Kapitola 1
Byl nádherný letní večer. Slunce právě zapadalo a obloha se barvila do teplých odstínů růžové a zlaté.
Katka kráčela po úzké cestičce k zahradní restauraci ve svých květovaných šatech, které jí sahaly těsně pod kolena. Lehký materiál se jemně vlnil kolem jejích stehen při každém kroku. Podle domluvy neměla na sobě nic – žádné kalhotky, žádnou podprsenku. Věděla to. A věděl to i on.
Cítila, jak se jí bradavky třou o látku šatů, jak teplý vánek občas zvedne sukni a připomene jí tu nahotu dole. Byla už teď mokrá. Jen z pomyšlení, co ji čeká.
Večeře proběhla v příjemném, intimním posezení pod starými stromy. Smáli se, povídali si, ale jeho pohled byl stále temnější, hladovější. Když se dotkl její ruky přes stůl, zachvěla se. Věděla, že si toho všiml.
Po večeři se vydali na procházku přes liduprázdný park. Teplý večer voněl po posekané trávě a květinách. Najednou ji vzal za ruku a stáhl ji stranou z cesty, až ji opřel zády o hrubý kmen starého stromu.
Jeho ústa byla na jejích okamžitě – hladové, náročné. Ruka mu sklouzla pod sukni šatů a prsty se dotkly její nahé kundičky. Byla promočená. Hladká. Horká.
„Tak mokrá už teď, lásko?“ zašeptal jí do ucha, hlas hluboký a sametový. „Jsi tak nedočkavá.“
Katka mu zasténala do úst, boky se jí samy tlačily proti jeho ruce. Prsty ji lehce hladily, kroužily kolem klitorisu, až se jí kolena podlomila. Byla celá rozechvělá touhou, když ji konečně pustil a vedl dál na pokoj.
Před dveřmi pokoje ji otočil zády k sobě. Z kapsy vytáhl hedvábný šátek a pomalu jí jím zavázal oči. Svět zmizel. Zůstala jen tma, jeho teplý dech na krku a zvuk klíče v zámku.
„Pojď,“ řekl tiše a vzal ji za ruku. Vedl ji dovnitř. Cítila pod nohama měkký koberec, pak chladnější dřevěnou podlahu. Zastavil ji uprostřed místnosti.
Zvedl jí ruce nad hlavu a pevně je svázal k hrubému dřevěnému trámu, který procházel stropem. Stála teď před ním – slepá, bezmocná, ruce vysoko nad hlavou, v těch lehkých květovaných šatech.
Srdce jí bušilo tak silně, že ho slyšela i v uších. Přišel blíž. Cítila jeho teplo, jeho vůni. Políbil ji na krk, pomalu, vlhkými rty. Pak lehce kousl. Katka zalapala po dechu. Jeho zuby se jemně zabořily do kůže, pak jazyk uklidnil bolest.
Přejel rty k jejímu uchu. „Dnes večer jsi moje, lásko,“ zašeptal. Chytil ji za vlasy, zaklonil jí hlavu a políbil ji, hluboce, majetnicky, až se jí zatočila hlava.
Pak ucítila, jak jeho prsty sjely po ramínkách šatů. Pomalu je stáhl dolů. Látka sklouzla po jejím těle jako něžný dotek a spadla na podlahu u jejích nohou. Teď stála před ním úplně nahá.
Chladný vzduch políbil její rozpálenou kůži. Bradavky jí ztvrdly na dvě bolestivě citlivé špičky. Cítila, jak se jí třesou stehna, jak jí mezi nimi stéká vlastní vlhkost. Byla vystavená. Zranitelná. A tak strašně vzrušená, že to skoro bolelo.
Najednou ucítila něco jemného… něco neznámého. Lehký, téměř nehmotný dotek na kůži krku. Jako peříčko. Nebo měkký kartáček. Nebo něco ještě jemnějšího. Pomalu to putovalo dolů. Přes klíční kosti, přes horní část prsou. Kroužilo kolem jedné bradavky, pak druhé, tak lehce, že to bylo spíš šimrání než dotek.
Katka se zachvěla celým tělem, malé zasténání jí uniklo z hrdla. To něco pokračovalo dál. Přes břicho, kolem pupíku, dolů po vnitřní straně stehen, nahoru a dolů, mučivě pomalu. Pokaždé, když se přiblížilo k její kundičce, se jí boky samy posunuly dopředu, toužící po víc. Ale ono se vždycky vrátilo nahoru a začalo celou cestu znovu.
Krk. Prsa. Bradavky, teď už tak citlivé, že každé šimrání jí posílalo blesky přímo do klína. Břicho. Stehna. A zase blíž ke kundičce… ale nikdy ne dost.
Katka visela na trámu, tělo napjaté jako struna, dech rychlý a přerývaný. Každý nerv v těle byl vzhůru. Touha ji spalovala.
„Prosím…“ zašeptala chraplavě, hlas plný zoufalství a potřeby.
Uslyšela jeho tichý, temný smích. „Ještě ne, lásko,“ zašeptal jí těsně u ucha, zatímco to jemné mučení pokračovalo dál, znovu a znovu. „Ještě zdaleka ne. Chci tě slyšet, jak prosíš… pořádně.“
A šimrání pokračovalo, pomalé, neúprosné, dokonalé, dokud se celý svět nezúžil jen na ten jemný dotek a na spalující touhu mezi jejíma nohama.
Similar stories
-
The Bet Morning arrived quietly, like it was trying not to wake up anyone who might regret being alive. Soft golden sunlight slipped through the hotel curtains and stretched across the white sheets,…
3 months ago 4 145 6 -
16th July 2022 The moment our eyes met at the club, I knew nothing would be the same. At first, I thought he was someone from a year ago the same eyes, the same pull but this one was taller, broader,…
5 months ago 0 158 4