Seznámení s V. (trapná povídka)

Bydlel jsem s rodiči za Prahou, kousek od letiště B., a protože jsem byl čerstvým konstruktérem letadlových motorů, chodil jsem tam obdivně leštit a opravovat malá letadla. O létání, o které se všichni prali, jsem vlastně nestál. O víkendech tam chodilo asi deset milovníků létání a všichni jsme dělali to, co se nám řeklo s pouhou vidinou toho, že se možná jednou, někde proletí. Vlastně šlo o školení, ale piloti nás využívali jako levnou pracovní sílu. Také tam chodila malá holka, nevypadala ani na patnáct a všichni jsme ji svorně nesnášeli. Dcerou velitele letiště. Na práci nesáhla, neustále v letadle, kroužila nám nad hlavou a z nebe, kde jsme všichni chtěli být, se nám vysmívala.
Jako huba nevymáchaná a věčný průserář, při první příležitosti jsem jí řekl, o čem se bavil zbytek party. Vynadal jsem ji. Mluvil jsem s ní jako s děckem, ale ukázalo se, že je všechno trochu jinak, a já se zastyděl. Řekla mi, že o tom ví, a že když se s ní projdu kolem plochy, že mi to všechno vysvětlí. Nebyla až takové děcko. Její tvář už nebyla v souladu s tím, co jsem teď poslouchal, když jsem šel vedle ní a poslouchal. Vyprávěla mi o svém dětství, o svých rodičích. Už tenkrát mi dala svou důvěru, i když jsem se k ní choval nepěkně. Proměnila se v přitažlivou ženu. Měla zakázáno se s námi stýkat, pokud si chtěla zalétat. Otec ji chránil jako oko ve své hlavě. To není nerozumné. Uznala, že je vlastně zbabělá, a že s tím něco udělá, i kdyby měla odejít jinam – tam by ji táta ovšem neměl pod kontrolou. Zamiloval jsem se. Do Vranky. To jméno měla kvůli svým černým vlasům pod lopatky.
Další společně strávený víkend, když jsem měl umyté a opravné záchody v celém baráku, mi řekla mi, že má klíče od věže, nebo spíš věžičky. Ten náhlý pocit spiklenectví a sounáležitosti. Měla klíče od nejdůležitějšího místa na letišti. Byl jsem na její straně. Jestli se prý chci podívat. Tam chtěl každý, už jen pro ten všeobecný zákaz i pro ten výhled. Byla to zaprášená místnost plná prastaré elektroniky, byla prosklená jednoduchým sklem. Teď v létě tam bylo i večer nedýchatelno. Vranka v příšeří stmívání zotvírala potichu pár oken a rozsvítila malou a starožitnou lampičku, která měla nejspíš osvětlovat mapy. Sedli jsme si na schody. Hezky se nám povídalo. Řekl jsem ji o změně, se kterou jsem se na ni teď díval. Přikývla a sklopila hlavu. Snad se usmála. Dřív jsem pokušení odolával, teď jsem sprostě pokušení podlehl. Tohle bylo něco, co jsem doopravdy chtěl, tohle nebylo létání. Nešlo mi to s holkou tak samo, jako teď. Podlehl není to správné slovo, ono mě vcuclo, měl jsem právě čerstvou přítelkyni a z ničeho nic už jsem ji neměl. (Když totiž už konečně najdete přítelkyni, začnete být pro ženy mnohem přitažlivější, záhada.)
