Lednová noc

Celý týden jsme se s Adamem viděli skoro každý den – ve škole, po vyučování jsme se loudali městem – prostě dva osmnáctiletí kluci, kteří se jen bezcílně potulují, večer jsme si psali, jako bychom bez sebe nemohli být. Cítil jsem to mezi námi – jako bychom byli pár. Neříkali jsme to nahlas, ale bylo to tam. Takový ten pocit, že mi chybí, když ho nevidím, že mi jeho zpráva nebo hlas, nebo jen pohled na něj zlepší den.
V pátek ve škole, na chodbě mezi hodinami, mě chytl za rameno a zašeptal: „Rodiče jedou pryč na noc, budu sám až do soboty.“ Mrkl na mě a dodal: „Přijdeš?“
Srdce mi poskočilo. „Jo,“ řekl jsem tiše. „Co budeme dělat?“
Usmál se tím svým drzým úsměvem: „Co myslíš? Tentokrát nás nikdo nevyruší.“
Teplo mi stoupá do tváří. „Mám něco přinést?“ zeptal jsem se. Mrkl na mě: „Přines jen sebe.“
Odpoledne mi přišla zpráva: „Nikdo nás stopro rušit nebude, doraž kdykoliv.“
Doma jsem to musel domluvit opatrně – seděl jsem v kuchyni, máma vařila, táta koukal na telku. „Hele, mohl bych dneska přespat u Adama, zahrajeme si pár her, budeme na to mít klid, rodiče jedou pryč.“ Máma se otočila, s tím lehkým úsměvem: „Zase u Adama? Vy dva jste teď nějak víc spolu.“ Bodlo mě to, ale pokračoval jsem: „Jo, je to kámoš, víš přece.“ Táta jen zamručel „dobře, ale ať jsi v sobotu doma včas“. Máma přikývla: „Fajn, ale přijď hned ráno. A nedělejte nic... jako žádný mejdany.“ Usmála se, ale v tom úsměvu bylo něco, co mě rozhodilo – jako by tušila víc, ale neřekla to nahlas.
Než jsem odešel, dal jsem si sprchu – pořádnou, umyl jsem se všude, i dovnitř trochu zajel prstem, jen pro klid v duši. Pro jistotu jsem si hodil do batohu i gel a vyrazil jsem.

U Adama jsme si sedli v obýváku, oba vedle sebe na gauč, byl jsem spokojený, že jsme takhle spolu. Věděl jsem, že nemá cenu někam pospíchat, měli jsme před sebou celou noc. Jen jsem zahlásil domu, že žádný mejdan není naplánovaný a že budu mít sluchátka, takže neuslyším případné volání.
Jen jsme tak seděli, rameno na rameni, nohy se lehce dotýkaly. Adam měl zapnutou nějakou hudbu v pozadí – nic hlasitého, jen takovou tu chillovou, co hraje tiše z repráku. Dívali jsme se na sebe, usmívali se, ale žádný velký řeči. Cítil jsem, jak mi teplo stoupá v hrudi, jak se mi zrychluje dech, jen z toho, že je vedle mě.

Po chvíli se naklonil blíž, políbil mě – ne rychle, ale pomalu, jemně, rty na rty, ruka mi sjela na jeho stehno, jeho na můj krk. Líbali jsme se, žádný spěch, jen užívání si toho pocitu, že jsme spolu a sami.
Pak se odtáhl, podíval se na mě s tím drzým úsměvem: „Pojď, jdeme do pokoje.“ Vstal, chytl mě za ruku a táhl mě za sebou. V pokoji zavřel dveře, zhasl hlavní světlo, nechal jen lampičku – teplé, tlumené světlo, takže všechno bylo takové intimnější. Sedli jsme si na postel, nejdřív jsme se jen na sebe dívali, jako bychom oba čekali, kdo udělá první krok. Pak jsme se oba k sobě ve stejnou chvíli naklonili a začali se líbat – tentokrát už ne nesměle jako předtím, ale vášnivě, hladově, rty pevně přitisknuté na mých, jazykem mi projel pusu, prozkoumával, jako bychom to oba potřebovali po celém tom týdnu plném pohledů a zpráv.

