toho se mísil náš přerývaný dech. Znovu si mě na sebe přitáhnul, ještě pevněji, a já si uvědomila, že se TO opravdu blíží. Jeho kůže byla horká a moje tělo k mému překvapení reagovalo tak, že se automaticky stáhlo. Já ale přece měla být úplně v pohodě a zcela uvolněná!
„Marku, já to ještě nikdy nedělala.“
Zarazil se, ale neodtáhl. Dobré znamení.
„Domyslel jsem si to. Říkala jsi mi, že jsi s nikým pořádně nechodila. To, žes mi to teď řekla, tak znamená, že chceš, aby bylo mezi námi něco víc a byli jsme spolu? Nebo to je na dobré cestě, ale ještě nechceš?“
Teda to je šalamounská odpověď! Zatraceně chytré. Ani náznak, že by to kvůli odmítnutému sexu mělo skončit. Ale já chci, abys byl do mě úplný blázen. Abys šílel láskou. A ty jsi při tom schopný chladně a s rozmyslem odpovídat. Už vím, musím použít jednu z mých pouček. Přece správná atmoška vyvolá očekávání, a to násobí vzrušení. To by ti mělo zamotat hlavu, milý Marečku!
„Chtěla bych ti vonět. Pojďme nejdřív do koupelny, dáme si společnou vanu, naleju nám skleničku vína a můžeme si o tom všem popovídat.“
Teď jsem cítila, jak ztuhnul Marek. Jémináčku, máš strach z výslechu? To si musím zapamatovat! Rychle jsem na sebe hodila mikču, sáhla do skříňky pro hrst svíček a odváděla si ho do koupelny. Sice nemáme tak gigantickou vanu jako je u Janiny, ale také to jde, dva se tam v pohodě vejdeme. Ostatně nejsem také žádná obryně Stáňa.
„Pusť vodu a tamhle ve skříňce je pěna, tak tam nějakou prosím nalej.“ Nesmí mít čas se rozkoukat. Přinesla jsem rychle dvě osušky a sirky.
„Prosím ještě dej okolo stěn tyhle svíčky, nějak rozumně, a zapal je. Já nám dojdu pro skleničky a něco k pití.“
Doufala jsem, že mě mírná dávka alkoholu dokáže uvolnit. To, jak se při těsné blízkosti Marka mé tělo automaticky stáhlo, bylo velmi nepříjemné překvapení. Musím zkrátka zabojovat.

Vrátila jsem se s otevřenou lahví a skleničkami. Marek akorát zapaloval poslední svíčku. Zhasla jsem, podala mu skleničku a nalila nám.
„Na nás!“ pozvedl Marek skleničku a ťuknul si se mnou.
„Na nás!“ přidala jsem se. Zvědavě jsem pokukovala, jak se bude svlékat z boxerek. Vzrušení už u něj pominulo, tak neměl s jejich svlečením žádný problém. Mě však zajímalo, co s nimi udělá dál. Zůstal nahý, složil si je a odložil na zavírací koš s prádlem. To jsem zůstala koukat. Brácha veškeré své oblečení pohazuje. Že by to opět znamenalo, že se plně kontroluje? Zatraceně!
„Zatím si vlez do vany, já hned přijdu!“
Jak mu opadnul, nevypadal tak velký, jak jsem ho před tím cítila. Uvidíme, co z toho ještě bude. Odešla jsem rychle pro moje velké dvojče a vložila do něj kazetu, kterou mám už dlouho pro takovou příležitost nahranou. Byly na ní romantické pecky jako třeba I Swear, The Power of Love, Take A Bow a podobné. Však to znáte. Pustila jsem kazetu a nastavila hlasitost na takový trochu silnější šepot. Odložila jsem mikču, sundala si kalhotky, položil je na Markovy boxerky a za jeho zvědavého pohledu si vlezla k němu do vany. Byl natolik gentlemanský, že na špuntu seděl on.
