Slibena povidka od NoPicture Když se Ronin vrátil jedné z těch mrazivých nocí zpět do svého Hradu, Gejša seděla tiše, nehnutě, na kožešině před krbem. Byla zády k němu a její dlouhé vlasy se pramínek po pramínku spouštěly dolů, po jejím červeném kimonu. Sledovala plameny v krbu, jak jejich do zelena zbarvené špičky olizují kamennou krbovou římsu jako by byly samým jazykem ďábla a přitom měla…

​Bylo to v tom šíleném týdnu mezi Mikulášem a Vánocemi. Venku chaos, shánění dárků, v její kanceláři stohy spisů a doma manžel, který se ptá, jaké letos koupí ozdoby. Ale ona nemyslela na ozdoby. Myslela na to, jak strašně prázdná se cítí. Její manžel je hodný chlap, ale v posteli má mezi nohama něco, co v ní nevzbuzuje respekt, natož vášeň. Potřebovala lék. Potřebovala cítit, že je jen žena, ne …

​Mám pro tebe připravené místo. Uprostřed pokoje, na měkkém koberci. Je tam ticho a přítmí, ale atmosféra je hustá očekáváním. Chybí tam jen jedno – ty. Klečící, nahá, jen v černých podvazcích a s čertovskými rohy na hlavě, které budou jediným svědkem toho, jak moc zlobivá jsi byla. ​Představ si, že vcházím. Ty se ani nepohneš, protože víš, že nesmíš. Jen cítíš mou přítomnost a vidíš mé boty před…

​V tichu toho luxusního pokoje znělo jen tvoje zrychlené, sípavé dýchání. ​Snažila ses srovnat dech, ale nemohla jsi. Ta poslední scéna – polknutí mé síly – ti vzala vzduch i poslední zbytky sebekontroly. Klečela jsi, tvůj jazyk stále cítil sůl a pižmo, a hlavu jsi měla sklopenou. ​Držel jsem tě za bradu a donutil tě se podívat dolů. Musela jsi se dívat na ten zbytek. Na tu tekoucí katastrofu…

Roninova touha v květinovém domě Byl to čas, kdy se Japonsko zmítalo v bouřích válek, a ronin putoval po prašných cestách, bez pána, bez cíle, jen s mečem u pasu a touhou po klidu v srdci. Jeho kroky ho zavedly do malého městečka u řeky, kde se skrývaly starobylé domy s papírovými stěnami a zahradami plnými květů sakury. Tam, v jednom z těch domů, známém jako Květinový pavilon, žila gejša jménem…

Hedvábí a jizvy ​Bouře venku zuřila, ale uvnitř staré svatyně bylo ticho tak husté, že se dalo krájet. Ronin seděl u skomírajícího ohně. Jeho tělo, poznamenané jizvami z bitev, bylo v ostrém kontrastu s jemnou krásou ženy, která seděla naproti němu. Nedíval se na její odhalená ramena, díval se jí přímo do očí. Hledal v nich svolení, které se nedává slovy. ​Napětí, které pálí ​Vstala a pomalu k…

RONIN A CHRÁM PRODANÉHO SVĚTLA ​Krajina kolem Údolí byla cítit podzimním tlením a kouřem z chaloupek, které vypadaly idylicky jen z dálky. Ronin kráčel po blátivé cestě, doprovázen jen tichým dechem svého vlka a klapotem tlap psa, který běžel věrně u jeho boku. Na kopci nad vesnicí se tyčil Chrám prodaného světla – místo, kde se prý duše léčily dotekem a pravda se vyvažovala zlatem. ​Před…

Ronin a dvě divoké lesbičky u jezera s chutí na sperma Ronin, osamělý samuraj bez pána, putoval temnými lesy starého Japonska. Unavený, zpocený a plný dlouho potlačené touhy dorazil k skrytému horskému jezeru. Slunce zapadalo, vzduch byl těžký vůní květin a vody – a pak zaslechl ty zvuky. Tiché steny, vlhké čvachtání, smích a hluboké vzdechy. Schoval se za stromy a nahlédl. Na měkké trávě u…

PŘÍPAD „PANÍ DOKTORKA“ (Část 3.) – TRŮN Z HEDVÁBÍ ​V tom luxusním pokoji se najednou změnil vzduch. Mrazivý příkaz vystřídalo ticho, které netížilo, ale hřálo. Položil jsem ti ruku na rameno – ne abych tě přitlačil k zemi, ale abych ti připomněl tvou vlastní váhu. ​„Vstaň,“ řekl jsem tiše. „Roninův Hrad není pro ty, co klečí v prachu. Je pro ty, co se odváží stát vzpřímeně i uprostřed bouře.“ …