Letní balkon...(Pozvánka pro voayera)

#14 Prý si mám užít, tak sundávám podprsenku:

Město. Sídliště, paneláky v řadách. Zasklený balkon, žaluzie... někdy je zatáhnu a užívám si soukromí v ložnici a toho krásného dožluta zabarveného světla.
Ale někdy je nechám roztažené. Pak slunce paprsky pouští napřímo až do mé postele.
Teď zrovna zase a znovu začíná léto, po studeném období to v dalším srpnovém týdnu chce rozjet a pěkně přírodu rozpálit a nás taky.
No a já bych potřebovala trochu nabrat vitamínu D a barvy... se sluněním to nikdy nepřeháním, ale přece jen, chci z toho čerpat aspoň kus roku do zimy.

Koupila jsem si nové lehátko, abych si na balkoně mohla odpoledne na chvíli oddychnout a vypnout hlavu. Prostě tam se sebou plácnout a nedělat nic, když se mi nechce ven. Dovolená už za mnou, ale léto ještě je.
Obvykle sedím a relaxuju nebo věším prádlo, to stačí v podprsence, protože je tam hic... ale teď je balkon prázdný a já si ten středeční večer prostě jen hodím nohy nahoru. A odpočinu si.
Když jsem se otáčela, koukla jsem na protější panelák, o patro výš se tam v okně mihnul stín.

Nedělní dopoledne
...a slunko peče furt stejně. Venku už jsem byla, ale teď se mi nic nechce. Nandám si zmrzku do misky a vezmu knížku. Lehnu na lehátko na břicho... a co? chci ta záda bez pásků? sundám ramínka a rozepnu háčky... ať tu barvu doženu. Namazaná mám jen ramena, dál sama úplně nedosáhnu.
A pak se otočím. Na prsou mám stejně položenou knížku, tak co. Kdo by na mě koukal?
Jenže naproti to byl víc než stín.

Úterý
Ležím a sluním se... podprsenku už jsem si nebrala, zbytečnost. Lehce se po prsou hladím, nejsou malá, spíš někdy velká až moc. Jsou na ně potřeba pořádné ruce, ale já mám jen své malé. Bříšky prstů sjedu od klíčních kostí dolů, až se zastaví na bradavkách, které se pod jejich dotekem a tlakem rychle postaví a ztvrdnou. Schovám je v dlaních, kterými celá prsa nadzvednu a potěžkám. Ještě pokračuju v hlazení, zpátky nahoru až na ramena, abych mohla po pažích zase sklouznout dolů.
Naproti vidím tmavou siluetu, prostě stojí a kouká, chvilku... snad mu to udělá taky trošku dobře. Mě to něžné dráždění příjemně naladilo... ale víc si schovám do ložnice, až proběhnu stejně jemnou sprcho a vylezu si na svou postel.

Příštích pár dní
...je to trochu, jen malinko, ode mne divadlo. Jenže asi mě to baví. Vždycky jak přijdu z práce, následuje lehátko a taky pomalé mazání krémem. Sotva začnu, mám naproti pozorovatele. A mě těší, že je v tom se mnou. Sedím na lehátku, krém v dlani, který si rozmažu po obou rukách a pak se nadechnu, natočím se, aby křivka prsou vynikla a od paží v malých kroužcích mířím dolů. Až k bradavkám, na kterých se zastavím a prstem je vydráždím, až se postaví a ztmavnou, aby se mohly lesknout v dopadajícím slunci. Vlasy nechávám rozpuštěné, tak se vlní kolem hlavy a semtam nějaký pramen uteče dopředu. Asi to musí být pěkný pohled, stín naproti to se mnou vždycky těch pár minut vydrží. Pak se položím a zavřu oči, relax volá.