„Co se obyčejně děje poté, když se spolu dva poprvé vyspí?“ zeptala jsem se s co možná nejnaivnějším pohledem upřeným do jeho mírně vykulených očí.
„Chtějí to podruhé.“
„A za jak dlouho?“ nenechala jsem se odbýt.
„Tak do dvaceti minut.“
„Já se lekla, jak jsi řekl do dvaceti, tak že do dvaceti dnů. I když to je poprvé?“
„I když to je poprvé.“
„Ty ses s nějakou, co to dělala poprvé, miloval?“
„Ne, já měl jen Janu. Vyprávěl jsem ti, že jsem chodil s jednou doktorkou.“
„Jak dlouho jsi bez sexu?“
„Skoro rok,“ řekl trochu úsečně a vystrčil bradu. Zajímavá reakce.
„Tak se taky na něco zeptej, jestli chceš,“ řekla jsem smířlivým tónem.
„Nemám prezervativ.“
„Ale to není otázka. Dobře. Beru už od 15 antikoncepci. Kvůli pleti a také prý když s tím začnu, ať se nestydím a nemám problémy se studem, když bych ji z ničeho nic najednou sháněla. Když to bude poprvé, chtěla bych to lidsky. Tak, jak se to má správně dělat. Tedy bez. A nejlépe do konce. Ať pocítím všechno, co má normální žena při milování zažít.“
Markovi se pohnul ohryzek, jak polknul. Tak jsem pokračovala: „Jsi nejlepší muž, jakého jsem kdy potkala. Jsi jediný, se kterým si dokážu představit, že bych žila. Miluju tě.“ A bylo to venku.
„Já tě moc miluju Mari, jsi naprosto dokonalá. Já jsem ten nejšťastnější chlap na světě, že mě miluješ!“ Jak to překotně říkal, tak se ke mně snažil neohrabaně dostat, aby rychle získal aspoň pár polibků. Naklonila jsem se, abych mu to trošku usnadnila. Pěkné, reaguje i dole. A je vidět, že je konečně rozhozený.
„Pojďme raději do postele, ještě si mě tady utopíš.“
„Ježíš já jsem úplně totálně zamilovanej, promiň, jasně, jdeme do postele. Víš, já vůbec nedoufal, že bys mě mohla taky milovat, tak jsem byl furt takovej celej smutnej. A teď jsem zase strašně šťastnej! Já ani nikdy s ničím takovým nepočítal, proto jsem i ty zatracený prezervativy přestal sebou nosit!“

Šli jsme do mého pokojíčku, tedy Marek mě tam v náručí odnášel. A já brala osušku, pod sebe. Vlastně pod nás. Co když by té krve bylo moc.
„Prosím přines sem z koupelny i to dvojče, ať nám tu potichu hraje.“
„Jo, jasně, už tam letím. A radši zhasnu i ty svíčky. Mám ještě vzít víno?“
„Určitě vezmi!“ křikla jsem na něj směrem ke koupelně. Snad mi trocha vína pomůže, jak doufám.
Napili jsme se, a já byla zvědavá, jak na to půjde. Lehli jsme si na bok a líbali se. Při tom se věnoval i mým bradavkám. Kupodivu velmi něžně. Měla bych Markovi říct, že to chci pořádně cítit, ať přitlačí. Ale teď to ještě nechám. A ano, také schoval celou mou kozenku do dlaně, věc, kterou jsem si – když jsme byli s Janinou – tolik přála. Bylo dobře, že jsme už byli svlečení. Žádné trapné akce s nepoddajným oblečením nás už nečekaly.
„Mari, já tě strašně moc miluju. Teď, když jsi mi řekla, že i ty mě, tak jsem úplně nejšťastnější,“ šeptal mi velmi potichu do ucha. Bylo příjemné to slyšet. „Budeme spolu bydlet a žít, chceš?“
„Ano, přeji si být s tebou. Doma se cítím sama,“ přiznala jsem své pocity z posledních dnů. Už jsem ale neřekla, z čeho pramení.
