Pokračování povídky Výprask 1
Po týdnu mi Petr volá, že je čas na další lekci, jestli jsem připraven
Prohlížím si skoro zahojený zadek a píšu, že ano.
Minule to pro tebe bylo spíš potěšení než trest, tentokrát to bude jinak. Vyzvednu tě zase v pátek v šest, ale pojedeme na výlet.
Bylo krásné počasí a na výlet jsem se těšil, i když vím, že bude bolestivý. Přesně v šest přišla zpráva, že Petr čeká u dveří. Nasedám a vyrážíme, veze mě za město k lesíku.
Když vystoupíme, nasazuje mi obojek a přikazuje mě se svlíknout.
Tady a teď? Ne! Ohýbá mě přes kapotu, sundává si pásek a hned na začátku dostanu 10 ran za odmlouvání. Raději se tedy svlékám a oblečení nechávám v autě.
Jdeme lesem asi kilometr, jsem bos, tak to píchá a občas se zastavím. Petr si cestou ulomí proutek ze stromu, a když se mu nezdá, že jdu dost rychle tak mě švihne, až poskočím. Dojdeme až k malému rybníčku.
Tak, to je to správné místo.
Nasazuje mi masku na oči, svazuje ruce k sobě a provaz přehodí přes vysokou větev. Pak provaz napne tak, že sotva stojím na špičkách a přivazuje ho.
Za chvíli se vrátím. Visím přivázaný, nic nevidím a netuším, co bude dál, srdce mi buší. Při každém šramotu se otáčím, ale přes masku nic nevidím.
Po chvíli se Petr vrací, natáčí si mě zády k sobě a už letí první rána,
Jauuuuu, vyjeknu směsicí bolestí, chvíli mi trvá, než mi dojde co se děje. Kopřivy!
Moc nekřič, nabádá mě Petr, jestli budeš křičet a někdo přijde, nechám tě tu nahatého viset, aby sis užil pořádnou ostudu. Tady máš roubík, abys neječel jako malá holka.
Opravdu nerad bych tu zůstal viset na pospas nějakým turistům.
Petr se vrací k mrskání, jak se bolestí otáčím, tak mě švihá po celém těle. Nevynechá jediné místečko. Občas mi svazkem kopřiv projede mezi nohama. Nepřestává, dokud z kopřiv nezbudou samotné stonky. Mám tělo jako v jednom ohni. Když je se svým dílem spokojen, odvazuje mě a posílá do rybníka se zchladit. Studenou vodu nemám rád, ale tentokrát jsem tam skočil hned. Ta ledová voda byla jako balzám. Když po pěti minutách vylézám z vody, jsem celý rudý a opuchlý. Koule mám jako 2 balony.
Petr si opět prohlíží, jestli svou práci odvedl jak se má. Leháme si do trávy, Petr spokojeně, já s bolestí, cítím každé stéblo pod sebou. Když uschnu, vydáváme se na cestu zpět
Když nasedáme do auta, Petr se jen pousměje, vidíš, tentokrát ti ani nestál, takhle vypadá trest, minule to bylo spíš potěšení. Doma si celé tělo natírám krémem, aby to co nejdřív splasklo, ještě, že zítra nemusím do práce.
Podobné povídky
-
Cesta vesmírem trvala už příliš dlouho. Od posledního přistání uplynulo hodně vody. Na Zemi to vypadalo, jako po nukleární válce. Všichni jen doufali, že posádka vesmírné lodi brzy dorazí s novým…
před 21 roky 2 6346 17 -
Druhý den ráno Moniku probudilo známé šimrání v bříšku. Zavrněla a ucítila na rtech Filipův polibek. Otevřela oči a spatřila žhnoucí Filipův pohled, jenž nenaznačoval nic jiného, než touhu po jejím…
před 21 roky 2 5663 11 -
Lenka se dívala skrze nemocniční okno na modrou oblohu a těšila na odpoledne, kdy jí propustí konečně domů. Bylo jí téměř do pláče, když si uvědomila, že doma nebyla celé dva měsíce. Ponurost…
před 20 roky 2 5506 10 -
Miluji představu erotického prádla. Černé nebo červené podprsenky jsou prostě super. Tohle všechno mě probíhalo hlavou, když jsem se bavil s novu kolegyní - nádhernou blondýnkou Jarmilou, které černá…
před 20 roky 0 5964 12 -
Byl říjen a počasí se doslova zbláznilo. Alena seděla ve svém novém domečku a nepřetržitě přemýšlela co bude celý víkend dělat. Najednou jí napadla spásná myšlenka. „Co takhle si vyrazit na chatu a…
před 20 roky 0 5108 6