Pátek
Mám chuť si pohrát, jako teď skoro každý večer. Jen dneska je to nějak neodbytnější. Asi bych potřebovala chlapa, aby mě té palčivosti a až bolavé touhy zbavil. Ale ten není po ruce, ne vědomě. Tak si říkám, co to trochu neokořenit už venku. Aspoň bych v tom jednou nebyla sama.
Nechávám si kalhotky jako obvykle, ale ruce jen na prsou mi teď nestačí. Bloudit a putovat po těle, po břiše, šimrat holou kůži, to můžou a když se pak položím na lehátku, zajedu jednou rukou pod krajku. Vlhká a vzrušená lasturka mi přisty snad přitahuje. Jemně kloužu po pyscích, rozmazávám po nich vazkou šťávičku. Jen se se sebou mazlím. Nejdu do hloubky.
Koutkem oka zahlédnu naproti pohyb. Jsem ráda, že tu je.

Sobota
Ale druhý den vím, že mi to včera nestačilo, že prostě chci diváka naproti dostat dál. I když je sobota, vstanu ráno dřív, dopoledne oběhnu nákupy a zařídím, co potřebuji, uvařím si oběd a pak si můžu užít volné odpoledne - jít si lehnout na sluníčko a hodit se do relaxu a chillu. Ledové kafe postavené u nohou, meloun nakrájený na talíři... sundávám podprsenku a lehám si. Asi počkám, až se zase objeví. Bez něj to není ono. Mám zavřené oči klimbám a užívám si sluneční paprsky dopadající na kůži.
Když otevřu oči a jen otočím hlavou, abych viděla ven... je tam - a já pro něj přesunu ruku z břicha pomalu, velmi pomalu na prso, na bradavku, hladím a žmoulám ji. Olíznu si rty a pak zajedu rukou do kalhotek. Ale je v nich málo prostoru, tak je z boků stáhnu do půl stehen, a když nohy pokrčím, přehoupnu je přes kolena, až se svezou ke kotníkům... a pak můžu rukou pokračovat.
Tu venkovní nohu natáhnu a začnu prozkoumávat mokrost, která mi dýchá mezi nohama. Pysky od sebe rozlepím a roztáhnu a najdu ukazováčkem hrbolek poštěváčku. Chvíli ho hladím a ťupkám do něj, než z něj sklouznu a ponořím jeden prst do horkého vlhka uvnitř mého těla. Když ho vytáhnu, celý se leskne.
Jak to asi vypadá z protějšího okna? Nebude mít takové detaily, které vidím a cítím já. S mokrým prstem kreslím ornamenty po břiše a pak obkroužím bradavky a znovu zamířím dolů, protože štětec vyschnul. Tentokrát prst uvnitř schovám a lehce s ním v kundičce třu její stěny. Hraju si a otevírám stehna víc.
Dělá mi to dobře a i když to nemíním dotáhnout do konce tady, dnes ne, jsem příjemně vláčná a rozdychtěná. Včas se zastavím, musím se ztěžka zvednout, ještě se před lehátkem protočím a finální uvolnění si schovám pro sebe, v koupelně, kde vytáhnu svůj velký vibrátor a nechám ho, ať mě bleskově vystřelí na vlastní jiskřivou oběžnou dráhu.

V neděli se neobjevil
a dnes je taky trochu zataženo, takže je sice teploučko, ale sluníčko chybí a stejně tak chybí i on.
Uvidím, jestli ho ještě nalákám.
Ani v úterý nic. Ale sluníčko už se nám zase vrátilo a ukazuje svoje zoubky.