„Jsem šťastný a chci, abys byla se mnou úplně nejvíc šťastná. A chci, aby se ti všechno se mnou moc líbilo. Aby i naše milování bylo to úplně nej.“
Bylo by to hezké, ale jak mám poznat, co je nej? Kdykoli slyším jakékoli označení čehokoli, co má být konečné, bez možnosti poznat širší souvislosti, mám pochybnosti. Okamžitě mě popadne nutkání prozkoumat, jak to skutečně je. Aniž by Marek tušil, právě v tu chvíli ve mně zapustil semínko pochybností, které tolik ovlivnilo můj další život.

Jak jsem se zabývala svými myšlenkami, Markova ruka mě začala hladit po mém boku. Každé pohlazení poutalo celou mou pozornost. Ano, to byl onen obrovský signál, na které mé tělo tak dlouho čekalo. Teď už to bude. Cítila jsem teplo šířící se z jeho horoucí dlaně. Rozpalovalo celou mou pánev. Mezi jednotlivými polibky jsem vzdychala touhou a pohybovala se zcela nekontrolovaně proti jeho bokům. Takové vzrušení jsem s Janinou nezažila ani náhodou. Marek pochopil, v jakém jsem stavu. Zajel rukou mezi má stehna a palcem neomylně zamířil přímo na poštěváček. Začal mi na něm opisovat drobné kroužky, a při tom na něj vyvíjel téměř neznatelný tlak. Přesto mě toto dráždění přivádělo téměř až k extázi. Srdce se mi rozbušilo, dech jsem měla povrchový a velmi rychlý. Byla jsem ve stavu, kdy byl každý můj nerv ve střehu. Nutila jsem se zklidnit dech a oddálit tak nástup orgasmu. Stejně, jak jsem se to naučila s Janinou. Možná ty dvě vypité sklenky vína pomohly. Moje tělo se automaticky snažilo spolupracovat. Cítila jsem se dokonale uvolněná. Moje svaly se už nezatínaly. Věděly, jak mají správně reagovat. Konečně si mě otočil na záda. Rozevřela jsem svá stehna, aby věděl, že jsem již zcela připravená. Byl na mně. Břicho, pánev – to vše se ho snažilo přijmout. Jeho tělo tak hřálo, ba přímo mě rozpalovalo. Každý nádech pod ním byl náročný, každý výdech dokonale uvolňující. Malý pohyb jeho ruky na mé bradavce, jeho něžné polibky, a já cítila vlnu nadcházející rozkoše v každém póru mého těla. Je to hodně silné, ale zvládám to. Jen prosím pomalu, nepospíchej… Ano, tak, to dám… Marek snad mé myšlenky slyšel. Byl trpělivý. Jezdil svým ztopořeným penisem po mém naběhlém poštěváčku a já tekla jak před pár dny u Janiny. Ano, mohu mu důvěřovat… Znovu zpomaluji dech, abych vydržela ten nápor.

Teď to začalo. Pohl se, aby byl nasměrovaný přesně do mě. Trochu se posunul vpřed. Pocítila jsem dole tlak, který doplnilo pálení. Ale toto mírné nepříjemno bylo hned přehlušeno pocitem tepla a konečně i mírným pocitem plnosti. Každá má nervová synapse byla zasycena zcela novým vjemem. Ač to byla chvíle, zdála se mi tenkrát nekonečná. Svůj tlak mírně zvýšil a vše bylo hned intenzivnější. I ta bolest. Ne, nebylo to nic, co by se nedalo bez obtíží vydržet. Byla jsem tím vším fascinovaná a napjatá. Teď to přišlo. Ještě vyšší tlak, teplo, tření, napětí a uvolnění. Zrychlil se mi dech a cítila jsem, jak mi po tváři stékají slzy. Mé tělo ale křičelo: Zvládla jsem to… Jsme si blíž… Nikdy už nebudu jako dřív… Má pánev mu šla sama vstříc. Čas zmizel. Každý Markův pohyb byl neuvěřitelně pomalý, a přitom intenzivní. Právě to nutilo moji pánev ukázat, že se nerozbiju, že se nemá bát ukázat svou mužnou sílu. Jeho tělo se dotýkalo mé hrudi, dráždilo až k nesnesení mé zcela ztvrdlé bradavky. Jeho dech u mého ucha mi vibroval až v krku. Své nohy jsem zaklesla do jeho, aby mi jen tak nevyklouzl. Chytla jsem ho za pevný zadek a narážela ho do sebe co mi síly stačily. Pochopil. Nadzvedl se a rozjel velmi příjemné tempo.
