Vědecká klihovna

Studovny ve Vědecké knihovně jsou poměrně nudná záležitost. Nedokážu se v nich soustředit. Na učení potřebuji mít svůj prostor a svůj systém. Jakmile u učení nemůžu chodit a parafrázovat si látku pro sebe nahlas, nenaučím se nic. Ale co naplat, když v knihovně jsou některé knížky jen k půjčení do studovny. A opisovat Komentář k ABGB, který má dohromady více než 1000 stran se nikomu nechce.
Byl jsem zabraný do práce a byla to už moje dohromady asi pátá návštěva. Měl jsem prošlé komplet Rodinné právo a Dědické právo a dnes jsem se chtěl pustit do Relativních práv. Vůbec jsem nevěnoval pozornost tomu, co se děje kolem, mě až mě vyrušil poměrně zřetelný ale přesto docela tichý sten. Ženský sten, po kterém se Vám zježí chlupy na zádech a postaví péro. V ten moment bylo vše z právničiny zapomenuto a já se začal kolem sebe ohlížet po původkyni toho zvuku.
Bohužel kolem mě nebyl vůbec nikdo. Všechny stolečky byly prázdné a když jsem došel k zábradlí, abych se podíval do přízemí studovny, nespatřil jsem taky nikoho. Potichu jsem tedy vyrazil mezi těch pár regálů s knihami, které byly na patře studovny, kde jsem sedával, ale nenarazil jsem taky na nikoho. Už jsem si myslel, že se mi vše jen zdálo, když se ten zvuk ozval zase. A tentokrát nebylo pochyb, že jde zespodu.
Opatrně jsem se plížil po schodech do přízemí, ale tam jsem opravdu nikoho neviděl. Ani v té části přízemí, které jsem z balkonu nemohl vidět, nikdo neseděl. Jdou ty zvuky snad odněkud z reproduktoru? Dělá si ze mě někdo srandu? Už jsem chtěl vylézt zpět nahoru a pokračovat v učení, když jsem zahlédl vedle pultu u vchodu, kde normálně stávala knihovnice něco modrého. Původně jsem si myslel, že je pult prázdný, což se ostatně dost často stávalo, teď jsem ale zahlédl něco podezřelého. Potichu jsem šel blíž a konečně ji spatřil.
Knihovnice, asi tak pětačtyřicet. Normálně se chovala tak, jako by byla ta nejdůležitější na světě, takže jsem na ní určitě nekoukal jinak než jako na inventář knihovny, přestože to byla docela pohledná ženská. Tak ta tam seděla na židli za pultem, kde jí ode dveří nikdo nemohl spatřit, v modrém obtaženém tričku a květované sukni, kterou měla nyní shrnutou až k pasu. Obě nohy měla v opřené o pult před sebou a honila se tak zaujatě, že mě ani neviděla přicházet. Mezi stehny měla obě ruce a byla tak shrbená, že to vypadalo, jako by se tam snažila i dostat pusou. Ruce jí tak rejdily, že se jí otřásala i prsa sevřená v tričku a podprsence. Byl to pohled který mě dostával do kolen a já nevydržel se jen tak koukat. Rozepnul jsem si kalhoty a pokoušel se ho vyndat ven, byl ale tak napružený, že to bolelo. Musel jsem se podívat dolů a vysvobodit ho, abych se už konečně mohl začít honit. Když jsem se ale podíval zpět na ní, zjistil jsem, že mě pozoruje. Ústa měla otevřená v němém výkřiku a rukama se najednou snažila shrnout sukni zpět ke kolenům a zároveň vyháknout podpatky z desky stolu, aby je mohla spustit dolů na podlahu. Já se nezmohl ani na pohyb, stál jsem tam jak socha a pérem v ruce a fascinovaně čekal, jaký průser z tohohle bude.
Ona se ale najednou zastavila. Zlomek sekundy na mě jen tak zírala a pak se na kancelářské židli natočila směrem ke mě. Vyhrnula si sukni zpět až pasu a já na tu dálku mohl vidět její kalhotky shrnuté na straně, její klín zarostlý černými chlupy a dokonce i růžovou štěrbinu její kundičky. Dala nohy k sobě, nadzdvihla se a kalhotky si stáhla. Položila je vedle sebe na pult a nohu, kterou měla k pultu blíž, položila nahoru na desku. Její štěrbina tak nemohla být roztažená víc. Zaklonila hlavu a začala se před mými zraky zase honit. Jednou rukou se roztahovala, aby druhou mohla zajíždět hluboko dovnitř až to mlaskalo. Nevydržel jsem to a přišel blíž a honil si ho tak těsně u ní, že jsem žaludem narážel do její kmitající dlaně. Chytla mě jednou rukou a aniž by se přestala honit, začala ve stejném rytmu honit i mě. A zároveň si mě přitahovala, takže za chvilku jsem měl žalud v ní a ona mě ještě navíc masírovala svými pysky, které kmitaly, jak si mučila poštěváček. Prostě jsem se udělal. Stříkal jsem na samém okraji její kundičky tak, až moje sperma z ní vytékalo a kapalo na podlahu mezi námi. Ona se jen smála a nepouštěla mě, vyždímala mě do poslední kapky. Až když jsem sebou přestal škubat, péro však v její dlani pořád tvrdé, si mě k sobě dorazila až po koule. V ten moment se udělala i ona. Křeče, které jí projížděly kundičkou, byly jako kdybych svoje péro strčil do ždímačky. Sténala a dorážela si mě na sebe, jako by to měl být poslední sex v jejím životě.
Vyklouzl jsem z ní a zbytky mého sperma kapaly z mého penisu i z její kundičky na podlahu mezi jejíma nohama. Znaveně jsem dosedl na paty a oddychoval. Ona se postavila a natáhla si zpět kalhotky.
„Zítra ve stejnou dobu, mladíku!“ Otočila se na židli a pustila dovnitř nějakou holku, která už chvilku stála za prosklenými dveřmi s vykulenýma očima. Skrytý za pultem jsem si natáhl kalhoty a jakmile holka zmizela, vrátil jsem se k půjčenému Komentáři ABGB.