Vzpomínky mýdlařky: Žár pece a sladkost

V mýdlárně se rozhostilo ticho, přerušované jen tichým bubláním mýdlového základu. Kateřina míchala, její pohyby byly mechanické, zatímco její mysl bloudila. Vůně mýdla s medem ji vrátila do pekárny, do tepla a do vůně čerstvého chleba a něčeho sladkého… do vůně, která se mísila s vůní jeho kůže a probouzela v ní dosud nepoznanou vášeň.

Bylo časně ráno, ještě před svítáním. Kateřina nesla do pekárny čerstvá vajíčka z jejich hospodářství. Vzduch byl chladný, ale z pekárny sálalo teplo a lákavá vůně. Když vstoupila, přivítal ji žár pece a Josef.

Byl to pekařův syn, mladý muž s tváří zčervenalou od horka pece, s pažemi pokrytými moukou a s očima, které svítily jako uhlíky. Znaly se od dětství, hrály si spolu na návsi, ale teď se něco změnilo. Josef už nebyl chlapec a Kateřina už nebyla dítě. V jeho pohledu se objevilo něco nového, něco, co jí zrychlovalo tep.

„Dobré ráno, Kateřino,“ řekl a jeho hlas byl hluboký a trochu zadýchaný od práce. Pot se mu leskl na čele a na krku.

„Dobré ráno, Josefe,“ odpověděla, její hlas o něco tišší než obvykle. Vůně pečeného chleba a sladkého pečiva ji obklopovala, ale v tu chvíli vnímala jen jeho vůni – směs mouky, potu a něčeho neodolatelně mužného.

Podala mu košík s vajíčky. Jejich prsty se letmo dotkly a ten dotek jí projel celým tělem. Cítila žár, který sálal z jeho ruky, a brnění, které se šířilo z místa doteku. Jeho oči se setkaly s jejími a v jejich hloubce viděla zrcadlení své vlastní probuzené touhy.

V pekárně bylo ticho, přerušované jen praskáním dřeva v peci a tichým dýcháním obou. Vzduch byl hustý, nasycený vůní chleba, sladkého těsta a jeho kůže. Cítila, jak se jí celé tělo napíná, jak se v ní probouzí něco, co dosud dřímalo, něco, co bylo silnější než ona sama.

Josef se k ní pomalu naklonil, jeho pohled stále upřený na její tváři. Jeho dech, vonící po čerstvém chlebu, se mísil s jejím. Cítila jeho teplo, jeho blízkost, a její srdce se rozbušilo jako splašené.

„Kateřino,“ zašeptal, jeho hlas plný nevyslovených věcí.

Natáhl ruku a jemně jí odhrnul pramen vlasů z čela. Jeho prsty se dotkly její kůže, a tentokrát to nebyl jen letmý dotek. Jeho prsty se zlehka posunuly po její tváři, k bradě, a zvedly její hlavu. Jeho pohled byl intenzivní, plný touhy, která se zračila i v jejích očích.

V tu chvíli zmizel svět kolem nich. Existovali jen oni dva, v žáru pece a v opojné vůni pekárny. Jeho ruka sklouzla k jejímu krku, jeho palec se zlehka dotkl pulzující žíly. Cítila jeho sílu, jeho teplo, a její tělo se roztřáslo očekáváním.

Sklonil se ještě blíž a jeho rty se dotkly jejích. Polibek byl zpočátku jemný, váhavý, jako první dotek slunečního paprsku po dlouhé noci. Ale pak se prohloubil, stal se vášnivým, naléhavým. Jeho rty se pohybovaly na jejích, jeho jazyk se zlehka dotkl jejího, a v tu chvíli Kateřina cítila, jak se v ní probouzí sopka.

Jeho ruce ji objaly kolem pasu a přitáhly k sobě. Cítila jeho tělo na svém, teplo jeho kůže, napětí jeho svalů. Vůně chleba a potu se mísila s vůní jeho kůže a vytvářela opojný, živočišný koktejl, který ji omámil.

Polibek skončil, ale jejich rty se jen neochotně oddělily. Dýchali zrychleně, jejich pohledy se setkaly a v nich se zračila probuzená vášeň.

„Kateřino,“ zašeptal Josef, jeho hlas plný touhy. „Musím… musím…“

Nechal větu nedokončenou, ale její význam byl jasný. Kateřina se mu dívala do očí a věděla, co chce. Cítila to samé. Touha, která se v ní probudila, byla silnější než jakýkoli strach nebo zábrany.

V tu chvíli se otevřely dveře pekárny a ozval se hlas Josefovy matky. Rychle se od sebe odtáhli, jejich tváře zčervenalé, dech zrychlený. Atmosféra v pekárně se náhle změnila, smyslné napětí bylo nahrazeno strachem z odhalení.

Kateřina popadla prázdný košík a s rychlým „Nashle“ vyběhla z pekárny, srdcem jí bušilo jako splašené. Vůně chleba a potu se jí vryla do paměti, ale vryly se jí tam i doteky jeho rukou, chuť jeho rtů a ten intenzivní okamžik probuzené vášně.

Kateřina v mýdlárně si otřela slzu, která se jí zaleskla v oku. Vůně mýdla s medem ji vrátila k tomu ránu v pekárně, k žáru pece a ke sladkosti touhy. Byla to vzpomínka, která se vryla hluboko do jejího těla i do její duše. A ta vzpomínka byla jen další kapkou v moři jejích vzpomínek, v moři, které bylo plné vůní, doteků a probuzené smyslnosti.

Věděla, že příběh ještě nekončí. Další vůně, další vzpomínka, čeká za rohem. Vůně hlíny a deště…