Óda na nahé ženské tělo

Žena, co se z lásky svlékla, je mnohem více nahatá,
tak něžná, svůdná, krásná, jemná, pevná, hebká, hambatá.
Chtěla by být během milování oděná jen vlasy,
z velké touhy spojit tělo s mužem cudně klopí řasy.
Přes některé chybičky zdařilá podoba anděla,
s tváří Madony vedle z kostela.

Víla zrozená jako ze sna, zdroj věčné inspirace,
linie její smělé netuší, co je gravitace.
Protáhlé hýždě a lýtka, kulatý zadeček hladký,
do hlubin rozťaté lůno ukrývá svatyňku lásky.
Ruce, podpaží, ramena, dlaně a prstíky skvělé,
blonďaté chmýří po celém těle.

Dvojčata prsů jak blízká setkání třetího druhu,
křivkou celý okolní prostor stáčí jakoby v kruhu.
Hromosvod trčících bradavek srší neznámé síly,
tepání srdce pod nimi působí záhadné divy.
Do dálek kdesi, kde mají holky věčné právo veta,
odsud někudy směřuje cesta.

Na bříšku kalíšek pupíku jak oáza naděje,
zde možno spočinout před kouzelným výletem do ráje.
Chloupků proužek z poletujícího chmýří pampelišky,
v neznámém terénu kudrnaté značkovací tyčky.
Bezpečná cestička vášně, na které nelze zabloudit,
kdo tudy nešel, nemůže pochopit.

Kopeček pod bříškem v kožíšku ke hříchu vyzývá,
štěrbinka je v přívalu slasti tak nesmírně dychtivá.
Z vězení citlivých pysků uniká rudý hřebínek,
lechtáček v kapuci rozkročen do sliznice záclonek.
Uvnitř pro jemné doteky naruby růže okvětí
a slaný nektar z hlubin vnitřností.

Vzrušené tělo plýtvá nádhernou vůní s feromony,
názor, že není větší kouzlo, je velmi věrohodný.
Tomu, kdo přišel o rozum, vůbec se nelze vysmívat,
je-li to tím, že se mohl takových darů dotýkat.
Nahaté ženy jsou lilie pro básníky a snílky,
za to, že jsou, jim náleží díky.