Seděla jsem večer sama v tichu svého pokoje a přemýšlela o tom, jak málo toho člověk někdy ví sám o sobě. Nešlo jen o myšlenky nebo sny, ale i o vlastní tělo, o pocity, které se postupně mění a které člověk objevuje krok za krokem.
Vždycky mě lákala představa poznávání. Ne někoho jiného, ale sebe samotné. Zjistit, co mi dělá dobře, co ve mně probouzí příjemné chvění a kdy se cítím opravdu uvolněně. Byla to cesta plná zvědavosti, bez spěchu a bez očekávání.
Ležela jsem pod dekou, poslouchala hudbu a nechala myšlenky volně plynout. Každý den jsem byla o něco odvážnější, o něco otevřenější novým pocitům. Zjišťovala jsem, že největší přitažlivost někdy nevzniká mezi dvěma lidmi, ale mezi člověkem a jeho vlastní představivostí.
Představovala jsem si dlouhé letní večery, teplý vzduch a někoho, kdo by mě dokázal poslouchat. Někoho, s kým bych si mohla povídat celé hodiny, smát se a pomalu si budovat důvěru. Protože právě důvěra je často tím, co dělá každý okamžik výjimečným.
Čím víc jsem o tom přemýšlela, tím víc jsem si uvědomovala, že poznávání sebe sama není jen o vzhledu nebo o tom, co vidí ostatní. Je to o sebevědomí, o přijetí vlastního těla a o radosti z toho, kým člověk je. O pocitu, že se nemusí za nic schovávat a může být jednoduše sám sebou.
A tak jsem ten večer jen ležela, usmívala se a nechala své myšlenky putovat. Věděla jsem, že každé poznání přichází postupně. A že někdy je právě ta pomalá, tajemná cesta mnohem zajímavější než samotný cíl.
Podobné povídky
-
Ahoj,opět po dlouhé době jsem naštívil obchod s různými dobrými lahůdkami.Obsluhuje tam starší dáma,se kterou jsem si občas povídám o různých chutných lahůdkách.Když jsem tam jednou přišel tak jsem…
před 11 minutami 0 0 0 -
Bylo později na nějaký schovávání nebo rychlý oblíkání. Každýmu, kdo by takovou scénku viděl by stejně neproběhlo hlavou nic svatého. „Koukám že jste se už stihli dobře seznámit.“ řekla Klára suše…
před 15 hodinami 1 686 12