3. O dva týdny později..

Uplynuly dva týdny. Dva týdny, kdy jsme se navzájem mučili pohledy přes místnost, když mi podával složku, jeho prsty se mi úmyslně dotkly zápěstí, nebo když mi řekl „poručíku, zůstaň po směně“, hlasem, který zněl jako rozkaz. Každý večer jsem odcházela domů s mokrými kalhotkami a myšlenkami na to, jak by mě přitiskl ke zdi a vzal si mě bez varování. Ale vždycky nás někdo vyrušil. Až teď…

Byla noční směna, hodiny ukazovaly skoro dvě ráno. Stanice byla prázdná. Stál tam v plné uniformě, vesta napnutá přes široká ramena, opasek s výstrojí lehce cinkl, když se pohnul. Přistoupil ke mně bez slova. Jen se zastavil tak blízko, že jsem cítila teplo jeho těla skrz látku. Zvedl mi bradu prstem – pevně, ale ne hrubě. Jeho oči byly tmavé, plné toho, co jsme si dva týdny neřekli nahlas.
„Celé ty dva týdny jsi mě provokovala, poručíku,“ zašeptal, hlas hluboký, skoro hrozivý, ale s tou podmanivou něhou, která mi vždycky roztřásla kolena. „Každý tvůj pohled, každý tvůj dech, když jsi stála příliš blízko… Teď už to skončí.“ Přikývla jsem, aniž bych cokoli řekla. Nemusela jsem. On věděl.
Chytil mě za zápěstí – jednou rukou obě, pevně. Otočil mě zády k sobě, přitiskl mě hrudníkem k psacímu stolu. Papíry se sesypaly na zem, ale nikdo z nás to neřešil. Slyšela jsem kovové zacvaknutí – pouta se mi sevřely kolem zápěstí, řetízek krátký, ruce spoutané za zády. Nemohla jsem se bránit, ani se dotknout jeho tváře. Jen stát tam, vystavená..jeho.
“Teď jsi moje,“ zašeptal mi do ucha, rty se dotkly mého krku, pak kousl lehce do kůže pod uchem. Rukou mi sjel po bocích, přes uniformní kalhoty, pak je stáhl dolů spolu s kalhotkami – pomalu, záměrně. Zadek vystavený, nohy roztáhnuté jeho kolenem. Prsty mi přejel po štěrbině – byl jsem mokrá, až to stékalo po vnitřní straně stehen. Podívej se, jak jsi připravená pro svého kapitána,“ řekl tiše, ale s tou autoritou, která mi vždycky brala dech. Klekl si za mně, jazykem mi přejel po celé délce – dlouze, pomalu, pak se zaměřil na klitoris, sál ho, kroužil, až jsem se prohnula a zasténala jeho jméno.
Vstal, slyšela jsem zip. Tak tvrdý, horký – se přitiskl k mému vchodu. Nepřirazil hned. Nejdřív mi jím přejel po štěrbině, pomalu nahoru a dolů.
Vrazil ho do mě jedním dlouhým, silným přírazem – vyplnil mě úplně, až mi vyrazil dech. Bolelo to krásně, ta plnost, ta dominance. Začal přirážet – rytmicky, hluboko, každý tah mě posouval dopředu přes stůl. Držel mě za boky, táhl zpátky na sebe, plácal lehce po zadku – ne bolestivě, ale dost na to, abych cítila jeho kontrolu.
Sténal, přitom mi jednou rukou přejel po prsou přes košili, štípl bradavku přes látku. „A teď jsi moje úplně.“
Já jsem se tlačila zpátky, spoutaná, ruce mi bránily se opřít. Orgasmus přišel rychle – vlna, co mi projela celým tělem, teklo ze mě po jeho stehnech. Křičela jsem tiše, jeho hodnost, jeho jméno, prosby o víc.
On přirážel ještě rychleji, pak se zabořil hluboko a vystříkl do mě – horké, silné proudy, které mi plnily břicho, jako by mě označil za svou.
Zůstal ve mně chvíli, zadýchaný, rty mi líbal ..
krk, ramena. Pak mě pomalu otočil, sundal pouta, zápěstí červená, ale on je políbil, jeden po druhém, něžně, jako by se omlouval za tu tvrdost… a zároveň sliboval, že to nebude naposled.
„Příště tě připoutám k radiovce,“ zašeptal.
Přitiskla jsem se k němu, hlava na jeho hrudi, uniforma ještě rozepnutá. „Těším se, kapitáne.“
A věděla jsem, že ty noční směny teď budou naše tajemství – romantické, zakázané a pořád stejně tvrdé.