Tantra Masage 4

Dračí křídla — Kapitola 4: Tantra bez hranic
Tentokrát jsem nezvonil.
Dveře se otevřely ještě dřív, než jsem se jich stihl dotknout.
Lukáš stál uvnitř, jako by přesně věděl, kdy přijdu.
„Na čas,“ řekl s úsměvem.
„Dneska jsem nechtěl zdržovat,“ odpověděl jsem.
Chvíli jsme na sebe jen koukali.
Ten pohled byl jiný než minule.
Méně opatrný.
Mnohem přímější.
„Tak pojď,“ řekl tiše.
Podal mi sarong, ale tentokrát to byl spíš formální krok než nutnost. Uvázal jsem si ho volně kolem boků a postavil se naproti němu.
Blízko.
„Dýchej,“ řekl.
Nádech.
Výdech.
A hned při prvních pár nádeších jsem cítil, jak se mezi námi znovu otevírá to známé napětí.
Sarong mi sklouzl z boků dřív, než jsem to stihl jakkoliv komentovat.
Podíval jsem se dolů.
Pak zpátky na něj.
„Mám pocit,“ řekl jsem, „že tady oblečení nemá moc dlouhou životnost.“
Lukáš se pousmál.
„Některé věci tu prostě nevydrží.“
Jeho sarong šel dolů hned potom.
Tentokrát jsme se nezasmáli.
Jen jsme se na sebe chvíli dívali.
A pak mě vedl k vaně.
Teplá voda nás přijala tiše, skoro slavnostně. Pára stoupala kolem nás a světlo svíček se odráželo na hladině.
Lukáš mě objal.
Ne jemně jako minule.
Ale pevněji.
Blíž.
Opřel jsem se o něj a zavřel oči.
„Dýchej se mnou,“ zašeptal.
A já jsem cítil jeho dech na krku… jeho tělo za mnou… a něco dalšího, co se postupně probouzelo.
„Víš,“ řekl jsem tiše, „ten tvůj drak…“
„Ano?“ odpověděl.
„Mám pocit, že dneska není sám.“
Lukáš se lehce pousmál, ale nic neřekl.
Nemusel.
Když jsme přešli na futon, lehl jsem si bez váhání.
Olej ylang ylang se rozehřál mezi jeho dlaněmi… a pak se začal rozlévat po mém těle.
Jeho ruce pracovaly pomalu, jistě.
Ale tentokrát nezůstalo jen u rukou.
Sklonil se blíž.
A pak ještě blíž.
A já ucítil, jak se jeho tělo dotýká toho mého.
Klouzavě.
Teple.
Plynule.
„Dýchej,“ zašeptal znovu.
Jeho hrudník se opřel o ten můj a drak na něm se lehce dotkl mé kůže.
Pomalý skluz.
Znovu.
A znovu.
Nadechl jsem se hlouběji.
„Takže…“ vydechl jsem.
„On se opravdu zapojuje.“
Lukáš se tiše zasmál.
„Někteří draci neradi jen přihlížejí.“
Jeho pohyby byly plynulé, skoro hypnotické. Celým tělem pracoval v rytmu dechu a já cítil, jak se napětí v těle pomalu mění v něco hlubšího.
Silnějšího.
Když mě otočil na záda, otevřel jsem oči.
A znovu byl nade mnou.
Jeho hruď.
Jeho dech.
A ten drak.
Ale tentokrát jsem si všiml ještě něčeho jiného.
Pousmál jsem se.
„Víš,“ řekl jsem tiše, „ten druhý drak…“
Lukáš zvedl obočí.
„Ano?“
„Zdá se, že se z něj na chvíli stala… socha.“
Krátké ticho.
Pak se Lukáš pobaveně nadechl.
„To je klid před bouří.“
„To jsem si myslel,“ odpověděl jsem.
Jeho pohyby pokračovaly.
Pomalu.
Přesně.
A pak se rytmus změnil.
Ne rychle.
Ale jistě.
Jako když se něco probouzí.
Zvedl jsem pohled.
„Aha,“ vydechl jsem.
„Tak už se zase hýbe.“
Lukáš se lehce pousmál.
„Některé věci potřebují čas.“
Vzduch v místnosti byl těžký.
Teplý.
Plný vůně oleje a něčeho, co už nešlo přehlédnout.
„Musím říct,“ dodal jsem s lehkým úsměvem, „že jako strážce energie je opravdu… důsledný.“
„To rád slyším,“ odpověděl tiše.
Jeho pohyby byly čím dál plynulejší, propojenější.
Tělo na tělo.
Dech na dech.
Jeho tvrdý drak, se otíral o mého Fraye.
A pak přišel ten okamžik.
Nebyl prudký.
Nebyl hlasitý.
Ale byl nepřehlédnutelný.
Jako když se nahromaděné teplo konečně uvolní. A to teplo jsme uvolnili takřka v jeden okamžik.
„Tak tohle byl… silný moment,“ vydechl jsem.
Lukáš se jen tiše usmál.
„Někteří draci,“ řekl klidně, „občas projeví svůj žár.“
Podíval jsem se na něj.
Pak na svou hruď.
Byla na ni pěkná kaluž šťávy
Na draka.
A pousmál se.
„Myslím,“ řekl jsem, „že tenhle už mě nepřekvapí.“
Lukáš zavrtěl hlavou.
„To si nemyslím.“
Chvíli bylo ticho.
Jen dech.
Klid.
A doznívající teplo v těle.
A já jsem si uvědomil jednu věc.
Tantra možná nemá hranice.
Ale někteří draci…
je velmi rádi posouvají.