Konec školního roku (3.)

Sluníčko začalo v ulicích malovat delší stíny, když jsem se loudal ke kavárně Krasohled na tradiční kantorské zakončení školního roku. Městečko k večeru ožilo, v zahrádkách hospod a barů se k rozlučce před létem scházela mládež, takže jsem co chvíli odpovídal na halekavé zdravení žáků a žákyň. Dal jsem si schválně pozor, abych po odpolední návštěvě koupaliště nevyrazil do Krasohledu moc brzy; na jednu stranu jsem měl velikou chuť dobrým pitím a veselou společností setřást nahromaděné starosti uplynulého školního roku i napětí z toho nového, co mě čeká už jinde, na druhou stranu jsem se chtěl vyvarovat toho, že skončím u stolu učitelských veteránek na jakési prodloužené pedagogické radě, okořeněné drby o těch, co ještě nedorazili. Což se mi tak docela nepovedlo; když jsem se přivítal s kavárníkem Kryštofem, který mě radostně objal, zatímco jsem mu chválil další z jeho zřejmě nevyčerpatelné zásoby námořnických triček, mávaly už na mě starší kolegyně, od pěti srkající své dvě deci, které je spolu s radostí, že nějak překlepaly další rok, dostaly do ráže. "Míšo, pojďte k nám, ať trochu srazíte průměr a rozveselíte ten babinec!", zvala mě rezolutně fyzikářka Miriam, ačkoliv ke mně obvykle sympatiemi neplýtvala. A tak jsem chvíli bavil statné padesátnice, které švitořily jako školačky, hihňaly se mým vtipům a některé v odvážnějším modelu šatů, za který je kolegyně pak za zády pomluví, natřásaly zralými, houpavými půvaby. Věděl jsem, že tenhle večírek je pro řadu z nich jedna z mála příležitostí se hezky obléct, namalovat, trochu se pobavit a nemuset v jedenáct vypínat televizi, u které manžel zase usnul, a tak jsem se snažil nekazit zábavu. Vysloužil jsem si za to povzbudivý úsměv Kryštofa i spiklenecké mrknutí servírky Elišky, vysoké černovlásky, která si své pružné kozičky, ladně se vlnící očividně bez opory podprsenky ve výstřihu elastického tílka, otřela o mé předloktí nadmíru příjemným způsobem, když přede mě stavěla pivo. "Jeden summer ale na aspoň jedno letní dobrodružství, pane profesore.", cinkla mi šibalsky nehtem o sklenici. Věděl jsem sice, že zrovna s ní z toho téměř jistě nebude nic, protože Kryštof si svá děvčata hlídá, a Elišku jsem navíc viděl odpoledne v znepokojivě titěrných plavečkách na plovce zavěšenou do potetovaného frajera, ale bylo to milé i tak. "Děkuju, Eliško! A gratuluju, máte moc hezké tetování.", popíchl jsem ji. Zatvářila se zmateně, pak se usmála a zamumlala: "Aha, Vy myslíte tohle...". Minisukni si vyhrnula právě tak, aby kérka revolveru, zastrčeného za lem fiktivní punčochy na hezky opáleném stehně zpod ní jen povykoukla, ale na mé spolustolovnice to mělo přesně ten očekávaný efekt. ""Jakpak asi víte o tom tetování, Michale...?", utrousila jedovatě němčinářka Květa, která ani po víně nedokázala předstírat, že mě nepovažuje za morálně pokleslého floutka, když polichocená Eliška odešla, a já měl od společenských povinností najednou volno.

