Kopretiny pro zámeckou paní (8.)

Zelený Újezd je perlou rokoka, jak jsme my průvodci opakovali do omrzení každé výpravě, ale perlou maličko omšelou. Zodpovědná místa nakonec podlehla tlaku svéhlavé kastelánky Kateřiny Krásné, takže to léto, kdy se stal zámek mým dočasným domovem, začaly za provozu nejnutnější opravy. Už to samo o sobě bylo poukázkou na lecjakou potíž, když ale navíc náš progresivní kolektiv mladých přišel s tím nápadem na večerní prohlídky, na jehož žádost dala snad i díky mému šarmu příslušná pracovnice příslušného památkového odboru Julie své kulaté razítko, potíže se začaly násobit. Krásná kastelánka Kateřina tak skoro každé odpoledne plísnila dělníky, kteří snad z lenosti, snad i naschvál končili šichtu s nářadím i materiálem rozházeným tak, že večerní návštěvníci přes něj bezmála skákali. "Jó, paninko, já si tyhlety vaše noční reje nevymyslel. Chlapi vám tu opravujou zámek, a Vy byste je ještě po práci nutila k nějaký akci Zet nebo co. Dejte si sem lucerny a nás nechte pracovat. Proč by to chlapi večer uklízeli, když to ráno zase budou potřebovat?", vedl si svou s neochvějnou zednickou "logikou" polír Prouza, který měl na naši Kateřinu Krásnou pifku, nebyla totiž ani za mák zvědavá na to, aby ji oslovoval "paninko". Seděli jsme s Pavlem, Tomášem a Ami, která od mého návratu z hrádku zjevně usilovně pracovala na tom, aby se v mé přítomnosti pokaždé nepropadla do beznadějných rozpaků, na zídce u brány a sledovali, jak naše velitelka při debatě se zednickým pitomcem bledne a rty se jí stahují do úzké čárky. "Kluci, tak snad...", špitla Amálka. Pokrčili jsme rameny, naše trojice se zvedla, zvolna krokem pistolníků dokráčela za kastelánku Krásnou a teatrálně si založila ruce v bok. "Hele, svazáci, dejte si odchod, baví se dospělí!", houkl polír Prouza, ale hlas se mu přece jen trochu zachvěl. Beze slova jsme vystoupili zpoza své představené a obklopili ho na vzdálenost deseti centimetrů. "Běžte to uklidit.", prohodil Pavel klidně. "Fofrem.", dodal Tomáš. "A Prouza? Nebude se to opakovat, slyšels?", dokončil jsem. Pak jsme se rozestoupili a nechali zuřícího políra odejít. Amálka, přemožená romantikou scény jako z rytířského románu, na zídce omdlévala, zatímco krásná Kateřina projevila svůj charakteristicky minimalistický vděk dotazem, jestli trénujeme scénu ze Starců na chmelu. Oči se jí ale smály a my měli pocit, že jsme vykonali cosi dobrého. "Teď ještě kdybyste vysvětlili tomu černovlasému fasádníkovi, že není nutné mi každé ráno koukat z lešení do pokoje, když se oblékám. Anebo víte co? Neříkejte mu nic, on je vlastně docela hezký.", dovolila si naše šéfová dost chlapský vtip a se spokojeným pochechtáváním odkráčela. "Rajda jedna.", prohodil Pavel. "Coura nevděčná.", pokrčil jsem rameny. "Fakt je jí vidět z toho lešení do pokoje?", přemítal nahlas Tomáš. Ami nedokázala přemoct záchvat smíchu a spadla ze zídky pozadu do anglického trávníku...