Oplatil jsem mu to stejně, ruce nám sjely na sebe přes oblečení – já mu přejel po zádech pod tričkem, cítil teplo jeho kůže, jeho svaly, jak se lehce napínali pod mými prsty, on mi přejel prsty po krku, po hrudi, lehce mě stiskl přes tričko. Líbali jsme se dál, funěli si do pusy, vzdychali, vzrušení stoupalo pomalu, ale silně – tvrdne mi, tlačí mě v kalhotách. Pak jsme se začali svlékat – trička jsme oba hodili někam přes hlavu, prsty a dlaněmi jsme si přejížděli po holé kůži, po břiše, po hrudi, po bradavkách – Adam mě do jedné lehce štípl a zmáčkl ji mezi prsty, projela mnou vlna vzrušení, zavzdychal jsem mu do pusy. Kalhoty jsme si stáhli každý sám, ponožky jsme si nějak neohrabaně stáhli jednou rukou uprostřed polibků, zasmáli jsme se tomu. Trenýrky jsme si chvilku nechali – zajížděli jsme prsty pod lem, jako bychom se nemohli odhodlat se dotknout údu toho druhého, schválně jsme oddalovali tu chvíli, kdy se oba svlékneme úplně a budeme před sebou nazí, jen jsme se tiskli k sobě, cítili tvrdost přes látku, funěli si do ucha, ruce na zadku, na stehnech, všude.
Pak jsem to už nevydržel, stáhl jsem si je, chytil Adamovu ruku a přitáhl si ji na své péro – vzrušené a tvrdé jako kámen. Chytil mě a pomalinku mě začal honit. Lehl jsem si na záda, zavřel oči a užíval si tu jemnou ruční pozornost. Byl jsem tak vzrušený, že kdyby Adam trochu zrychlil a chytil mě malinko pevněji, začal bych stříkat.
Najednou mě pustil – „chtěl bych tě. Můžu začít?“ Došlo mi, co chce, lehl jsem si na břicho a nastavil se tak, aby mě mohl připravit a abych si moc nemačkal své stojící péro.

Adam se posunul za mě, líbal mě na záda, na krk, ruce mi přejížděly po bocích, po zadku. Natáhl se na poličku, na prsty si nanesl gel – cítil jsem chlad, když mi ho lehce rozetřel kolem dírky, pak pomalu, opatrně vjel jedním prstem dovnitř. Zavzdychal jsem, uvolnil se, jeho prst mě prozkoumává krouživými pohyby, pomalu ven a dovnitř, jako by si to užíval stejně jako já. Přidal druhý prst, roztahoval mě jemně. Bylo to příjemné, vzrušující, pomalé a mazlivé – vnímal jsem, jak se uvolňuju, jak mě to rajcuje, jak mi péro pulzuje pod břichem. Trvalo to dlouho, nespěchal, zdálo se mi, že si skoro se mnou hraje, občas se zastavil, jen mě držel uvnitř, líbal mě na rameno, čekal, až se uvolním ještě víc.
Pak mě otočil na záda, nanesl si gel na péro, pak se naklonil nade mě, líbal mě, já měl roztažené zvednuté nohy, líbilo se mi, jak jsme si blízko. Nahmatal jsem jeho péro a přitáhl si ho ke své dírce. Adam ucítil, že je ve správné pozici a začal opatrně zasouvat – cítil jsem příjemný tlak, jak mě jeho horký penis plnil, jak mě roztáhl, až mě vyplnil úplně. Zavzdychal jsem, chytil ho za ramena, dívali jsme se na sebe. Píchal mě pomalu, hluboce, s pauzami – líbali jsme se, já ho hladil po zádech, zadku. Bylo to jiné než dřív – intimní, citové, ne rychlé mrdání, jak to bývalo. Adam se ke mně občas sklonil a pokračovali jsme s líbáním, líbilo se mi ten pocit, že ho mám v sobě nahoře i dole. Vzrušovalo mě, když byl na mně namáčknutý, jak mi jeho tělo mačkalo péro.

Najednou se zvedl, přitáhl si mé boky a začal mě šukat rychleji. Sledoval jsem, jak se mu zatínají svaly na břiše, jak přivírá oči, jak se mu objevují žíly na krku, když se blížil ke svému vyvrcholení. Najednou mě chytil za péro, a podíval se vzrušeně na mě – hladově si mě celého prohlédl a vzrušeným hlasem se začal ptát: „Líbí se ti, když tě šukám? Když mě máš v zadku? Mám se do tebe vystříkat? Líbí se ti moje péro v zadku? AAAAACH!!!“
V tom začal – silně, prudce, každý výstřik jsem si užíval, stejně jako pohled na Adama a to, jak se mu stahují svaly a jak do mě s každým pulzem přiráží. Cítil jsem teplo jeho semene uvnitř, jak mě plní, jak to tam pulzuje. Držel jsem ho, díval se na něj, líbal ho, dokud to neskončilo.
Adam se udělal – cítím jeho horké semeno hluboko uvnitř sebe, jak mě plní a zároveň jak se mi to všude uvnitř rozlévá. Zavzdychám, chytnu ho pevněji za ramena, ale on se najednou odtáhne, vytáhne se ze mě pomalu, s tím mokrým, mlaskavým zvukem.

Podívám se na něj – oči má lesklé, dech zrychlený, ale usměje se tím svým drzým úsměvem. Neřekne nic, jen mi lehce přitiskne nohy k sobě a klekne si nade mě, obkročmo.
Koukám na něj, nechápavě, ale vzrušeně – co bude dál? Podá si gel, nanese pořádnou dávku na mé péro – cítím ten chlad, jak mi ho rozetře po celé délce, pomalu, pevně, až mi projede mráz po zádech a vzrušení stoupne ještě víc. Pak si nanese znovu, tentokrát na svůj zadek – vidím, jak si to vtírá dovnitř, jak se lehce zavrtí, jak se připravuje. A pak se začne nabodávat – pomalu, opatrně na mě dosedá. Je tak ohromně těsný, cítím, jak mě obepíná, jak zajíždím dovnitř centimetr po centimetru, teplo, vlhko, tlak, který mě dostává. Držím ho za zadek, roztahuju mu ho, pomáhám mu, abych do něj vešel hlouběji – vidím, jak se kouše do rtu, jak přivírá oči, jak se mu dech zrychluje. Musel se na mě připravovat před mým příchodem, jinak by to nešlo takhle lehce, tak hladce.