Svěží půvab a spontánní veselost Elišky i druhé servírky Majdy mi připomněly mé vlastí studentské brigády, na které jsem rád zavzpomínal, zatímco jsem se nenápadně odloudal k baru. Po pár měsících v prváku jsem narazil na alternativní pražskou kavárnu, ve které se sešel ten správný mix personálu. I přes veliký frmol na place létaly mezi námi jiskry a vtípky nebraly konce. Už po týdnu mi padla do oka Vendula alias Vendy, malá, hezky žensky oplácaná blondýnka s kulatými tvářemi pořád jakoby uzardělými, nikdy se neztrácejícím úsměvem a nakažlivou dobrou náladou. Bylo očividné, že sympatie jsou vzájemné, takže škádlení a dvojsmysly se rychle stupňpvaly. "Co myslíš, jakou barvu mají?", nadhodila beze známky pohoršení, když si zcela správně všimla, že jí nenápadně šilhám pod nestydatě krátkou sukni, zatímco se shýbá nad přeráženým sudem Kofoly. "Když uhodneš, svleču si je.", hecovala mě k tipování. Ta pubertální hra nám pak vydržela neuvěřitelně dlouho, jakkoliv jsem měl jen malou šanci barevný vzor jejích kalhotek uhádnout. Netuším, kde si Vendy prádlo kupovala, ale tak divoké barevné kreace jsem nikdy žádnou jinou holku nosit neviděl. Po každém mém neúspěšném tipu si provokativně vykasala sukni nebo šaty, aby mi předvedla, jak moc jsem se spletl, takže jsem brzy věděl, že musím hádat kombinaci nejmíň tří barev, ale ani to mi moc nepomohlo; zas a znova jsem beznadějně selhával, přestože Vendy si s příkladnou vynalézavostí našla na začátku každé společné směny chvilku, kdy mi umožnila tip a nabídla diskrétní vyhodnocení. Jediné, co jsem dokázal odhadnout z těch letmých pohledů, bylo dráždivé zjištění, že navzdory soudobé módě upravovaného ochlupení v klíně je ta mrška dole zřejmě zcela na přírodno, protože zpod kalhotek jí laškovně vykukovaly chloupky, podle střihu buď po stranách nebo i nahoře. O to víc jsem toužil ji prádla zbavit, ale trefa se ne a ne dostavit. "Já fakt nevím, Vendy, třeba zelené s fialovými puntíky?", nadhodil jsem asi po třech týdnech, a to jen proto, že tuhle praštěnou kombinaci jsem už na ní předtím viděl. "Máš šťastný den, střelče.", usmála se a vyhrnula si sukni. Zřejmě se tenkrát nade mnou ustrnula, protože do té doby se její kalhotky nikdy neopakovaly. Anebo jí možná prostě došly. Každopádně byl čas splnit druhou polovinu tipovačky, takže Vendy si je ladně a bez sebemenší známky studu vysvlékla, aniž bych z její buchtičky zahlédl byť jen chloupek, a mě pak celou směnu mučilo vědomí toho, že po kavárně chodí bez nich, protože je nechala ležet přede mnou na stole, ze kterého jsem je rychle schoval do kapsy. Teprve když jsme po zavíračce uklidili, spočítali kasu a tradičně spěchající provozní Irena vyklouzla do tmy, abys stihla tramvaj, přitočila se Vendy ke mně, natáhla ruku, mlčky si stejně jako ráno vyhrnula sukni a já mohl konečně její baculku v záplavě tmavých kudrn vidět nahou. Potlačil jsem chuť ji za ni popadnout, namísto toho jsem sáhl do kapsy, galantně poklekl a roztáhl jí kalhotky u kotníků. Když do nich ladně vstoupila, pomalu jsem jí je natáhl až do půli stehen, než ve mně zvítězila živočišná touha zabořit jí do těch kudrn pod maličko vypouklým bříškem obličej a začít jí nahou pipinu lízat. Což jsem vzápětí udělal, takže Vendy se musela zachytit stolu, abych ji neporazil. Zatímco jsem se