Chrám (1106 slov)

Vlezli jsme do Almunedy v Madridu. Bylo šílené vedro a doufali jsme, že se uvnitř ochladíme. Neskutečně rozlehlá stavba. U hlavního oltáře se tlačilo pár lidí, jinak bylo naprosté ticho. Uvnitř to vonělo i páchlo jako ve všech kostelích, potem, kadidlem a kamenem. Vpředu se konal nějaký malý obřad. Obešli jsme ho a vešli do postranní lodi, odkud byl dobrý výhled. Vranka se se přede mnou zastavila a zvědavě pozorovala to barevné přešlapování malé skupinky turistů. Vran byla o hlavu menší, takže jsme často takto stávali, a ona se o mě opřela. Rukou jsem ji hladil po vlasech a rovnal zpřeházené prameny. Nad hlavami těch vpředu čněl rachitický kněz ve fialovém, a něco těm lidem rozvážně vysvětloval, ale slyšet nebyl.
Zpocené tričko mě začalo příjemně chladit. Přitiskl jsem si Vran k sobě a nasával vůni vlasů s přídavkem kadidla, nebo čeho všeho. Zavlnila se v pánvi, takže jsem na chlad zapomněl, ale vzrušení jsem potlačil, kostel je kostel. Vdechoval jsem vůni opálené kůže, opřel jsem svoji erekci o její záda. Nehnula ani brvou, v jedné ruce plážovou tašku. Určitě o mém vzrušení věděla. Druhou ruku jsem ji položil na kulaté břicho pod halenkou, a doufal jsem, že tak zůstaneme, dokud to nepřejde. Dřív si myslela, že každá moje erekce se musí řešit sexem. Přeci jen jsem posvátnost místa vnímal, a chtěl jsem ji taky respektovat. Otočila hlavu, stranou se na mě podívala, a jemným pohybem mi pokynula k řadě dřevěných krabic zpovědnic asi dvacet metrů od nás. Byly přilepené ke stěně postranní lodi, kterých bylo uvnitř kostela snad padesát. Mezitím se lidé rozešli a farář s velkou, kulatou a plešatou skloněnou hlavou, teď vypadal jako nějaký smutný penis.
Vzala mě za ruku a pomalým krokem jsme došli až k fialovým závěsům zakrývajících jednotlivé vstupy. Když jsme se k nim blížili, pochopil jsem to. Rozhlížel jsem se vyplašeně po kostele, a hledal jsem nějaké pohoršené oči. Nikde nic. Každým krokem rostlo mé rozrušení v očekávání strašného trapasu. Když zmizela za závěsem, tak jsem ji nenáviděl, ale také jsem žasnul nad směsí její drzosti a odvahy. Cítil jsem se zbaběle. Jemně mě za ruku vtáhla za zaprášený závěs. Ani jsem nedýchal a nohy se mi fakt podlamovaly. Stáli jsme proti tobě, a já čekal na poslední soud, který se musel přiřítit v podobě fialové kleriky s plešatou hlavou. Opravdu tam nebylo moc místa. Tma, dusno a zápach starého a mnohokrát osahaného dřeva. Přál jsem být jinde.
Vran mě za krk stáhla k sobě a nastavila mi svoji měkkou pusu, která mě spolehlivě vtahovala do sebe a líbala mě. Ale docela dobře mohla líbat cokoliv z kamene, co bylo kolem. „Jsem strašně nervózní“, šeptla a objala mě. Nevypadala. No ty vole a co jsem asi já? Šlo mi hlavou. Jsem věřící. Měla to promyšlený. Její poznámka mě vytrhla z děsu, a hned jsem ji chtěl uklidňovat. „Co tu chceš pro boha dělat?“ Šeptal jsem spíš sám sebe a bloudil zrakem po černočerném nízké stropě, pod kterým štěrbinou pronikalo světlo. „Chci být s tebou o samotě. Chci se tě dotýkat.“, přitom mi položila ruku na hrudník. To bylo místo, kde jsem se musel rozhodnout. Bezduše jsem si posunul tu drobnou ruku na břicho. „Už vůbec strach nemám.“ Šeptala. „S tebou se nemusím bát.“ Hm, ale co já s tebou? Bojím se za nás oba, pomyslel jsem si. „Pomodlíme se?“ Zašeptala se a svezla se vedle uzoučké sedačku pro zpovědníka. Zatímco já jsem „myslel“, vytahovala mi tričko z kalhot, natáhla ho a strčila pod něj hlavu. Strčila mi jazyk do pupíku. Stále jsem necítil vůbec nic, jen tupé prázdno a její teplo. Ať už to skončí. Rozepnula knoflík u kraťasů a pomalu mi rozepínala zip. Stáhla mi kalhoty až ke kotníkům. Za nimi následovaly trenky. Něžně si mě vzala do pusy. Já už dávno bez erekce, tohle nedopadne dobře.
