Ráno (1. část)

Je ráno. Probouzím se do ticha svého bytu. Sama. Venku mrzne až praští. Ležím na své velké posteli, stále ještě zachumlaná až po uši do peřiny povlečené bílým flanelovým povlečením, a je mi příjemně teplo. Sleduji střešní okno, na kterém mráz vytvořil dílo, za které by se ani Jackson Pollock nemusel stydět.

Měla bych už vstát, pomyslím si. Protáhnu ruce nad hlavu a promnu si oči. Jakmile však vystrčím ruce ven zpod peřiny, zjistím, že nejsem dostatečně probraná abych zvládla chlad mimo ni. Tak budu ještě chvíli jen tak lenošit. Vracím tedy ruce zpět pod peřinu. Zavadím přitom o ztuhlou bradavku a hned mě napadne ji lehce zmáčknout. Podbříškem mi projede vzrušující výboj a už mám jasno, že se v posteli budu muset ještě chvíli zdržet.

Hned sjedu pravou rukou níž, přes břicho, až ke stehnům. Odhrnu bílou saténovou košilku nahoru a zajedu rukou do klína. Začnu prsty pomalu dráždit klitoris. Roztáhnu nohy víc od sebe a pokračuju. Netrvá to dlouho a kundičku už mám tak mokrou, že ji přece nemůžu vynechat. Přemýšlím, jak s ní naložit. Vytáhnu levou ruku ven z peřiny a natáhnu se k nočnímu stolku. Otevřu horní šuplík a vytáhnu černý, hladký vibrátor. Nečekám a malým čudlíkem spouštím vibrace. Nejdřív jím zlehka přejíždím po naběhlém poštěváčku nahoru a dolů, a když už mám pocit, že nemůžu vydržet a udělám se, zasunu ho dovnitř a začnu rychle přirážet. Netrvá to však dlouho a já se svíjím v orgasmu, kdy s hlasitým zasténáním odhazuju vibrujícího kamaráda vedle sebe na postel.

Otevřu dneska již podruhé oči a zase mi zrak uvízne na tomtéž střešním okně, jako když jsem je dneska otevřela poprvé. Usměju se. Hezké to ráno.