Jelikož jsem toho večera nebyl na prohlídky vůbec vypsaný, šel jsem si po našem hrdinském výkonu celkem prozaicky vyprat. Jedna pračka na celou ubytovnu brigádníků nebyla zrovna kapacitně na výši, takže jsme se museli psát do čekací listiny. Měl jsem ten večer místo za Žandou a doufal, že si svoje svršky i prádélko už vyzvedla. Dobře jsem slyšel odpoledne její poznámku Gábině, že už jí čisté dochází, takže brzo bude muset chodit nejen bez podprdy, ale i na ostro, což byla představa lákavá. Zvuky zpoza dveří prádelny dávaly tušit, že se její várka už blíží konci, a při nezaměnitelném randálu legendárního československého výrobku jsem si nemohl nevybavit slova písně "Tatramatky rodeo...". Nenapadlo mě klepat, ale když jsem vešel dovnitř, hned mi bylo jasné, že jsem klepat měl. Pračka se skutečně třásla v agónii závěrečného odstřeďování, ale daleko zajímavější věci se odehrávaly na ní: Žanda seděla obkročmo na vibrujícím přístroji, křečovitě svírala jednou rukou jeho okraj, zatímco druhou si pod tričkem rytmicky mačkala jedno z prsou, a zároveň se pokoušela tisknout svůj rozkrok k hornímu plechu, který patrně přenášel vibrace naříkající mašiny na její intimní partie. Narážky na "potěšení ženy v osvobozené domácnosti" jsem v souvislosti s údajnou bonusovou funkcí praček už několikrát zaslechl, ale bral jsem je vždycky jako přisprostlý mužský humor. Tady se ovšem právě tohle odehrávalo přímo před mýma očima, jakkoliv podle napjatého výrazu Žandiny tváře nešlo o akt ani zdaleka tak uspokojující, jak hlásaly legendy. Opatrně jsem dveře zavřel, přesto si mého příchodu všimla. "Vypadni!", zavrčela udýchaně - bylo znát, že bez ohledu na randál a poskoky pračka rozhodně neodvedla tolik, kolik Žaneta doufala. "Žani, nechceš pomoct?", ignoroval jsem její pokus dostat mě za dveře, a zkusmo jí vsunul ruku mezi stehna. Trhla sebou jako zasažená proudem, ale facku mi nedala a naopak si svou rukou přimáčkla tu mou na kalhotky. Ucítil jsem měkké obliny jejího pahorku i sálající teplo vzrušeného dívčího klínu. "Vypadni... nebo dělej, děsně to ... potřebuju! A ten krám mě ... neudělá!", pokusila se přes směs vzteku a vzrušení o úsměv. "Žanetko, já ale nejsem pračka, já jsem jen takovej nešika, co jde kolem.", vymlouval jsem se, ale rukou začal rytmicky laskat její kočičku a vmáčkl i přes látku kalhotek palec do rýhy mezi závojíčky, až vzdychla. "Nekecej ... nejsi neši ka a aa...", oddychovala a třela se pipinou o mou ruku. "Já vím... co u mí íííš...dělej, ošukej mě!", šeptala mi do ucha, když mi položila hlavu na rameno a nechala mou druhou ruku vjet jí pod tričko a začít chtivě ohmatávat její vzrušením zahrocené kozičky, jako bych se nemohl rozhodnout, kterou z nich stisknu. "A neříkej mi ...iiii... Žanetko! Anebo joo ooo, ale strč mi ho taaam!", syčela jako kočka a zaútočila rukou na mé kalhoty. Málem přitom z pračky spadla, protože ta se roztřásla do šíleného rachotu. Přemožený tak důrazně formulovanou prosbou a sám vzrušený jejími pružnými kozičkami i tvrdostí vztyčených bradavek, vylovil jsem svůj zpola ztopořený čurák a strhnul Žandě kalhotky ke straně. Možná pračku pomlouvala neprávem, pipinu měla už pěkně zmáčenou. Když jsem nasměroval odhalený žalud na její poševní vchod, zajel do něj bez odporu, a stačilo několik projetí té