Nečekané setkání

O mě se to moc neví. Každý mě zná jako slušnou, poctivou holku, která je velmi přející a svým mužům prostě chce dopřát to nejlepší a když potkám nějakou pěknou babu, za kterou se sama ohlédnu, tak se o názor na ni s mužem podělím. Ale teď se musím přiznat. ŽÁRLÍM !!!

Stalo se mi to nečekaně, právě před chviličkou. Když jsem si tady přečetla barmančin blog. Myslela jsem totiž, že jsem jediná, která se s Fredem svezla v jeho obrovském kamionu.
Ale chápu to. Ono dostat se do kamionu, je prostě zážitek! A když ho řídí muž, kamarád, přítel, osoba milá a blízká… osoba, se kterou se na sebe pořád těšíte… to je pravé štěstí. Takže bar, já Ti to přeji! Vážně. Moc moc moc. Doufám, že Tvá noc s Fredem byla stejně tak nádherná jako ta moje.

Zavolal, že projíždí Prahou a já hned, že přijedu na kafe. Přijela jsem navečer, už byla tma, pršelo a já hladová. Zrovna náhodou byly svatomartinské hody, tak jsme si společně pochutnali na pečené husičce, a pak se celou noc tulili a povídali a nemohli vůbec usnout. Pořád jsme se hodně smáli. Myslím, že Fred chvilkama ani nevěřil tomu, co říkám. Upřímně, já se taky divila, co všechno jsem napovídala. Ale za to může to černé pivo, mělo asi 18 voltů, co jsem vypila.

Noc to byla neskutečná. Jsem ráda, že jsem neváhala a přijela navštívit přítele, když se takto nečekaně ocitl v dosahu.
Frede, mám Tě ráda. Ty víš jak to je… A já také vím. Oba to totiž víme.