Rozkoše adventu I.

Dlouho se mi nestalo abych měl úplně volnou sobotu, tím méně počátkem adventního času, kdy všichni dohánějí zameškané úkoly a přání celého roku. Venku bylo vzhledem k ročnímu období nečekaně příjemně, rozhodl jsem se proto pro dlouhou procházku zimní Prahou. Dopil jsem kávu, oblékl se a vyrazil zvolna do ulic. Nebydlím daleko od centra města, vynechal jsem proto veškerou hromadnou dopravu a svěřil přesun mezi lidi vlastním nohám.

Centrum nezklamalo. Ulice plné lidí byly vyzdobené vánočními motivy, světly, řetězy, výlohy obchodů přetékaly betlémy, Ježíšky, Santy, skleněnými koulemi, nazdobenými stromečky v živém, plastovém i papírovém provedení, mytické figury zpravidla držely nějaké ty slevy nebo produkty a od Poříčí až po Výtoň se všichni brodili tunami pečených kaštanů, svařeného vína, pražených mandlí a trdelníků. Nebylo snadné se proplétat těmi přecpanými ulicemi ale to mi vadilo ze všeho nejméně. Dráždilo mě spíš to co vždycky když procházím ulicemi města v turisticky exponovaných čtvrtích – příšerné obchody s upomínkovými předměty určenými návštěvníkům města. Nic proti orlojům, katům Mydlářům, Hradčanům, kostlivcům, korbelům, flakonům, Jezulátkům, perníkům a slivovici, to všechno k nám tak nějak patří, je to památka na Prahu jakou známe a jaká historicky byla. Hokejové dresy, baseballové kšiltovky, ruské armádní čepice – dekly, matrjošky a jiné zhůvěřilosti bych ale škrtnul bezezbytku. Jak se má turista vyznat v mapě Evropy, když má Prahu spojenou s ruskou uniformou nebo panenkou? Povodně na ně. Tak jsem lehce zlobně přemýšlel, procházeje ulice centra od železničního mostu na Smíchov zpět směrem na Karlín.

Dostal jsem se akorát na Můstek a ploužil se mezi stánky vánočního trhu, těsně se vyhnul jakémusi trdelníku se šlehačkou, který mi skoro přistál na kabátu, když se u mého ucha ozvalo: „Ahoj Michale, co ty tady?“ Otočil jsem hlavu a překvapeně zíral na Ivetu s Tomášem. „Ahoj, to je ale milé překvapení, nečekal bych, že vás tady v těch davech potkám“. „Taky tě rádi vidíme. Nepotkali jsme se měsíce…“ doplnil Tom a podal mi ruku. Pozdravili jsme se, s Ivetou si vyměnili pusu a já přitom narazil na něco pod jejím kabátem. „Co to neseš?“ Iveta se rozchechtala a Tomáš se přidal. „Noooooo, pět měsíců nosím mimino. Už je to znát“. „Mimino? Tak to gratuluji, přidal jsem se k jejich úsměvům. To dost vysvětluje proč o vás tak dlouho nevím vůbec nic.“ „Je to tak, měli jsme dost co řešit a zařizovat. Chystáme se na rodinný život.“ Smál jsem se na ně. „To je skvělé.“ Tom se z usmívacích rituálů probral jako první. „My teď trochu spěcháme – jdeme k našim a už máme zpoždění. Nechtěl by ses stavit večer u nás? Popovídáme si v klidu a teple.“ Iveta spokojeně přikyvovala a dodala: „jestli máš čas a chuť…“ „To ano, nemám dnes žádný rozvrh, volno kompletní.“ „Prima, tak tě čekáme večer – třeba v osm?“ „OK, v osm u vás.“ Rozloučili jsme se s úsměvy, oni se vydali nahoru Václavákem, nejspíš na metro a já pokračoval azimutem na Karlín. Tak Iveta a Tomáš čekají dítě… hm… začal jsem se proplétat hustými davy nanovo ale s mnohem lepší náladou, těšil jsem se na návštěvu svých „erotických přátel“.

