Názvosloví

Narazil jsem na to s jednou, co se jí v mé povídce nezdálo „zpracovávání“ a „úd“. A věřte mi, není to snadný! V našem jazyce existuje spousta označení pro pánské i dámské příslušenství a všechny ty zajímavé činnosti, které se s jejich pomocí dají provozovat. Ale žádné z nich není (nebo mi alespoň nepřipadá) dost civilní, neutrální, nezabarvené.

Pohybujeme se v prostoru vymezeném na jednom konci penisem, vulvou a šourkem, na druhém čůrákem, píčou a pytlem, a pak, pro ty, co si na to potrpí, je tu ještě území více či méně nepovedených opisů se všemi těmi kládami, štěrbinkami a váčky rozkoše.

A já se ptám, jak s tímhle, kurva, mám psát pořádný porno? To první je suchopárné, dobré tak leda pro skripta na medicíně. Druhé vyžaduje mistrovský cit pro práci s jazykem, pokud nechcete působit jako nadržený školák. A to třetí? Ale no tak...

A tak se po třiceti letech vracím po nocích k Millerovi, Bukowskimu a Lawrencovi a pilně si dělám poznámky. Jak říkám: je to dřina.

A co vy? Máte své oblíbené autory sprosťáren? A jaké pojmenování pro nádobíčko se vám líbí?