Vzkaz od neznámé - pokračování

Děkuji ti, za nádherný dárek. A budu se na tebe těšit budeš-li chtít."

Pohlédla na lístek přečetla si vzkaz a zachumlala se do peřiny. On ji jeśtě chvilku tiskl a hladil. Pak spokojeně usnula.

Druhý den, byl jako všechny ostatní. Ráno rychle nasnídat, vypravit rodinu a do práce. Ale i v tomto shonu se jí v hlavě vracela vzpomínka na onu neznámou. Její přítomnost l, doteky a polibky. Stále je cítila a ač šintó nechtěla úplně připustit byla zvědavá komu, že to podlehla. Pro koho, že byla dárek a kdo byl její dáreček. On to věděl, ale neřekl jí to. Hrál tajemného a nedostupného. Byl čas vrátit se do reality a jít do práce.

Několik následujících dní proběhlo v úplně obyčejném duchu. Až občas zapochyboval, že nějaká neznámá vůbec existuje. Ovšem to se změnilo ve čtvrtek. Byla v práci a chystala si nějaké podklady. Pípl ji telefon, neznámé číslo. Kdo sakra co chce. První ymšlenak byla na děti. Snad se nic neděje. Otevřela zprávu a náhle nemohla popadnout dech. Byla od Ní. Od její Neznámé.

" Ahoj, vzpomínáš si na mně? Byla jsi tak krásná a bezmocná a já si svůj dárek hrozně moc užila. A chtěla bych si jej užívat i dále. Takže pokud bys chtěla i ty budu na tebe čekat zítra ve tři hodiny v kavárně na náměstí. Ty mně nepoznáš, ale Já poznám tebe tak se neboj a klidně si někam sedmi. Já si tě najdu."

Zpráva byla bez podpisu, ale byli to jasné instrukce a to jí vzrušilo. Jenže co teď s tím. Jít tam l, odpovědět, nejít tam. A co doma, co řekne Jemu. Tolik otázek, tolik neznámého. Zbytek pracovní doby byla jak vyměněná. Byla duchem nepřítomná. Její myšlenky bloudili kdesi pomkavárně a hledali oni Neznámou. Pak se zase rychle vraceli domů kde byl On. Byla z toho rozhozená a domů dorazila v podrážděné náladě. Tam, ale byl už On. Čekal na ni. Měl v ruce sklenku vína a tu ji nabídl. Bytem voněla uklidňující vůně kávy. Na stole hiřela valonná svíčka. Jako by On věděl jak přijde rozladěná. Přivítali se, upila ze sklenky a šla sindát sprchu. Stála v ní dlouho. Hodně dlouho až přišel On. Vzal žinku a jemně ji začal umívat záda. Beze slov, jen tam spolu stáli a on ji otíral nejprve záda a paknkdyž se otočila taknjinomýval i zepředu. Díval se na ni a líbal ji. Pak pronesl u jejího ucha " zítřka se neboj a užívej si to. Vždyť je to TVŮJ dárek"
Pochopila, On ví on dál spuhlasí. On zjevně vede tuhle hru dál. Spadla z ní obrovská tíha. Teprve nyní se konečně oddala jeho dotekům a začala si užívat večera.

V pátek ráno už si byla jistá. Nalíčená, v lehkých šatečkách stála u vchodových dveří..On ji zastoupil cestu a podal jinjejí obojek. Dal ji jej domrukou se slovy "To aby nebylo pochyb o tom komu patříš a užij si to." Dveře se za ní zabluchly, obojek zastrčula do kabelky a odspěchala do práce.

Celý den byla jak na trní. Chvilku se strašně těšila, pak zase panikařila. Byli i okamžiky kdy se rozhodla, že nikam nejde, ale vždy nakonec převládl pocit kdy se na svou naznámou těšila.

Pracovní doba je u konce a Ona se jde dopravit. Zkontroluje líčení, opraví rtěnku uhladí šaty a... Když na sebe kouká do zrcadla a vidí tu krásku a ví za kým jde. Sundá si kalhotky a dá si je do kabelky. S hlubokým nádechem vyrazila vstříc neznámé.

Došla ke kavárně a ořed vstupem si nasadila svůj obojek. Připadal si hlouoě s obojkem na veřejnosti a bez Něj, ale na druhou stranu obojek pro ni byl jako štít. Byl od Něj a měl ji chránit.