lačně skoro zakusoval do její baculky, na stůl se s elegancí krasojezdkyně vyhoupla, roztáhla svá silná stehna doširoka a vzápětí mou hlavu mezi nimi uvěznila, takže jsem dychtivě lízal obliny jejího klínu, který se pod útoky mého jazyka lákavě rozevíral a zaléval šťávami. Když jsem vnikl mezi závojíčky a špičkou jazyka obtáhl několikrát výrazný poštěváček, který se rychle naléval do podoby růžové fazolky, Vendy se prohloubil dech do tichých vzdechů a rukama stiskla okraj stolu, zatímco jsem jí pronikal snaživým lízáním do štěrbiny. Orgasmus jí roztřásl zarostlou frndu nečekaně, ale byl tak prudký, že jsem na obličeji ucítil několik krátkých dívčích spršek. Teprve po chvíli Vendy uvolnila sevření svých stehen, sesmekla se ze stolu a s udýchaným úsměvem se mi nabídla zezadu, když se předtím rukama o něj důkladně zapřela. "Prášky neberu, střelče!", varovala mě ještě, než se znovu rozvzdychala, tentokrát díky mého snaživému ojíždění její hlasitě mlaskající mušle, mým předchozím laskáním zmáčené a krásně rozevřené, takže jsem do ní na první příraz zajel až po koule. Na konci schytal její hezký, kulatý zadeček celou mou dávku, kterou si s afektovaným výrazem setřela z půlek právě těmi "vítěznými" kalhotkami, takže domů šla stejně na ostro a já se tetelil radostí z její ještě udýchaně prohozené poznámky, že mi přeje hodně štěstí při další tipovačce. Nikdy mi nedala, pokud jsem neuhodl barvu, ale dala mi pokaždé, když ano, a já byl vždycky z toho, že se po kavárně prohání "dole bez", celou směnu úplně bez sebe. Jo, hravé časy studentské...

"Tak co, bývalý kolego? Obdivuješ půvaby personálu, nebo vyhlížíš pedagožky ze zdrávky? Ty rajdy si dávají na čas, co?", připomněl mi kavárník Kryštof, že večírek kromě gymnázia přivítá i učitele z několika odborných středních škol, když se ke mně přitočil, aby si i přes vzrůstající frmol našel chvilku poklábosit si. "Holky jsou poklady, co?", mrkl jsem na Elišku, která se zase kolem nás prohnala s nakažlivým úsměvem a krásným vlněním na hrudi. "Jo, zrovna tyhle dvě jsou trefa. A nejde jen o to, že jsou obě šťabajzny k nakousnutí. Ono to není dneska vidět, ale Majda má třeba nádherný piercing v pupíčku...", zasnil se vyhlášený Casanova, než nečekaně věcně dodal: "Krom toho, že jsou to prima žáby a hezky se na ně kouká, mají přesně tu správnou kousavost a ironii, aby sem podruhý nepáchli žádní testosteronoví plešatí kreténi, co by náhodou měli chuť je u espressa plácat po zadku." "Takže je můžeš plácat po zadečkách ty. Geniální!" "Neblázni, jednak by se ani ode mě nenechaly, druhak mám od té lapálie s Pavlínou furt za zády svou milovanou ženu.", zavrtěl kučeravý kavárník hlavou. Na přímý dotaz nicméně připustil, že o vytetovaném revolveru na krásném stehně černovlasé Elišky ví. To už se k nám blížil Jindra, který si dal záležet na tom, aby se s druhou servírkou Majdou jakoby omylem srazil, takže mu skončila v náručí, což kvitovala významně zdviženým obočím, zatímco se mu, jistě jen nedopatřením, nedařilo pustit z dlaní její hezký zadek. Pak se na scéně objevila i Pavlína, elegantně samozřejmým gestem pozdravila u stolu sedící slepice tak, aby beze slov pochopily, že se k nim přisednout nechystá, a zamířila taky k nám. Kučeravý kavárník zaúpěl bolem, rána po nuceném rozchodu s bývalou milenkou byla