Návštěva

Oct 29, 2012 · 8,166 views Zoe-ereb

Konečně pátek. Přijíždíme s mou Paní Zoe domů. Jako každý den nejprve spěchám uvařit kafe a nesu je k oblíbenému křesílku Paní. Kafe dávám na stoleček a klekám vedle něj. Paní si chvíli čte a popíjí kafíčko.

"Erebe, dnes si uděláme krásný večer. Chci, abys zajel nakoupit. Chci, abys na večer nachystal obložené chlebíčky, jednohubky a koupil mou oblíbenou značku bílého vína. A máš na to hodinu. Tak vstávej!."

Vstávám a líbám Paní ručku. "Děkuji, má Vznešená Paní, na večer se moc těším." Paní se usmívá a rukou mi ukazuje, že mám odejít.

Spěchám do obchodu. Přemýšlím o dnešním večeru a vůbec jsem si neuvědomil, že jsem si zapomněl vzít rolák. Paní mi v pondělí nasadila kožený obojek a zajistila zámečkem. Já už ho beru jako součást těla a naprosto na něj zapomněl. V obchodě se na mě několik lidí divně kouká a já nechápu proč. Nakupuji uzeninu a spěchám pro pečivo. Najednou mě zastavuje sympatická 30cátnice. "Nechej tady svůj vozík a pomůžeš mi! Mám velký nákup a nechce se mi tahat. Tak mi posloužíš ty, otroku!" Teprve nyní si uvědomuji, že mám obojek a není uschován v roláku. "Ale já mám své povinnosti, Paní."" To mě ale vůbec nezajímá" a chytá mě za obojek. Rezignuji a beru do ruky Její zatím poloprázdný vozík. Jen doufám, že bude nakupovat rychle. Ale viditelně si užívá toho, že ulovila v obchodě subíka a ten Jí tlačí vozík. Cizí Paní se ani neobtěžuje dávat zboží do vozíku. Vždy jen ukáže na požadovaný výrobek a řekne počet kusů. A já vše poslušně skládám do vozíku. A má mysl křičí : "Paní, spěchejte, prosím!", ale nedovolím si říci to nahlas. Asi po půl hodině se dostáváme k pokladnám. Tam skládám zboží na pás a chci odejít. "Ještě ne, zavezeš mi to k autu a naložíš!" Nemám odvahu se bránit a tak jdu za cizí Paní k Jejímu autu. Tam vše dávám do kufru a … "Jsi poslušný, můžeš mi políbit botičku!" Už je mi vše jedno a tak na parkovišti klekám a líbám Její krásné botičky na opravdu velkém podpadku. "Děkuji, Paní a dovolte mi odejít." Paní se na mě celkem mile usměje a vytahuje z auta šátek, který mi uvazuje kolem krku. Konečně schovaný obojek. Děkuji a utíkám zpět do obchodu. Jako naschvál mi nějaký aktivista vozík někam odklidil a tak musím pro další. Rychle vše nakupuji a spěchám domů.

Přijíždím domů, odemykám dveře a koukám na hodinky. "Ach jo!" Mám skoro hodinu zpoždění. Rychle se svlékám do naha a mířím do kuchyně a … "Ke mně!!!" volá Paní Zoe. Spěchám k ní a klekám. "Kde jsi se coural?" "Já …" "MLČ!!!A JDI VŠE NACHYSTAT!!!TREST SI VYBEREŠ POZDĚJI!!!" Spěchám do kuchyně, dávám vínko chladit a chystám obložené chlebíčky a oblíbené lososové jednohubky pro Paní. Konečně mám vše nachystané, umyté nádobí a uklizeno v kuchyni. Po čtyřech jdu k Paní a klekám na své místo. Paní si mě nejprve vůbec nevšímá. Zavírám oči a sním o dnešním večeru. Snad se Paní moc nezlobí a užijeme si krásný večer, prolétá mi hlavou. Najednou mě Paní bere za obojek a … "Budeš potrestán!" a Paní mě táhne do ložnice, kde mě v kleče poutá za obojek ke zdi, nasazuje roubík, masku přes oči a ruce spoutává ocelovými pouty za zády. Zavírá dveře a já zůstávám sám. Klečím a snažím se odhadnout, jak dlouho. Asi po dvou hodinách přestávám cítit kolena. Najednou slyším zvonek a … Paní někomu otvírá, vítá se a směje se. Moc přes zavřené dveře neslyším. Jen si uvědomuji, že Paní ještě s někým odchází do obýváku.

Když už přestávám cítit kolena, tak slyším znovu hlasy u dveří a po chvilce zaklapnout vchodové dveře. Je ticho, ale najednou se otvírají dveře a Paní mě odpoutává a za obojek táhne do obýváku. Tam si sundává pouta a … "Namasíruj mi nožky!" Poslepu beru Její nožku do ruky a sundávám Botičku. Masíruji nožku a přemýšlím, kdo u nás byl na návštěvě. Po chvíli mě Paní dává i druhou nožku, kterou masíruji. Najednou mám v ruce další nožku, v botičkách, které neznám. Začínám trošku cítit paniku a … Moje Paní se začíná smát a bavit se s návštěvou. Po chvíli poznávám hlas Její kamarádky Lucie. Vždy jsem si myslel, že je lesbička, ale nenapadlo mě, že by se jí mohlo líbit BDSM. Paní mi sundává masku přes oči a já se poprvé se skloněným zrakem dívám k sedačce. Moje Paní i Lucie jsou jen lehce oděné a líbají se. "Hele, Tvůj otrůček se kouká a …" "No nic, trošku se s ním pobavíme." říká Paní a bere do rukou kolíčky, které mi dává na bradavky. "Luci, schválně na kolik úderů bičíkem je sundáš? Tvoje je pravá bradavka a já mám levou. " Lucka bere do ruky bičík, kouká na něj a opatrně s ním dloube do kolíčků na mém prsu. Má Paní se začíná usmívat a … "To musíš pořádně." a bere do ruky bičík a … Prvním úderem spadnou dva kolíčky. Podává bičík zpět Lucce a ta to taky tak zkouší. Netrefila se do kolíčků, ale … Chvíli si tak hrají a Lucka už umí bičíkem sudnávat kolíčky jako má Paní. Pak je to přestává bavit a tak popíjejí vínko, baví se a … Občas na sebe kouknou a pohladí se. Začínají se líbat a hladit stále víc. Paní mi sundává roubík a dává hlavu ke své vlhké Studánce Rozkoše. Pokouším se Ji olíznout, ale Paní mi za vlasy odtahuje hlavu. "Zatím jsem ti to nedovolila!!!" a nohou mě odkopává. "Můžu?" ptá se Lucka a aniž by čekala na odpověď, tak mě bere za obojek a odtahuje od Paní a sama pokleká ke Studánce mé Paní. Ta roztahuje nožky a slastně zavírá oči. Vzdychá a … "Počkej, Lucinko!" Paní se kouká na mě a … rozdělává mi pouta. "Dnes budeš spát v kuchyni na zemi, nebudem tě potřebovat! A ráno v 8.00 budeš klečet u dveří do ložnice s nachystanou snídaní pro dva!" Paní se otáčí k Lucce a vášnivě se s ní líbá. Bere ji za ruku a odcházejí do ložnice.

Začínám uklízet stolek v obýváku. Odnáším skleničky a zbytek chlebíčků. Ani nemám hlad. Z ložnice slyším vzrušené vzdechy a můj ocásek v klícce je hodně vzrušený. Jsem už půl roku zamčený a ani si nepamatuji, jaké to je, když můžu vyvrcholit. A dnes to zase nebude.