Před bouřkou

Slyšíš to? Ten vítr venku... jak naráží do oken. Světlo mizí a pokojem se plazí stíny. Cítíš, jak se ti staví chloupky na zátylku? To není jen tou bouřkou, co se blíží. To je mnou. Jsem v tom vzduchu mezi námi. Jsem ta elektřina, co tě nutí dýchat rychleji, než bys chtěl.

Pojď blíž k oknu. Nedívej se na mě, dívej se na ty mraky. Chci stát za tebou v té modravé tmě. Představ si, že se tě nedotýkám, ale moje tělo je jen milimetr od tvých zad. Cítíš ten žár? Jako bys stál u otevřené pece, i když je venku chladno.


Teď... teď oblohu prořízl blesk. Vidíš ten záblesk? V té jediné vteřině bílého světla jsi viděl můj odraz ve skle. Viděl jsi, jak se na tebe dívám. Viděl jsi ten hlad v mých očích, který v té tmě dokážu skrývat. A teď čekej na hrom...


Jeden... dva... tři...


Cítíš to zachvění podlahy? To dunění ti projelo celým tělem. A přesně v ten moment, kdy ten hrom utichá, ti pokládám ruce na boky. Pevně. Jako by ses mohl v tom větru ztratit, kdybych tě nedržela. Moje prsty se zaryjí do tvé kůže. Žádná něha, miláčku. Tahle noc si žádá něco divočejšího.

Nakláním se k tvému uchu, právě když začínají na sklo dopadat první těžké kapky deště. Slyšíš ten rytmus? To je tempo, kterým ti teď bude bít srdce. Přejíždím ti rty po krku, ale nekousnu tě. Jen tě dráždím tou možností. Cítíš, jak se pod mými rty chvěješ? Jsi jako ten strom venku, co se ohýbá pod náporem bouře.

A já jsem ta bouře.

Dneska tě nenechám v klidu spát. Budu tě budit každým bleskem. Budu se ti vracet do hlavy s každým úderem hromu. Chci, abys v téhle tmě cítil jen dvě věci – ten déšť za oknem a mou neúprosnou touhu tě ovládat.

Dívej se do té tmy a čekej na další záblesk. Protože s ním se k tobě přisunu ještě blíž.

Užij si ten neklid. Je to to nejhezčí, co ti můžu tuhle středu dát.