očividně stále nezhojená. Když se s rozpaky bratrsko-sestersky objali, vyklidil pole, zatímco my s Jindrou zírali, jak to naší kamarádce sluší. Že byla opět bez podprsenky, to nám dva jasně patrné hroty na pružném poprsí hlásily už ode dveří. "Pánové, varuju vás! Když jsem se doma před zrcadlem rozhodovala, co si večer vezmu na sebe, u tohohle modelu jsem si okamžitě vzpomněla na vás dva. A jestli jen slovo ceknete, nedám si s vámi za celý večer jediný drink a spáchám společenskou sebevraždu přisednutím ke stolu čarodějnic!", varovala nás přísně, zatímco jsme jí očima hltali krásné poprsí. "Náhodou vím, že mi to kurevsky sluší.", dodala už smířlivěji. "Když jsem šla po náměstí, oktáva tam má večírek, a ukecali mě na drink. Je teda fakt, že na kozy mi civěla půlka z nich, včetně holek...", dodala zamyšleně, načež jsme se všichni tři rozesmáli a začali si svěřovat své letní plány. Pavlína po kratším výslechu přestala hrát hru na tajemného ctitele, co ji unese na své horské sídlo nebo na Riviéru, a přiznala, že s kamarádkou plánují trek napříč Korsikou. "Aha, takže goretex, moira a večer holčičí láska dvou ližpiček ve spacáku?", ironizoval Jindra. "Tobě z toho porna fakt hrabe. Moje kamarádka Renata je opravdu jen kamarádka, jsme obě single, a pro tvou informaci, učí na zdejší ekonomce a je to támhleta vysoká černovláska.", usadila ho Pavlína a zamávala na zmíněnou ženu, která se oddělila od svého hloučku a vydala se k nám. "Pánové, další varování. Znám vaše hanebné povahy, proto zdůrazňuju, že nejmíň do té Korsiky potřebuju, aby Renča byla nadále single. Čili přísný zákaz, jasné?", varovala nás Pavlína, než nás představila jako ty dva zvrhlíky, o kterých jí už vyprávěla. Renča jen mlčky zvedla obočí, ale brzy se nechala vtáhnout do Jindrova gejzíru vtipností a po chvíli i odtáhnout k baru, když jí došlo piří. "Ten dacan ji snad fakt balí... Ale tu ližpičku si budu pamatovat, to je fakt vtipný slovo. Takový mazlivý...", prohodila smířeně Pavlína. Pak si všimla, že ji poslouchám na půl ucha, protože v lokále se objevila Zuzana.

"Nech to plavat, Michale. Takhle to dopadnout muselo.", položila mi ruku na rameno, zatímco jsem sledoval svou zrzavou ex v šatech, které jí padly jako druhá kůže, a přestože její poprsí bylo i pod nimi stále stejně skromné, spíš dívčí než ženské, dokonale obtažený zadek při absenci sebemenšího náznaku přítomnosti kalhotek vyvolával znepokojivé vzpomínky. Dost pravděpodobně fakt žádné neměla. Znovu jsem si vybavil ten večer na horách, kde jsme absolvovali tradiční podzimní víkendovku s novými členy učitelského sboru neboli zástěrku pro kvalitní mejdan. Zuzana přišla z jiného města, neznala nikoho, ale zapadla během chviličky. V hotelu byla i sauna, kde v minulosti údajně došlo k řadě skandálních orgií, ale já nic takového během těch dvou let, co jsem se seznamováku zúčastňoval, bohužel nezažil. Známé firmy jako Jindra se sice snažily dostat tam co nejvíc našich fešných kolegyň v naději, že se najde nějaká, co se nebude vyhřívat zabalená až ke krku v osušce, ale žádná nebyla tak praštěná. A tak největším zážitkem bylo, když výtvarkářce Sabině jednou vyklouzlo zpod ručníku prso, ale zrovna u ní, jakkoliv měla pěkně rubensovsky kypré vnady, to kromě hezkého estetického zážitku z pohledu na parádně velkou