úzké, horké štěrbiny, aby se má částečná erekce změnila v naprostou. "To ... je ... vonooo .... mr dej měěě!", sténala rytmicky Žanda, když jsem ji popadl za zadeček a začal píchat. Koule mi přitom narážely na plech pračky a musel jsem uznat, že její vibrace můj požitek z šukání Žandiny mokré frndy zajímavě ozvláštňovaly. Co teprve musela cítit na rozcapené, šoustané a pračkou zespoda těšené prcině ona... V momentálním vnuknutí jsem svou partnerku, aniž bych vytáhl čurák z její miciny, přetočil nejdřív na bok a pak na břicho a vyhrnul jí triko. Když se její nahé kozičky přitiskly na chvějící se plech, vykřikla a oběma rukama si je stiskla. Třela si jejich vrcholky o vibrující desku a nechávala si nakládat zezadu do svírající se pičky, dokud se s křikem neudělala. Byl jsem rád, že to stihla ještě předtím, než přístroj najednou ztichl, cvaklo v něm a rozhostilo se ticho. Stál jsem tam s ptákem zasunutým v Žandině kundičce jako trouba a poslouchal, jestli náhodou někdo nejde, dokud se s chichotáním nesesmekla z mého péra. Pak ale znovu osvědčila, že není holka sobecká: rychle si klekla, objala můj žalud rty a začala pusou jezdit nahoru a dolů. Teprve když ucítila, jak se mi klacek propnul, pustila ho z horkého sevření své šikovné pusinky právě včas, aby první dávka semene zprudka dopadla na její bradu. Rychle si tričko, které jí jako opona spadlo přes kozičky, zase vyhrnula nad ně a nechala mě vycákat se jí s dušeným chroptěním na nahý hrudník. Věděla, že jí to takhle moc sluší, mršce.

Když jsme se po prožitém vzrušení a vášní jakž takž uklidnili, Žanda mě, stejně jako když mi poprvé podlehla v komnatě hraběte Šporka, s hranou pohoršeností informovala, že to bylo "jen pro jednou", že má kluka, že jsem ji vlastně svedl a zneužil její slabé chvilky. "Žani, jakýpak zneužil? Beze mě by ses na tý pračce v životě neudělala." "Když to je těžký. Gabča tu má Tomáše, Ami snad šuká leda v knížkách, a já se stydím si ji večer pod peřinou vymrskat, protože když jsem si tuhle jako myška pod peřinou začala hladit tu svou myšičku nadrženou, ty dvě káči se začaly nahlas smát! Ty by mi každou slastnou chviličku stokrát omlely.", vzdychla ztrápeně. "Rádo se stalo.", ujistil jsem ji a radši nijak nekomentoval, že Ami to nedělá tak docela jenom v knížkách. I když jich kolem nás bylo u toho dost... "No a já mám vypráno.", usmála se milováním zrůžovělá a napětí zbavená kamarádka. Pak vyndala do škopíku svoje prádlo, a když jsem do bubnu pračky hodil já to své, přetáhla si beze studu přes hlavu tričko, vyklouzla z kalhotek a obojí přihodila. "No nekoukej, dlužíš mi to. Podívej, jak jsem zřízená.", zatvářila se pohoršeně a přejela si prstem po stále ještě úplně nezaschlých stopách, kterými jí obě prsa zkrášlil můj výstřik. Pak si zkřížila na hrudi ruce a jen v sukni, pod kterou neměla nic, odvážně přehopkala chodbu do dívčího pokoje. Nebylo to bez rizika: Pavel právě prováděl večerní skupinu a Gabča s Tomášem se jako obvykle spolu někam ztratili, ale zbývalo doufat, že Ami je zase někde pohroužená v knížkách, třebaže je to možná zase nějaké to "kratochvilné čtení", při kterém si její ruka najde cestu do kalhotek. Když jsem později věšel své vyprané prádlo, Žandino tričko, a především pruhované kalhotky se na šňůře mezi ním vyjímaly dost nápadně...