Když dosedne úplně, cítím pod sebou vlhko – vyteklo ze mě trochu jeho semene, cítím ho mezi půlkama, i na posteli, ale je mi to jedno, spíš mě to vzrušuje ještě víc. Adam se nade mnou zavrtí, najde si rytmus a začne pomalu jezdit – nahoru, dolů, krouživě, svírá mě hluboko v sobě. Vzrušuje mě to neskutečně – že mě nejdřív vystříkal, naplnil mě, a hned teď se nechává šukat, chce mě v sobě hned, bez čekání, chce, abych ho taky vystříkal. Je to tak intimní, tak syrové – dívám se na něj, jak se mu leskne kůže, jak se mu napínají svaly na těle, jak funí, jak si to užívá. Šíleně mě to vzrušuje – to teplo uvnitř, ta těsnost, ta vlhkost od jeho semene, které ze mě vytéká a smíchané s gelem, to, že to děláme tak rychle po sobě.
Adam zrychluje – jezdí rychleji, hlouběji, ruce na mé hrudi, nehty se mi lehce zařezávají do kůže, vzdychá stále hlasitěji, oči přivřené. „To je dobrý,“ zašeptá, „vystříkej mi prdel, pojď.“ A já už budu – a už jsem. Je to intenzivní, zmáčknu mu silně zadek a s každým výstřikem si ho na sebe trochu narazím, abych byl ještě hlouběji, i když už to víc nejde. Adam se chvíli ještě vrtí a malinko napichuje, ale nakonec sleze a lehne si vedle mě. „Stejně budu muset dát nový prostěradlo,“ zasměje se.

Chvíli ležíme, pak navrhnu, jestli si nedáme sprchu – tentokrát fakt očistnou, potřebujeme ji oba. Vstáváme opatrně, smějeme se tomu mokru na stehnech a na posteli, já cítím, jak mi to ještě trochu vytéká. Adam si při umývání lehce sáhne dozadu mezi půlky: „Ty jsi mi udělal pěkný tunel, to bude zítra bolet,“ a zasměje se. „Však tys mě taky pěkně roztáhl.“ Mydlíme se navzájem, ale už ne spěcháme na další kolo – jen ty doteky, líbání pod proudem teplé vody, smýváme ze sebe všechno, gel, semeno, pot. Je to příjemné, jako bychom si to chtěli užívat napořád.
Když uděláme z koupelny solidní parní saunu, vylezeme a sušíme se – Adam mě otírá, já jeho, smějeme se, že jsme jak na wellness. Nazí jdeme zpátky do pokoje, Adam sundá to zválené, mokré prostěradlo, hodí ho do koše a natáhne nové. Lehneme si vedle sebe, oba ještě rozpálení, Adam se ke mně přitulí – hlava na mém rameni, ruka na břiše, noha přes mou. Oba spokojení, uspokojení, unavení. Usneme takhle, v teple, v klidu.

Ráno se vzbudíme – světlo proniká záclonami, Adam se protáhne a zašeptá: „To bylo včera super. Ale jsem trochu odřenej z toho, jak jsi mě šukal, a namoženej z toho, jak jsem šukal tebe.“
Zasměju se: „Jo, já jsem na tom stejně. I když to vypadalo jako rychlovka, bylo to nejdelší, co jsme spolu zatím zažili.“ Adam pokýve hlavou: „Přesně tak – zatím. Určitě to zvládneme i dýl.“
Přitulí se ještě na chvíli, pak vstáváme, snídaně nazí u stolu, pokec o ničem, ale s tím pocitem, že nám spolu je dobře.
Oblékneme se, dáme si čaj. „Hele, co to bylo včera, ty otázky při píchání? ‚Líbí se ti, když tě šukám?‘ a tak. Proč jsi to říkal?“
Adam se lehce usměje, podívá se do hrnku, pak na mě: „Nevím přesně. Prostě mě to najednou bralo – že jsem s klukem, že to zažívám, že to cítím naplno. A potřeboval jsem to slyšet nahlas. Od tebe. Aby to bylo skutečný. Nevadí?“
Chvíli mlčím, pak přikývnu: „Jo, chápu. Nevadí, vlastně se mi to líbilo.“
Rozloučíme se u dveří – polibek, „brzy zase“. Cestou domů mi přijde zpráva: „Klika, rodiče akorát dorazili. Ještě 5 minut a načapali by nás.“
Usměju se. Vím, že to mezi námi je víc než jen sex. Že s Adamem mi je dobře. Že nejsem na kluky – jen na něj. Já i on se rádi otočíme za hezkou holkou, ale večer si to bez výčitek užijeme spolu.
Nejsme pár. Ale jsme spolu. Tak, jak to chceme my.
A to nám teď stačí.