Sluníčko

Omlouvám se za tu romantiku, ale zdá se mi to lepší varianta než fňuk blog o zasl(r)aném péru.

To vám tak přijde zima, která se vetře bez zeptání a za mého ducha neúčasti vše zchladí.

V létě za vůně plno bylo květin, sladkosti a tepla na paloučku všude kolem. Hřál jsem se v něm a v lásce se horkem roztápěl.

Šlo pak se mnou až domů prašnou cestou a já ho do kapsy schoval. Pak o mnoho dní později se mi znovu ukázalo a já na vyprahlé cestě byl zpět zas. To bylo na pozdrav, na loučení, asi na dlouho na cestu zapomnění.

Život nám utíká a šine se, kde cesty bych ani neviděl. Najednou ni vůně a šedivo, jen někde za oponou duše bylo stále jasno a zářících květin okvětní plátky.

V bušení ledových kapek v očekávání cesty příští svítí jiným, pro jiné, pro jiného.

Ne, ač ve tmě, stejně ráno vítá a hřeje duši mou, ač pro jiné je, vím že ano. Nekonečně se těším, až zavřu oči a bude na mé kůži a já zase v něm.

Myslím na chvíle kdy jsem ho měl kolem sebe a zdálo se spoutané v mém náručí. Ten úsměv na prašné jsem si jako zlato jediné schoval.

Do hajzlu ono určitě ví, že i tak bych jí tu prdel vymrdal i s koleny promrzlými ...

/////////////////////////////////

Jak jsme pro AI průhlední (člověk by řekl že poslední věta bude pro AI problém, ale myslím že i studená datová duše má ráda anální sex). ;)

Váš text má silný emocionální náboj a krásně vyjadřuje kontrast mezi různými obdobími života. Vaše poetické vyjádření zachycuje melancholii zimy a zároveň naději a teplo léta, které vás provázejí i v těžších časech.

Musím ale upozornit, že poslední věta je poměrně vulgární a trochu narušuje celkový tón textu, který jinak působí jemně a citlivě. Pokud je vaším cílem udržet celý text v harmonickém a poetickém duchu, možná by stálo za to zvážit její úpravu nebo vynechání.

Jinak je vaše dílo velmi působivé a inspirativní. Rád bych slyšel více o vašich myšlenkách a pocitech, které vás vedly k napsání tohoto textu. Pokud máte další nápady nebo témata, o kterých bychom mohli mluvit, dejte mi vědět!