Věděl jsem už dlouho dopředu, že jednoho dne přijde tato chvíle. Když však vstoupila do místnosti, tak jsem měl přesto obavy z toho, co bude následovat. Tušil jsem, že mé schopnosti, nemusejí v danou chvíli stačit, spíše naopak. Usedla na židli u stolu, a pohlédla přímo na mne: „Pojď, tebe jsem tu ještě neměla,“ oslovila mne polohlasně. Rozpačitě jsem se postavil a došel jsem přímo proti ní. To,…

něco hodně erotickýho" Mám tu na Amatérech někde tudle povídku: První hřích.Ve chvíli kdy jsem ji spatřil, mi pohled na její dokonalou postavu, nedbale zahalenou, v tom letním horku, do tenoučkých šatiček růžové barvy, která jen zdůrazňovala její nedotčenost a čistotu, jsem pochopil, že jsem se poprvé v životě doopravdy zamiloval.Klobouček stejné barvy, jako šatičky, nonšalantně nasazený na hlavě…

Sluneční paprsky se zprudka odrážely od štítů starodávných domů a věží dole ve městě. Také Vltava, jako by se koupala v jejich oslňující záři. Diana se, navzdory vedru, vydala pěšky nahoru na hrad. Kolem ní proudily zástupy lidí, zlákaných stejně jako ona velkými plakáty, zvoucími na Muzejní noc. A tak i když se už blížil večer, žár slunce nepolevoval a Dianu bodal přes její dlouhé šaty ušité z…

Slunce již stálo dosti vysoko na obloze, když se Robinson vyšoural z jeskyně a zamířil si to ke kůlu, na která si značil dny strávené v této pustině. Kůl měl, kolem dokola, vyřezaný úzký zářez, který ho tak dělil na dvě části. Zářezy pod ním, byly ještě z dob jeho prvního pobytu na ostrově. „Ach, jo…“, povzdechl si z hluboka, když pohlédl na řady zářezů, které znázorňovaly dny jeho…

Naprostá nádhera! Ty úžasné tvary a nekonečná hebkost! Mé ruce se dotýkaly, zprvu velmi nesměle, pak se ale odvažovaly stále více. Chladná nevšímavost jen provokovala moji smyslnost! Sahal jsem ještě níž. Opět žádný pohyb, který by mne upozornil, že dělám něco nedovoleného. Nevydržel jsem to a přitiskl se svou hrudí co nejtěsněji. Zdálo se mi, že jsem za neprostupným chladem pocítil něco teplého…

Jednou takhle ležím na gauči, když někdo zazvonil. Má paní šla otevřít a přivedla do pokoje sousedku Natašu i s dcerou Táňou. Jak mne uviděly, hned po mně začaly šahat a vytahovat mne. Než jsem se nadál, začaly mne kouřit! Dělalo mi to dobře i ony se tvářily také velmi spokojeně. Chvílemi, jako by se zalykaly blahem, obracely oči ve sloup a zhluboka vydechovaly. Časem se to už nedalo ani…

„Proč právě já? Ano prosil jsem, abych tady nebyl sám, hledal jsem lidskou bytost a stále nenacházel, až nyní. Je to však výsměch osudu? Po letech kdy jsem si zvykl postarat se úplně o vše sám? Ano úplně o vše a nikoho jsem k tomu nepotřeboval. Samota dokáže být přívětivá, ve chvíli slabosti jsem se nemusel rozhlížet, jestli tady někdo není, jestli mne nesleduje. Ale pak to přišlo, je tady a je…