Středa
Už to musí klapnout. Sundala jsem si podprsenku i kalhotky, na lehátku jsem rovnou tak, jak mě Pán Bůh stvořil... nebo Matka Příroda. Když ležím, přes okraj balkonu sem jen tak vidět není, ale 3 vyšší patra ten výhled už mají. Ležím, sama sebe hladím, protože je to příjemné a vlastně mě to začalo víc bavit. Tělo se mi ještě leskne po rozmazaném opalováku. Vlasy jsem si zase nechala rozpuštěné a mám je rozhozené kolem hlavy, přepadávají mi přes ramena až na prsa.
Sluníčko příjemně topí, ale nepálí.
Když natočím hlavu - je tam! stojí na svém místě. Zajímalo by mě, kde byl ty 4 dny. Chybělo mu moje představení? Chtěl by víc? nebo aspoň blíž?
Ještě se chvíli hladím a sjíždím rukou i níž, mezi stehna, abych zkusila, kolik mokra už jsem si pustila ven, přejíždím prsty od poštěváčku k dírce, spokojeně přivřu oči a hladím se, občas špičku prstu schovám zasunutím do kundičky.
A pak, protože jsem chtěla, aby to dneska zažil celé se mnou, vytáhnu svou hračku. Jen tu nejmenší, kapesní hlavičku, která přesto, že ji schovám i do dlaně, mě umí rozdělat a rozvášnit tak, že teču. Nejdřív ji nechám položenou na dlani, ale chci, aby věděl, že ji mám, tak ji proti slunci podržím mezi palcem a ukazováčkem. To už by mohlo zabrat.
Znovu se položím. Roztáhnu stehna a můžu pokračovat v dráždění, sebe i jeho. Lehce hlavičku smočím ve vlhku a pak teprve stisknu tlačítko pro zapnutí. Rozvibruje se. Prohnu se v zádech. Lehce s ní kloužu přes poštěváček, sklouznu níž a nechám ji vibrovat na dírce. I pysky si žádají péči, nechám ji po nich přejíždět, až cítím, že mi budou snad vibrovat i potom, co s nimi skončím. Chci vydržet déle, proto s ní jemně kroužím všude, jen se nedotýkám přímo nejcitlivějšího bodu, kolem dírky už to i tak za okamžik čvachtá. Roztáhnu nohy ještě víc a za chvíli jednu sundám z lehátka úplně, natočím se tak, abych měla pohodlí. Jenže čím víc pohodlí, tím větší vzrušení, tím větší chuť a nutnost to dotáhnout do cíle.
Brzo, rychle. Nemůžu si pomoct. Chci to a chci to teď. Za chvilinku, za okamžik.
Znovu hlavičkou zaířím k poštěváčku, přitisknu ji tam a o stupeň jí zvednu sílu vibrace. Je to jako horký šíp, který mi vystřelí do těla. Druhou rukou zmáčknu prso s bradavkou, držím ji mezi prsty, tvrdou a citlivou. Doufám, že jsi, ty můj zvědavče, připravený, já už se na to chystám.
Cítím, jak mi uvnitř břicha začíná bublat horká láva, jak se stahuji, držím se, abych nevzdychala nahlas. Když hlavičku přitisknu na poštěváček tvrději a nehnu s ní, už to nevydržím. Kundička se stáhne, svaly se začnou napínat a pak se rozprsknu. S cukáním, až do konce.
Vrací se mi dech. Na ručníku na lehátku pod sebou tuším mokrou loužičku, která ze mě vytekla. Otevřu pomalu mrknutím oči, otočím hlavou naproti a usměju se. Nevím, jestli to viděl... já z něj vidím jen stín. Ale doufám, že si to užil stejně jako já... nebo se nechal alespoň naladit a inspirovat.

I tak bych chtěla vědět, kdo to je. Protější panelák moc neznám, i když některé lidi vídám, i z toho mého balkonu. Ráda bych zjistila, jestli se mu moje hra líbí.

Ještě následuje pár krásných dní - s hodně teplým sluncem. Moje kůže chytla trošku tmavší odstín a já jsem spokojená. Užívám si odpočinku každé odpoledne, kdy to jde, ale večer už se oblékám. Zahlédla jsem ho pak jen dvakrát za oknem, než mi zmizel.

Jenže po teplém babím září ještě může přijít fajn podzim ;-)