Svítání (5. část)

Pomalu už svítá. Když nasedáme do taxíku, na hodinkách zahlédnu čas 5:04. Nasoukám se zadními dveřmi dovnitř a kabát pokládám na klín. Touhle dobou vážně většinou spím. Teď je spánek asi to poslední, co mám v plánu. Tahle brzká ranní hodina by mohla přispět k tomu, že tenhle postarší řidič taxíku bude muset vlivem únavy věnovat větší míru pozornosti řízení a už mu nezbyde další míra pozornosti, kterou by mohl věnovat tomu, co se děje na zadním sedadle.

Sotva řidič zmáčkne páčku levého blinkru, už mám Petrovu ruku zase na stehně. Tentokrát je už ale odvážnějši a rychlejší, než tomu bylo doposud. Cítím jeho ruku, jak se pod kabátem snaží najít lem šatů. A taky že ho najde. Rovnou jí odhrne kalhotky na stranu, palcem přejede přes můj knoflíček touhy, čímž mi způsobí další zkrat nervových zakončení v mozku. Poté do mě zasune dva prsty. Mám co dělat, abych ani nešpitla. Vypadá to, že se rozhodl, že první orgasmus prožiju právě tady a teď, čemuž přizpůsobuje intenzitu a rychlost dráždění. Když už pomalu cítím, jak se mi začíná třást tělo a že už dlouho nevydržím, chytnu svůj kabát, zakousnu se do něj a tím utlumím hlasitost zasténání, které prostě nešlo zadržet.

Když otevřu oči, dívá se na mě. Jeho spokojený a zároveň laškovný úsměv mi říká víc než tisíc slov. Přisune se ke mně blíž, odhrne mi vlasy z čela a tváře a políbí mě na rty. Potom své rty posune na můj krk. Ten chlap si prostě nedá pokoj, ani na vteřinu.

,,Tak vážení, vystupovat! Málem jsem zapomněl, že někoho vezu, jste tam vzadu úplně potichu," vytrhne nás z činnosti taxikář. Kdyby věděl, že má ode mě mokrý flek na zadním sedadle, asi by mluvil jinak.

,,To víte, člověk už v tuhle hodinu myslí jen na to, jak si zaleze do postele a bude spát," odpoví mu.

Platíme. Vysedáme. Teď už jen vyjít pár schodů a jsme přede dveřmi mého bytu. "Cvak", ozve se, když otočím klíčkem v zámku.

Najednou stojíme naproti sebe u mě v obýváku. V absolutním tichu a v tlumeném světle odstínu "teplá bílá" malé lampičky. Chytne mě prsty něžně za bradu. Palcem přes ni zepředu pomalu přejede a ukazováčkem ji podepře. Nakloní se blíž a jen zlehka mi zuby zkousne spodní ret. Odkloní se. Usmívá se. Jeho úsměv pro mě začíná být jako pro diabetika inzulin. Životně nutný. A co víc? Ještě nádherně voní.

Opět se mi podívá do očí a řekne: ,,Ty jsi ale pěkná nymfa, co?"

V očích mi zajiskří tak, že to v šeru místnosti muselo být vidět. Jen se k němu nakloním blíž, položím mu ruce na ramena. Opřu mou tvář o jeho tvář a vlepím mu letmou pusu na ucho.

Do stejného ucha zašeptám: ,,Píchej mě," a zhruba za vteřinu dodám: ,,Prosím."

Jednoduše jsem škrtla zápalkou a hodila ji do rozlitého benzinu. Takový oheň se mu v očích rozhořel. Jen se teď bojím, abych pod ním neshořela jako list papíru.

Jeho ruce mi najednou mačkají zadek. Sjede s nimi níž na zadní stranu stehen a zvedne mě. Nasměruje moje nohy kolem jeho boků a vrátí se rukama zpět na můj zadek. Zvednu ruku a ukážu jí směrem na dveře ložnice.

,,Tam," hlesnu tiše.

Nic neřekne. Vykročí a jde. Pootevřené dveře ložnice otevře jemným zatlačením jedné ruky. V tu chvíli mi bleskne hlavou, jak výborný to byl nápad, ráno alespoň ustlat postel.

Z ničeho nic se moje nohy dotýkají koberce. Přímo vedle postele. Jsem z něj tak nadržená, že se divím, že ještě nevibruju jak "kámoš" schovaný v šuplíku nočního stolku na druhé straně postele. ON stojí přímo naproti mě a začíná si rozepínat košili. Vezmu lem svých šatů a přetáhnu si je přes hlavu. Najednou stojím před ním téměř nahá, jen v samodržících punčochách, černých krajkových kalhotkách a krajkové podprsence stejné barvy. Vlasy lehce rozcuchané a tváře stále ještě červené po nedávném orgasmu.

Když mě takhle vidí, okamžitě se přestane zabývat nějakými knoflíky a košili přetáhne rovnou přes hlavu. Udělá krok a je u mě. Přebírám častečně iniciativu a začnu mu rozepínat pásek u kalhot. Tím však má iniciativa zřejmě končí, protože ihned co vytáhnu kožené tělo opasku z kovové přezky, už ležím na posteli a ON klečí nademnou. Už zvedám ruce, že mu je položím na ramena, ale chytne mi jednu ruku a položí ji na postel nad mou hlavu. Přidá k ní i tu druhou a obě přitlačí k posteli. Chápu. Oukej. Nechám ruce kde jsou.

Jeho rty se najednou dotknou těch mých a poté s nimi pomalu sjede přes bradu níž, až na krk. Z krku pokračuje polibky přes klíční kost až na hrudník, kde se na malých kopečcích tyčí pod tenkou průsvitnou látkou krajky dvě tvrdé bradavky. Rukou látku na jedné straně lehce odhrne a jednu z bradavek obkrouží jazykem. Tou stejnou rukou pak dál pokračuje po celé linii mého těla až na můj bok, kde chytne okraj kalhotek a jakmile se napřímí, aby měl dostatek prostoru k manipulaci, jedním tahem mi je sundá. Pohybem obou rukou mi roztáhne nohy a z trenek vytáhne svou evidentně již připravenou chloubu. S mírným zalehnutím mého těla tím svým, ho do mě rovnou zasune.

V tu chvíli mám pocit, že se nezastavil jen čas, zastavil se celý vesmír. Jen naše dvě nahá těla spojená v jedno. Každý jeho hluboký a tvrdý příraz je jako extáze co prostupuje celým mým tělem. Zrychlený dech, tep a tiché sténání dává najednou životu až nadpozemsky nekonečný význam. A já si jen přeju, aby tenhle DEN nikdy neskončil.





Závěrem...

Děkuju všem, co tenhle můj pětidílný maraton dočetli až sem. Mám upřímnou radost z každého vašeho lajku a pozitivního komentáře :). I toho lajku, který nebyl odkliknut, jen vyjádřen. Vážím si i veškeré konstruktivní ktitiky, která mi přistála v inboxu. Mimo jiné je tahle zpětná vazba pro mě vlastně ten správný pohon, proč ty svoje fantazie přenášet do psaného textu. Můj prvoplánový záměr tu být právě kvůli tomuhle zůstává naplněn. A na holku "BezObrázku" to zde považuju za úspěch :). Tímto však příběh o Tereze končí a já se snad budu těšit na setkání u příběhu dalšího :)

Hezký den!

NoPicture