Výchova Subinky "děvky"

Lekce č.3

Hlasitě klape podpatky prázdnou nedělní ulicí, sukně jí šustí, s vlasy si pohrává svěží jarní vítr. Odemkne si vchodové dveře. Už je bez kabátu, venku docela teplo. Vyjde schody starého domu bez výtahu do třetího patra, je tu chladno jak v jeskyni. Ve sluji draka, pomyslí si Laura pobaveně. Jako obvykle prožívá zvláštní směs vzrušení, nadrženosti a strachu, která ji spolehlivě dovede k jeho dveřím. Pán ji dal klíče, ale byt nesmí odemknout sama. Chystá se zazvonit signál, ale dveře jsou pootevřené. Strčila do nich, připadá si trochu jako inspektor Clouseau, neví odkud vyskočí "Kato" a co se bude dít. Opatrně přechází chodbou k pokoji, kde jejich hry s pánem obvykle začínají. Najednou se otevřou dveře kuchyně napravo a mezi nimi stojí úplně cizí chlap. Laura se dost lekne, ale pak usoudí, že to bude asi návštěva, někdo, koho pán zná. Zejména proto, že je až na kuchyňskou zástěru nahý. "Už na Vás paní čekám" řekne jí ten neznámý muž. A podává jí obálku. Vyndá vzkaz. Je těžké pozorně číst a zároveň po očku pomrkávat na muže stojícího stále ve dveřích do kuchyně. Čte pokyny podruhé nahlas:

1. Na dnešní večer jsem Ti pořídil sluhu, bude Ti pomáhat mi sloužit, to znamená připravit mi večeři, koupel, masáž a další službu. 2.Máš přísný zákaz se se sluhou sexuálně stýkat, pokud Ti to nepřikážu.

2. Za přípravu odpovídáš Ty, sluha má příkaz Tě poslouchat.

3. spoléhám na Tebe, že budeš poslušná mých rozkazů. Tvůj pán.

                      V kuchyni
   

Laura krájí maso a cítí vedle sebe toho nahého chlapa, který zcela mlčky krájí zeleninu. Najednou toho má dost: "Poslouchejte, můžu se Vás na něco zeptat"?  "Jsem Pavel, paní a vykejte mi prosím. Jsem najatý otrok pro Vašeho pána a pro Vás", dodá vážně. No bezva, nakrájet zeleninu bych zvládla také, ale to co teď potřebuji, by bylo pořádně ošukat, uvědomila si překvapeně Laura a nahlas řekla jen: "Aha". Nějak vycítil její touhu a když se shýbla pro upadlý kousek masa, s překvapením zaregistrovala vzedmutou sluhovu zástěru. To už na ní bylo moc..."Přikazuji Ti, abys mě opíchal zezadu a pořádně." řekla a vyhrnula si šaty, pod kterými nic neměla a opřela se o linku. "Ale paní...pán přece výslovně..." otočila se po něm, legračně se zamračila, mrkla na něj a zavrtěla zadkem. To zase bylo už moc na něho, vykasal zástěru a vrazil svůj mocný nástroj Lauře zezadu do kundičky až po koule. Ta slastně vyjekla a vyšla jeho rytmu zadečkem naproti, hned po chvíli se udělala, chtěla pokračovat, ale pak strnula, protože se ohlédla. Neslyšela ho přijít, ale stál ve dveřích a díval se na ně. Naprosto klidný, nečitelný výraz v obličeji, ruce založené na prsou. Její pán. Vzrušení u ní vystřídal strach. Věděla, že tohle neprojde. Pokračujte" říká přísně a sluha jako by s tím počítal předem, dál kopuluje, Lauru už to ani netěší, ale neodváží se odporovat, ale když se blíží jeho vrchol, pán mu přikáže vytáhnout penis z Laury a odstoupit, ji chytne za obojek, vede do pokoje, už ví, co bude následovat, pokusí se plakat a prosit, ale přísný pohled ji utne. Ví, že si výprask zasloužila.

                         V pokoji

Ohnutá přes trestnou lavici, zadek v jednom ohni, počítá nahlas předem stanovených 25 rákoskou na holou. Snaží se neječet, jednak se trochu stydí před tím Sluhou a také nechce dostat víc. Pán jí ani nespoutal ruce, ale už je zkušená a nestrká si je na zadek, aby ho zakryla. Rána do kloubků prstů je mnohem horší. „Dvacet pět“ hlesne v slzách a pán se k ní tiskne, hladí jí zadeček a pak jí šeptá do ucha: „Dnes nic nebude, slyšíš, myslíš, že snad budu šukat nějakou děvku po Subovi?“ Šeptá to ale láskyplně a ona už chápe, že se nezlobí, že to bylo předem domluveno a počítal s tím, že podlehne…ohlédne se a uvidí Sluhu, jak tam stojí a tváří se spokojeně, což jí nahněvá, že ho ani nelituje, když jí pán podává rákosku se slovy: „A potrestáš sluhu“, ani neprotestuje, ačkoliv žádného muže nikdy nebyla.

Sluha se ohne přes tu samou lavici, kde byla předtím ona, zástěru už nemá, je úplně nahý a Laura se rozpřahuje k první ráně. „Za každou poděkuješ“ říká mu, jako jí to obvykle říká pán. Tomu to vykouzlí pobavený úsměv na tváři, pohodlně se usazuje do křesla a během celého trestání komentuje Lauřinu techniku, povzbuzuje jí a chválí. Rákoska sviští a Laura s překvapením zjišťuje, že jí to začíná bavit. Zálibně hledí na tři proužky, které už namalovala na pozadí sluhy a diví se, jak to, že on se ani nepohne. Když je v nejlepším, a už trochu zadýchaná, pán vstane, chytne jí ruku a řekne: „To by stačilo, Ty ukrutnice“ a usmívá se na ní. Sluha naposledy poděkuje, vstává, ocas mu teď visí trochu smutně, ale tváří se spokojeně.

Už oblečení společně poslouží pánovi u večeře, ovšem Laura sedí pánovi u nohou, a také ho uspokojuje, zatímco Sluha nosí na stůl a uklízí.

                           Po lekci

Po lekci Sluha doprovází Lauru domů, drží jí deštník, protože prší a nese tašku s pomůckami. Před jejím domem se zastavují. Laura si uvědomí, že má chuť ho nejen políbit, ale i pozvat nahoru a…málem to udělá, ale pak zahlédne jeho varovný výraz a místo polibku mu pošeptá do ucha: „Mazej domů!“ Vezme si tašku a bez rozloučení za ní bouchnou vchodové dveře. Škoda že nevidí spokojený výraz Sluhy, který zůstal stát v dešti na chodníku.