Nemusel jsem, překonávat téměř žádné rozpaky. Políbil jsem ji prostě na plné tmavé rty. Nebyla to pusu pusa na pusu, ale spíš na její našpulenou hubičku, jak byla drobná. Rozepnul jsem ji kabát od montérek, pod kterým měla tričko a pod tričkem malá prsa. Lehce jsem se dotýkal rty jejích tváří a měl jsem pocit, jako by se přede mnou celá rozvinula, a říkal jsem si jako bych ji dávno znal, žádné rozpaky, ani tajemství. Hladil jsem její drobné, teplé, a hlavně vstřícné tělo. Když jsem ji chtěl rukou sjet za punčochy, které byly takové ty teplé s proužky (v letadle fouká), které jsme nosili jako děti, zastavila mi ruku a položila si ji mezi nohy. To vás zaskočí, ale neleknete se. „Hlaď mě přes ně, tak se mi to víc líbí“, jasně, přes ty punčochy. Rozevřela velmi pomalu nohy od sebe, zaklonila se a opřela o špinavé schody, po kterých se rozstříkly vlasy jako uhel. Byly ještě černější v tom šerosvitu prastaré lampičky. Zrychleně oddechovala a já prsty hledal správný rytmus. Netrvalo dlouho a měl jsem prsty od hrubé látky odřené a citlivé. Prohnula se v bedrech, nohy stiskla k sobě a udělala téměř most, zatímco mi svou ruku zarývala do stehna, nevydala ani hlásku. Ruku mi vytáhla z klína. Ležela na schodech se zavřenýma očima a zhluboka dýchala. Otevřela oči, posadila se a celá se pozapínala, urovnala a zabalila do kabátu. „Teď jsem na řadě já.“ Řekla svým vysokým holčičím hlasem. Roztáhla mi kolena, vykasala tričko z kalhot a rozepnula je a stáhla mi i s trenkami. Krátké prsty obou rukou mi objaly penis. Stáhla z něj kůži a ponořila ho do té „hubičky“. Jediné, co v obličeji neměla malé, byly oči, kterými mě pozorovala. Dala si vlasy za uši. Hýbala hlavou pomalu a celou dobu mě ty tmavé korále očí pozorovaly. Když to na mě přišlo, což bylo vlastně okamžitě, chtěl jsem jí odtáhnout hlavu, ale držela se nechtěla. Udělal jsem se, tak trochu proti své vůli. Byla to divná směs pocitů, včetně hněvu. Pustila mě z pusy a zeptala se, jestli jsem v pohodě. Lidé mi říkají, že je na mě všechno vidět, že nic neutajím. „Líbilo se ti to?“ Zeptala se s upřenýma očima. „Líbilo…a moc.“ Blekotal jsem. Určitě jsem nechtěl, aby si myslela, že to nechci opakovat. V pohledu ji kmitla nedůvěra.
Moje mysl se překlápěla ze mírného zděšení do nadšení. Vzpomněl jsem si na slova Hrabalova v jeho obsluhování anglického krále: „…a držel jsem ji za ouška a cítil jsem, jak odtékám, jak je to docela jinačí, než jsem si to dělával sám, jak tohle do poslední kapky ze mne vypíjí slečna s krásnýma vlasama, zavřenýma očima, vypíjí ze mne to, co jsem odstříkával a odmrskával s odporem do uhlí ve sklepě nebo v posteli do kapesníku…“ To jsem ji, ale nemohl vyprávět. Než jsem se vzpamatoval, měl jsem opět erekci. „Řekla „pane jo“, Opět mě chytila oběma rukama a opět mě vzrušovala svým tempem a zavřela oči jen ve chvíli, kdy polkla to, co se dostavilo. Teď už to bylo o mnoho lepší. Zase se usmála, chvíli čekala a pak mi pustila trenky, až guma pleskla. To ji pobavilo. Zapnul jsem si zip byl jsem vysmátý jak měsíček. „Máš všechno tak roztomile malé.“ Řekl jsem a bylo to asi trapný. „Vím, že vypadám jako dítě, ale už nejsem. Mám tak malou dělohu, že nesmím mít dítě.“ Podíval jsem se s povytaženým obočím. Tohle nečekáte po sexu. „Někdy vysvětlím“, řekla (podle mě) arogantně. „Není to pěkné, ale je to pravda“. Ušklíbla se. Úsměv jí slušel mnohem víc. Ale potěšilo mě, že i s blahovůlí se mnou plánuje další sex. Pomyslel jsem si, že je zvyklá. Přechod ze snu do reality byl tak náhlý, že jsem pochyboval, že se vlastně nic nestalo. Žádné líbání, žádné mazlení a žádná vyznání. A v tomhle duchu to taky pokračovalo.
P.S. Protože jsem filosof, až dávno, dávno potom mi došlo, jak ženy získávají nad muži moc. Takto nade mnou V. získala absolutní moc. A já tu moc rád odevzdal, abych ji už nikdy nezískal zpět.