kozu nemělo žádný další význam; dobře jsme věděli, že její klín těší nakrátko ostříhaná a respekt budící bruneta, která na ni strašně "nenápadně" čekává kousek od školy. I tentokrát jsme byli v sauně ve vší slušnosti, lidi navíc postupně odpadávali, protože večer se šlo do vesnice tancovat, takže nakonec jsme zůstali v sauně jen já a Zuzana. Když se z ničeho nic beze slova zbavila osušky a vystavila přede mnou svůj chlapecky plochý hrudník i do zrzavé čárky vyholenou mušličku, asi jsem vypadal dost zaskočeně. Chvíli přede mnou nahá pózovala, pak pomalu vyšla ze sauny, hupsla do ledového bazénku a položila se na lehátko, nadále jen v rouše Evině. A když usoudila, že budu asi opravdu nějaký pomalejší, oběma rukama si demonstrativně roztáhla půlky zadečku, aby mi svou zrzulku s hladkými pysky a poodhaleným růžovým střapečkem klitorisu vystavila doslova pod nos. Teprve pak jsem přijal očividnou danost situace, přiklekl a tu nádhernou pindu jí pořádně vylízal, než jsem z obavy, zda nás lehátko oba udrží, obkročmo v poměrně akrobatické poloze do ní zezadu vnikl, zatímco Zuzana kousala osušku, aby při mém ojíždění své pičky nesténala nahlas, zatímco si prsty důrazně tahala za čudlíky vztyčených bradavek. Když jsem byl skoro hotový a vyjel z ní, chtivě můj klacek popadla a prudkým výstřikem, ke kterému mě vzápětí rukou razantně dovedla, si doslova osprchovala svá maličká, plochá prsa. Pak jsme si dali rychlou, ale společnou a velmi slibně nestydatou sprchu, a z tancovačky se vytratili každý zvlášť v rozmezí čtvrt hodiny, abychom si to na hotelu rozdali podruhé už pořádně a beze spěchu. A tak to začalo... A pak to zase skončilo. Teď jsem měl chuť dát si panáka, zatímco Zuzana se tvářila, jako by na místě, kde jsem stál, nebyla živá duše.

Na kličkovanou po kavárně, jejíž několik místností nenabízelo nekonečně možností, jak se dva lidi mohou během večera nepotkat, jsem se Zuzanou hrál už bez podpory kamarádů: Jindra zřejmě u Renči skutečně měl toho večera zabodovat, protože z baru a hlavně od sebe se už nehnuli a štíhlá černovláska se smála přesně tím způsobem, který končíval společným taxíkem na jednu adresu. Pavlíně se dařilo splývat s tu tímhle, tu tamtím hloučkem, ale krátce poté, co se kavárník Kryštof vydal po točitém schodišti do patra, kde bylo několik kanceláří, od kterých měl klíč, nenápadně se vytratila za ním. Mezi těmi dvěma ještě poslední slovo nepadlo. V trochu zvláštním rozpoložení jsem zkusil štěstí u několika učitelek ze zdrávky a ekonomky, které jsem letmo z nějakých akcí znal. Nejnadějněji se jevily mé vyhlídky u Jindřišky, statné blondýny se dvěma silnými copy a výrazně žensky tvarovanou postavou. Skoro to vypadalo, jako bych si tuhle Venuši vybral Zuzaně natruc, ale bylo to vážně dílo náhody. Když mi na baru opřela svoje objemné čtyřky o předloktí a nechala je převalovat se po něm celou dobu, co mi vykládala, jak poslala odpoledne děti k babičce, začínal jsem mít pocit, že vyšukat se z porozchodového smutku s touhle okatou a usměvavou baculkou, kterou je za co chytit a co jí pomačkat, bude stylové zakončení školního roku. Pak ale ta část Krasohledu, kterou obsadila naše gymnaziální skupina, ožila radostným hlaholem, jehož důvodem byl nečekaný příchod paní zástupkyně. "Tak jste přece dorazila. Kolikátý jsem, kdo