Dorazil jsem po téměř tříhodinové procházce domů, připravil si kafe a napustil vanu teplou vodou. Vklouzl jsem do ní a relaxoval po těch dvanácti kilometrech v nohách. Hlavou se mi honilo všechno možné, vzpomínky na naše společné zážitky, překvapení z nečekaného ale milého setkání i z pozvánky na večerní „dýchánek“. Jo, těším se. Mám je vlastně rád. V klidu jsem se vykoupal, umyl, oholil, zkrátka provedl tuning stejně jako kdybych šel na rande, protože s těmi dvěma člověk nikdy neví, nebo spíš vlastně dost ví, co se děje když se potkáme. Teplá voda mě unavila a když jsem ve vaně skoro usnul, přesunul jsem se z koupelny na postel abych se trošku prospal. Z krátkého šlofíku byla nakonec hodina a půl, když jsem se probral, byl tak akorát čas se obléci a vyrazit. Udělal jsem si další espresso, kopnul ho do sebe a vyrazil k nim, tentokrát autem, protože uprostřed noci by se mi nechtělo louskat dalších deset kilometrů pěšky a městskou víceméně nejezdím. Na Praze tři kde bydlí byl trošku oříšek sehnat parkování a další problém bezpochyby nastane až budu hledat místo doma, ale což, všechno má své plusy a mínusy a pohodlí auta je velké plus. Zazvonil jsem pár minut po osmé a za okamžik už ti dva hlaholili do domácího telefonu, že jsem netrpělivě očekávaný.

„Ahoj, vítej“, otevíral dveře Tom a ustoupil abych mohl projít do předsíně. „Odhoď co nechceš na sobě a pojď dál“, smál se se šibalským úsměvem. „Neměli jsme návštěvu snad dva měsíce.“ Odložil jsem všechno zimní a tlusté, nechal si džíny a tričko a jak jsem se otočil od věšáku, Iveta mi lehce vběhla do náruče a krásně mě políbila. „Ahoj“ špitla skoro nesměle. Stála přede mnou v pletených šatech které byly v jejím stavu asi pohodlné a půvabné zároveň a pod prsy, rozhodně většími než jsem si pamatoval se jí klenulo krásné bříško. Díval jsem se na ni a zmohl se jen na „nekecala“…

Iveta s Tomášem mě vždycky bavili, sedli jsme si od prvního setkání a fakt, že jsem s nimi mohl prožívat i žhavé chvíle tak jako zatím s nikým, byl samozřejmě tím největším plusem a zřejmě i jakýmsi pojivem mezi námi třemi. Odložili jsme se na sedačku s takticky rozmístěným občerstvením na dosah a Tom nalil bez otálení tři skleničky vína, přičemž v jedné nebyla víc než polovina míry těch ostatních. „Mně ne, jsem tu autem a víte, že vůbec nepiju alkohol“, zarazil jsem ho. „No jo, pravda, tak třeba kolu?“ „Třeba, dík“. Tom donesl kolu, nalil mi a konečně jsme všichni zvedli skleničky. Sklo cinklo o sklo a Iveta řekla „tak na milé setkání…“ „a na vaši rodinu…“ dodal jsem a přiťukli jsme si.

„Tak to vybal“, řekl Tomáš Ivetě, ta malinko upila ze své sklenice a podotkla: „já jen málo, v jináči budu vzorná… Víš, Míšo, asi si pamatuješ, že už u nás na chatě v létě jsem ti říkala, že Tom je neplodný a nemůže mít děti. Ale oba jsme chtěli rodinu. Takže když jsme se potkali s tebou, moc jsme o tom nepřemýšleli a řekli si s Tomem, že když by se to povedlo, budeme ti jen vděční. No – a vypadá to, že se to povedlo. Početí sedí přesně na ten měsíc a půl co jsme spolu trávili čas. Ty jsi otec. Stoprocentně.“

