Když jsem nastupoval po promoci na své první angažmá na gymnáziu, našel jsem ve stole sešit, hustě popsaný drobným úhledným písmem. Zapomněl jsem na něj a až po letech jsem si ho přečetl. Vybral jsem z něj pár částí, které Vám tady přináším. Jestli se jedná o skutečný příběh netuším. Pondělí, 11. října 1993 Dnes je to pět dní, co Pavel odjel. Včera jsem to už nevydržela a dělala jsem si to u…

Středa 26. října 1993 - pokračování Hotel je ale skvělý! Nedávno do něj musel někdo nalít neuvěřitelné množství peněz. Je krásně zrekonstruovaný skvěle vybavený. Je to několik jednopatrových budov ve svahu nad brněnskou přehradou, každý pokoj má balkón, koupelnu, v hotelu je navíc malý vnitřní bazén, vířivka, sauna a pára. Bomba! Pokoje jsou taky super. Mám jednolůžák, stejně jako Bára Koloušková…

Pondělí, 24. října 1993 Vydržela jsem to! Celých 60 hodin jsem byla nahatá, dokonce jsem tak i věšela prádlo, přestože byla na balkóně pěkná zima a pršelo. Je to můj rekord a už teď přemýšlím, jak ho překonat. Škoda, že nemůžu chodit nahatá i ve škole. Bylo by úžasné pozorovat všechny ty nadržené kloučky a závistivé pohledy holek a mých kolegyň. Musím přijít na něco, co mi umožní alespoň částečně…

Čtvrtek, 27. října 1993 - pokračování Převlékla jsem se do plavek, zabalila se do županu a pak jsem dlouho přemýšlela, co udělat. Nakonec jsem sebrala veškerou odvahu a zaklepala na dveře Patrikova pokoje. Modlila jsem se, aby otevřel on. Takže otevřel samozřejmě Vojta. Patrik je na balkóně, odpověděl na mojí otázku a zalezl zpět do koupelny. No samozřejmě, kde by jinde mohl být. Když jsem se…

“Na základě čeho usuzujete, že mluvíte pravdu?” Podívala se na mě zpoza brýlí a její modré oči se do mě zapíchly jako ledové jehly. Čížkovou jsem opravdu neměl rád a udělal bych cokoliv, abych s ní nemusel nic mít společného. Bohužel jsme byly sousedi v bytovém domě a ani ona, ani já jsme se neplánovali stěhovat. Naše vztahy nebyl špatné vždycky. Léta jsme bydleli v jednom domě a skoro jsme o…

Pátek, 28. 10. 1993 Jestli byl včerejšek mým naprosto nejlepším dnem v životě, dnešek byl určitě ten nejhorší. Co já kráva jsem si myslela, že dělám? Jsem naprostá blbka, co myslí jen píčou a neřeší následky. Prostě: Někdo nás včera viděl. Nevím kdo a asi se to nedozvím. Hned po snídani, na kterou jsem se doplazila jako kachna (nemůžu pořádně chodit) a s kruhy pod očima velkýma jako duha na…

Tak jsem chvátala na tramvaj, že jsem do něj doslova vrazila. Pod sukni mi foukalo, dávala jsem pozor, abych neuklouzla na zmrazcích na chodníku, a navíc po očku sledovala, jestli stihnu dvaadvacítku, která se právě blížila k mé zastávce. Šťouchla jsem do něj ramenem a automaticky jsem se ohlédla a nepřítomně se omluvila. Ale na druhý pohled jsem poznala Romana, přítele mé dcery. “Ahoj! Ježíš…

To, že se v naší firmě používá ke kariérnímu postupu jiný postup, než lezení do zadku jsem rozhlašoval až do doby, kdy jsem jel se svojí šéfkou na služebku. Musím řírci, že na svůj věk to byla docela hezká ženská, bez jakéhokoliv pochlebování jsem mezi kolegy prohlašoval, že její nohy jsou nejhezčí ve firmě. Zbytek postavy nebyl zas až tak perfektní, ale celek byl docela pohledný. Bohužel žádný…

O 3 měsíce později “Ahoj lidí!” Z předsíně se ozval rozjásaný hlas Zuzky doprovázený šustěním svlékaných bund. “Někoho jsem Vám přivedla ukázat!” Nechápavě jsem se podívala na Petra, který byl zjevně v lepším obraze než já, protože jeho rty neslyšně vymodelovaly slovo “přítel”. Otráveně jsem se opřela do sedačky a zahleděla se do stropu, protože sobotní odpoledne strávené z dalším vyhuleným…