REXY – díl osmý Agility

Nadešel fenčin den. Uvedení do psí společnosti. A hned na „velké akci“. David veze svou ženu převlečenou za fenku dalmatinku na Agility pořádanou několika „spřízněnými dušemi“. Pravidla nejsou stejná jako u skutečných „psích závodů“, všichni se hodlají především pobavit, je to příležitost k setkání, předvedení oblečků i k seznámení.

David zastavuje auto před větší usedlostí, trochu na samotě, stranou od obce. Už je zde zaparkováno několik aut, sem tam je vidět dvojice Pánů a jejich „mazlíčků“. Z druhé strany parkoviště mává na Davida a jeho fenku i Lenka se Simonou. David nasazuje své fence obojek, vylézají z auta a jdou se přihlásit pořadateli do dvora usedlosti. „Závody“ začnou za pár desítek minut, dorazili dříve. Po zapsání se David posadí k připraveným stolům s občerstvením, jeho fenka sedí poslušně u nohy, sem tam smlsne nějaké to sousto podané od Pána. V oblečku je teplo, Pán jí tedy nalije vodu do misky, kterou si přinesli sebou. Okolo sedí více Pánů a Paní, pár známých je překvapeno „výměnou rolí“ ve dvojici David-Eva, ale Evin obleček chválí.

Přiblížila se hodina zahájení a majitelka usedlosti vyzývá účastníky, aby se přemístili za budovu, kam byl dosud přistup znemožněn. Na vymezeném prostoru je pěstován nizoučký anglický trávník a na něm umístěny překážky. Jsou upravené na lidské rozměry a podél „kolbiště“ jsou vyrovnané lavice pro přihlížející. Účastníci oceňují připravenou scénu potleskem, všichni se těší na zábavu, která je čeká. David se posadí na jednu z lavic, jejich startovní číslo, které dostal při zápisu, jemu i fence ještě poskytuje chvilku na soustředění. Fenka dychtivě pozoruje výkony dvojic, snaží se zapamatovat sled překážek, odhadnout nejlepší způsob, jak je překonat, některé jsou jiné než ty, na kterých ji doma Pán připravoval.

Konečně nadešel okamžik, na který se fenka tak těšila. Vstupuje na závodní plochu a pod Davidovým vedením absolvuje celou trať. Je zároveň první fenka, všichni před ní byli psi. Na fenku předvádí výborný výkon, je mrštnější než její předchůdci. Na konci trati se jí i Pánovi dostává potlesku, diváci většinou vědí, že je to její první uvedení do psí společnosti. Dokonce i psi elegantní fence skládají poctu hlasitým štěkotem. Fenka je blahem bez sebe, tulí se k pánovi. I kdyby její výkon někdo překonal, její dobrý pocit jí už nikdo nevezme.

Postupně absolvují závodní dráhu i ostatní účastníci. Pořadatel nabídne všem další pohoštění, vyhlášení proběhne až večer.
Je dost teplo, David bere vodítko do ruky a vede svou fenku zpět k autu, chce si tam odložit mikinu a na chvilku odstrojit fenku, aby se jí také ulevilo z horka. Už jsou u auta, vytahuje klíčky, když se najednou ozve zavolání. Lenka mává od domu na Davida a naznačuje, že mu musí něco sdělit. David zaváhá, pak přikáže fence: „Sedni, zůstaň!“ a jde zpět k Lence, dají se do hovoru, Lenka mu ukazuje jakýsi katalog a oba zajdou do budovy.

Fenka sedí způsobně u auta, naštěstí na té straně, kde je stín a poslušně čeká. Rozhlíží se po okolí a najednou slyší hluboké: „Haf!“ a uchechtnutí. Otočí se a napravo vidí větší auto se zadní nákladní korbou a na ní sedí dva „vlčáci“. Perfektní oblečky. Ale fenka si dobře pamatuje, že v soutěži nebyli moc úspěšní, dokonce zaregistrovala jakousi hádku mezi nimi a jejich Paničkou po závodě. Hádku lidskou řečí, fuj. Paničku ale nevidí, vlčáci tu jsou sami. Jsou jí nesympatičtí, nejsou to prostě správní psi. Spoustu „psích“ věcí buď neumí nebo nerespektují, že by začátečníci? Na „Haf“ tedy nereaguje, otočí se na druhou stranu a vyhlíží dál svého Páníčka. Nikde ho nevidí, kde se jen zapovídal? Nuda. Pán sice řekl: „Sedni“, ale fence se chce dřímat, položí se, hlavu dá na přední tlapky a mhouří oči. Sem tam ještě mžourá po okolí, po očku se podívá i po těch dvou. Jsou pryč, zvláštní.

