Smlouva z d´áblem 2

I když jak známo pobyt v na klinice u doktora Frankelsteina se sice protáhl ale i tak něco zlé jek něčemu dobré když jsem opět seděla na vozíku a sestra se opět vzdálila tak opět sem najela na místo poblíž bifé a doufala že i můj záhadný studentik se opět objeví. Z lekla jsem se když my přes ramena podal na stůl kafe a opět zdvořilostní otázka zda si může přisednout což je jasné že jsem neodmítla. "Takže opět na cvičení?" Líbyl se mě tenhle kompliment ale i tak by mě zajímalo jak věděl jakou kavu vlastně piju? "Jo zítra mě mají propustit a my se asi už asi už neuvidíme " Sice udělal výraz no nevím ale co už ale i tak by bylo skvěle kdyby sme se opět střetli. Ještě chvílu jsme si povídali než mě opět sestra neodvezla k výtahu a já zas prožívala na rehabilitaci muka. Den D nastal jenže otázka nevím jak sem se tu octla a v jejim erárním pyžamu asi někam půjdu.No zachránila má babča když my donesla mé věci i když s přiblblou připomínkou že nemám dívčí věci a v tomhle že by mě každý hned spoznal což byl promne šok . Ale rezignovala a nechala to na mě že si časem něco na sebe koupím hmmm to zní hezky ale co? Když jsme vybavili poslední formality a pak sem se opět octla na známem místě nestačila jsem se divit můj pěkný studentík tam byl to snad není pravda vždyt´ sem se peklu neupsala nebo snad někdo jiný? "Tak už tě propouští ?" Z úlevou sem si oddechla " Jo konečně jdu na vzduch a ty zas nabírat zkušeností?" Co do toho vklouzla babča to byl i při jeho odpovědi pro mne šok"Nic ve zlem mládeži ale ještě půjdem něco na tebe koupit" "No to zní dobře co kdybych tě během týdne pozval na jednu společenskou akci a mohli sme něco třeba spolu vybrat?" Ten to bere hupem ještě se neznáme dlouho a on už to bere jako kdyby sme se znali roky . Neodmitla jsem i když ve mě byli pochybnosti kdo k sakru myslí že je d´áblův učen´´? I když jak známo v Mostě moc obchodů není o to horší že ta klinika byla v Praze jenže je tu draze. Takže byli sme rády že poblíž nádraží jsme narazili na Vietnamčíky což úleva a moje ležerní šaty byli na světě.Týden uplynul jak voda a u babči na chalupě jsem se dávala do kopy takže jsem měla horu času . Byla opět rada mezi lidmi jenže já vlastně ani nevím kdo vlastně jsem můj život vyhasl a já tu chodím jak duch i když jsem si všimla inzerátu že že potřebují lidi do obchodu což by my pomohlo zapomenout na vše . Takže stačilo jen vytˇukat číslo a pak vše šlo jak kdyby mě někdo vložil program do hlavy ale termín pohovoru byl zajištěný prostě nechápu ale myslím že vím kdo by my vysvětlil tohle divadlo. Když sem se zamyšleně chtěla otočit vrazila jsem do týpka a nestačila se divit můj studentík stál opět přede mnou což byl promne šok on je asi fakt čertův učen´ kdo by věděl kde budu? "Co ty tu děláš ?" Jen sem dojel z okruhu s kámoši jsme byli na GP závodech" Zůstala jsem v rozpacích bud´ je do mne zamilovaný a nebo ....což potom nebyla náhoda ale něco tají. "Takže kdybych tě dnes unesl a šli koupit na tebe věci když tvůj doprovod mě odbyl?" " Si snad milionář ? Vždyt´ o tobě nic nevím a tu nabýdku beru jako přátelskou příležitost tě poznat " Usmál se a vzal mě za ruce "Nech se překvapit popelko" Nevím zda bych mu jednu vrazila nebo to mám brát jako kompliment ale i tak by byl jediny kdo my konečně řekl kdo jsem protože z babči bych to asi nedostala . Ten den jsem se cítila v pohodě a vzal mě i do obchodu v šatech jsem se necítila v pohodě ale zaujal mě jeden overal a když jsem to skombinovala z koženou bundičkou a lodičky k tomu takže jsem vlastně byla jako druhá studentka která za peníze z brigád dal něco dohromady a hlavně nechtěla jsem být až moc snobská i když tam kde jsme potom byli jsem musela volit vhodná slova.Na společnské párty jsem musela vše rozdýchat a je vidět že i můj studentík tu byl jako doma a to jsem netušila že dojde k překvapivému odhalení i nevím jestli by nebylo vzít do zaječí jako popelka a nezanechat mu tam střevíc a nebo pár pohárku vína to snad spraví a pak ze mne udělá brutální Nikytu. Ale divila jsem se že znal moje jméno jen zatajil kdo vlastně su ale post jako kamarádka ze studii ekonomiky a práv to mě lichotilo. Jen mě dost zamrazilo že jsem zaslechla kdo ve skutečnosti je a že ten kravat´ák co tehdy se děl byl vlastně jeho otec . Nevěděla jsem co dělat mezi těmi lidmi a co ještě si vyslechnu bylo toho na mne moc a vyběhla jsem do poschodí a nevím ani do jakých dveři jsem vešla a jen vím že tam byla postel a velké okno , Sedla jsem si a hlavu v dlaních jen jsem zhluboka dýchala a snažila se uklidnit . Vešel do dveří můj studentík tedy papánek který když viděl v jakém stavu su zavřel dveře přisedlsi ke mne a objal ."Proč my neřekls kdo jsi ušetřila bych ti čas" Místo odpovědí mě začal libat a ve mne panoval zmatek ale věděl jak mě odzbrojit a já roztékala jak led pomalu mě svlékat a skončili sme na celé posteli a já jen sténala jak školačka co to děla snad po prvé Když jsem chtěla něco říct tak my dal prst na ústa a jako by my četl myšlenky "Nejdeš čirou náhodou zítra do práce? Ted´ to nech už jen na mě " Pak už jen ponořil hlavu na má n´adra a sjížděl níž a níž a já se slastí roztápěla ale to už vážení si necháme na další kapitolu.