Martin a Jakub - II.

Martin zavedl Jakuba do jedné z místností, kde rozsvítil jen tlumené světlo pro vytvoření situace. Jakub se podíval kolem sebe a viděl stůl s pár židlemi, postel a skříňku. Martin se postavil před něho, cítil jeho nervozitu i to, že Jakub momentálně neví , co má dělat a že čeká na každé Martinovo slovo, každý pohyb. „Vysvleč se, do trenek” rozkázal Martin, a jeho hlas byl tvrdý a důrazný. Jakub pocítil, jak jeho srdce na okamžik zrychlilo. Nebyl to rozkaz, který by očekával, ale ve chvíli, kdy zazněl, cítil, že nemá jinou možnost než ho uposlechnout. Bez váhání se začal zbavovat oblečení, jeho mysl však zůstávala zčásti zmatená. Co to znamená? Co se od něj očekává? Martin se k němu přiblížil na dotek a dotkl se jeho ramene. Ruka, která se dotkla jeho ramene, byla chladná, ale přicházel z ní jakýsi vnitřní teplý náboj, a Jakub vnímal každou vibraci jejího doteku. Bylo to něco, co vyvolávalo pocit jeho podřízenosti, ale také něčeho neodbytně přitažlivého. Martin mu pomalu přejížděl po krku a pak sjel rukou na jeho hrudník, kde na chvíli pohyb své ruky zastavil. Při tomto doteku cítil zcela zřetelně jeho tep i zrychlování jeho srdce. Martin pokračoval v jemném, ale pevném kontaktu, a Jakub cítil, jak každý probouzí reakci v jeho těle. Nebylo to jen tělesné – jeho mysl byla v napětí, nervózní, ale zároveň fascinovaná. „Myslím, že si zasloužíš připomenout, kde je tvoje místo,“ řekl Martin, jeho slova rezonovala v Kubově nitru. Byl to výrok, který nevyvolával odpor, ale spíše jeho vnitřní odevzdání. Byla to pravda, kterou si v tomto okamžiku plně uvědomoval: jeho místo bylo tam, kde byl, v podrobení se, ale zároveň v naprosté důvěře. Kuba si uvědomil, jak moc je pro něj tento moment důležitý. Cítil, jak jeho tělo zůstává napjaté, a přesto mu v mysli rostla touha po uvolnění. Martinova slova, jeho pohyby, byly pro něj něčím, co bylo více než jen kontrolou – bylo to vedení, které Kuba v tuto chvíli tolik potřeboval. A poddával se tomu, vnímal to jako příležitost, která přicházela s plným odevzdáním. Martin prsty své pravé ruky přesunul ke Kubově bradě, kterou zvedl nahoru, jakoby mu chtěl ukázat, že veškerá kontrola je v jeho rukách. Kubovo tělo se jemně třáslo. Věděl, že Martin má moc, a že s každým jeho gestem, s každým jeho pohybem, se stává ještě více submisivní. Martin prsty přešel výše, až ke Kubovým rtům. Potom mu začal přejíždět po rtech. „Otevři” nakázal mu Martin. Důrazně vsunul dva prsty do jeho pusy a začal mu s nimi přejíždět po jazyku sem a tam až úplně dovnitř pusy. Cítil, zcela zřetelně jeho chrup, neboť Kuba neotevřel ústa úplně dokořán. „Více, otevři ji pořádně“ rozkázal Martin. A jeho prsty tvrdě vjížděli do Kubových úst až na doraz. Toho začalo natahovat ke zvracení, ale věděl, že musí vydržet. Klekni si“ rozkázal Martin. Kuba, aniž by váhal, klekl na podlahu, oči upřené k Martinovým nohám. Martin se přesunul a stoupnul si za něho až tak blízko, až se jeho nohy dotýkaly Kubových zad. Kuba sklopil hlavu. „Jsem tu, abych ti sloužil,“ zašeptal, každý tón jeho hlasu byl plný submisivní touhy. „To vím,“ odpověděl Martin. Jeho ruce začaly pomalu masírovat jeho ramena. „Jsi úplně ztuhlý.”, řekl klidně Martin. Přitom, jak mu masíroval ramena, si užíval každý okamžik, kdy mohl cítit, jak Kuba reaguje na jeho doteky, jak se poddává, jak mu věnuje svou plnou důvěru. Martin se usmál, ale v jeho očích bylo něco temného, něco, co Kuba nemohl vidět. S každým okamžikem, každým pohybem, který učinil, cítil Kuba, jak se jeho vnímání a tělo stávají čím dál tím více podřízenými. Bylo to fascinující, ta absolutní kontrola, kterou Martin měl. A Kuba ji potřeboval. Toužil po ní. Martin mu přestal masírovat ramena a jeho ruce přejížděly po páteři až dole k zadku. Martin chytil za gumu Kubových trenek a stáhl mu je ke kolenům. Začal Kubu také osahávat vepředu a když došel k hrudníku tvrdě mu zmáčknul bradavky. Kuba pocítil bolest i vzrušení a jen tiše sykl. Martinova pravá ruka mu tvrdě chytila penis a několikrát přetáhla předkožku, až se jeho penis začal napřimovat. „Vstaň a ruce za záda,“ přikázal Martin. Kuba okamžitě splnil požadavek, prsty jeho rukou se propletly za zády a on se nechal unášet očekáváním, co přijde dál. Cítil, jak napětí v jeho těle opět roste, když vnímal Martinovy ruce, které ho pevně svazovaly. Martinova ruka pak pomalu klouzala po Kubově páteři, přičemž každý dotek vyvolával vlny tepla a vzrušení. Kuba cítil, jak se každá jeho buňka poddává, jak v něm roste touha sloužit, dát se do služeb té moci, kterou Martin představoval. „„Jsem tu pro tebe,“ zašeptal Kuba, a v jeho hlasu bylo něco více než jen slova. Byla to prosba, výzva, touha, kterou necítil už dlouho. Když vyslovil tyto slova, věděl, že jsou to slova jeho oddanosti. Martin neřekl nic, ale v duchu si pomyslel „To je přesně to, co chci slyšet. Každý kousek tebe je teď můj. A ty se tomu poddáš, neboť víš, že to je to, co chceš.“ Martin Jakuba nasměroval k posteli, která stála v místnosti. „Klekni si na postel a opři si hlavu“, nakázal. Protože Jakub měl ruce svázané za zády, byla tato poloha pro něho náročná a nepohodlná. Martin si nasadil rukavice, vymáčknul trochu gelu a začal ho prstit. Nejprve do jeho análu strčil jeden prst a potom přidával další. Bavilo ho cítit tlak otvoru na svých prstech. Když byl Kuba dostatečně uvolněný, do jeho análu bylo zasunuto dildo, které mělo velikost a tvar mužského údu. Kuba byl už naprosto vzrušený a jen prosil, aby Martin dildo intenzivně zasunoval dovnitř. U toho vzdychal: „Ano, ještě, ano, prosím.“ Po chvíli Martin přestal a Kubovi nakázal, aby se postavil. Nožem odstranil pouta z jeho rukou a nakázal mu, aby dal ruce nad hlavu, kde mu je opět pevně svázal. Dotlačil ho zpět k posteli a nakázal mu, aby si na ní lehl na záda. Jakub tak učinil a jeho dírka byla připravená a přístupná.