Vám říká, že jsme to nečekali?", usmál jsem se, když na mě došla asi po dvaceti minutách řada ve vítání. "Dala jste kvinde manželovým obchodním přátelům i dceři?" "Slovo kvinde jsem nečetla ani zamlada v dívčích románcích, Michale, takže bod pro Vás. Manžel tentokrát přivedl obzvlášť pitomé snoby a dcera se po večeři vydala za kamarádkami, takže ano, jsem tady.", usmála se. Zakázal jsem si okukovat, jak moc jí to sluší i přes věk bezpečně za padesátkou v upnutém topu a džínách, a přestože žlábek mezi prsy nabízel zajímavé úvahy o tom, zda i tady nezůstala podprsenka doma v šuplíku, bavili jsme se spíš o práci. Zmínil jsem i tu nostalgii, co mě přepadla odpoledne na koupáku s našimi absolventy. "Víte, Michale, jeden můj o hodně zkušenější kolega, dnes už bohužel nebožtík, mi kdysi, když jsem začínala, dal dobrou radu. Řekl, že není pro kantora nic horšího, když v říjnu hledá po chodbách školy loňské maturanty. Dělali jsme, co jsme mohli, Vy zrovna jste patřil k nejlepším učitelům, teď je to už na nich. Věřte jim, většina se s tím popere skvěle. A nekoukejte mi pořád na prsa jako ten dobytek Jindřich! Ano, i stará rašple si může sem tam vyrazit bez podprsenky!", rozesmála se a na odchodu k baru dodala: "Přesto bych Vám dokázala ještě dnes vyjmenovat všechny žáky své první maturitní třídy. Tak si vyberte..."

Nějak zvláštně mě ta slova uklidnila, a tak jsem zbytek večera proklábosil s kde kým, včetně mírně zardělé a malinko rozcuchané Pavlíny, kterou jsem ušetřil trapných narážek. Venku se schylovalo k letní bouřce, a tak jsem se vydal po půlnoci v dobré náladě domů. Jak se brzy ukázalo, měl jsem vyrazit dřív. Než jsem došel od Krasohledu k náměstí, zahřmělo několikrát dost blízko, a vzápětí už souvislé provazy deště crčely z nebe. Než jsem přeběhl náměstí, byl jsem promoklý na kůži. V dočasném úkrytu pod barokním podloubím jsem sbíral síly na závěrečný sprint k domovu, když mi pípnutí "Brý večer, pane profesore." prozradilo, že tu nejsem sám. "Šmankote, Madlo, co tady děláte?" "Opakuju si pádové deklinace, a pro zpestření jsem se nechala zmáčet na kost a ujet si poslední vlak.", odtušila maturantka sarkasticky a vystoupila zpoza jednoho ze sloupů. "Vypadáte jako rusalka, ale takhle se nastydnete." "Počkám, až se to přežene, a zahřeju se chůzí. Je to k nám přes kopec pět kiláků." "Nemůžou pro Vás dojet rodiče?" "Naši odjeli na chalupu do Krkonoš, navíc jsem jim slíbila, že budu dneska rozumná a velká holka. Jak znám tátu, ten by pro mě nepřijel, ani kdyby byl doma.", zasmála se, až se jí prameny mokrých vlasů roztančily na ramenou, zatímco pod mokrým trikem, přilepeným k tělu, se zase hezky zavlnily dvě polokoule prsou, po kterých jsem šilhal už odpoledne při našem rozhovoru na koupališti. Snažil jsem se její mokrou krásu moc neokukovat a tu nabídku formulovat co nejnucenějším tónem: "Madlo, poslyšte, já vím, že to zní dost okatě, ale nechcete přespat u mě? Ve vší slušnosti, dám Vám něco na převlečení, přespím na gauči a Vy můžete ráno prvním vlakem dojet dom. Tohle je vážně o zápal plic." "Zmoklá studentka a ochotný profesor s prázdným bytem je klišé jako hrom. Máte doma hodně suchého dámského oblečení, že? " "Samozřejmě, všechny mé ex mi tam nechaly bohatý šatník. Doma ani v ničem jiném nechodím. Navíc je po půlnoci, Vy už