Vzpomínka:

Sluneční paprsky se zprudka odrážely od štítů starodávných domů a věží dole ve městě. Také Vltava, jako by se koupala v jejich oslňující záři.
Diana se, navzdory vedru, vydala pěšky nahoru na hrad. Kolem ní proudily zástupy lidí, zlákaných stejně jako ona velkými plakáty, zvoucími na Muzejní noc. A tak i když se už blížil večer, žár slunce nepolevoval a Dianu bodal přes její dlouhé šaty ušité z tenoučké a poddajné látky, která se jen zlehka dotýkala jejího těla a dávala vyniknout, ve chvílích kdy stoupala nahoru, po starých zámeckých schodech, jejím štíhlým nohám, stejně jako klínu a nebo pevnému zadečku.
Ona sama však z toho nevnímala nic, cítila jen to strašné horko, které se ji pokoušelo srazit k zemi. Vysoké podpatky jejích bot se chvěly, když nejistě stoupaly po hrbolatých kamenech dlažby.
Jakmile se ocitla na náměstí, zamířila do prvního paláce, který sliboval alespoň stín a trochu odpočinku. Chvíli se zdržela v zástupu čekajícímu u vchodu, pak ale proklouzla s ostatními dovnitř. Stačila zahlédnout nápisy: Staré Italské umění, od Starého Říma po renesanci. Ocitla se v sálech s obrazy a exponáty. Sama ve volných chvílích malovala a umění milovala, ale tady v tom horku zamířila ihned po schodech nahoru, do vyššího patra, kde očekávala více vzduchu, až se ocitla u otevřeného okna, ze kterého na ni proudil chlad. Opřela se zády o stěnu a odpočívala. Poznenáhlu začala vnímat své okolí. Kolem ní visely obrazy a na nich ženy ve starodávných róbách, některé poodhalené a některé byly namalované úplně nahé, jak zachytili jejich krásu před staletími staří mistři.
Diana zběžně pohlédla na své šaty, splývající v záhybech okolo jejího těla. Musela se pousmát, vypadala jako jedna z těchto krásek, na obrazech okolo ní. Kupodivu tu byla v tu chvíli sama, ostatní návštěvníci, jako by se těmto místům vyhýbali.
Všimla si jen vysokého, vychrtlého starce, který stoupal pomalu a zadýchaně do schodů a nezadržitelně se tak přibližoval k jejímu asylu. Ze starce vnímala nejdříve jen zářivý chomáč bílých vlasů, pak si až povšimla, že si stařec, jak obrazy, tak sochy, prohlíží úplně zblízka, takřka se každého exponátu dotýkal obličejem, musel mít hodně špatný zrak.
Další chladivý závan přinesl Dianě veselou mysl a náhlý chlad, který pocítila v rozkroku jí připomněl, že pod šaty nemá nic oblečeno. V tom horku jí to připadalo jako nejlepší nápad, mnohem lepší než ty vysoké podpatky, které jí bránily ve volném pohybu.
Stařec se však blížil a dlouhé pauzy při kterých studoval z bezprostřední vzdálenosti vystavená díla, umožnily Dianě další nápad. Rychle se rozhlédla - nikde, nikdo, jen stařec. A jak tak stála opřená o stěnu a její šaty skoro splývaly s barvou omítky, si v okamžiku, kdy si toho stařec nemohl ještě všimnout, pomalu a obezřetně vyhrnula své šaty až pod prsa. Pocítila chlad stěny na nahém zadečku, ale ani neucukla, aby se neprozradila. Trochu více se rozkročila i když tak průvan zaútočil na její štěrbinku, která se ale v této poloze rýsovala velmi zřetelně a její pootevření pak umožňovalo nahlédnout hlouběji dovnitř. Cítila, jak se jí navzdory chladnému průvanu, prodírá ven horkost, kterou v sobě cítila.
Shrbený stařec se před ní zastavil a znehybněl. Zdálo se jí to být nekonečné, kdy pouze z několika málo centimetrů, jako by nahlížel do jejího nitra. Snad si ničeho nevšiml? Pocítila stud a už si chtěla spustit šaty a utéct, ale něco jí v tom zabránilo. Byl to stařec, který se pohnul jako první. Prudkým pohybem strhl fotoaparát, který měl zavěšený přes rameno a v okamžiku ho namířil bezprostředně na Dianin klín. Ta ve strachu zavřela oči, měla pocit, že se jí musí objektivem každou chvíli dotknout V poštěváčku ji zamrazilo.
Tsss-cak, tsss-cak, tsss-cak vydával fotoaparát nepřirozený, nahraný, zvuk závěrky. Snímek za snímkem! Nekonečně! Diana měla pocit, jako by v ní mizel a pak se objevoval starcův ledový úd a vydával tyto zvuky!
Tsss-cak, tsss-cak! Cítila se zneuctěna i když to bylo jen studené oko objektivu, co do ní pronikalo. Zakousla se do rtů, už aby tak přišli lidé a vše skončilo! Tsss-cak, tsss-cak a štěrbinka, jako by ji zradila, rozevírala se stále víc, připravena na vše. Také stehna se rozevírala a vzdalovala od sebe, když si nejisté, chvějící se nohy v botách na vysokých podpatcích, nedokázaly najít na podlaze žádnou oporu. Na zádech cítila, přes tenkou látku vpředu vyhrnutých šatů, drsnou strukturu a zrnka písku na stěně za sebou a zadeček se po milimetrech sám odtahoval od stěny, až byla mezi ním a stěnou mezera, jako přitahován objektivem, tsss-cak, tsss-cak. Stařec zíral strnule na displej fotoaparátu. Z této krátké vzdálenosti na něm viděl vše perfektně, zatím co mimo něj mizelo vše jeho zrakům v hluboké tmě a šedivé mlze.
Náhle, jako by zapomněl, proč je tady, se vztyčil, Dianě pak už nevěnoval ani pohled, vůbec nevnímal její přítomnost, považoval ji za obraz. Fotoaparát zasunul opatrně do černého pouzdra, které měl zavěšené na krku, pečlivě zatáhl zip, jako by ukrýval, společně s fotoaparátem také poklad nesmírné ceny. V další prohlídce už nepokračoval, jen se otočil a pozvolna scházel ze schodů. Diana, která až do této chvíle musela zadržovat svůj rozbouřený dech, si zhluboka oddechla a s úlevou si spustila šaty, které rychle upravila na těle několika pohyby oběma rukama. To už cítila chlad, pronikající přes otevřené okno, naplno. Venku bylo šero. Vlhká štěrbinka se také ukryla do šera, slyšela přitom ještě, jak si stařec na schodech, sám pro sebe říká: "To jen staří mistři dokážou něco takového..."