Pálení dole už bylo celkem ostré, ale mé tělo ho ignorovalo a chtělo víc a víc rozkoše, které přijímalo z jeho pohybů. Markův obličej rudnul. Vzdychal už velmi hlasitě. Měla jsem to už na krajíčku, když do mě zajel ještě hlouběji a svůj výdech přímo vykřičel. Já potřebovala ještě kousek, tak jsem ho za boky nadzvedla, přehmátla na zadek a zatlačila ho zase do sebe, a to co možná nejhlouběji. Pochopil mě. Rychle znovu nasadil přímo zběsilé tempo. Stačilo snad šest přírazů a já vykřikla s příchodem nečekaně silného orgasmu. Marek se přestal hýbat. Nechtěla jsem, aby šel ze mě ven, tak jsem ho zase chytla za zadek a nepouštěla ho. Chtěla jsem si ty pocity plnosti co nejdéle vychutnávat.
„Mari, já tě šíleně miluju. Tohle jsem ještě nikdy nezažil. Neublížil jsem ti nějak? Jsi v pohodě? Nebolí tě to moc?“
„To já to nikdy nezažila. Byl jsi jemný a moc ohleduplný. Ale najednou si moje tělo řeklo, že je vše, jak má být a že mi máš dát pocítit skutečnou mužskou sílu.“ Ježiš, co to plácám? Mohlo by mu dojít, že mé tělo srovnávalo mužskou a ženskou sílu. Musím to nějak hned zamluvit. Naštěstí mu opadl a samovolně ze mě vyklouzl. Věnoval pozornost svému pyji a ne mně. Že by další poučka?
„Marku, je to zvláštní, já tě před milováním měla hodně ráda. Teď tě mám ráda ještě víc a ani nevím, jak je to možné. Mívá milování takovou moc?“
„Popravdě nevím. Já se vlastně v ženách vůbec nevyznám. Já ani nevím, jak došlo k mému poprvé. Ona byla sestrou spolužačky a seznámila nás, když mi bylo 16 a jí 21. Mockrát jsem si s ní povídal a bylo to fajn. Konečně jsem mluvil s chytrou ženskou. Jednou, nebylo mi ještě 18, jsem za ní jako obvykle přišel do nemocnice na lékařák, do služby, že pokecáme. Zvažoval jsem, že bych ještě dělal souběžně přijímačky na medicínu. A ona mě na ně tak trochu připravovala. Ten večer jsme pili, ona jen symbolicky. Ani nevím jak, najednou jsme byli nazí na posteli. Bylo mi s ní před tím hezky. Po milování moc hezky. Ale to, co cítím od začátku k tobě, co cítím, když jsem s tebou, a také to, co cítím teď, to nemá srovnání absolutně s ničím, co jsem až do teď zažil.“
Poslouchalo se mi to příjemně. Ano, přesně to jsem chtěla. Vyvolat v muži převelikou lásku.
„Jsi úžasný! Já se milování moc bála. Zbytečně. Ale jak jsi říkal, jestli má po prvním milování něco přijít, tak to má být opakování. A to co nejdřív. Dojdu si na záchod a umýt se. Ano, zkontroluji se, jestli je vše tak, jak má být, ale už teď tě chci znovu. Moc,“ a začala jsem ho líbat a snažila se v něm vyvolat odpovídající líbací vášeň. Myslím, že jsem se za výsledek nemusela ani trošku stydět. Jani, díky za tvou skvělou školu, dokonale jsem se inspirovala.

