Trojka

Věděl jsem už dlouho dopředu, že jednoho dne přijde tato chvíle. Když však vstoupila do místnosti, tak jsem měl přesto obavy z toho, co bude následovat. Tušil jsem, že mé schopnosti, nemusejí v danou chvíli stačit, spíše naopak. Usedla na židli u stolu, a pohlédla přímo na mne:
„Pojď, tebe jsem tu ještě neměla,“ oslovila mne polohlasně.
Rozpačitě jsem se postavil a došel jsem přímo proti ní. To, že ona seděla a já stál, mi umožňovalo si jí velmi dobře prohlédnout. Vlasy kaštanové barvy měla vyčesány nahoru a to jen zdůrazňovalo její dlouhou, bělostnou šíji. Fialkový svetřík s nedbale rozepnutým horním knoflíkem, nabízel pohled do rýhy mezi jejími pevnými a dobře vyvinutými ňadry. Kraťounká sukně se jí vyhrnula, co nejvíce, dokonce až tak, že bylo vidět horní lemy, na jejích punčochách. Dlouhé, štíhlé nohy, měla přitisknuty k sobě a směřovaly šikmo dolů, do prostoru pod židli. Budilo to ve mně dojem, jako by mi nabízela svůj klín, zároveň se svými ňadry. Klín však měla pevně uzavřen a jen malý trojúhelníček stínu pod lemem sukně, jen přitahoval moje pohledy.
Tmavé, maskarou zvýrazněné oči, se dívaly přímo na mne. Byl jsem v tuto chvíli již tak rozechvěn, že jsem ze sebe nedokázal dostat ani tón. Jen jsem na ni zíral a přitom měl pocit, jako by se mi v krku roztahoval veliký knedlík a já tak nebyl schopen už ani promluvit. Jen v konečcích svých prstů na rukou jsem cítil drobné mravenčení.
Vypadala velmi sebejistě, ale tu jsem si všiml, jejích chvějících se nohou. Nejprve jen nepatrně, ale pak stále výrazněji. To už se ke chvění přidal i jiný pohyb. Obě stehna se od sebe začala vzdalovat. Za několik okamžiků se už nedotýkala a vzdálenost se stále zvětšovala. Pohyb neustával a donutil tak, nadzvednout se okraj její sukně. Mravenci z mých prstů přeběhli i do mých dlaní. Nechtělo se mi věřit vlastním očím!
Pod sukní neměla kalhotky! Jen husté ochlupení, rezavě hnědé barvy! Můj zrak se bezostyšně zabodl do těchto míst a brzy se dočkal, když se z hustých chomáčů vynořila i barevně odlišná štěrbinka.
To už mi bylo jasné, že ze sebe nedostanu ani slovíčko a nebyl jsem schopen ani jakéhokoliv pohybu. Jediný pohyb jsem ucítil ve svých kalhotách a tento pohyb zaregistrovala, také ona. Její pohled, kterým se mi dívala doposud přímo do očí, se přesunul do míst pod můj pás, a to jen urychlilo mé vzrušení. Zaťal jsem ruce v pěsti.
„No tak, bude to?“ Zeptala se s pobaveným tónem v hlase.
Její kolena již byla v tuto chvíli vzdálena od sebe tak, jak nejvíce to šlo a já si stále ještě, poněkud nevěřícně, jen prohlížel vše to, co mi tu bylo nabízeno. Ve středu štěrbinky jsem viděl něco, jako dvojici přes sebe přeložených motýlích křidélek narůžovělé barvy. Kde tím, že jedno bylo přeloženo přes druhé, jsem nemohl, nahlédnout hlouběji. Jako by to vytušila, přesunula si pozvolna, svou levou ruku výše po stehnu, až do míst, kde měla jen bělostnou pokožku a zatlačila jí do ní. Tím se křidélka, jako zázrakem, rozevřela a já uviděl nádherně se lesknoucí růžovou, mizící kdesi v temnějších hlubinách. Polkl jsem na prázdno a sucho, které jsem měl v ústech, se tak ocitlo v protikladu s vlhkostí, kterou jsem zacítil ve vrcholku vybouleniny svých kalhot.
Zřejmě se sama rozhodla ukončit tyto chvíle a promluvila: „Na první pohled to vypadá, že jsi velmi dobře připraven, ale mohu se mýlit? Jelikož jsi nám však, kromě bezvadného pozoru, vůbec nic nepředvedl, budu tě přesto muset klasifikovat.“ Rozhlédla se dokola a dodala velmi výrazně: „Za tři, a to jen proto, že ti nechci hudební výchovou kazit ostatní známky. Zřejmě jsi trémista a tak ti dám možnost opravit se ještě dnes, po vyučování, v mém kabinetu.“ Jako by se mi vrátila řeč a já však jen chraplivě zašeptal: „Děkuji.“ Třídou to zašumělo, přesto, že v ní v tu chvíli neměl nikdo ani potuchy o tom, co se tu vlastně přihodilo.
Byla to moje první trojka na základce, ale ještě tentýž den jsem si ji opravil a alespoň pokud se týká hudební výchovy, tak jsem měl vždy už jen samé jedničky, i když jsem je získával vždy, z důvodů trémy, jen po vyučování v patřičném kabinetu.
Dobře zpívat, jsem se tím ale nenaučil.