Rytmus denních prohlídek nám tak obohatily i ty večerní, o které se strhl nečekaný zájem a každý den jsme měli už během dopoledne na večer v podstatě vyprodáno. Kromě přespolních výletníků si "svůj" zámek v nové a neobvyklé atmosféře přicházeli prohlédnout i místní. Starší manželský pár mi na konci okruhu vyprávěl, jak odtud po válce stěhovali poslední majitele, udržovaná (a v oblasti hrudníku nadmíru vybavená) čtyřicátnice se zase zahihňala jako školačka při vzpomínce na to, jak jí coby skutečné školačce při třídním výletu v osmé třídě během prohlídky koukal spolužák tajně zrcátkem pod sukni. "Pitomec, co asi čekal, že uvidí?", zabodla do mě vyzývavý pohled. Využil jsem toho, že jsme byli na konci roztahaného vláčku návštěvníků, trousících se pomalu k východu, a dovolil jsem si tipnout: "Zřejmě toužil vidět Váš klín, madam." "Šmankote, jaká já jsem madam?! Chlapče, já dělám v lahůdkách v Pramenu.", rozesmála se, až se jí mohutné prsy ve výstřihu zavlnily. "A slovo klín by teda Pokorný v životě neřekl. Myslím, že prostě chtěl vidět moji kundu.", mrkla na mě a to sprosté slovo převalila na jazyku jako bonbon zvlášť exotické chuti. Ani já bych se nebránil vidět její kundu, ale podobné věci se stávají jen v románech, u kterých prožívá své tajné chvilky slasti Amálka, zatímco v realitě se dotyčná rozesmála a uspokojená mírnou koketerií v mezích (ne)slušnosti, ztratila se v hloučku dalších návštěvníků. I tak mi zvedla náladu. S pocitem vděčnosti i vzrušujících vzpomínek, stavil jsem se v pokladně, kde právě Žaneta zavírala, pro jeden pohled s naší perlou rokoka. Nad tím, co na něj prostorově výrazné a ve chvilkách vzrušení peprně výřečné památkářce Julii vlastně napíšu, jsem pak dumal zbytek večera, než jsem ji prostě jednou stručnou větou pozval na večerní prohlídku, o které se svým nebyrokratickým přístupem vlastně zasloužila. Podepsal jsem se iniciálou, po chvilce váhání zatlačil pocit trapnosti a ještě kolem ní vykroužil srdíčko. Cestou na poštu jsem si druhý den představoval, jestli z takového psaní bude mít Julča radost, až ho najde v úřední poště. Třeba jí budou kolegyně závidět...

Kastelánkou Kateřinou Krásnou avizovaná výprava druháků z naší fakulty skutečně dorazila na týden letní školy. Podvědomě jsem hledal v hloučku druhaček kudrnatou hlavinku Miriam, kterou sotva před třemi týdny tak hezky složila na polštář v mém malostranském pokoji. Skutečně jsem ji našel a mohl se s pochybnou pýchou svůdce radovat, že ty hezky tvarované dívčí půvaby, co se jí teď jen v lákavém náznaku rýsovaly přes tričko, jsem tehdy viděl docela odhalené; a nejen viděl... Miriam měla z opětovného shledání taky radost, ale pokud jsem si maloval, že hned první večer si zopakuju, kde všude je tak slušivě kudrnatá, rychle mě z podobných představ vyvedla decentním naznačením, že momentálně tak nějak patří k vysokému mladíkovi z jejich ročníku. Zmiňovat malostranskou noc a ráno se tudíž nehodilo, jakkoliv jsem netušil, jestli k němu patřila už tenkrát