Tork D. vše o mém zadku

Jak
to vlastně všechno začalo a kdy to skončí nebo už skončilo? Nemám v tom
úplně jasno, život “zadkové” hvězdy je velice hektický a vyčerpávající -
samé turné, festivaly, večírky …..

No ale pojďte se společně se mnou zkusit zmapovat skutečný vývoj mé “zadkové” kariéry.
To,
že veliký podíl na mém úspěchu mají rodiče kteří mi darovali genetickou
informaci a tím pádem i základ pro to co nosím pod zády není třeba
zdůrazňovat a v mém rozboru to vynechám. Už jako malé dítě jsem však
někde uvnitř věděl, že se svým zadkem chci dosáhnout výš než obyčejní
smrtelníci. Okolí však bylo tvrdé a musím přiznat, že jsem se nesetkal
jen s podporou. Například školní lavice mému pozadí vůbec nesvědčila,
pořád jsem se vrtěl a nemohl to ve škole vydržet - co já za to dostal
poznámek a různých napomenutí - někdy to spravila hra “na babu” o
přestávce, jindy jsem to musel řešit i týdny za školou, nemohl jsem
prostě dopustit, že kus mého těla, který byl předurčen k šíření slávy
mužských prdelek bude nesmyslně deformován a “placatěn” neergonomickým
posezem - i při dnešní vzpomínce na tyto časy si u psaní raději stoupám.


Dalším
důležitým krokem v cestě za mým snem byl běh který jak jistě všichni
dobře víte je pro formování zadnice nepostradatelný. Běh bych v mém
případě rozdělil na dvě kapitoly:

-
za prvé to byly útěky, spousta útěků - ze školy, před nerudným
sousedem, skupinkou nerudných sousedů a obrovské množství různých
individuí kteří se mě z nepochopitelných důvodů snažili chytit.

-
za druhé a to se jistě nabízí, jsem se někoho nebo něco snažil dohonit
já - takže jsem absolvoval nespočet pokusů (úspěšných i neúspěšných) o
chycení všelijakých dopravních prostředků, lidí, zvířat a nevím čeho
všeho.

V
tréninku a touze zviditelnit svůj zadek jsem nepolevil. Začal jsem
užívat velice výživné iontové nápoje, především PU12, a spoustu dalších
podpůrných prostředků po kterých se můj sen začal velice rychle
přibližovat - v rytmu rozličných skupin jsem pořád někde skákal,
poskakoval, kopal, dováděl a pohyby to byly opravdu pestré a častokrát
nenapodobitelné. Když jsem zrovna “netančil” - zadek jsem si šetřil - na
úkor loktů ale k těm jsem nikdy žádný zvláštní vztah neměl.

No
a někdy v té době to asi přišlo - po tréninku, ještě plný iontů z PU12
jsem objevil místo, kde se můj sen stal realitou. Tento web. Ale
nemyslete si - ani tady jsem to neměl ze začátku jednoduché, musel jsem
se porvat o své místo na slunci mezi obrovskou konkurencí která ovšem k
mé velké radosti obdivovala spíše jinou část svého těla a na fotografiích
se jí věnovala s velkou vervou což byla pro můj zadek výhoda. Osvojil
jsem si tedy základy práce s fotoaparátem a vydal se do světa netušených
možností, obdivu a sexuálních nabídek. Bohužel většinou dost zvrácených
a od mužů, takže se můj zadek v té záplavě fotek z “opačného pólu”
cítil chvíli trochu v ohrožení ale dobře to dopadlo.

Jak
ovšem vidíte, můj zadek se nakonec celebritou stal a už si žije v
internetovém světě svým vlastním životem. Ani v reálném světě není
opomíjen, často je ohodnocen poplácáním a nadále s ním objíždím všechny
akce na které ten můj zadek někdo pozve. Pomáhá mi prostě žít můj život
naplno a za to jsem mu vděčný.