K usedlosti přijíždí dodávka, zastavuje mezi fenkou a domem. Mrzuté, zaclání ve výhledu na dům. Řidič bouchne dveřmi a odchází. Bože, to je ale věčnost, ale co se dá dělat, fenka musí čekat. Skoro usíná.

„Nazdar čubino!“ pošeptá jí najednou někdo do ucha, až leknutím nadskočí. Vedle ní se jí zblízka do očí dívá chlap. V džínách a tričku. Jeden z těch dvou, psí obleček bůhví kde. Fenka naštvaně zavrčí, takhle ji vylekat.
„No ty jsi ale dokonalá čubina a jaká poslušná, ty snad ani neumíš mluvit, ne? Kdepak máš Páníka? Nechal tě tady takovou opuštěnou, nechceš se pobavit?“.
Fence se nechce mluvit, tak zase jen zavrčí a rozhlíží se. Je pod její úroveň bavit se s někým, kdo nerespektoval vlastní Paní, převlékl se a šel si bez dovolení po svých.
Zpoza auta s korbou se ozve: „Tak kde jsi?“
„Asi se jí nechce, asi je moc namyšlená, čumák má nahoru.“
„Tak se jí neptej!!!“
Fenka se otáčí za druhým hlasem, no jo, druhý se také převlékl. Sakra, proč ji otravují, už aby tu byl Páník. Poslední věta ji dost znervoznila, už už se zvedá, že poruší Pánův příkaz a raději dojde sama zpět k domu. Už to ale nestihne, muž ji popadne za tlapky a táhne na kraj parkoviště za větší pick-up. Fenka je tak překvapená, že ji ani nenapadne vykřiknout, vrčí a kope kolem sebe. Na kraji parkoviště ji chytne i druhý kumpán a už ji táhnou stranou mezi křoviny. Teď už fenka chce křičet, ale už to nejde. Druhý jí přimáčkl psí masku na ústa a trochu přiškrtil, sotva dýchá. Vláčí ji několik desítek metrů, zastaví se a začnou se znovu uchechtávat. Přitom ji ale pevně drží za obojek, přimačkávají ji k zemi, prach se jí dostává do nosu, vztekle se snaží kopat, ale čtyřem rukám se těžko vzdoruje. Jeden muž jí sundává psí masku, ale hned jí znovu ucpává ústa. „ S tebou bude snad větší sranda než s naší Paničkou!“.

David drží v ruce katalog oblečků od Lenky a vrací se k autu. Trvalo to trochu déle, fence je asi teplo, ale aspoň může prokázat svou poslušnost, Rexy umí čekat i déle než patnáct minut. Jde k autu. Fenka nikde. Rozhlíží se, vedle stojí cizí auto s otevřenými dveřmi. David prochází sem a tam, hvízdne, volá. Nahlédne do otevřeného auta, na sedačkách leží dva psí obleky. „Evo!“ Znovu obchází parkoviště a najednou na zemi vidí kovový plíšek, ozdobu z fenčina obojku. Má špatnou předtuchu, vběhne do křovin, prodírá se větvemi, trochu kličkuje, volá Evu. Najednou zaslechne nějaké zvuky, otočí se a běží tím směrem. Pořád volá svou fenku. Pár metrů před ním se ozve: „ Padáme vole!“ David vbíhá na maličký zarostlý plácek a zahlédne dvě postavy prchající kamsi do křoví. Na zemi leží fenka, obleček celý zválený a potrhaný, masku strhnutou a ve tváři vidí David krev. Chvíli váhá, zda běžet za pachateli, nakonec se sehne nad svou fenku a uklidňuje ji. Přitom ji prohlíží, hledá zranění, bere ji do náruče a nese zpět k parkovišti. Fenka fňuká, má pohmožděné tlapky a je samá modřina i když ty nejsou pod oblečkem zatím vidět. „Ubránila jsem se, ale zmlátili mě.“ zakňučí a drží se pevně Páníčka kolem krku. David přináší svou fenku k autu a začíná jí ošetřovat. Kolem se shlukne několik lidí, vyptávají se, rozhořčeně nadávají, litují fenku. Fenka se rozhodne pro dnešek svléci svou psí podobu. Pořadatel závodů jí nabízí, aby se upravila uvnitř budovy, Eva vděčně přijímá, je ráda za trochu soukromí, celá situace je jí hrozně nepříjemná. Uplynula snad půlhodina od incidentu, David s dalšími účastníky sedí u stolů ve dvoře a čeká na Evu, když se před vjezdem najednou objeví policejní auto. „ Sakra, kde se tu vzali, kdo je volal?“
„Já“ ozve se mladá Paní, která se zatím moc do rozhovorů nemíchala. „ Ti zmetci patřili ke mně přeci, neměla jsem jim věřit a už vůbec ne je brát sem. Navíc mi z auta ukradli peníze a doklady.“ Majitelka usedlosti jen zakoulí očima, není ji to vůbec po chuti.

