Poslala jsi mi kousek krajiny tvého těla? Tak zvětšená ruka je jako žíznivá půda, po které by mnoho poutníku chtělo putovat bříšky svých prstů. Jen kousíček... pro názornost a dokreslení bříška prstů umí být mnohomluvná A toto je svítání, slunce za prsty již vysunuje nosíček a tvoje světlo bude zářit do víček světelnou vláhou. Pozdně odpolední paprsky slunce najednou zasáhly okno mého pokoje…
Seřežu tě, svážu tě a pohodím u krbu. Budu se na tebe dívat a popíjet Diplomatico. Jsem dominant a ty si nic jiného nezasloužíš. Opovaž se pohnout, čubko. Nedělá mi problém někoho ponížit, naplivat na něj, zašlapat ho. Ale nechápu tyhle prasárny. Co se ti líbí na tom, že do tebe někdo strká prsty? Vzrušuje mě, když mé důtky trhají kůži tvých zad. Se zalíbením sleduji šrámy a podlitiny na tvém…
Boženko, tak já také sáhla do análů... ...dopíjím sklenku vína a chystám se do sprchy.... ale moc se mi tam nechce. Přerušila bych ten pocit, který ve mě zůstává.... nechci se jít umýt. Chci si lehnout a usnout přesně tak jak jsem, tedy použitá... on sice zmizel, ale byl důkladný a hravý... ...tak jo, sprcha bude až ráno. Teď si dopiji víno.... nejsem vlastně ani moc unavená. I když mě donutil…
Dneska ano. Dneska by to šlo. Řeklo si patrně mé tělo a dopřálo si orgasmus. Sice to šlo trochu na sílu, ale to půjde. Po těch dvou letech abstinence je to docela obrat. Jenže ono se dneska asi dělo něco ve vzduchu. To bude tím ovzduším plným duší, které se teď navštěvují. A moje rodová linie žen se na to už asi nemohla dívat. Ať to byl kdo to byl, díky. Tomu, kdo to způsobil, a také mému…
Cestou vlakem mě oslnilo slunce. Tak jsem se rozhodla, že i já vás tady trochu oslním. Představím vám jednu z psychických poruch, která se týká sexuality. Jsem teď totiž čerstvě zdělaná, tak než zase zapomenu.. P.S. Upozornění pro ty, co jsou ještě zdělanější než já: sdílím vlastní interpretaci toho, co jsem si odnesla z přednášky. Máš jiné informace? Chybovat je lidské. No ne? :-) Tož vážení, …
Chybíš mi. Tak moc mi chybíš! Můj milý, miluji Tě a vždycky Tě milovat budu. To se změnit nedá. I když Tě už nikdy, v tomto svém životě neuvidím, nevymažu Tě ze svého srdce a ze své duše, do které jsi otisknutý. Jsi tam uložený pevně, jak trilobit. Fosilie, která se na světle ukáže ojediněle, jen pokud ji někdo vykutá z kamene… Mé srdce je jako kámen pevné. Míjeli jsme se v čase a…
Potřebovala jsem akutně mužské rameno. Muže, který mne obejme, pohladí a nechá případně vyplakat, abych ze sebe vyplavila tu zvláštní šedou směs, co mi zaplavovala tělo i mysl. Poměrně se mi daří jí odolávat, ale teď to na mě prostě padlo. Jen jsem potřebovala nějaký spouštěč. Něco, co mne dojme. Laskavost muže. Nevím, jak to vnímají jiné ženy, ale když je muž k ženě laskavý, až něžný, přijde mi…
Začalo se mi to spojovat Má podezření v průběhu roku, která jsem vždy hned rozumem zahnala, protože to je přece nesmysl, že? Mít na sebe nasazeného osobního inkvizitora v podobě muže, který mě miluje a já jeho a dobrovolně se mu odevzdávám. On mne od sebe neustále odstrkuje, drží si mě od těla, jsem nebezpečná… Jsem zhýralá Příliš otevřená Sobecká Chci se milovat, ale s tím musíme šetřit. Nechat…
Proč se mi do názvu nevejde celý název? Tak ještě jednou: Pronajmu si rameno muže! Jednorázově. Hledám rameno ochotného muže, na kterém bych se mohla vyplakat. Majitel ramene by měl být laskavý a dostatečně odolný. Potřebuji, aby mne konejšil laskavými slovíčky a případně dokázal pohladit a utěšit mě. Nejde mi totiž plakat a potřebuji jeho laskavost a pevnou náruč, jako spouštěč, aby se…
Ještě funguje. Ještě mi ho nesmazali. Mé jméno. Ovšem, přijít na to, jak přidat nový článek, to bylo jako kdybych se tu ocitla poprvé. Rozkoukávám se. Prvnička. Ještě nepolíbená. Rozhlížím se na všechny strany, pomalu, abych si zvykla na prostředí. Na to, že jsem vstoupila. Opatrně, pozvolna. Budou tady ještě? Jsou tady? Oni? Ti, co jsem znala... Jací jsou? Stejní jako tenkrát? Nebo úplně…