Naštěstí bylo na osušce jen pár kapek krve. Marek nebyl také moc zřízený, ale umýt si ho od krve rozhodně musel. Já už nekrvácela, cítila jsem jen trošku pálení. Na záchodě jsem si tam zkusila strčit prst. Šly i dva. Navíc se žádná moc velká bolest nekonala. Tedy je dokonáno. Jsem zvědavá, až si zase udělám fotky prciny. Jaký bude rozdíl. Vystřídala jsem Marka v koupelně a oceňuji, že mě tam nechal samotnou. Aspoň jsem si ji mohla řádně vymýt.

„Mari, nechal jsem ti sklenku vína. Došlo.“
„A chceš ještě?“
„Ani trochu. To tys mě dokonale omámila. Tebou se cítím opojen.“
Hned jsem ho začala líbat. Nechtěla jsem to dál rozvádět.
„Mari, měla by ses teď zahojit. Ale o druhý orgasmus tě nepřipravím, neboj. Udělám tě moc hezkým způsobem, uvidíš.“
Hezkým? Jsi tak čitelný. No, jsem zvědavá, jestli trumfneš v práci jazykem Janinu.
„Vážně? Doděláš to palcem, tak, jak sis mě prve rozdělal? To bylo moc hezké,“ dodala jsem za doufám že stydlivého, takřka panenského, pohledu.
„Uvidíš, nech se překvapit.“
Tak se ukaž, s čím přijdeš. Začátek nebyl špatný. Vášnivou líbačku už drobet pochytil. A ano, přidal k tomu dole ruku. Opatrně se zaměřil na poštěváčka. A je to tady.
„Mari, teď zavři oči, odcházím, ale ty se neboj nic. Jen si to maximálně užij.“
Zajel dolů a pokusil se prst nahradit jazykem. A jé, to nebude snadné. Není důležité, jestli to je nahoru a dolů nebo ze strany do strany. Je důležité udržet rytmus. Milý Marku, s tebou bude ještě hodně práce. Při tom to Janina jasně chápala už od začátku. Ale ona má frndu a ty ne, pravda. Musím být trpělivá a povzbuzovat. A nezapomínat, že jsem sotva políbená panna.
„Marku, co to děláš, tam takhle ne, já se hrozně stydím. To přece nemůžeš jazykem, to nemůže být dobré…“
Na chvilku své snažení přerušil, nadzvedl se a snažil se vysvětlovat: „Mari, tohle je jedna z nejúžasnějších milostných praktik. Uvidíš, jsou z toho velmi silné orgasmy. Určitě si to zamiluješ.“
„Věřím ti. Miluju tě, udělej to, jak myslíš. Moc se na všechno s tebou těším. Nenech mě víc čekat, chci to s tebou zase prožít.“
„Mari, já tě šíleně miluju. Chci, abys byla se mnou úplně šťastná,“ nadšeně dořekl a pokračoval ve svém jazykovém maratónu. Ano, asi po 15 minutách jsem se k orgasmu dopracovala. Pravda, nebyl ani zdaleka tak silný, jako když byl ve mně. Právě proto jsem Marka musela odměnit aspoň tou trochou orgastického přehánění, aby se necítil zklamaný.
„Marku, tak to bylo úžasné, Netušila jsem, že se to dá dělat také takhle. To bylo tak krásné.“
„Že jo? Říkal jsem ti to,“ naparoval se Marek. Takže teď to je na mně. Holt dneska ochutnám i sperma.