nebo se stihla zamilovat po mém odjezdu z Prahy. Mé zklamání nezůstalo beze svědků a kastelánka Kateřina, která se zjevila znenadání odnikud vedle mě a jako by mi viděla do hlavy, ho ještě prohloubila, když prohodila: "Copak, kamarádka přijela skamaráděná už někým jiným?" Krucinál, je to na mě tak vidět neb ta ženská čte myšlenky? "Já se o Vás nebojím, pane Jánský, však Vy si najdete jinou kamarádku.", mrkla ještě, než triumfálně odkráčela. Vztek z toho, jak mě perfektně prokoukla a jak mě navíc stále důsledně jako jediného z nás průvodců oslovuje příjmením, mi trochu vynahradila dlouhým pohledem na svůj pěkný zadek, jak tak kráčela k zámku. Je to fakt fešná ženská, napadlo mě a znovu jsem si vzpomněl na prošedivělého elegána, který se na Zeleném Újezdu už přes týden neukázal. Nebyl ale čas dumat nad stavem manželství mé momentální představené. Vzadu v parku bylo slyšet kytaru, druháci na místě krásnou kastelánkou Krásnou k tomu určeném rozdělali oheň, a protože na letní obloze už vyšly první hvězdy, vydal jsem se na její radu skamarádit. Měl jsem týden na to, abych otestoval svůj předpoklad, že ne všechny druhandy přijely v páru jako Miriam. Nutno říct, že aniž bych musel hned nějakou nutně "skolit", jak se onehdy vyjádřila krásná Kateřina, vnesli druháci a druhačky přinejmenším zajímavou novou dynamiku do našeho bydlení, kde se nedalo mluvit o nějakých "klučičích" a "holčičích" sprchách, takže co chvíli jsem na chodbě potkal děvče s mokrými vlasy, omotané do více či méně odhalující osušky. Žandina nedávná prsatá promenáda se hned druhý den dočkala nápodoby, když jsem narazil na podél zdi se plížící Elišku, se ztrápeným výrazem si křečovitě držící zoufale malý ručník před klínem, zatímco svá neposedná, hrotitá kůzlata marně krotila hřbetem ruky. "Já káča si zapomněla osušku v pokoji.", mumlala s roztomilými rozpaky. "Já se nekoukám!", lhal jsem o sto šest. "No to bych se zase mohla urazit.", zasmála se. "Tak jo, koukám se." "Hele, co se máš na mě koukat, když jsem tu nahatá?!" "Hele, co nám tu nahatá běháš po chodbách?" "Já káča si zapomněla osušku!" "Chceš utřít záda, káčo? Osušku mám." "Já nejsem Káča, jsem Eliška. A ne, děkuju, ty bys určitě chtěl utírat nejen záda." "Já nevím, kde všude jsi mokrá, Eliško." "To bys koukal... Více méně všude." "Tak co s tím uděláme?" "Nic, já tady bydlím, takže teď zmizím za těmahle dveřma a utřu se sama." "A nepomůže ti s tím nějaká kamarádka?" "Vy chlapi jste všichni stejný dobytkové. Kam na tyhle nápady chodíte?!" "Tak nic no, čau Eliško." Jiskřivá konverzace sice nevedla k ničemu víc, než že jsem si mohl důkladněji prohlédnout Eliščina pěkná prsa, která si během ní zakrývala čím dál ledabyleji, ale aspoň ji zakončila tím, že se ve dveřích, otočená zády ke mně, zbavila toho titěrného ručníku a na vteřinu na mě zavrtěla svým hezkým, kulatým zadečkem, přes který se teatrálně pleskla, než za sebou zavřela. Člověk hned nemusí oklátit každou hezkou holku, co potká, ale i tak může být legrace...