nejste studentkou gymnázia, mně pracovní smlouva taky vypršela, tak jaképak klišé. A uvařím Vám čaj!", mávl jsem na ni a vykročil do deště. K mému překvapení se Madla vzápětí objevila vedle mě a prudkým lijákem jsme rázovali od náměstí spolu. Když jsem si ji ve světle na schodišti po očku prohlédl, musel jsem přiznat, že to mé "rusalce" takhle opravdu moc sluší, ale zmáčená je snad ještě víc než já. "Koupelna je támhle, hodím Vám tam něco suchého.", snažil jsem se navodit nenucenou atmosféru, když jsme vešli do bytu. Ve skutečnosti jsem neměl páru, do čeho by se osprchovaná Madla mohla převléct, takže nakonec jsem jsem za dveře koupelny strčil jedno ze svých pruhovaných triček a doufal, že ho shledá dostatečně dlouhým. Co a jestli vůbec si natáhne pod něj, na to jsem se radši nedovážil ani pomyslet. Ukryla se za pootevřenými dveřmi, ale protože si předtím zapnula větrák, v neoroseném zrcadle jsem na vteřinu zahlédl aspoň zezadu její nahou postavu a musel jsem uznat, že má moc hezký zadek. O to víc jsem si umínil,že téhle průhledné situace zkusím nezneužít, jakkoliv mě k tomu její sušící se oblečení včetně červených kalhotek a podprsenky úplně ponoukalo. "Cokoliv Vás zaujme, klidně si půjčte, pokud jste zvyklá před spaním číst. Budu vedle, kdyby něco.", prohodil jsem co nejvěcněji, když jsem se o sprchoval i já a Madlu viděl v ložnici stát s hrnkem čaje u knihovny. Nešlo nevidět, že mé tričko fungovalo stěží jako hodně krátké šaty, a to se ještě nesměla ohnout, takže jsem radši rychle vycouval do pokoje. Chvíli jsem na gauči ze hry stínů na zdi ložnice, do které jsem viděl otevřenými dveřmi, zkoušel odhadovat, co právě Madla dělá, pak světlo zhaslo. "Děkuju, pane profesore. Připadám si trochu jako v románu, jen si nejsem jistá žánrem.", ozvalo se po chvíli z vedlejší místnosti. "Nech už toho profesora, Madlo, a tykejme si. Když už máš po střední a dokonce u mě přespáváš...", zavtipkoval jsem. "A ne aby ses ráno červenala, znáš se!", dodal jsem ještě do ticha.

Nevím, kolik uplynulo vteřin nebo dokonce minut, než jsem ze skřípání matrace a podlahy poznal, že Madla vstala. "Třeba se červenám už teď, copak to ve tmě poznáš?", prohodila mezi dveřmi a slyšet ji, jak mi tyká, bylo vlastně hodně nezvyklé. Z ulice sem dopadalo světlo lampy jen nepřímo, takže do tváře jsem jí neviděl, ale že si přetahuje půjčené tričko přes hlavu, to se nevidět nedalo. Když pak přešla těch pár metrů ode dveří ke gauči, lehla si na mně, a objala mě v pase stehny, zatímco jsem jí rukama stiskl nahé půlky toho pěkného zadku, už jsem si mohl být jistý tím, že krom toho trička na sobě neměla od začátku nic. Na hrudi jsem cítil její pružná prsa, a když jsem je stiskl ze stran dlaněmi, zatímco jsme se beze slova líbali, zvedla se na loktech výš, aby mi do rukou vklouzla celá. Hnětl jsem je a prsty přejížděl jemně přes bradavky, vzrušením tvrdé jako dva kamínky, až Madla začala tiše oddechovat a vycházet mi vstříc pánví. Musela přes mé pyžamo cítit, jak jsem vzrušený, já cítil její rozevřený, horký klín úplně zřetelně. Třela se mi o vztyčený klacek pahorkem, a když jsem ji chytil znovu za zadek a přetočil pod sebe, strhla mi kalhoty, takže jsem ucítil na žaludu její měkké obliny a šimrající chloupky. Zaklonila hlavu a vzdychla, když jsem kalhoty ze sebe skopal