Byl jsem mladý, žil jsem na vesnici. Nebyly žádné telefony a internet byl tehdy ještě v plenkách. Znal jsem jednu sousedku, kousek ode mě, za kopcem. Když jsem vylezl doma na balkón, viděl jsem až k ní. Někdy jsme si jen tak mávali.
Bavili jsme se spolu dlouho. Jmenovala se Bára – bože, jak ta byla krásná. Spolu jsme nebyli, ale trávili jsme spolu hodně času. Bylo to tak, jak už to bývá s partou přátel z ulice. Chodili jsme všude spolu.
Ani nevím, jestli to bylo věkem nebo něčím jiným, ale začalo být mezi námi zvláštní napětí. Je to něco, co zprvu vidí i ostatní, ale ty si to nechceš přiznat. V naší partě ji chtěl samozřejmě každý, ale já tomu nerozuměl.
Po nějaké době to začalo nenápadně. Když jsme grilovali, sedla si vedle mě. Někdy si sedla i na mě a já ji objal – myslel jsem to přátelsky. Nic víc. Jenže jak už to bývá… byl jsem její oporou a ona mou. Ten pocit bezpečí se pomalu začal měnit v přitažlivost. A ta byla silná. Najednou jsem i já chtěl být v její blízkosti.
Jednou večer jsme se domluvili, že budeme všichni stanovat. Sehnal jsem jeden stan navíc a domluvil se, aby ostatní spali jinde – v tom druhém. Pamatuju si ten večer dodnes.
Leželi jsme vedle sebe, nespali. Povídali jsme si a koukali si do očí. Když bylo asi dvě ráno, pořád jsme se jen dívali. Nikdo už nemluvil. Pomalu jsem se k ní přibližoval a jemně ji hladil po těle, aniž bych si uvědomoval, co to s ní vlastně dělá. Berte v potaz, že ani já to tehdy nevěděl.
Její vzdechy byly silné a hluboké. Nakonec jsem se na ni opatrně přesunul shora a pomalu ji políbil. Naše rty se chvěly, stejně jako naše těla. Pak se přidal jazyk. Byla to nejsladší pusa, jakou jsem kdy měl.
Asi hodinu jsme se jen líbali. Chutnala jako jahody. Nervozita opadla a proměnila se v nadrženost. Líbání s ní bylo jako ve filmu – ta nervozita, to vzrušení, ta jemnost a vášeň. Nikdy na to nezapomenu. Její chuť mi neuvízla jen na rtech, ale i uvnitř mě.
Ten pocit se nedá s ničím zaměnit. Jako by všechno kolem utichlo. Já byl Adam, ona Eva a náš polibek zakázané ovoce. Jako bychom byli v tom stanu na celém světě sami. Čas se zastavil, a přitom utíkal tak rychle. Nikam jsme nemuseli spěchat.
Byl slyšet jen letní vánek, šustění stromů, náš dech a tlukot srdce. Ani jeden jsme nevěděli, co dělat. Byli jsme jen ve spodním prádle. Mně stál jako stožár.
Lehce jsem si lehl na ni a začal se o ni třít. Hned bylo jasné mně i jí, že děláme něco správně. Přitom jsem ji líbal – už ne lehce, ale vášnivě, jako by to mělo přijít každou chvíli. Udělali jsme se navzájem třením přes kalhotky.
Myslím, že ty hormony už z toho stanu nikdy nikdo nedostal ven.
A tím skončil můj první polibek.
Podobné povídky
-
Domluva proběhla přímo zde na stránkách. Napsal mi tehdy zprávu s naprosto přesnou představou toho, co by chtěl zažít, a jakým způsobem mám naložit jeho ženě. Nevěra, která byla předem schválená,…
před hodinou 2 258 6 -
A tak jsem zůstala sama (08): Jedno číslo, když je dobré, mi nestačí. Co s tím? Milí čtenáři, v následujícím textu si možná povšimnete čísel v závorkách. Nejde o náhodu, ale o záměr. Hrdinka…
před hodinou 6 73 5 -
Prešiel týždeň, prišla sobota a mňa zvedavosť a nadržanosť vyhnala nazad do lesa zistiť, či tam bude alebo nie. Bolo opäť horúco, v diaľke sa kopili oblaky, muchy otravovali, telo sa potilo aktivitou…
před 2 hodinami 0 135 4 -
Sedni si. Ne na postel. Na židli. Doprostřed místnosti. Dej si ruce za záda, propleť prsty a opři se. A teď se mi dívej přímo do očí... Ano, vím, že mě nevidíš, ale ty ten můj pohled cítíš, viď?…
před 2 hodinami 0 57 4 -
Dušanovi bylo už skoro 50 let když jsem ho poznal. Vzhledově to byl trošku obézní chlap od chlastu a hospodskýho jídla, který si dával prakticky každý den, co byl v práci. Když byl střízlivej, tak…
před 4 hodinami 0 594 6