Parta druháků s tou naší průvodcovskou během dvou dní zcela splynula, protože i my bývali druháky, takže námětů k pomlouvání našich společných pedagogů jsme měli dost. I je navíc profesor Palát alias Palcát vybavil informací o skvělém třeboňském pivu v hospodě pod zámkem, takže Natálka se měla večer co otáčet, pokud jsme se nerozhodli pro posezení u ohně. Součástí skupiny byly i dvě studentky viditelně starší. Stážistky ze spřátelené velmoci míru na východě Kadri a Madina přitom nemohly etnickou rozmanitost země Sovětů vystihovat víc: bledá, pihovatá Estonka vedle snědé Kazašky s jemně asijskými rysy. Pivo chutnalo ovšem oběma stejně, a zvlášť štíhlá Kadri skýtala úchvatný obraz, když do sebe večer první sklenici dokázala naklopit prakticky na ex. Fascinovala nás tím všechny (a nejen tím, byla totiž jednou z těch víl, co na sebe nevezmou podprsenku, přestože přese musí vědět, jak jim kozičky za chůze trčí, jako by chtěly halenku protrhnout), nejvíc se s ní ale sblížil překvapivě jinak dost nemluvný a plachý Pavel. Ukázalo se, že jejich pojítkem a společným tématem je politika. Věděl jsem, že kazety, které mu nahrávají ze západních rádií astronomové z nedaleké observatoře, pro které je naladit zakázané stanice na jejich nádobíčku hračka, neobsahují jen muziku. Z útržků hovorů, které vedl s pihovatou Estonkou, jsem pochopil, že Kadri je na podobné názorové vlně; v sovětském Estonsku té doby zřejmě dost obvyklý postoj. Pro Pavla tak šlo o ryze intelektuální hovory, a když se ho Tomáš jednoho večera drze zeptal, jestli je ta jeho Kadri pihovatá i na prcině, v podstatě se ani neurazil, protože nechápal, jak by to mohl vědět. Týden jejich kurzu nám tak s veselou studentskou partou utekl jako voda. Poslední večer k ohni přišla i krásná zámecká paní Krásná, odhodlaná demonstrovat sepětí seniorních kádrů se studenstvem, a když se několikrát napila z kolující lahve doslova ohavného vína, vypadala najednou jako další studentka. Všimla si, že na ni po očku koukám, a v kontrastu se svým obvykle uměřeným vystupováním na mě rozpustile vyplázla jazyk. Vínu a atmosféře letního večera jsem pak připisoval to, že když Kadri projevila zájem o noční prohlídku zámku a blbec Pavel místo aby ji tam tajně odvedl, šel se zeptat paní kastelánky o dovolení, proti všem předpokladům ho dostal. "Hele, vem Madinu, nechci jít jenom sám.", nasadil všemu korunu. "Nebuď debil, ta pihovatá víla si s tebou chce romanticky zašukat!", hučel jsem do kamaráda, ale nakonec jsme opravdu k tmavé siluetě perly rokoka vyráželi ve čtyřech. Madina přitom dělala podobné obličeje jako já, protože ani ona nebyla padlá na hlavu, a krásná kastelánka mi v žertu hrozila prstem, ať "děcka pohlídám, aby netropili nějaké hlouposti! I když, to už by spíš pohlídal dragoun dívčí internát.", ušklíbla se a já se zase jednou cítil být obětí své nezasloužené pověsti.