Z auta vystupuje mladý policista a kráčí směrem ke stolům, kde sedí většina návštěvníků.
„ Dobrý den, někdo odtud volal, že tu došlo k napadení a ke krádeži, takže....“ Najednou se zarazí a prohlíží si přítomné. Část z nich je oblečena do psích převleků, všechny možné tvary a barvy.
„ Pořádáte tady maškarní nebo co?“ Nikdo se nezasměje, někteří se dívají stydlivě na zem, někteří hledí policistovi přímo do očí, sem tam se nějaký pes podrbe nebo zívne.
„ Ježiš, to je zas případ! Tak kdo je ten přepadený? Libore, pojď sem, to je nadýl! “ otočí se k autu, kde by měl sedět jeho kolega. Ten už ale stojí za ním a zírá na vchod do budovy. Právě vychází Eva, na které je hned vidět, že je tou obětí, společně s Lenkou a Simonou. Pomáhaly jí se upravit a umýt a trošku ji už i utěšily. Modřiny v obličeji a náplasti přes tvář ale mluví za vše. Kolega Libor ale civí jen na Simonu, která je oblečena do svého psího oblečku. I ona v šoku hledí na policistu.
Mladší policista si je změří a pohrdlivě odtuší: „Sakra, jak se tak pěkný ženský můžou ocitnout v takovým zvěřinci?“ Otráveně se rozhlídne po všech okolo a zhnuseně se zašklebí.
Libor se na něj ale nečekaně přísně koukne: „ Přestaň se tu vykecávat, nech si ty obličeje a normálně podle předpisů vyslechni postiženou a případné svědky, jasné?“
„ No joo“ neochotně odvětí mladší a dá se do rozhovoru s Evou, dává si pozor na vyjadřování, reakce kolegy ho dost překvapila. Všichni přihlížející, kteří nemají k případu co říci se raději odklízejí dovnitř stavení.
Výslech Evy a shromáždění informací o pachatelích zabírá asi půl hodiny. Starší Libor zatím bere Simonu za ruku a vede ji stranou. Dál od skupiny spolu dlouho hovoří, David se tázavě dívá na Lenku, Lenka pokrčí rameny, vzdychne: „Počkej později, ju?“
Zběžný výslech je dokončen, seznam ukradených věcí sepsán. „ Ještě ale musíte na stanici, sepíše se to, podepíše a pak si na ně posvítíme.“ poučuje vyšetřující policista. David s Evou mu to odkývají, už aby byli policajti pryč. Vlastně tu stejně nebudou už moc dlouho okounět, pojedou hned za nimi. I když Libor Davida dost zaujal, celou dobu hovořil se Simonou. Nakonec policisté nasedají a odjíždějí pryč. Libor se před nasednutím ještě otočil na Simonu, zahrozil prstem a zasmál se. Přítomná společnost si oddychuje, znovu se rozproudí rozhovory. Simona celá přepadlá přistoupí zpět k Davidovi, Lence a Evě.
„Prosim tě, proč na tebe ten policajt hrozil prstem? A že jste se tak dlouho vybavovali? A proč se chechtal?“ vyhrkne David. „Já jsem mu šlohla pouta, už je to moc let, ale teď mu došlo, že jsem to byla já, proto se smál. Musim mu je prý vrátit.“ odpoví Simona celá rudá.
„Ty jsi ukradla policajtovi pouta??? A kde jsi k němu přišla?“
„No, je to totiž můj bývalý milenec!“