Po škole

Stojím před jejím kabinetem a čekám. Je odpoledne, škola již prakticky prázdná. Mám před sebou hodinu po škole. Je mi to skoro až k smíchu, co se asi tak může za jednu hodinu změnit, ať přijde s čímkoliv, je mi to jedno. Je přesně celá a tak zaklepu na dveře, jsem vyzván abych vešel dál a tak jdu. Byl jsem v kabinetu naší třídní jen jednou, ale jsem přesvědčen, že je nábytek jinak než minule – mezi dveřmi a stolem je větší prostor, ostatní nábytek je u stěn. „Dobrej“ povídám. „Batoh a vše ostatní si odlož na věšák u dveří“. Batoh dám na zem, svléknu mikinu a pověsím, pak se otáčím zpět k ní. Není kam bych si sednul, tak stále stojím. „Řekla jsem VŠE odložit“. Trochu znejistím, „co mám ještě odložit?“. „Vše. Myslel sis, že tu budeš něco opisovat a podobně? Máš už věk, ba jsi nesl následky svých rozhodnutí, no ne? Se školním řádem jsi se seznámil, také jsem tě již upozorňovala, na tvé nevhodné oblečení, které ho porušuje. A dnes zas – otrhané džíny, tričko samá lebka, prostě hnus.“ „Ale to je takový sty“, povídám. „To je mi jedno, do školy to nepatří, je to tak psáno v řádu. Když tedy nevíš co si obléknout, budeš nahý“. „Ne, to ne“ bráním se a už se snad i červenám. „Myslela jsem si, že nebudeš spolupracovat. Víš, kolega od počítačů je můj kamarád a říkal mi, na jakých stránkách jsi brouzdal při hodině když jste měli volno al myslel jsi si, že to nikdo neví. Já teď odejdu, na pár minut, až se vrátím, budeš stát tam, co stojíš teď nahý. Pokud ne, zařídím, aby o těch stránkách věděli všichni spolužáci. Je to na tobě.“ A odchází. Sakra sakra SAKRA. Ale co, nad čím přemýšlím, lepší menší trapas než velký. Když se vrátí, stojím tam nahý. Sedá si za stůl a dívá se na mne. „Vidíš, že to jde. Ještě dej ty ruce za záda, tak, to je lepší“. A dívá se. A já se začínám červenat, co spíš už musím být v tváři rudý. Nemyslím, že bych se měl za co stydět, ale stejně, mnoho zkušeností s nahotou a ženami ještě nemám. Hlavně ať se mi nepostaví. Zatím co se mi toto honí hlavou, uvědomím si, že mluví, a já zachytil jen „…co myslíš?“ „Hm, no, promiňte, asi jsem vás neslyšel“, koktám. „Tak teď už toho mám dost! Říkala jsem ti, že by jsi měl vít rozum do hrsti a ne pořád jít proti proudu jako s tou rouškou v učebně, kde jsi si jí odmítal nasadit. To že se ti nařízení nelíbí ještě neznamená, že ho můžeš ignorovat. A mne také nebudeš ignorovat, buď si jist, že mne budeš opravdu dobře vnímat. Vím už, co s tebou udělám.“ Zvedá se od stolu, vyhrne si sukni, až uvidím kousek jejích kalhotek. Úplně se mi zastaví dech, co to chce dělat? Vzápětí si kalhotky stáhne a sukni také. Prakticky nic jsem neviděl, ale buší mi srdce jak o závod. Dívá se na mne a usmívá se, zato já trnu. Co to bude? Přistoupí blíž. „Ani se nehneš, jasné?“ Nevidím, co s kalhotkami dělá. Vzápětí mi je natáhne na hlavu a upraví. Rozkrok mám přímo na nose, před ústy a dívám se na ni otvory pro nohy. A ona se jde opět posadit za stůl a dívá se na mne. Hlavou mi běží najednou spousta věcí. Ještě před chvílí měla ten kousek látky mezi nohami a já ho teď mám na obličeji. To je ponižující. Stojím tu nahý jen ty její použité kalhotky na sobě. Cítím to. Cítím ji. Při každém nadechnutí. Od rána měla pohlaví těsně obtažené tou látkou, přes kterou nyní dýchám. Intenzivní vůně ženy. Vzrušené ženy? Vůbec to není nepříjemná vůně, ba naopak. Mám rychlý dech a bušení srdce. Je to celé tak ponižující a zároveň vzrušující. „Vidím, že už mne opravdu plně vnímáš“, vstupuje do mých myšlenek slovy. „Je to opravdu vidět“. Její úsměv je vítězný, odzbrojující. A já si uvědomuji, že už mi nějakou chvíli stojí penis z té vůně jejího pohlaví. „A to se podívejme blíž“ a jde ke mně. „Hmm, docela hezké, že?“, a prohlíží si z blízka můj penis. A já bych se nejraději hanbou propadl. Zároveň mi běží hlavou, že ta Žena přede mnou nemá nic pod sukní….protože její kalhotky mám na sobě a s každým nádechem ji cítím. Podle toho jak se tváří a mluví si myslím, že také musí být vzrušená. Jak teď musí vonět a jak asi vypadá její kundička? „Nějak to tu vlhne“ povídá a najednou cítím, jak mi sevře penis v ruce, pevně a jistě, ne jako Lucka za hasičárnou, když mi ho poprvé vyhonila při líbačce na pálení čarodějnic. Ale Lucka mi rychle mizí z hlavy, protože mi po něm několikrát přejela rukou. Sedí přede mnou na bobku, sukni vysoko vyhrnutou. Vidím její nohy, její stehna. Krásná stehna. A chtěl bych vidět výš. Ten zdroj vůně, která mi tak dostala do varu, který cítím při každém rychlém nádechu. Neudržím se a jazykem se dotýkám látky kalhotek, jako kdybych se mohl dotýkat jí. Ano, mám na tváři její použité kalhoty a ona mi rukou přejíždí po penisu tam a zpět. Nejdříve pomalu a pak zrychluje. Nemám v hlavě nic než její vůni, ponížení a nádherné pocity z honění penisu. Byla to chvilička a už stříkám, úplně se mi zatmí na před očima z toho orgasmu. Když přijdu k sobě a mám zas normální dech, sedí již zpět za stolem a jediným důkazem, že se něco takového stalo je, že si otírá ruku papírovým kapesníčkem, loužička sperma přede mnou na podleze. A její božské kalhoty stále na mé tváři. „Pojď blíž“ povídá, a já jdu. Sundá mi kalhotky z hlavy, ledabyle je hodí na svůj stůl. Neudržím se, abych je nesledoval pohledem. Když se opět podívám na ní, má vědoucí úsměv. „Ukliď to po sobě a pak můžeš jít, ta hodinka už utekla. Myslím, že teď mne již vždy budeš respektovat a dostatečně vnímat, že.“