Když Pavel vypnul zabezpečovací zařízení a vyrazili jsme do zámeckých chodeb, drželi jsme se s Madinou záměrně víc a víc pozadu, a jakmile Kadri v jedné z komnat vzala Pavla během jeho zapáleného výkladu za ruku, mrkli jsme na sebe a tiše se vytratili. "Tvůj kamarád je milej, ale moula!", prohodila hezká Kazaška a osvědčila, že během semestru v Praze z češtiny leccos pochytila. "Chceš něco ukázat?", nabídl jsem, a když s šibalsky zářícíma hlubokýma očima energicky přikývla, vzal jsem to oklikou, abychom ještě nepřekazili její pihovaté kamarádce to, co snad už o samotě dotáhne do zdárného konce, a dovedl ji do komnaty s obrazem hraběte Šporka. Madina ovšem neměla v sobě ani špetku Pavlovy nesmělosti, takže můj podle mého skromného a jistě objektivního názoru dech beroucí výklad o tomto význačném šlechtici po chvíli přerušila tím, že si roztomile stoupla na špičky a začala mě líbat. Když k plným rtům přidala i hbitý jazyk a zoubky, tušil jsem, že příběh věrné choti Apollonie zůstane nedopovězen. Naštěstí jsem se právě v téhle komnatě dobře vyznal, takže za chvíli už jsem na oné lenošce po hmatu zápolil s háčky podprsenky Madiny, která seděla obkročmo na mně a tlak jejího podbřišku, rytmicky se tisknoucího k mým slabinám, napovídal výmluvně směr událostí příštích. Když jsem jí podprdu konečně rozepnul, kulatá prsa jí spodem vyklouzla z košíčků a já je rychle chytil do dlaní, ve kterých jsem mnul a hnětl jejich vrcholky, pod mými doteky se rychle vztyčující do podoby dvou tvrdých a i v přítmí komnaty nápadně tmavých hrotů. Když jsem jedno z prsou zvedl a zaútočil na bradavku rty, Madina začala tiše oddechovat a sama mi držela před obličejem i druhé prso, abych mu snad nezůstal nic dlužen. Nasliněné bradavky mi klouzaly mezi rty, a když jsem je jemně stiskl zuby, pokaždé tiše vzdychla a těsněji přitiskla na můj rostoucí klacek oblinu své mušličky. Pokud jsme nechtěli riskovat poškození oblečení, bylo třeba jednat. Protože se ale zároveň nedal vyloučit příchod druhé dvojice, byť jsem oběma víc než přál, aby měli právě podobně příjemné starosti jako my, Madina mi jen rozepla kalhoty a strhla si kalhotky ke straně, aby si vzápětí zcela bez rozpaků nasměrovala mé péro přímo mezi stehna. Ucítil jsem na žaludu zašimrání těch nejjemnějších chloupků, a vzápětí jsem se propadl do svíravého horka její vzrušené štěrbiny, kterou se mi na trčící klacek nekompromisně nabodla, aby vzápětí naplno dosedla, takže mě do sebe dostala až po kořen, a začala rytmickými pohyby boků na mojí chloubě rajtovat. Její kulatá prsa jí přitom krásna hopsala, dokud jsem je znovu nezkrotil v dlaních a nezačal ty úžasně tvrdé bradavky tisknout mezi prsty. Madina se zakláněla, aby se jí prsa víc propnula, pak na chvilku ze mě vstala, rychle si stáhla kalhotky, které se jí zřejmě během šukání nepříjemně zařezávaly, a už bez všech omezení znovu dychtivě nasedla na můj klacek. Frndu měla krásně pružnou, úzkou a horkou, a jak víc a víc zrychlovala své přírazy, koule mi pleskaly o její nahý zadeček a svůj žalud jsem cítil hluboko v ní. Bylo jasné, že pokud chci na poli kulturní výměny svému protějšku poskytnout plné uspokojení, potřebuju nutně zvolnit. Madina naopak měla chuť ještě víc přidat, takže když jsem ji ze sebe opatrně dostal, tvářila se skoro nespokojeně. To se naštěstí změnilo ve chvíli, kdy jsem přiklekl k lenošce, ale především k její zmáčené micině, do jejíž houštinky jsem zabořil hlavu a zaútočil na její vzrušenou prcinu