Hlava se mi zatočila. „Cože? Jako fakt?“ V palici mi vířilo, najednou se mi vybavily ty drobné náznaky, jimiž mě Ivetka občas navedla abych pokaždé, když to bylo jen trošku možné, stříkal do ní a jak jsem často vnímal takovou nevyslovenou radost, která nebyla jen potěšením ze sexu a orgasmu. Tak oni si ze mě udělali plemeníka. Huuuustýýýý. Oba mě napjatě sledovali a když mé ohromení povolilo bez výbuchu, usadili se viditelně pohodlněji. Chytil jsem skleničku zpět do ruky a prohlásil: „tak teda na tu účinnou pomoc“. Usmáli jsme se všichni. Iveta se ke mně přitiskla z boku těsněji a hlesla: „chceš si sáhnout na bříško?“ „Určitě, musím si udělat trošku jasno v tom, co jsem vyrobil“, pohladil jsem Ivetu po bříšku a jak jsme se podívali do očí, přitáhla si mě a políbila. Dlouze. Krásně. Hladil jsem jí bříško a bok a naše jazyky se setkaly v ústech. Objímám – ženu, která čeká dítě ode mě – wow – není to jen krásné ale i vzrušující. Odtáhli jsme se od sebe a Ivetě svítily oči. „Takže – v pořádku? Nejsi z toho paf?“ „Paf z toho jsem, ale – je to skvělá zpráva“. Iveta si mě prostě přitáhla znova a políbila mě ještě naléhavěji. Dala lehce nohy od sebe a při polibku mi navedla ruku na svoje kalhotky, aby mi krátce na to pošeptala: „...nadržená. Pořád.“

Za námi se zavrtěl Tomáš. Naše pohledy se setkaly. Usmál se a řekl vlastně totéž co Iveta. „Ona je teď pořád nadržená, celé dny neslyším nic jiného, než že by si chtěla ještě trochu užít než to nepůjde. Určitě jsme se nepotkali náhodou :-). Co kdybych vedle rozestlal a počkal na vás v ložnici?“

Tušil jsem to. S tímhle párem to od slov k činům nikdy netrvá moc dlouho. Tomáš se zvedl a odfičel do ložnice, Ivet seděla se mnou, přitiskla se mi na hruď a zvedla oči nahoru. „Mám hroznou radost“. Další polibek. Dlouhý, vášnivý a nadržený. Mé prsty zase našly její kalhotky a lehce ji šimraly. V kalhotách mi začalo cukat. Ivet mi přejela rukou přes poklopec, rozepla mi knoflík, zručně vzala za zip a přímo mi narvala ruku do poklopce a do trenek. Nečekala na nic, stiskla mi tvrdě ptáka a vytáhla ho na světlo. „Tvrdne tak rychle“ zahlásila když na něm spočinula očima. Vyhoupla se na mě, obkročmo nasedla a dala si kalhotky stranou. Okamžitě byl v ní, takhle rychle jsem to nečekal. Vůbec jsem vlastně dnes nic podobného nečekal. Chytil jsem ji za zadek, přitiskl ji na penis a přes její šaty se lehce zakousl do bradavky. Ivet se lehce zachvěla, zavřela oči a narazila se na mě vší silou. Chytil jsem ji za půlky a pomazlil se s nimi. Jednou rukou jsem jí zajel pod šaty až vysoko mezi lopatky a nehtem ji pošimral po páteři. Zachvěla se znovu. Otevřela oči a prohlásila. „Pojďme vedle, tam je to pohodlnější. Strašně tě chci.“ „Já tebe taky.“ Iveta se zvedla, nechala mě vyklouznout ven a když se zvedala, jedním plynulým pohybem si sundala šaty. Měla na sobě jen kalhotky. Prsa jí od léta zmohutněla, zpevnila a bradavky a dvorce jí ztmavly. „Kalhoty dolů, ty do ložnice nesmí…“ pronesla laškovně a počkala až si je stáhnu z nohou. Potom mě chytila za ruku a odvedla do „svatyně lásky“.

