Noc (4. část)

Je noc. Zase jsme v tom výtahu. Ve výtahu, kde se začal psát tenhle příběh. Stojíme téměř nehybně vedle sebe, naše ruce propletené v jednu. Co se bude dít? Má plán? Z myšlenek mě vytrhne již dobře známé "cink", které doteď všechno zhatilo. Vypadá to, že teď je to přesně naopak. Ruku mi stiskne silněji a vede mě ven.

Venku před hotelem už čeká taxi. Nasedáme. Řekne řidiči nějakou adresu. Neznám ji, nevím kam jedeme. Sedím nehybně a čekám co přijde dál, ale špatný pocit a stále se v mé hlavě opakující otázka "co to sakra dělám?" mě zevnitř sžírají čím dál víc. Odpoveď na mou otázku však přichází téměř ihned. Myslíš kundou holka, víc v tom nehledej. Uff. No dobrá. Moje sebereflexe si mě právě namazala na chleba k dnešní večeři. Z přemýšlení mě vytrhne zvonění cizího telefonu. Taxikář zvedá telefon.
,,Honza, slyším. Co se děje? No, teď ještě někoho vezu, ale pak tam přijedu," zavěsí telefon.

Přesně v tu chvíli ucítím Petrovu ruku na mém koleni. Ta ruka jako by mi dala výboj, který projede celým mým tělem a já si tajně přeju, aby nezůstávala jen na koleni. Napíná mě, ani s ní nehne, ale za to to, co to teď uvnitř mě dělá s mým tělem, o tom by se pár řádků napsat dalo. Najednou však taxi zastavuje. Jsme na místě.

Vcházíme do baru, vede mě přímo k barovému pultu. Rozhlížím se. Moc lidí tu není a docela se mi tu i líbí. Mám ráda tyhle temné bary, tohle je jeden z nich. Příliš světla těmhle místům vždycky bere atmosféru. Sundá mi kabát a spolu s tím svým jej položí na barovou židli vedle té na kterou se chystá posadit. Sundá si i sako.

,,Co si dáš?" ptá se.
Potřebuju něco tvrdšího. Přemýšlím, na co mám zrovna chuť.
,,Gin s tonicem, prosím," odpovím. Objednává dvakrát Gin s Tonicem.

Bože, on je tak sexy. Sedí tesně vedle mě. Rukávy černé košile vyhrnuté do půli předloktí a jeho velké ruce opřené celým předloktím o barovou desku. Tvář pokrytá kratším strništěm a ty jeho vlasy. Jen do nich zajet mými prsty a přitáhnout ho k sobě.

Přisouvá mi jednu ze sklenic, kterou barman položil před něj. Zadívá se mi hluboko do očí, má přitom vážnou tvář. Přisune se blíž ke mně. Jednou rukou zůstává opřený o desku na baru a druhou ruku mi pokládá na vnější stranu stehna.

,,Ty tvoje oči," řekne a zkousne si ret.

Jeho ruka pomalu jede směrem výš. Zajíždí pod lem šatů a naráží na krajku samodržících punčoch. Silně mi zmáčkne stehno a ruku sune dál, přejíždí na vnitřní stranu stehna. Cítím, že to ve mně vře jako v hrnci plném vody, co čeká na špagety. V tu chvíli je mi úplně u prdele, kdo se dívá nebo nedívá. Chci jen cítit jeho prsty uvnitř mě. Najednou už má svou ruku na mých kalhotkách, které odrnuje stranou. Jeho palec jemně sklouzne po poštěváčku. Mám v hlavě tmu. Musím se sakra držet, abych se ani nehnula a nezařvala jako mrouskající kočka.

,,Ty jo, takhle vlhko jsem tu teda nečekal," podotkne a na tváři se mu objeví široký úsměv.

Já už ale stěží vnímám realitu kolem sebe, protože moje hlava už si jede realitu sobě vlastní.

,,Musím si odskočit," řeknu najednou. Je na něm vidět, že tohle nečekal. Zatímco se pomalu zvedám ze židle, držím jeho velkou ruku, kterou mu následně pokládám na jeho stehno. Nenápadně tak, abych zjistila, jak je na tom on. Okamžitě narazím na jeho tvrdé péro, které se mu rýsuje pod kalhotami. Uff. Nádech, výdech.

Nakláním se k jeho uchu a zašeptám: ,,Nepůjdeš mi pomoct?" A hned vyráżím směr toalety. Jakmile sáhnu na kliku dveří, otočím hlavu zpět jeho směrem. Vidím stále jeho záda, bere do rukou sklenici s drinkem a dopíjí. Pokladá zpět na desku baru. Zvedá se. Otáčí se. Jde ke mně.

Zapadnu za dveře na toalety, opírám se rukama a zadkem o umyvadlo. Čekám a srdce mi tluče právě tak jako Usainovi Boltovi při sprintu na 100 metrů. Najednou se pootevřou dveře a ON vstoupí. Zastaví se mi dech.
Přijde blíž, podívá se mi do očí. Chytá mě za bradu a pak mi rukou sjede na krk. Jemně mi zakloní hlavu a přilepí na můj krk svoje rty. Polibky směřuje výš, k uchu.

A pak se zeptá: ,,Jak moc to chceš?" Já? Bože, to mu ta vlhká štěrbina už dávno neodpověděla?
,,Moc," špitnu.

V tu chvíli už rozepíná pásek od kalhot a vytahuje svoje péro ven. Chytne mě za ruku, otočí zády k sobě. Ohýbá mě o hranu umyvadla, vyhrnuje šaty a kalhotky stahuje někam ke kolenům. Chytne mě za krk a prohne mi lehce záda. Cítím jeho pulzující žalud, kterým přejíždí od poštěváčku nahoru. Nasadí ho na okraj a přirazí. Musím si zakrýt pusu, protože jinak by nás můj výkřik prozradil i ve vedlejším baru. Přiráží tak tvrdě a tak hluboko, že se samou slastí sotva držím na nohou. Když už mám pocit, že brzo exploduju, rozrazí se dveře a v nich stojí barman.

,,Děláte si kurva prdel? A ven!" zařve po nás. Kazišuk.

S Petrem se na sebe podíváme a oba přece jen vybuchneme. Akorát smíchy.

,,Tak co Terko, stačilo ti to?" zeptá se s laškovným tónem v hlase.
Usměju se na něj, mezitím si natáhnu kalhotky a pak odpovím: ,,Tak to si sakra piš, že ne!"

Vjedu mu prsty do vlasů, přitáhnu ho k sobě blíž, a pak se zeptám: ,,Jedeme ke mně?"
,,Tak to si sakra piš, že jo!" odpoví. Chytne mě za ruku a jdeme zpět. Platí. Vypadá to, že barman se spolu s vysokým dýškem trochu uklidnil. Petr bere kabáty a sako a vycházíme ven. Chytáme první tágo, co nám přijede do cesty. Jedeme ke mně domů.