PŘÍPAD „PANÍ DOKTORKA“ (Část 1.) – PROC

​Bylo to v tom šíleném týdnu mezi Mikulášem a Vánocemi. Venku chaos, shánění dárků, v její kanceláři stohy spisů a doma manžel, který se ptá, jaké letos koupí ozdoby. Ale ona nemyslela na ozdoby. Myslela na to, jak strašně prázdná se cítí. Její manžel je hodný chlap, ale v posteli má mezi nohama něco, co v ní nevzbuzuje respekt, natož vášeň. Potřebovala lék. Potřebovala cítit, že je jen žena, ne "JUDr. Dokonalá". ​Když zazvonila, ani jsem ji nepozdravil. Otevřel jsem, nechal ji vejít a jen jsem ukázal do ložnice. Věděla, co má dělat. Svlekla si ten drahý kostýmek, pečlivě složila sukni. Zůstala jen v punčochách a lodičkách. Byla nahá, zranitelná a nádherná. ​„Klekni si,“ řekl jsem klidně. Poslechla okamžitě. Klekla si na měkký koberec vedle postele. Já jsem se posadil na okraj, takže můj rozkrok měla přímo v úrovni očí. Byla to pozice absolutní podřízenosti. „Ruce za záda,“ přikázal jsem. „A tam zůstanou. Dneska se mě nedotkneš. Dneska budeš jen vnímat.“ ​Roztáhl jsem nohy a vysvobodil svůj úd z kalhot. Vyvalil se ven – těžký, masivní, fialový a pulzující životem. Byla to bestie oproti tomu, co měla doma. Kůže na něm byla napjatá a tlusté provazce žil se kroutily po celé délce dříku až k nateklému žaludu. Byla to mapa mužské síly. ​Zorničky se jí rozšířily. Zírala na něj jako zhypnotizovaná. „Uctívej ho,“ šeptl jsem. „Ale jen jazykem. Pomaluj.“ ​Předklonila se. Její horký dech ofoukl mou citlivou špičku. Pak se dotkla. Nejdřív jen nesměle, špičkou jazyka přejela po těch naběhlých žilách na dříku. Cítila tu tvrdost, tu hrbolatou strukturu. Fascinovalo ji to. Vychutnávala si každou žílu, jako by četla v Braillově písmu příběh o tom, co ji čeká. ​Pak její jazyk sjel níž, přesně tam, kde je kůže nejtenčí – na mou napjatou uzdičku. Začala po ní kmitat špičkou jazyka, dráždivě, s chirurgickou přesností. Mým tělem projel elektrický výboj. A v tu chvíli to udělala. ​Zvedla hlavu, ale jazyk nespustila z mé uzdičky. Podívala se mi přímo do očí. Její pohled byl skelný, ale zároveň spalující. Kroužila horkým, mokrým jazykem kolem mé uzdičky, dráždila ten nejcitlivější nerv, a přitom mě hypnotizovala pohledem. V těch očích jsem četl všechno: „Jsem tvoje. Ovládáš mě. Tohle je to jediné, co chci.“ ​Byl to imprinting v přímém přenosu. Zatímco mi jazykem kmitala po uzdičce a udržovala ten intenzivní oční kontakt, v její hlavě se přepisoval software. Zapomínala na manžela. Zapomínala na svou kariéru. Už to nebyla ona. Byla to jen schránka, prázdná nádoba. ​V tu chvíli jsem cítil, že nejen její pusa, ale i její klín je v plamenech. Byla tak nadržená z té absolutní podřízenosti, že její mrdinka doslova přetékala. Cítil jsem tu těžkou, pižmovou vůni jejích šťáv ve vzduchu. Čůrky horkého, lepkavého výtoku jí stékaly po vnitřní straně stehen, mísily se s potem a kapaly do koberce pod ní. Její tělo plakalo touhou. Ten kontrast byl zničující – zatímco její mrdinka dole bezmocně tekla a čekala na naplnění, její pusa nahoře dřela na plný úvazek. ​Ten pohled na to, jak se z ní valí ten horký výtok touhy, zatímco mi jazykem dráždí uzdičku, mě dorazil. Už to nešlo zastavit. „Polkni!“ křikl jsem a přirazil jí hlavu k mému rozkroku. ​První dávka vystříkla prudce a nekompromisně. Vystříkal jsem se jí přímo do krku. Horké, husté provazce semena jí zaplavily ústa. Dávila se, oči vytřeštěné, ale neuhnula. Polykala mou sílu, hltala každou kapku, jako by to byla voda na poušti. ​Když ze mě vyšla poslední vlna, chtěla se odtáhnout. „Ne,“ sykl jsem a držel ji pevně. „Vyčistit. Do sucha.“ ​Musela se vrátit k práci. Její jazyk, teď kluzký od mého semena a jejích slin, začal precizní úklid. Sklonila se k mému pomalu vadnoucímu, ale stále citlivému údu a začala ho opečovávat. Soustředila se znovu na uzdičku – špičkou jazyka vymetla každičký záhyb, každou rýhu pod žaludem, kde by mohla zůstat byť jen jediná kapka. Čistila mě s neuvěřitelnou pečlivostí, sála zbytky vlhkosti, leštila kůži na dříku, dokud můj ocas nebyl absolutně čistý a lesklý. ​Teprve pak jsem ji pustil. Olízla si rty, na kterých jí zůstala chuť mého mužství, a s těžkým dechem se podívala dolů na svou vlastní promočenou mrdinku, která na svůj příděl teprve čekala... ​(Konec 1. části. Pokračování zítra: Zjistíš, co jsem udělal s její mrdinkou, když jsem znovu ztvrdnul.) ​PRO TEBE, CO TO ČTEŠ: ​Cítíš to? To vlhko v kalhotkách? Možná jsi taky "paní doktorka", manažerka nebo prostě jen "hodná máma", co má doma klid, ale v posteli nudu. Díváš se na manžela a víš, že ti tohle nikdy nedá. Že tě nikdy nedonutí klečet, dívat se mu do očí a sát, dokud nebudeš mít dost. ​Chybí ti ten pocit, kdy se ti vypne mozek a rozhoduje jen tvá mrdinka? Ten pocit, kdy jsi jen fena, co slouží Samci? ​Jsem v Praze. Jsem realita. A tenhle příběh můžeme napsat spolu. Napiš mi, pokud máš odvahu zažít to, o čem se vdaným ženám jen zdá