„Pusou to dělají klukům holky, o tom jsem slyšela. O lízaní frndy jsem do teď nic nevěděla. Chci s tebou všechno. Teď udělám pusou já tebe.“
„Ne Mari, to vůbec nemusíš.“
„Nemusím, ale chci. Lehni si na záda.“
Bylo zajímavé ho držet v ruce, když nebyl v erekci. Přesně to jsem chtěla. Aby mi v puse narostl. Nečekala jsem, že to bude tak rychlé. Byl tlustší, než jsem čekala. Pusu mi dokázal docela dobře vyplnil. Tak teď se koukej, co dokáže rytmus. Rozhodla jsem se využít všech mně známých fint. Takže první – rytmus odvíjet od dechu. Druhá (děkuji Sandro, tvé vytahování se s dokonalým orálkem, který umíš jen ty, cos mi loni o prázdninách vyprávěla, nyní využívám) – ústa co nejvíc plná slin, aby měl holý žalud kundí prostředí. Tahle druhá finta se vzhledem k okamžitému hlasitému Markově projevu osvědčila také takřka okamžitě. Teď doplním třetí fintu. Tu, co mám odzkoušenou s Janinou. Pustit sliny na prst a ten opatrně strkat na kraj análku. Vím, že existuje hmat, kdy se přes konečník stlačí prostata a dojde k výronu semene, ale to jsem zkoušet nechtěla. Stačilo být na kraji. A také že ano! Jak jsem zapojila prst, byla vidět okamžitá reakce. Marek mi začal přirážet do pusy a zároveň se při obráceném pohybu nabodával na můj prst. Zase při výstřiku vykřiknul. V tu chvíli jsem ho měla až vzadu, tak jsem při jeho vyvrcholení žádnou chuť necítila. Jak ho pomalu vyndával, tak se mi ejakulát dostal dopředu na jazyk. Chutnal trochu slaně. Asi jako chrchel. Tedy nic, z čeho by se měl zvedat kufr.
„Mari, to není možné, to bylo úplně nej, co jsem doposud zažil. Jak je to možné?“
„Protože mi moc chutnáš. Já za to nemůžu, to tak chtěla moje pusina. A pak ses mi sám začal nabodávat na prst. Protože jsi zrychloval, myslela jsem, že se ti to líbí, a tak jsem ti ho tam nechala. Moc se mi líbilo, jak ses mi udělal do pusy. Opakuji, chutnáš mi, opravdu. Líbání, tvá vůně, i cos mi pustil do pusy. Všechno mi chutná a moc. Budu to tak chtít často.“
„Mari, já se snad zblázním. Jak to, že může být první milování tak úžasné, vždyť přece nejsme vůbec sehraní? Jak to, že ta nejkrásnější a nejchytřejší holka, co znám, je absolutně ta nejlepší milenka, co vůbec může být? Jak to, že se jí někdo, jako já, líbí?“
„Nech toho, blázínku. Miluju tě, opravdu, a proto to je tak krásné. Moje babička mi o tom, co právě prožíváme, vyprávěla. Je to pověst starých španělských Sefardů. Chceš ji slyšet?“
„O tom existuje pověst? Jistě, vyprávěj.“
„Když náš Pán stvořil prvního člověka, byl to zároveň muž i žena. Byli k sobě spojeni zády. Měli ve svých tělech jen jednu duši. A ta se dívala opačnými směry. Pán viděl, že je takové stvoření nešťastné. Že nemůže žít svobodně a ani nemůže poznat lásku. Pán chtěl svou chybu napravit, proto prvního člověka rozdělil ve dví. Tak zůstala žena oddělná od muže a poprvé spatřila jeho tvář, oči, a nahlédla skrz ně do jeho – před tím jejich – duše. On si ji prohlížel celou celičkou, od hlavy až k patě, a nevynechal jediný kousíček jejího těla. V té chvíli do světa vstoupila touha – touha po tom druhém. Po spojení, po ztracené jednotě. Ta touha od té doby nutí každého člověka bloudit světem a hledat svou druhou polovinu. Tu, s níž byl kdysi jedním tělem i duší. A když se tyto dvě poloviny znovu setkají, stejně, jako my dva, poznají se. A při milování cítí, že se v nich cosi, co se dávno rozdělilo, konečně spojilo v jedno. A že to tak má být.“
„Mari, já tě tak strašně moc miluju…“