Stopařka - Kapitola 2.

Její vyprávění se zastavilo v okamžiku, kdy ve stanu zhaslo světlo a mezi nimi zůstala jen tma a ten první polibek. Ještě před pár hodinami stáli u stánku jako dva cizí lidé. Teď leželi proti sobě, sotva pár centimetrů od sebe.

Ona byla od pasu dolů nahá, zatímco on zůstal zachumlaný ve spacáku, jako by snad ani netušil, co se mezi nimi chystá.

…
Na rtech se jí objevil spokojený úsměv.

„Byl pořád nesmělý, do ničeho se nepouštěl. A to mě vzrušovalo. Nemohla jsem si pomoct. Musela jsem ho dostat.“

Na okamžik se na mě podívala, jako by si ověřovala mou pozornost.

„Strčila jsem mu ruku do spacáku a nahmatala jeho ptáka.“

To slovo řekla tvrdě, skoro až vulgárně.

„Byl pořád schovaný v těch jeho slipech. Zmáčkla jsem ho přes látku a cítila, jak sebou cukl.“

Krátce se zasmála.

„Bylo mi jasné, že pokud ho nepustím, tak spustí. A taky že jo.“

Rozesmála se znovu tentokrát potichu, spokojeně. Bylo vidět, že dosáhla svého.

„Vystříkal se do slipů. Vytrhl mi ho z ruky, odtáhl se ke stěně stanu a začal se omlouvat.“

Na chvíli ztichla. Možná si teprve teď uvědomila, jak moc ho tehdy ztrapnila.

Vzpomněl jsem si na své první milování, na vlastní trapas, a bylo mi toho kluka najednou trochu líto.

„A co bylo dál?“ zeptal jsem se.

„Jsi nějaký zvědavý.“

„To teda jsem. Nevěřím, že to skončilo jenom pac a pusu a jdeme spát.“

„No… chvilku jsem o spánku přemýšlela. Ale fakt jen chvilku. Zvlášť když ze sebe vykoktal, že ještě s žádnou holkou nic neměl.
Nemohla jsem si nechat ujít tu příležitost, být jeho první.“

Na okamžik se odmlčela.

„Chtěl se omluvit, ale nenechala jsem ho. Umlčela jsem ho jazykem, který jsem mu vsunula do úst.
Učil se rychle. Jeho jazyk se začal proplétat s tím mým. Za chvíli se už odvážil a jeho jazyk vstoupil do mých úst.

Stáhla jsem z něj spacák a přesvědčila ho, že v těch mokrých slipech fakt být nechce. Sama jsem mu je sundala. Neprotestoval.
Jeho pták byl sice povadlý, ale ne úplně měkký. Vzala jsem ho do pusy a starala se o něj tak dlouho, dokud se znovu úplně neztopořil. Chutnal po semenu, ve kterém se před chvílí vykoupal.

Nechala jsem ho ležet na zádech a klekla si na něj. Jednou rukou jsem se opřela o jeho hruď, druhou si přidržela jeho ptáka.
Nasměrovala jsem si ho přímo do sebe a pomalu dosedala.“

Hlas se jí lehce změnil.

„Jezdila jsem na něm. Každým pohybem pronikal hlouběji. Za chvíli byl ve mně celý.“

Zhluboka se nadechla.

„Pak už jsem ho přestala vnímat. Vnímala jsem jen sebe. Držel. Ani se nehnul. Hloubku i tempo jsem si určovala sama. Tentokrát jsem chtěla orgasmus já.
Ale nestihla jsem ho.“

Podívala se stranou.

„Po chvíli mi uvnitř začal cukat. A pak se do mě bez varování vystříkal. Nestihla jsem z něj ani slézt. Po druhém výstřiku začal rychle vadnout. Nechala jsem ho ze sebe vyklouznout a dál se o něj třela.“

Na okamžik se na mě podívala, jako by si ověřovala, jestli už není její vyprávění na mě až příliš odvážné.
V duchu jsem byl s nimi ve stanu, vzrušený skoro stejně jako ten její chlapeček.
Když si ověřila, že neprotestuji, pokračovala.

„Chtěla jsem to. Chtěla jsem se dostat na vrchol, dokud byl ještě aspoň trochu tvrdý.
V rychlém tempu jsem po něm klouzala. Vytékaly ze mě moje šťávy smíchané s jeho semenem. Měl mokrý celý rozkrok. To bylo přesně to, co jsem potřebovala, abych toho dosáhla“

Na rtech se jí objevil spokojený úsměv.

„Vychutnala jsem si to. Zůstala jsem přimáčknutá klínem na jeho těle, dokud ve mně nedozněly vibrace vrcholu. Teprve pak jsem se překulila na svou půlku stanu.“

Zavřela oči.

„On tam zůstal ležet. Mokrý. A s opět ztopořeným ptákem. Asi tak trochu… zneužitý.
Usnula jsem skoro hned.“

Ztichla.

Už se nesmála. Na chvíli se zavřela do vzpomínek, které nebyly pro mě. Nechal jsem ji.

Dlouho mlčet nevydržela.

„Teď jsi na řadě ty,“ řekla. „Poděl se se mnou o svou erotickou vzpomínku.“
Bylo zřejmé, že zkoumá, kam až jsem ochoten zajít.

Otevřenost, s jakou mi vyprávěla o svém intimním životě, byla zarážející. A zároveň nečekaně vzrušující, doslova nakažlivá.

Chvíli jsem přemýšlel. Ne proto, že bych žádnou takovou vzpomínku neměl. Spíš proto, že některé věci člověk vypráví jen lidem, které zná. Ví, co od nich čekat. Ví, kam až může jít.

Ji jsem neznal.

A možná právě v tom mohla být výhoda.

Nemusel jsem nic filtrovat ani přizpůsobovat. Nemusel jsem zvažovat, co vynechat. I kdyby se jí to nelíbilo, vysadím ji v Budapešti a tím to skončí.

Sáhl jsem po vzpomínce z mládí. Z doby, kdy jsem studoval v Plzni.
Další díl vyjde v úterý 10.3. 😉