Tomáš ležel na posteli, jedl a sledoval na televizi nějaké porno ve třech. „Skoro jsem tu usnul“ pronesl a smál se nám vstříc. Odložil talířek s jídlem a než se stihl pohnout, Ivet si klekla na postel na všechny čtyři přímo nad jeho rozkrok. Než se opřela, stáhla mu pomalu trenýrky až ke kolenům. Vzala jeho kolík do ruky a pomalu ho hnětla. Neotálel jsem a než jsem se uvelebil za ní, stáhl jsem také její kalhotky. Spolu s prvním polibkem na zadeček jsem jí je sundal z jedné i druhé nohy a hodil je vedle postele na podlahu. Lehkým tlakem jsem jí pokynul aby roztáhla nohy a když se něžně zakousla do Tomášova ptáku, polibky jsem ji polaskal všude od mokré kundičky až mezi půlky k zadečku. A už to jelo. Ivetka měla ráda laskání všude, to jsem věděl, tak jsem nevynechal ani kousek, napůl jsem si klekl a napůl lehl za ni a chvíli jazykem dráždil klitoris, chvíli jezdil mezi stydkými pysky a chvíli rejdil špičkou jazyka mezi jejími roztaženými půlkami. Ivet kouřila Toma, tomu stálo péro jako tyč a on sám vzrušeně dýchal. Hladil jsem její tělo, od šíje až na stehna, hladil jsem i její pevné vyklenuté bříško. Ivet vzdychala, oddávala se laskání a hrála na Tomášovu fujaru. Projížděl jsem jí kundičku prsty, dokud se její vzrušení nevybičovalo natolik, že přeskočila na Tomův kolík a jediným pohybem si ho zarazila do rozparáděné pičky. Přesunul jsem se také a jak pomalu přirážela, jazykem jsem útočil na její zadeček. Začala přerývaně dýchat, nadechovala, vydechovala, zadržovala dech, vrcholné vzrušení se jí zmocňovalo a přestala se ovládat. Jakmile jsem se dostal jazykem hlouběji do prdelky, volala potichu „jooooooooooooooo“ nebo „aaaaaaaaaaaaa“.

Stáhl jsem si trenýrky a místo jazyka jsem její zadeček začal masírovat žaludem. Její nadržené vytí se nezměnilo, chytil jsem ji tedy zezadu za ta krásná mateřská prsa, šimral bradavky a hledal tu správnou polohu pro špičku mého kolíku. Ivetka opět zakvílela „jooooooooooooo“ a já jsem cítil, jak její análek povolil a penis mi zmizel v jejím zadečku. To cítil i Tom a začal nahlas vzdychat také. Chytil jsem Ivetku za vlasy a lehce její hlavu zaklonil, přitáhl si ji a vzal její ušní lalůček mezi rty. Posunul jsem se na kolenou ještě blíž a zajel do jejího zadečku hlouběji. To už nemohlo trvat dlouho, všichni jsme byli nadržení a napnutí jako tětiva luku. První propadla orgasmu Ivet. Vždycky mě tyhle okamžiky u ní fascinovaly. Procedila mezi zuby „Too-jseeemm-chhtěla-aaaaa“ a „jooooooo“ rozklepala se, zavyla nejméně o oktávu výš a rozklepala se jako kdyby jela na kolečkových bruslích po kočičích hlavách. Po celém těle jí vyrazil studený pot a kůže jí studila pod mými prsty. Vysadila tempo přirážení a složila se na Tomáše. V tu chvíli to přišlo na mě a nenapadlo mě nic jiného, než jí semeno napumpovat do rajcovní prdýlky. Jak Tomáš cítil „na druhé straně“ moje záškuby, chytil ji za zadek, narazil na sebe, pokusil se do ní zajet ještě hlouběji a už stříkal taky. A byli jsme v tom zase. Kouzelné týdny společných nocí přifrčely zpět jako splašené spřežení a nám bylo jasné, že to nebude jen nějaká epizoda. Že naše přátelství, nyní zpečetěné tím nejvyšším způsobem, trvá a jen tak nezmizí. Nakonec, večer vpodstatě začal, tak jsme si mohli dát oddech od prvního nárazu vzrušení a třeba si i popovídat.

Pokračování příště?

Díky za koment nebo vzkaz :-)