a znovu na ni nalehl, takže tentokrát už můj klacek tlačil do rýhy mezi jejími závojíčky. Stiskl jsem jí dychtivě nahá prsa, vsál mezi rty jednu i druhou bradavku, a přirazil proti její rozevřené mušličce, až vykřikla. Hned napoprvé jsem do ní vnikl a druhým přírazem zasunul svůj klacek do její horké, úzké štěrbiny až po kořen. S úlevou jsem si uvědomil, že jsem její odpolední rozpačité koktání pochopil správně a opravdu nejsem její první. Ostatně, ze způsobu, jakým začala stahovat svaly své prciny, když jsem jí začal šoustat, bych na nezkušenou milenku vůbec nehádal. Lačně jsem hnětl její prsa, převalující se mi v dlaních v rytmu mého přirážení, a projížděl jsem jí štěrbinu dlouhými tahy. Pak převzala k mému překvapení iniciativu Madla, přiměla mě otočit se na záda a sedla si na mě v pozici na koníčka. Litoval jsem, že je v pokoji taková tma, protože jsem viděl jen nezřetelně, jak se jí houpou nahá prsa, zatímco se rytmicky nabodává podbřiškem na můj klacek a s hlavou mírně zakloněnou čím dál hlasitěji sténá. Objal jsem rukama její pohupující se boky, a zatímco jsem do nich chtivě zatínal prsty, blesklo mi hlavou, že ze všech dívek a žen, po kterých jsem ten poslední den školy zatoužil, byla Madla tou nejméně pravděpodobnou variantou. A přesto právě ona se tu teď nade mnou skláněla a svírala mě stehny, zatímco zrychlovala přírazy a vzdychala čím dál hlasitěji. Pak se jednotlivé vzdechy slily v souvislé sténání, jednou rukou se opřela o můj hrudník, zatímco druhou si vmáčkla pod břicho a začala s ní prudce kmitat na svém pahorku, až se najednou s výkřikem na mě zhroutila a podle stahů její štěrbiny jsem odhadoval, že se právě udělala. Tichounce sténala, jakoby zhadrovatěla a nechala se znovu položit pode mě, abych se tentokrát já několika prudkými přírazy přivedl k vyvrcholení a na poslední chvilku z ní vyjel, než jsem jí začal s tlumených sténáním stříkat na břicho a zespodu na prsa. Se sebejistotou, kterou jsem nečekal, mě za škubající se péro pevně chytila a honila mi ho, dokud jsem ji nezkropil i posledním výstřikem. A jakkoliv byla ode mě takhle zřízená, vzápětí se ke mě nahá přimknula, objala mě rukou kolem ramen a usnula mi v náručí během několika vteřin, doslova ke mně přilepená.

Ráno jsem se probudil s pocitem neurčité radosti, kterou jsem nejdřív připisoval začátku prázdnin. Teprve po chvíli jsem si s jistým údivem vybavil události uplynulé noci a pokusil se nahmatat vedle sebe Madlu. Neležela ani na gauči, ani vedle v ložnici, kde byla postel ustlaná a na peřině úhledně složené mé tričko. V kuchyni na stole ležel vzkaz: 'Děkuju za všechno (ta dvě slova dvakrát podtržená). Budu se červenat celou cestu domů, ale jsem děsně šťastná.' Chvíli jsem se s přihlouplým úsměvem rozhodoval, jestli se poklusem vydat k nádraží, ale pohled na hodiny prozrazoval, že "prvních ranních vlakům někam" už asi odjelo několik. Počkej, Madlo, já si tě na podzim v Praze najdu, usmál jsem se a šel si dát sprchu. Když jsem se podíval do světlíku, v okénku naproti si krásná neznámá utírala nahá prsa osuškou tím nejkrásněji vzrušujícím způsobem. Dokonce jsem měl tentokrát poprvé pocit, že si přitom malinko dráždí bradavky, které jí na pružných ňadrech trčely víc, než by způsobila jen ranní sprcha. Považoval jsem ten výjev za dobré znamení.