Chvíli tak zůstala a ruce mi položila na zadek. Stalo se něco, co jsem neznal. Cítil jsem silné pulzování, jak se mi valila do penisu krev a cítil jsem každý z pulzů těch zvlášť, jako údery zvonu. Naplnila mě obrovská touha po pronikání. Jak mě tiskla jazykem k patru, v puse jsem se jí rozpínal a ta pusa mi kladla blažený odpor. Vlny šly od těla k žaludu a dál do její hlavy. Strach byl pryč. Už to bylo dobrodružství. Udivila mě ta změna, kterou se mnou provedla. Bylo naprosté ticho, když začala pomalu hýbat hlavou a jednou rukou mi svírala varlata, druhou mi držela penis u kořene. Ticho, dusno a teplo pusy působilo úplně mysticky. Zasunul jsem ji prsty do vlasů a cítil, jak se hýbe. Tma už byla rudá. Nechávala mě vyklouznout a zase mě se sevřenými rty vpouštěla dovnitř. Dělali jsme to pomalu, jako obřad. Věděla, jak mě přivést rychle k orgasmu a jak ho oddálit. Vklouzával jsem pusy, rty tiskla k sobě a zase je povolovala, když jsem ji opouštěl a vrtěla hlavou ze strany na stranu. Rukou mi stáhla a napnula kůži, a já ji přitlačil hlavu úplně k tělu. Víc hluboko už to nešlo. Na chvíli se rukama odtáhla. Na pár vteřin mi rty pevně sevřela žalud a čekala. Sála mě a nejspíš i uvnitř pusy dráždila jazykem. Ani jsem nehleslnul, když jsem začal stříkat. Všechny ty pulzy se spojily a vystřelily na své místo. Propnul jsem tělo, a bylo mi jedno, co se dole děje. Představil jsem si růžový jazyk, v záplavě semene. Ani se nepohnula, svíral jsem ji vlasy v rukách. Nemělo to konce. Když jsem se naposled vzepjal, už jsem se potichu smál do polotmy. Vytáhla penis z pusy, vzala ho do ruky a dál svírala. Tak tohle bylo svaté přijímání. Cítil jsem se tak., dokonalá blaženost. Já nevím, ale svatý grál je dívčí pusa.
Vyšplhala se po mně a přitiskla mi vlhké rty na pusu. Ochutnal jsem ji - měkkost a teplo. Zabořil jsem ni jazyk jako do peřiny a čas zmizel. Líbal jsem ji po celém obličeji. I ve tmě jsem cítil, že se usmívá. Šeptal jsem jí všechno, co mě napadlo. Vyprostila se a řekla: „Obléknu tě.“ Předklonila se a já ji při tom pomáhal. Odhrnul jsem opatrně závěs a vykoukl ven. Nikde nikdo. Všude ticho. Vystoupil jsem z vyřezávané té bedny a držel Vran za ruku. Ta se tvářila vážně a zčervenalá. Jako by vystupovala z kočáru. Podržela si závěs a dívala se, kam šlape. Elegance a hřích v jednom. Šli jsme přímo ke východu. Když jsme zatáčeli ke kovové mříži, stál tam ten farář a jeho pohled nezapomenu. Mě si vůbec nevšim‘ , ale zíral na Vranku a v jeho pohledu toho bylo hodně.
Ten o nás musel vědět a počkal si. Beztak Vranky intuice určitě počítala s tím, že i ten farář je chlap. Ten na ní totiž zíral jako had na králíka. Zaplavila mě hrdost, a taky závist na tuhle její schopnost. Vyšli jsme ven. To byl prostě náboženský zážitek, a já začal pochybovat, že se to všechno vůbec stalo. Další pocit byl strašný hlad. Viděl bych to na paellu s krevetama.