jazykem. Jako u mnoha jiných holek, i u vzrušením čím dál hlasitěji sténající Kazašky jsem zabodoval střídavým lízáním její dírky a poštěváčku, takže brzy s nohama od sebe zatínala prsty do područek lenošky a vypínala se proti mému obličeji. Usoudil jsem, že teď už jí uspokojení neodepřu, a jazyk jsem opět nahradil svým čurákem. Slastně vyjekla, když jsem ho znovu zabořil do už hodně zmáčeného perziánu jejího podbřišku, a jakmile jsem ji nabodl a znovu jí začal pičku projíždět, až se jí vleže do stran rozlitá prsa hezky natřásala, své hlasové projevy už přestala kontrolovat úplně. Kdyby k nám teď z obrazu sestoupil hrabě Špork v řinčícím brnění, nevšimli bychom si ho. Stiskl jsem oběma rukama vlnící se polokoule jejích prsou a na chvíli málem podlehl pokušení nebrat ohled na riziko a uspokojit se ve vlhce mlaskající pičce své asijské partnerky, ale naštěstí zvítězil rozum. Když si pak, celkem marně, přitiskla k puse dlaň a prohnula se v nastupujícím prudkém vyvrcholení, přece jen jsem vytáhl klacek z horkého sevření její prciny. Stačilo několik pohybů rukou, a už jsem úlevně kropil ty houpající se kozy cákanci semene. Madina vůbec nevnímala, že se trochu negentlemansky vystříkávám na její vnady, jen si vtiskla do rozkroku ruku sevřenou v pěst a jejími pohyby si zřejmě prodlužovala prožívanou rozkoš. V přítmí zámecké komnaty jí to ohromně slušelo.

Teprve když kouzlo vášně pomalu vyprchalo, začali jsme se mlčky oblékat. Madina se provinile usmála a přerušila ticho plachým přiznáním, že nemůže najít podprsenku. "Tak jdi bez ní.", škádlil jsem ji, i když jsem jí rychle pomáhal hledat, protože jestli by kastelánka Krásná něco neměla na prohlídkové trase najít, bylo to rozhodně dívčí spodní prádlo. "Já pořád divím, kolik žen chodí tak u vás.", prohodila s měkkým východním přízvukem. "U nás nešlo by to takhle." "No a ty asi budeš muset, jak to vypadá.", dobíral jsem si ji, přestože jsem už zahlédl ramínko bílé podprsenky vykukovat za nohou lenošky, kam jsem ji zřejmě coby v tu chvíli absolutně zbytečný kus oblečení odhodil. "Já nemůžu tak, mám moc velký prsa na to.", prohlásila sebevědomě, až jsme se tomu oba rozesmáli. "Ale Kadri žádnou nenosí.", namítal jsem. "Kadri nemá skoro žádný prsa!", natřela bez rozpaků kamarádku, zatímco se oblékala. Než jsem ji nechal prostrčit ruce ramínky podprsenky, kterou jsem jí galantně podržel, ještě jsem se s nimi naposledy pomazlil; bradavky na jejich vrcholcích byly odeznívajícím vzrušením pořád vztyčené, a když jsem je mnul mezi prsty, Madina tiše oddychovala a co chvíli se zachvěla. "Jazğı şıtırman oqïğa...", prohodila nesrozumitelně, když jsme se už oblečení vykradli do dlouhé spojovací chodby a snažili se neslyšet ani náznak z toho, co se o pár komnat dál odehrává mezi Kadri a Pavlem. "Letní dobrodružství.", přeložila, když jsem se na ni tázavě otočil, a dala mi pusu; snad abych si nemyslel, že je to nějaká středoasijská kletba. To je taková škoda, že už celý kurz zítra odjíždí, napadlo mě. "Hele, a je teda ta tvoje Estonka pihovatá i na frndě?", dobíral si později na pokoji Pavla Tomáš. Znělo to malinko jako kdyby on, který tu z nás tří jediný má holku, nám dvěma ten dnešek s děvčaty ze Sajuzu záviděl. "Kadri? Já nevím, ona tam byla tma. Ale přišlo mi, že má pihy fakt všude.", pronesl do tmy bezelstně a maličko zasněně Pavel. Vzpomněl jsem si na sebevědomě hubatou narážku Madiny, a na to, jestli má prsa, jsem se ho radši neptal, i když to nepřehlédl určitě.